[heb. ʽec; řec. denʹdron].

Velké rozdíly v podnebí v Palestině a okolních zemích umožnily růst velmi rozmanitých stromů, od cedrů v Libanonu po datlové palmy v Jerichu a janovce v poušti. V Bibli je zmínka asi o třiceti různých druzích stromů, o kterých se v této publikaci pojednává pod samostatnými hesly podle názvů těchto stromů.

Určit jednotlivé stromy označené původním hebrejským a řeckým slovem bývá často obtížným úkolem, a v mnoha případech je toto určení pouze pravděpodobné. Takové určení závisí na tom, jak rozsáhlý popis charakteristických rysů stromu biblická zpráva podává (občas jsou určeny významem kořenného slova, ze kterého je jméno odvozeno), a na porovnání takového popisu se stromy, o kterých je dnes známo, že rostly v biblických zemích, obzvláště v oblastech, na které biblický text v této souvislosti případně poukazuje. Další pomoc poskytuje studium slov téhož původu (to znamená slov, jejichž tvar dokazuje, že jsou příbuzná a že pocházejí ze stejného původního kořene neboli zdroje) v jiných jazycích, jako například v arabštině a aramejštině. V některých případech se zdá rozumnější název stromu jednoduše transliterovat, jako je to v případě algumového stromu.

Harold a Alma Moldenkeovi ve své knize Plants of the Bible (1952, s. 5, 6) poukazují na to, že mnoho stromů, které se v Palestině vyskytují nyní, tam možná v biblických dobách nerostlo, protože, jak uvádějí, „změny vegetace, zvláště v oblastech, jako jsou Palestina a Egypt, kde člověk, který smutně proslul svou schopností narušit jemně nastavenou rovnováhu v přírodě, byl nejvíce aktivní“ po tisíce let. Autoři dále uvádějí: „Mnoho rostlin, které hojně rostly ve Svaté zemi nebo v zemích okolních v biblických dnech, se tam již nyní nevyskytuje anebo rostou v daleko menším počtu.“ Některé druhy stromů byly nadměrným obděláváním půdy nebo devastací zalesněných oblastí kvůli vpádům asyrské, babylónské nebo později římské armády vymýceny nebo se značně zmenšily. (Jer 6:6; Lk 19:43) Ničení stromů a lesů způsobilo, že vrchní vrstva půdy byla odplavena,  a tak se mnohé oblasti staly neúrodnými a pustými.

Již za dnů Abrahama byly stromy uvedeny ve smlouvě o převodu vlastnictví. (1Mo 23:15–18)

V Zákoně. Později Jehova Bůh přivedl Izrael do Kanaánu, do země, v níž byly „stromy pro potravu v hojnosti“. Jehova slíbil, že poskytne nezbytný déšť, jestliže jej Izraelité budou poslouchat, a požadoval, aby desetinu plodů země dali stranou pro použití ve svatostánku a pro kněžstvo. (Ne 9:25; 3Mo 26:3, 4; 27:30) Když Izraelité obsazovali zemi, dostali pokyn, aby neničili ovocné stromy, když budou útočit na města, ačkoli o staletí později Juda a Izrael dostaly od Boha oprávnění, aby zničily ‚dobré stromy‘ v království Moaba. Zdá se, že důvodem byla skutečnost, že Moab ležel mimo Zaslíbenou zemi. Jednalo se o trestnou vojenskou výpravu proti Moabu a akce Izraelitů měla sloužit jako ochrana proti případné vzpouře nebo odvetě ze strany Moabců. (5Mo 20:19, 20; 2Kr 3:19, 25; srovnej Jer 6:6.) Když někdo vysadil strom, neměl jíst jeho ovoce během prvních tří let, a ve čtvrtém roce mělo být ovoce stromu zasvěceno pro použití ve svatyni. (3Mo 19:23–25; srovnej 5Mo 26:2.) Podobně byly potom každoročně zasvěceny první zralé plody. (Ne 10:35–37)

Obrazné použití. V zahradě Eden Bůh použil k symbolickému účelu dva stromy: ‚strom života‘ a „strom poznání dobrého a špatného“. Neuposlechnutí Božího výnosu týkajícího se „stromu poznání dobrého a špatného“ vedlo k pádu člověka. (1Mo 2:9, 16, 17; 3:1–24)

