Rodokmen Ježíše Krista

PŘEHRÁT V JAZYCE

První kapitola Matoušova evangelia obsahuje Ježíšův rodokmen, který začíná Abrahamem. V Lukášovi 3. kapitole je rodokmen, který jde až k ‚Adamovi, synu Božímu‘. Ježíšův rodokmen je jediným rodokmenem, který je uveden v Křesťanských řeckých písmech. Část tohoto rodokmenu se vyskytuje v 1. Paralipomenon 1. až 3. kapitole; začíná Adamem a pokračuje přes Šalomouna a Zerubbabela. Knihy 1. Mojžíšova a Rut společně obsahují údaje pro rodovou linii od Adama po Davida.

Tři poslední zmíněné seznamy (1. Mojžíšova/Rut, 1. Paralipomenon a Lukáš) se plně shodují v údajích od Adama po Arpakšada, jen se nepatrně liší v určitých jménech, například Kenan, který je v Lukášovi 3:37 uveden jako ‚Kainan‘. Seznamy v 1. Paralipomenon a v knihách 1. Mojžíšova/Rut se shodují až po Davida, ale mezi Arpakšadem a Šelou je v Lukášově zprávě ještě jiný ‚Kainan‘. (Lk 3:35, 36)

Od Šalomouna po Zerubbabela se v zásadě shodují zprávy v 1. Paralipomenon a v Matoušovi, ale Matouš některá jména vypouští. O těchto rozdílech a odlišnostech v seznamu od Davida po Ježíše, které jsou v Lukášově zprávě, bude pojednáno později.

Pod heslem RODOKMEN je vysvětleno, že kromě mnoha soukromých rodinných záznamů vedli Židé ještě úřední rodopisné záznamy a že k nim kronikáři, například Ezra, měli přístup, když sestavovali své seznamy; je tam také uvedeno, že úřední seznamy existovaly v prvním století nepochybně až do roku 70 n. l. Otázka toho, zda Mesiáš je potomkem Abrahama a Davida, měla pro Židy prvořadý význam. Můžeme se tedy spolehnout na to, že jak Matouš, tak i Lukáš do uvedených rodopisných seznamů nahlíželi.

Spolehlivost rodokmenů v evangeliích. Nabízí se otázka, proč Matouš vynechal některá jména, jež jsou obsažena v seznamech ostatních kronikářů. Především je třeba uvést, že k tomu, aby byl prokázán něčí původ, nebylo zapotřebí uvádět v rodové linii každý její článek. Například když Ezra dokazoval svůj kněžský původ, jak o tom čteme v Ezrovi 7:1–5, vypustil několik jmen, která jsou obsažena v seznamu kněžské rodové linie v 1. Paralipomenon 6:1–15. Je zřejmé, že nemusel uvádět všechny tyto předky, aby Židy přesvědčil o svém kněžském původu. Podobné je to i v případě rodokmenu sestaveného Matoušem. Matouš nepochybně použil úřední seznamy a jména z nich opsal; jestliže neopsal všechna jména, pak určitě opsal ta, která byla nezbytná jako důkaz toho, že Ježíš je potomkem Abrahama a Davida. Měl také k dispozici Hebrejská písma, do nichž mohl nahlížet stejně jako do oficiálních úředních záznamů. (Srovnej Rut 4:12, 18–22 a Mt 1:3–6.)

Seznamy, které pořídili Matouš a Lukáš, obsahovaly jména, která tehdy Židé obecně uznávali jako věrohodná. Vzhledem k tomu, že znalci Zákona, farizeové a rovněž i saduceové byli zatvrzelými nepřáteli křesťanství, je jisté, že by použili jakýkoli možný argument, který by vzbudil nedůvěru v Ježíše; je však pozoruhodné, že tyto rodokmeny nikdy nezpochybnili. Kdyby Matouš nebo Lukáš udělali v Ježíšově rodokmenu chybu, měli by tito odpůrci velkou příležitost to ihned dokázat. Je totiž jisté, že až do roku 70 n. l. měli volný přístup k úředním rodopisným seznamům a k Písmu.

Totéž platí i v případě pohanských nepřátel křesťanství v prvním století; mnozí z nich, podobně jako zmínění Židé, byli vzdělaní lidé, kteří by bez váhání poukázali na jakékoli důkazy, že tyto seznamy pořízené Matoušem a Lukášem jsou nevěrohodné a že si odporují. Neexistují však žádné zprávy o tom, že by pohanští nepřátelé první křesťany v tomto směru osočili.

