Slitovnice
Víko truhly smlouvy, před nímž v Den smíření velekněz stříkl krev z obětí za hřích.
Hebrejský výraz kap·poʹreth uvádějí biblické překlady různě jako „příkrov“ (EP), „víko“ (Pent) a „slitovnice“ (ČB, ČB-Al, ČB-Hč, JB-č, KB, NS). Hebrejský výraz pochází z kořenného slovesa, které znamená „skrýt“, „přikrýt (hřích)“.
Podle Jehovova pokynu, který dostal Mojžíš, udělal řemeslník Becalel pro posvátnou truhlu smlouvy víko z čistého zlata, které bylo 2,5 lokte (111 cm) dlouhé a 1,5 lokte (67 cm) široké. Nad víkem se na jeho obou koncích tyčili dva zlatí cherubíni, jejichž křídla se rozprostírala vzhůru a stínila víko. Obličeje cherubínů byly směrem k víku. Truhla byla uložena do Nejsvětější svatostánku. (2Mo 25:17–21; 37:1, 6–9)
V Den smíření (jóm hak·kip·pu·rimʹ, což znamená „den přikrytí nebo slitování“ [3Mo 23:27, 28]) velekněz vstoupil do Nejsvětější a stříkl trochu krve býka před víko (na jeho čelní neboli východní straně) a potom udělal totéž s krví kozla. (3Mo 16:14, 15) Zlaté víko Truhly tudíž hrálo v předobrazném slitování nad hříchy neboli přikrytí hříchů zvláštní roli.
Když chtěl Bůh něco sdělit Mojžíšovi nebo veleknězi, mluvil z místa mezi cherubíny nad víkem. (2Mo 25:22; 4Mo 7:89; srovnej 3Mo 10:8–10; 4Mo 27:18–21.) Jehova řekl, že se bude objevovat v oblaku nad víkem Truhly. Tento oblak zjevně zářil, a tak osvěcoval Nejsvětější. (3Mo 16:2; srovnej Ža 80:1.)
V 1. Paralipomenon 28:11 se o Nejsvětější, nejvnitřnější části chrámu, mluví jako o „domu kap·poʹreth“. Hebrejské slovo zde zjevně není použito prostě k tomu, aby označilo víko Truhly, ale s ohledem na zvláštní funkci víka ve slitování za hříchy. Tento výraz se proto překládá jako „dům smíření“ (Yg), „dům slitování“ (AT, ČB, ČB-Al, ČB-Hč), „dům pro slitovnici (příkrov schrány)“ (He, KB, EP) a ‚dům slitovnice‘ (NS).
Symbolický význam. V Hebrejcům 9:5 je řecké slovo hi·la·steʹri·on, „slitovnice“, použito na víko Truhly. V tomto předobraze neboli vzoru byla Boží přítomnost znázorněna mezi dvěma cherubíny nad slitovnicí. (3Mo 16:2; 2Mo 25:22) Inspirovaný pisatel knihy Hebrejcům vysvětluje, že tyto věci byly symbolické. Stejně jako velekněz vstupoval v Den smíření do Nejsvětější, také Kristus vzal hodnotu své oběti ne před doslovnou slitovnici, ale před samotnou přítomnost Jehovy Boha v nebesích. (3Mo 16:15; Heb 9:11–14, 24–28)