Moabka, která se provdala za Machlona po smrti jeho otce Elimeleka, v době, kdy Machlon, jeho matka Noemi a jeho bratr Kiljon  žili v Moabu. Příčinou toho, že rodina opustila své rodné město Betlém v Judě, byl hladomor. Švagr Rut, Kiljon, se oženil s Moabkou Orpou. Nakonec oba bratři zemřeli a zanechali po sobě bezdětné vdovy. Když se Noemi dozvěděla, že Jehova opět projevil Izraeli svou přízeň, vydala se v doprovodu svých dvou snach na cestu zpět do Judy. (Rut 1:1–7; 4:9, 10)

Její věrně oddaná láska. Zatímco Orpa se nakonec na doporučení Noemi vrátila ke svému lidu, Rut se své tchyně přidržela. Hluboká láska k Noemi a upřímná touha sloužit Jehovovi ve spojení s jeho lidem Rut umožnily, aby opustila své rodiče a svou rodnou zemi, i když měla malou vyhlídku na to, že najde ochranu, kterou jí mohlo poskytnout manželství. (Rut 1:8–17; 2:11) Její láska k tchyni byla tak velká, že lidé mohli později o Rut říci, že je pro Noemi lepší než sedm synů. (Rut 4:15)

Když na začátku sklizně ječmene dorazily do Betléma, vyšla Rut na pole, aby pro Noemi a pro sebe obstarala potravu. Náhodou narazila na pole, které patřilo Boazovi, jenž byl Elimelekovým příbuzným, a požádala dozorce, který byl nad ženci, o svolení, aby mohla paběrkovat. Při paběrkování musela Rut vynikat svou pílí, což je vidět z toho, že dozorce o její práci řekl Boazovi. (Rut 1:22–2:7)

Když jí Boaz projevil laskavost, reagovala Rut s oceněním a pokorně prohlásila, že je menší než jedna z Boazových služek. V době jídla jí poskytl pražené zrní v takovém množství, že jí ještě něco zbylo, a ona to dala Noemi. (Rut 2:8–14, 18) I přesto, že Boaz učinil opatření, aby Rut paběrkování usnadnil, ona neskončila s prací brzy, ale pokračovala v paběrkování až do večera „a potom vymlátila to, co napaběrkovala, a bylo toho asi efa [22 l] ječmene“. Boaz Rut požádal, aby pokračovala v paběrkování na jeho poli, a ona to dělala až do konce sklizně ječmene a také v období sklizně pšenice. (Rut 2:15–23)

Boaz požádán, aby jednal jako výkupce. Noemi toužila najít pro svou snachu „místo odpočinku“ neboli domov, a proto Rut poradila, aby požádala Boaze o vykoupení. Rut proto sešla k Boazovu mlatu. Když Boaz ulehl, Rut se tiše přiblížila, odkryla jej u nohou a lehla si. Když se Boaz o půlnoci s třesením probudil, naklonil se. Protože Rut ve tmě nerozeznal, zeptal se: „Kdo jsi?“ Odpověděla: „Jsem Rut, tvá otrokyně, a rozestřeš svou suknici přes svou otrokyni, neboť jsi výkupce.“ (Rut 3:1–9)

Jednání Rut podle pokynů Noemi muselo být v souladu s obvyklým postupem, podle něhož jednaly ženy, které uplatňovaly nárok na švagrovské manželství. V Langově díle Commentary on the Holy Scriptures Paulus Cassel vzhledem k verši Rut 3:9 poznamenal: „Tento symbolický způsob žádosti, nejchoulostivější ze všech práv, nepochybně předpokládá prosté a ctnostné patriarchální způsoby chování. Důvěra ženy se zcela opírala o počestnost muže. Provést věc tímto způsobem však nebylo jednoduché. Jakákoli předčasná informace nebo předčasný náznak týkající se této záležitosti mohl z pokorné žadatelky strhnout závoj mlčenlivosti a tajemství. Když už však tato prosebná žádost byla jednou vznesena, nebylo možné ji odepřít, aniž by to přineslo pohanu buď té ženě, nebo tomu muži. Můžeme si tedy být jisti, že Noemi poslala svou snachu na tuto cestu s plnou důvěrou, že bude úspěšná. Je jisté, že ke všem ostatním těžkostem se v tomto případě přidala ještě další: jak totiž řekla sama Rut, Boaz byl goel [výkupce], ale nebyl jediný. Odpověď Boaza také naznačuje, že taková žádost pro něj nebyla tak zcela neočekávaná. Ne, že by měl pro Noemi tolik porozumění, že by v důsledku toho byl sám na mlatě; jeho překvapení, když se vzbudil, totiž ukazuje, že s noční návštěvou naprosto nepočítal. Ale myšlenka na to, že jednoho dne by se u něj Rut mohla dožadovat příbuzenských práv, mu možná nebyla cizí. Avšak ani tyto dohady o tom, co by se možná nebo pravděpodobně mohlo stát, nebylo možné použít, aby se Rut zbavila odpovědnosti projevit svou vlastní svobodnou vůli symbolickým jednáním.“ (Do angličtiny přeložil a vydal P. Schaff, 1976, s. 42.)

Boaz považoval jednání Rut za zcela ctnostné, jak je to patrné z jeho reakce: „Kéž ti Jehova požehná, má dcero. Vyjádřila jsi svou milující laskavost v posledním případě lépe než v prvním případě, když nejdeš za mladými muži, ať nízkými, nebo bohatými.“ Rut si nesobecky zvolila daleko staršího Boaza, kvůli tomu, že byl výkupce, aby vzbudil jméno jejímu zesnulému manželovi a její tchyni. Pro mladou ženu jako Rut by bylo přirozené, kdyby dala přednost mladšímu muži, a Boaz to tedy považoval za ještě lepší vyjádření její milující laskavosti než to, že si zvolila přidržet se své letité tchyně. (Rut 3:10)

 V hlasu Rut se bezpochyby musela odrážet určitá úzkost, protože Boaz ji pohotově ujistil: „Teď se, má dcero, neboj. Vše, co říkáš, pro tebe udělám, protože každý v bráně mého lidu ví, že jsi znamenitá žena.“ Protože již bylo pozdě, řekl Boaz Rut, aby si lehla. Oba však vstali, zatímco byla ještě tma, zjevně proto, aby nedali příčinu ke vzniku jakékoli pomluvy, která by někoho z nich mohla uvést do špatného světla. Boaz také dal Rut šest měr ječmene. To mohlo znamenat, že právě jako po šesti pracovních dnech následoval den odpočinku, tak byl den odpočinku na dosah pro Rut, protože Boaz se zaměřil na to, aby toto „místo odpočinku“ Rut mohla mít. (Rut 3:1, 11–15, 17, 18)

Když Rut přicházela a chtěla vejít, Noemi ji možná ve tmě nepoznala, a proto se zeptala: „Kdo jsi, má dcero?“ Tato otázka se však mohla týkat také toho, zda má Rut ve vztahu k výkupci novou totožnost. (Rut 3:16)

Když později bližší příbuzný odmítl uzavřít švagrovské manželství, Boaz to neprodleně udělal. Tak se Rut stala matkou Boazova syna Obeda a předkem krále Davida a také Ježíše Krista. (Rut 4:1–21; Mt 1:5, 16)