Navíc Matouš i Lukáš dosáhli svého cíle, a právě toho bylo zapotřebí. K tomu, aby bylo dokázáno, že Ježíš byl potomkem Abrahama a Davida, nemuseli vytvářet nový rodokmen. Jediné, co museli udělat, bylo opsat informace z úředních seznamů; národ plně uznával informace z těchto seznamů týkající se rodové linie Davida a kněží a všech dalších věcí, které byly nezbytné jako důkaz něčího původu. (Viz Lk 1:5; 2:3–5; Ří 11:1.) A i když v těchto přehledech bylo něco vypuštěno, neodvádělo to pozornost od toho, co tito pisatelé evangelií zamýšleli a čeho skutečně dosáhli, totiž předložit zákonný a veřejně uznávaný důkaz o rodokmenu Ježíše, Mesiáše.

Problémy v Matoušově podání rodokmenu Ježíše Krista. Matouš rozděluje rodokmen od Abrahama po Ježíše na tři části po 14 generacích. (Mt 1:17) Toto rozdělení sloužilo možná jako pomůcka pro zapamatování. Když však jména sečteme, dojdeme k celkovému počtu 41, a ne 42. Jedním ze způsobů, jak mohou být jména počítána, je, že od Abrahama po Davida je to 14 jmen, pak se David použije jako počáteční jméno skupiny dalších čtrnácti jmen, přičemž Josijáš je poslední; Jekonjášem (Jehojakinem) začíná nakonec třetí série 14 jmen a končí Ježíšem. Povšimněme si, že Matouš uvádí Davidovo jméno jako poslední z prvních čtrnácti a potom ho opakuje jako první z dalších čtrnácti jmen. Pak opakuje vyjádření „odvedení do Babylóna“, které spojuje s Josijášem a jeho syny. (Mt 1:17)

Jak už bylo řečeno, Matouš možná opsal svůj soupis jmen přesně tak, jak byla uvedena v úředním seznamu, který použil; nebo je možné, že záměrně vynechal některá jména, aby si lidé tento seznam snadno pamatovali. Pokud však jde o vypuštění jmen tří králů z Davidovy rodové linie, kteří panovali mezi Jehoramem a Uzzijášem (Azarjášem), existuje domněnka, že tím, že se Jehoram oženil s ničemnou Ataljou z Achabova domu, dcerou Jezábel, dostal se do rodové linie judských králů Bohem odsouzený rod. (1Kr 21:20–26; 2Kr 8:25–27) Matouš jmenuje pouze Jehorama, prvního krále, který se narodil z tohoto ničemného svazku, a až do čtvrté generace vypouští jména dalších tří králů — Achazjáše, Jehoaše a Amacjáše —, kteří z tohoto svazku vzešli. (Srovnej Mt 1:8 s 1Pa 3:10–12.)

Matouš ukazuje, že Zerubbabel byl synem Šealtiela (Mt 1:12), a to je v souladu s ostatními zmínkami. (Ezr 3:2; Ne 12:1; Ag 1:14; Lk 3:27) Ale podle 1. Paralipomenon 3:19 byl Zerubbabel synem Pedajáše. Je zřejmé, že Zerubbabel byl vlastním synem Pedajáše a z důvodu švagrovského manželství se stal zákonným synem Šealtiela; nebo je možné, že potom, co zemřel Zerubbabelův otec Pedajáš, vychoval Zerubbabela jako svého syna Šealtiel, a tak začal být Zerubbabel uznáván jako zákonný Šealtielův syn.

Problém v Lukášově podání rodokmenu Ježíše Krista. V rukopisech Lukášova evangelia, které jsou k dispozici, je mezi Arpakšadem (Arfaxadem) a Šelou uváděn druhý ‚Kainan‘. (Lk 3:35, 36; srovnej 1Mo 10:24; 11:12; 1Pa 1:18, 24.) Většina znalců to považuje za chybu vzniklou při opisování. V Hebrejských písmech se totiž ‚Kainan‘ na příslušném místě v rodopisných seznamech nevyskytuje ani v hebrejských, ani v samaritánských textech, ani v žádném z targumů či překladů, kromě řecké Septuaginty. A zdá se, že nebylo ani v dřívějších opisech Septuaginty, protože Josephus, který se Septuaginty obvykle drží, uvádí Selese (Šelu) hned po Arfaxadovi (Arpakšadovi) jako jeho syna. (Židovské starožitnosti, I, 146 [vi, 4]) Pisatelé raného období křesťanství Irenaeus, Africanus, Eusebius a Jeroným odmítali druhého „Kainana“ v opisech Lukášovy zprávy jako vsuvku. (Viz heslo KAINAN č. 2.)

Proč se rodokmeny Ježíše Krista sestavené Matoušem a Lukášem liší?

