Ten, kdo dává poučení, je rádce. Poučení, které dává, je rada.

Z mnoha hebrejských a aramejských slov, která jsou v Písmu použita k vyjádření pojmu „rada“, je nejčastější hebrejské podstatné jméno ʽe·cahʹ a příbuzné sloveso ja·ʽacʹ. Obvykle se slovo ʽe·cahʹ překládá jako „rada“, ale někdy také jako „úklad“. (Iz 8:10) V Křesťanských řeckých písmech je pojem „rada“ vyjádřen podstatnými jmény bou·leʹ a sym·bouʹli·on. Slovo bou·leʹ se také překládá jako ‚záměr‘ (Lk 23:51), „plán“ (Sk 5:38), ‚výslovná vůle‘ (Sk 13:36) a ‚rozhodnout se‘ (Sk 27:42).

Výraz „rada“ může také znamenat „vůle“, „úmysl“, „rozhodnutí“, „záměr“, jako když Jehova prohlašuje: „Má vlastní rada obstojí.“ (Iz 46:10) Jsou to „rady srdce“, totiž plány, záměry, úmysly nebo rozhodnutí v hloubi lidského nitra, jež budou odhaleny, když přijde Pán Ježíš Kristus, aby vynesl soud. (1Ko 4:5) Výrok „jak radí jeho vůle“ (doslova „podle rady jeho vůle“) v Efezanům 1:11 lze chápat tak, že znamená „podle úmyslu neboli rozhodnutí, které je projevem Boží vůle“. Apoštol Pavel řekl, že nemá vinu krve, protože se nezdržel, aby nevyučoval „celou Boží radu“ („celou Boží vůli“, EP, Ži; „všecko, co Bůh rozhodl“, Pe), tedy všechno, co je nezbytné pro záchranu. (Sk 20:27)

Lidé známí svou moudrostí byli vysoce ceněni jako královští poradci neboli rádcové. (Viz 2Sa  16:23.) Vzhledem k jejich postavení jim byly příležitostně nabízeny úplatky, aby svůj vliv použili nesprávným způsobem. Když proti Židům najali jejich nepřátelé rádce, udělali to možná tím způsobem, že podplatili Peršany, kteří v tomto postavení sloužili. (Ezr 4:5)

Žádný člověk nezná všechno. Ten, kdo se řídí zdravou radou, je moudrý. (Př 12:15) Vrcholem pošetilosti je, když člověk odmítne dobrou radu zkušených rádců, jako to udělal král Rechoboam. (1Kr 12:8)

Jehova má moudrost v absolutním smyslu slova. On jediný nepotřebuje, aby mu někdo radil. (Iz 40:13; Ří 11:34) Jeho Syn je schopen působit jako „Podivuhodný rádce“ tím, že poskytuje vedení a pokyny, protože od svého Otce dostal rady, jimiž se řídí, a protože má Božího ducha. (Iz 9:6; 11:2; Jan 5:19, 30) To zdůrazňuje, že má-li být rada užitečná, musí brát v úvahu Jehovu. Neobstojí žádná rada, která je proti Nejvyššímu. To není vůbec žádná rada. (Př 19:21; 21:30)