Význam „stromu poznání dobrého a špatného“ a zákazu, který se vztahoval na ovoce stromu, se často nesprávně chápe tak, že se to týkalo pohlavního styku mezi první lidskou dvojicí. Tento názor však odporuje jasnému příkazu, který dal Bůh lidem, totiž muži a ženě, aby ‚byli plodní a přibývali a naplnili zemi‘. (1Mo 1:28) Tento strom představoval „poznání dobrého a špatného“ a Božím výnosem byl prohlášen pro lidskou dvojici za zapovězený, proto se stal symbolem Božího práva určovat neboli stanovovat člověku měřítka toho, co je ‚dobré‘ (Bohem schválené), a co je ‚špatné‘ (Bohem odsouzené). Tento strom tedy byl zkouškou úcty člověka k postavení svého Stvořitele a ochoty člověka zůstat v oblasti svobody, kterou Bůh vymezil svým výnosem, což byla oblast, která v žádném případě nebyla úzká a která lidem umožňovala, aby se v té největší míře těšili ze svého života. Tím, že Adam s Evou jedli ze „stromu poznání dobrého a špatného“, přestoupili hranice, které vymezovaly zakázanou oblast, a to bylo vpádem do území, které patřilo Bohu, neboli bylo vzpourou proti Boží autoritě. (Viz heslo SVRCHOVANOST.)

Stromy se také používaly ke znázornění lidí, panovníků a království, například v proroctví, ve kterém byl pád faraóna a jeho zástupu připodobněn k podetnutí vysokého cedru (Ez 31), a také v Danielově proroctví o mohutném stromu, který představoval panství „v království lidstva“. (Da 4:10–26) Spravedlivý člověk je přirovnán ke stromu zasazenému při vodních tocích (Ža 1:3), jehož listí je hojné a jehož ovoce dále roste i v období sucha. (Jer 17:8)

Skutečnost, že některé stromy v Palestině žijí po staletí, dokonce až tisíc let, dává hlubší význam slibu, že dny Božího obnoveného lidu budou jako dny stromu. (Iz 65:22) V Ezekielově vidění byl vodní tok vycházející z chrámu lemován plodícími stromy s listím k uzdravování a podobné vidění je předloženo i v knize Zjevení. (Ez 47:7, 12; Zj 22:2, 14) Vyjádření „strom života“ je použito v souvislosti s pravou moudrostí, s ovocem spravedlnosti, s uskutečněním vytoužené věci a s klidným jazykem; je také spojeno s korunou života. (Př 3:18; 11:30; 13:12; 15:4; Zj 2:7, 10) O stromech se Bible zmiňuje ve spojitosti s požehnanými, pokojnými a radostnými podmínkami, které vyplývají z Jehovova kralování a obnovy jeho lidu. (1Pa 16:33; Ža 96:12; 148:9; Iz 55:12; Ez 34:27; 36:30)

Ježíš, podobně jako před ním Jan Křtitel, použil stromy v některých svých podobenstvích, aby zdůraznil nutnost přinášet ovoce v pravé spravedlnosti. (Mt 3:10; 7:15–20) Jelikož se v té době v Palestině platily z ovocných stromů daně, byl neplodný strom (stejně jako mrtvý) pro majitele nežádoucím břemenem, a proto se takové stromy kácely a ničily. (Lk 13:6–9) V Judovi 12 jsou nemorální lidé, kteří pronikli do sboru, přirovnáni k neplodným stromům v podzimním čase, které dvakrát odumřely. To, že jsou popsáni jako ‚dvakrát mrtví‘, je možná důrazný způsob vyjádření toho, že jsou naprosto mrtví. Může to však také znamenat, že jsou mrtví ve dvou ohledech. Jsou (1) neplodní neboli nepřinášejí ovoce a (2) doslovně mrtví, nemají žádnou životní sílu.

 Hebrejské slovo pro strom se také používá ve spojitosti s kůlem nebo sloupem, na kterém bylo pověšeno tělo. (1Mo 40:19; 5Mo 21:22, 23; Joz 8:29; Es 2:23) Když apoštol Pavel vysvětloval uplatnění 5. Mojžíšovy 21:23, použil řecké slovo xyʹlon (dřevo). (Ga 3:13; viz heslo MUČEDNICKÝ KŮL; jednotlivé stromy pod samostatnými hesly.)