Město ležící u jv. hranice Kanaánu. (1Mo 10:19; 13:12) Sodoma bývá často uváděna společně s Gomorou a zdá se, že byla nejvýznačnější z pěti měst, která patrně všechna ležela v nížině Siddim. (1Mo 14:2, 3) Mnoho znalců se domnívá, že místa, kde ležela Sodoma a ostatní ‚města té Oblasti‘, jsou nyní potopena pod hladinou Mrtvého moře, ačkoli jiní znalci nedávno prohlásili, že rozvaliny těchto měst mohou být ztotožněny s místy, jež leží podél vádí na V a JV od Mrtvého moře. (1Mo 13:12; viz heslo SOLNÉ MOŘE.)

Když se Abraham a Lot rozhodli, že se rozejdou, aby se jejich pasáci mezi sebou nehádali, Lot tehdy šel na V, do dobře zavodněné Jordánské oblasti, a postavil si stan blízko Sodomy. Tam zjistil, že „sodomští muži byli špatní a byli velkými hříšníky proti Jehovovi“, což Lota velmi skličovalo. (1Mo 13:5–13; 2Pe 2:7, 8) Někdy později, potom, co byli 12 let poddanými elamského krále Kedorlaomera, se obyvatelé Sodomy společně s ostatními čtyřmi městy vzbouřili. Kedorlaomer se svými spojenci následujícího roku sodomského krále Beru a jeho spojence porazil. Vítězové se zmocnili majetku a potravin, a Lota s ostatními zajali. (1Mo 14:1–12)

Abraham se svým vojskem Kedorlaomera porazil, získal zpět ukořistěné věci a osvobodil zajatce včetně Lota a jeho domácnosti. Sodomský král trval na tom, že si Abraham má navrácené hmotné věci ponechat, ale Abraham to odmítl, aby Bera neřekl: „To já jsem učinil Abrama bohatým.“ (1Mo 14:13–24)

 Věčné zničení. Sodoma však dále vzdorovala Jehovovi a její nemravnost včetně homosexuality se stala nechvalně známou. „Křik stížnosti na Sodomu a Gomoru,“ prohlásil Jehova, „ano, ten je hlasitý, a jejich hřích, ano, ten je velmi těžký.“ Proto Bůh poslal své anděly, aby Sodomu zničili, přičemž Abraham dostal ujištění, že celé město bude ušetřeno, pokud se v něm najde deset spravedlivých osob. (1Mo 18:16, 20–33)

Ukázalo se, že město si zasloužilo zničení; dav sprostých obyvatel Sodomy včetně chlapců a starců totiž obklopil Lotův dům a chtěli Lotovy hosty, anděly, znásilnit. Druhý den, když Lot se svou manželkou a dvěma dcerami město opustili, byla města Sodoma a Gomora zničena sírou a ohněm. (1Mo 19:1–29; Lk 17:28, 29) Od té doby je Sodoma a Gomora známým příkladem naprostého zničení způsobeného Všemohoucím Bohem (5Mo 29:23; Iz 1:9; 13:19; Jer 49:18; 50:40; Ná 4:6; Am 4:11; Sef 2:9; Ří 9:29) a tato města znázorňují také mimořádnou ničemnost. (5Mo 32:32; Iz 1:10; 3:9; Jer 23:14; Ez 16:46–56; viz heslo GOMORA.)

O židovském městě, které by odmítlo dobrou zprávu, Ježíš řekl: „Pro sodomskou a gomorskou zemi to bude v Soudném dnu snesitelnější než pro ono město.“ (Mt 10:15; 11:23, 24) Juda 7 ovšem říká, že Sodoma a Gomora „jsou nám předloženy jako výstražný příklad, neboť podstoupily soudcovský trest věčného ohně“. Je tedy zřejmé, že Ježíš ve svém výroku prostě použil nadsázku, aby zdůraznil, jak velice nepravděpodobné je, že by lidé z určitých židovských měst prvního století činili pokání, byť by to bylo v Soudném dnu.

„V duchovním smyslu.“ Kniha Zjevení 11:3, 8 uvádí, že mrtvoly Božích ‚dvou svědků‘ ležely na široké cestě velkého města, „které se v duchovním smyslu nazývá Sodoma a Egypt“. Izajášovo proroctví (1:8–10) přirovnává Sion neboli Jeruzalém k Sodomě a o jeho vládcích říká, že to jsou „sodomští diktátoři“. Ovšem když Jan asi v roce 96 n. l. dostal ve Zjevení vidění událostí, které se mají stát v budoucnosti, bylo již předobrazné město Jeruzalém dávno zničeno, a to v roce 70 n. l. Musí zde tedy být míněno ‚velké město‘ neboli organizace, protiobrazný Jeruzalém, znázorněný nevěrným starověkým Jeruzalémem.