Téměř ve všech případech se jména v Lukášově podání Ježíšova rodokmenu liší od jmen, která uvádí Matouš, a to proto, že Lukáš sleduje rodovou linii přes Davidova syna Natana, a ne přes Šalomouna jako Matouš. (Lk 3:31; Mt 1:6, 7) Je zřejmé, že Lukáš sleduje Mariin rodokmen, a tak dokládá, že Ježíš byl přirozeným potomkem Davida. Naproti tomu Matouš dokládá, že Ježíš jakožto potomek Šalomouna a Josefa, který byl Ježíšovým otcem z hlediska zákona, má zákonné právo na Davidův trůn. Matouš i Lukáš ukazují, že Josef nebyl vlastním otcem Ježíše, ale že byl pouze jeho adoptivním otcem a že díky němu Ježíš získal zákonné právo na trůn. Když se Matouš dostává k Ježíšovi, odklání se od stylu, který v tomto rodokmenu až dosud používal; uvádí totiž: „Jákob se stal otcem Josefa, manžela Marie, z níž se narodil Ježíš, který je nazýván Kristus.“ (Mt 1:16) Povšimněme si, že neříká, že se ‚Josef stal otcem Ježíše‘, ale říká, že byl ‚manželem Marie, z níž se narodil Ježíš‘. Lukáš se vyjadřuje ještě přesněji, když potom, co ukázal, že Ježíš je ve skutečnosti Božím Synem, kterého porodila Marie (Lk 1:32–35), říká: ‚Ježíš byl, jak se domnívali, synem Josefa, syna Heliho.‘ (Lk 3:23)

Vzhledem k tomu, že Ježíš nebyl vlastním synem Josefa, ale byl Synem Božím, měl Ježíšův rodokmen sestavený Lukášem dokázat, že Ježíš, který se narodil jako člověk, byl prostřednictvím své tělesné matky Marie Davidovým synem. O Ježíšových rodokmenech, které uvádějí Matouš a Lukáš, Frederic Louis Godet napsal: „Toto podrobné zkoumání textu nás vede k tomu, abychom uznali: 1. že rodopisný seznam v podání Lukáše je rodopisem Heliho, Ježíšova děda; 2. že tato Ježíšova příbuznost s Helim je záměrně postavena proti jeho příbuznosti s Josefem, a tudíž že dokument, který nám Lukáš zanechal, nemůže být z jeho pohledu ničím jiným než Ježíšovým rodokmenem přes Marii. Proč však Lukáš Marii neuvádí a proč z Ježíše přechází ihned na jeho děda? Cítění lidí ve starověku odporovalo tomu, aby byla matka uváděna jako článek rodokmenu. Mezi Řeky platilo, že člověk je synem svého otce, a ne své matky; a mezi Židy platilo pořekadlo: ‚Genus matris non vocatur genus [„Potomek matky není nazýván (jejím) potomkem“]‘ (‚Baba bathra‘, 110, a).“ (Commentary on Luke, 1981, s. 129)

Ve skutečnosti oba rodokmeny (v Matoušově i v Lukášově podání) ukazují, že Ježíš byl potomkem Davida; v jednom případě byl potomkem jeho syna Šalomouna, a ve druhém Natana. (Mt 1:6; Lk 3:31) Při zkoumání seznamů pořízených Matoušem a Lukášem zjišťujeme, že tyto rodokmeny pokračují od Šalomouna a Natana sice odděleně, ale později se opět sejdou u dvou osob, u Šealtiela a Zerubbabela. To je možné vysvětlit takto: Šealtiel byl synem Jekonjáše; jako ‚syn Neriho‘ byl označen možná proto, že se oženil s Neriho dcerou a tak se stal Neriho zetěm. Je také možné, že Neri neměl žádné syny, takže i z toho důvodu byl Šealtiel považován za Neriho „syna“. Zerubbabel, pravděpodobně vlastní syn Pedajáše, byl ze zákonného hlediska považován za Šealtielova syna, jak už bylo uvedeno. (Srovnej Mt 1:12; Lk 3:27; 1Pa 3:17–19.)

Z těchto zpráv také vyplývá, že Zerubbabel měl dva syny, Rhesu a Abiuda; u nich se rodové linie opět rozdělují. (Rhesa a Abiud nemuseli být Zerubbabelovými vlastními syny, ale mohli být jeho potomky, nebo přinejmenším jeden z nich mohl být Zerubbabelovým zetěm. Srovnej 1Pa 3:19.) (Lk 3:27; Mt 1:13) V tomto místě se rodokmeny v Matoušově a v Lukášově evangeliu liší od rodokmenu zapsaného v 1. Paralipomenon 3. kapitole. Důvodem může být to, že Matouš a možná i Lukáš řadu jmen záměrně vynechali. Je však třeba pamatovat na to, že tyto rozdíly v rodopisech předkládaných Matoušem a Lukášem byly velmi pravděpodobně už i v těch seznamech, které tehdy Židé používali a které zcela uznávali; nejde tedy o změny, které by udělali Matouš a Lukáš.

