Člověk, k jehož úkolům patřilo vyměňovat peníze v jedné měně za peníze v jiné měně a mince určité hodnoty za mince jiné hodnoty. Za každou transakci směnárník dostal určitý poplatek. Řecké slovo kol·ly·bi·stesʹ (směnárník) je tedy odvozeno od slova kolʹly·bos, jež označuje malou minci, která se dávala jako poplatek za výměnu peněz. V Janovi 2:14 je použito řecké slovo ker·ma·ti·stesʹ (makléř či bankéř), příbuzné se slovem kerʹma, které je v následujícím verši přeloženo jako „mince“. Podle židovské Mišny směnárníci poskytovali ještě jiné služby; například ukládali lidem peníze a po předložení směnky vypláceli mzdu. (Bava Meciʼa 3:11; 9:12)

V době Ježíšovy pozemské služby byla ročně vybírána chrámová daň dvě drachmy (jedna didrachma). (Mt 17:24) Když Židé z různých zemí, do kterých byli rozptýleni, přišli do Jeruzaléma oslavit Pasach a také zaplatit tuto daň, možná potřebovali služby směnárníků, aby jim vyměnili peníze v cizí měně za peníze, jimiž by mohli zaplatit chrámovou daň a případně za ně také koupit obětní zvířata a jiné věci. Podle Mišny (Šekalim 1:3) si směnárníci 15. adaru neboli asi měsíc před svátkem Pasach postavili své obchodní stánky na venkově. Ale 25. adaru, kdy Židé a proselyté z mnoha jiných zemí přicházeli do Jeruzaléma, si tyto stánky postavili v areálu chrámu.

Právě v chrámu Ježíš Kristus při dvou příležitostech zpřevracel směnárníkům stoly a odsoudil je za to, že dělali z chrámu „dům kupčení“ nebo také „lupičskou jeskyni“. (Jan 2:13–16; Mt 21:12, 13; Mr 11:15–17) Z toho je možné usoudit, že Ježíš považoval poplatky směnárníků za přemrštěné. V této souvislosti stojí za povšimnutí, že v tehdejší době se dalo hodně vydělat prodejem obětních zvířat. Mišna popisuje dobu, kdy párek holubů stál jeden zlatý denár (25 stříbrných denárů). To přimělo Gamalielova syna Simeona k prohlášení: „Při tomto Chrámu! Nebudu v noci spát, dokud nebudou stát jen jeden [stříbrný] denár.“ Ještě tentýž den byla cena značně snížena. (Keritot 1:7; do angličtiny přeložil H. Danby.)