Strážce brány
Strážci bran, označovaní také jako vrátní, sloužili ve starověku na různých místech, například v městských branách, v branách chrámu, a dokonce i v průchodech bran či u dveří domů. Strážci městských bran měli dohlížet na to, že brány budou v noci zavřeny, a kromě toho sloužili jako strážní u brány. Jiní strážní mohli být posláni jako hlídka na střechu brány nebo do věže, odkud měli široký rozhled a mohli ohlašovat, kdo se blíží k městu. Spolupracovali se strážcem brány. (2Sa 18:24, 26) Strážce brány měl velmi odpovědné postavení, protože na něm do značné míry závisela bezpečnost města, a jeho prostřednictvím ti, kdo byli vně města, komunikovali s těmi, kdo byli ve městě. (2Kr 7:10, 11) Vrátní krále Ahasvera (dva z nich zosnovali spiknutí, aby krále zavraždili) byli označováni také jako dvorní úředníci. (Es 2:21–23; 6:2)
1Pa 9:23–27; 23:1–6) Kromě strážní služby se někteří strážci starali o příspěvky, které lid přinášel pro použití v chrámu. (2Kr 12:9; 22:4) Později, když velekněz Jehojada pomazal Jehoaše za krále, byly k branám chrámu postaveny zvláštní stráže, které měly mladého Jehoaše chránit před uchvatitelkou trůnu, královnou Ataljou. (2Kr 11:4–8) Když král Josijáš vymýtil modlářské uctívání, pomáhali vrátní odstraňovat z chrámu náčiní, které bylo používáno k uctívání Baala. To pak bylo spáleno za městem. (2Kr 23:4)
V chrámu. Krátce před svou smrtí král David pečlivě zorganizoval Levity a chrámové dělníky, mimo jiné i 4 000 strážců bran. Ve svých oddílech měli nastoupit vždy na sedm dní. Jejich povinností bylo střežit Jehovův dům a dohlížet na to, aby v patřičném čase byly dveře otevřeny nebo zavřeny. (V době Ježíšovy pozemské služby byli kněží a Levité pověřeni tím, aby sloužili jako vrátní a hlídači v chrámu, který přestavěl Herodes. Požadovalo se od nich, aby byli stále bdělí, protože dozorce neboli úředník Chrámové hory konal obchůzky a přicházel v dobu, která nebyla předem ohlášena. Hlídač tedy musel na svém stanovišti stále bdít, aby nebyl v nestřeženém okamžiku zaskočen. Jiný úředník měl za úkol metat losy určující chrámové služby. Když přišel a zaklepal na dveře, musel být strážný vzhůru, aby mu je otevřel. I on mohl přistihnout stráž, jak spí. O tom, že strážci měli být bdělí, se v Mišně Midot 1:2) uvádí: „Úředník Chrámové hory, který před sebou nesl zapálené pochodně, obcházel od stráže k stráži, a když strážce nepovstal a neřekl mu ‚Úředníku Chrámové hory, pokoj s tebou!‘, a tedy zřejmě usnul, udeřil jej úředník svou holí a měl též právo spálit jeho šaty.“ (Do angličtiny přeložil H. Danby; viz také Zj 16:15.)
Tito strážci bran a stráže byli na svá stanoviště umísťováni proto, aby chrám střežili před lupiči a aby dovnitř nevešel nikdo nečistý ani nikdo, kdo tam neměl co dělat.
V domech. Za dnů apoštolů byli v některých domech vrátní. Když se potom, co ho anděl vysvobodil, Petr vracel z vězení a zaklepal v domě Marie, matky Jana Marka, přišla mu otevřít služebná jménem Rhode. (Sk 12:12–14) Dívka, která pracovala jako vrátná ve veleknězově domě, se Petra zeptala, zda je jedním z Kristových učedníků. (Jan 18:17)
Pastýři. V biblických dobách pastýři přiváděli na noc svá stáda ovcí obvykle do ovčince. Ovčince byly tvořeny nízkou kamennou zdí s branou. V noci bylo v ovčinci stádo jednoho pastýře a někdy tam byla stáda několika pastýřů; ovčinec hlídal vrátný, aby byly ovce v bezpečí. Je zřejmé, že právě tento zvyk použil Ježíš jako přirovnání; zmínil se o vrátném, když mluvil o sobě nejen jako o pastýři Božích ovcí, ale také jako o dveřích, kterými mohou ovce procházet. (Jan 10:1–9)
Křesťané. Ježíš zdůraznil, že je nutné, aby křesťané byli stále ostražití a bděli, pokud jde o jeho příchod jakožto Jehovova vykonavatele rozsudku. Přirovnal křesťany k vrátnému, kterému jeho pán přikázal, aby zůstal bdělý a vyhlížel jeho návrat z cesty do ciziny. (Mr 13:33–37; viz hesla BRÁNA, PRŮCHOD BRÁNY; STRÁŽ.)