Můžeme tedy učinit závěr, že dva seznamy pořízené Matoušem a Lukášem spojují v sobě dvě pravdy, totiž (1) že Ježíš byl skutečně Božím Synem a přirozeným dědicem Království vzhledem k tomu, že se zázrakem narodil panně Marii z Davidovy linie, a (2) že byl také zákonným dědicem v mužské rodové linii Davida a Šalomouna a svého adoptivního otce Josefa. (Lk 1:32, 35; Ří 1:1–4) Kdyby snad nepřátelští Židé vznesli obvinění, že se Ježíš narodil jako nelegitimní dítě, pak by takové pomlouvačné tvrzení mohlo být vyvráceno na základě skutečnosti, že Josef, který znal okolnosti, se přesto s Marií oženil a svou dobrou pověstí a svým původem z královské rodové linie jí poskytl ochranu.

[Tabulka na straně 509 a 510]

JEŽÍŠŮV RODOKMEN V BIBLI

1. Mojžíšova a Rut

1. Paralipomenon 1., 2., 3. kap.

Matouš 1. kap.

Lukáš 3. kap.

Adam

—

Adam

Set

—

Set

Enoš

—

Enoš

Kenan

—

Kainan

Mahalalel

—

Mahalaleel

Jared

—

Jared

Enoch

—

Enoch

Metuzalém

—

Metuzalém

Lamek

—

Lamek

Noe

—

Noe

Sem

—

Sem

Arpakšad

—

Arpakšad

—

Kainan

Šela

—

Šela

Eber

—

Eber

Peleg

—

Peleg

Reu

—

Reu

Serug

—

Serug

Nachor

—

Nachor

Terach

—

Terach

Abram (Abraham)

Abraham

Izák

Jákob (Izrael)

Jákob

Juda (a Tamar)

Juda

Juda (a Tamar)

Juda

Perec

Checron

Ram

Arni (Ram?)

Amminadab

Nachšon

Salmon

Salmon (Salma, 1Pa 2:11)

Salmon (a Raab)

Salmon

Boaz (a Rut)

Boaz

Boaz (a Rut)

Boaz

Obed

Jišai

David

David (a Bat-šeba)

David

—

Šalomoun

Natan¹

Mattata

Menna

Melea

Eljakim

Jonam

Josef

Jidáš

Symeon

Levi

Mattat

Jorim

Eliezer

Ježíš

Elmadam

Kosam

Addi

Melchi

Neri

—

Rechoboam

—

Abijáš

—

Asa

—

Jehošafat

—

Jehoram

—

Achazjáš

—

Jehoaš

—

Amacjáš

—

Azarjáš (Uzzijáš)

Uzzijáš (Azarjáš)

—

Jotam

—

Achaz

—

Ezekjáš

—

Manasse

—

Amon

—

Josijáš

—

Jehojakim

—

Jekonjáš (Jehojakin)

Jekonjáš

—

Šealtiel (Pedajáš)²

Šealtiel

Šealtiel³

—

Zerubbabel⁴

Zerubbabel

Rhesa

Joanan

Joda

Josech

Semein

Mattatiáš

Maat

Naggai

Esli

Nahum

Amos

Mattatiáš

Josef

Jannai

Melchi

Levi

Mattat

Heli (otec Marie)

—

Abiud

—

Eljakim

—

Azor

—

Cadok

—

Achim

—

Eliud

—

Eleazar

—

Matthan

—

Jákob

—

Josef

Josef (Heliho zeť)

—

Ježíš (schovanec)

Ježíš (Mariin syn)

¹ Od Natana začíná Lukáš sledovat rodovou linii Ježíšovy matky, ale Matouš pokračuje rodovou linií otce.

² Je zřejmé, že Zerubbabel byl vlastním synem Pedajáše a v důsledku švagrovského manželství zákonným synem Šealtiela; nebo byl Šealtielem vychováván po smrti svého otce Pedajáše a začal být zákonně uznáván jako Šealtielův syn. (1Pa 3:17–19; Ezr 3:2; Lk 3:27)

³ Šealtiel, syn Jekonjáše, byl možná zeť Neriho. (1Pa 3:17; Lk 3:27)

⁴ Rodové linie se spojují u Šealtiela a Zerubbabela a potom se rozdělují. K tomuto rozvětvení mohlo dojít tak, že Zerubbabel měl dva různé potomky, nebo možná tak, že Rhesa či Abiud byli zeťové.

Hlubší pochopení Písma