Hebrejské slovo pro „týden“ (ša·vuʹaʽ) se doslova vztahuje na sedmidílnou jednotku nebo sedmidílné období. Řecké slovo sabʹba·ton je zase odvozeno z hebrejského slova pro sabat (šab·bathʹ).

Počítání dnů v cyklech po sedmi sahá hluboko zpátky do lidské minulosti. Precedens pro takové dělení času stanovil Jehova Bůh, když období své stvořitelské činnosti rozdělil do šesti dnů neboli časových jednotek a završil je sedmým dnem odpočinku. (1Mo 2:2, 3) Další zmínku o sedmidenním cyklu nacházíme v případě Noema v době potopy, avšak o sedmém dni odpočinku se zde nemluví. (1Mo 7:4, 10; 8:10, 12) Sedmidenní období se slavila ve spojitosti se sňatky v Paddan-aramu a ve Filisteji. (1Mo 29:27, 28; Sd 14:12, 17) Sedmidenní období truchlení se drželo také při Jákobově pohřbu. (1Mo 50:10) Biblický záznam však neukazuje, že by tato sedmidenní období v raných dobách byla přizpůsobena týdennímu uspořádání se stanoveným počátečním dnem a že by potom následovala další srovnatelná sedmidenní období. Mezi některými starověkými národy se sedmidenní cykly řídily podle čtyř fází měsíce a začínaly znova při každém novoluní. Lunární měsíc trvá buď 29, nebo 30 dní, a proto nebylo možné, aby na sebe sedmidenní cykly přesně navazovaly.

Jedna z prvních zmínek o desetidenním období se nachází v 1. Mojžíšově 24:55. Ve starověkém Egyptě se čas dělil do desetidenních cyklů (tři cykly v každém měsíci) a Izraelité se s tím zřejmě dobře seznámili během svého dlouhého pobytu v Egyptě.

Pod Zákonem. Božský předpis, který vyžadoval zachovávání určitého sedmidenního období, poprvé nacházíme ve spojitosti s pokyny k Pasachu. Toto období se stalo každoročním Svátkem nekvašených chlebů, který od té doby Izraelité slavili po Pasachu. První i sedmý neboli poslední den měly být dny odpočinku. (2Mo 12:14–20; 13:6–10)

Ustanoven Sabatní den. Po zahájení tohoto zvláštního týdne však následovalo asi jednoměsíční období, během kterého Izraelité po svém odchodu z Egypta putovali, a neexistuje žádná zmínka o tom, že by v tomto období zachovávali týdny se sedmým dnem odpočinku. Po patnáctém dnu druhého měsíce od jejich vyjití z egyptské země jim Jehova začal dávat mannu, a právě tehdy poprvé dostali pokyn, aby každý sedmý den pravidelně zachovávali Sabat.  (2Mo 16:1, 4, 5, 22–30) Takové zachovávání Sabatu nevyhnutelně vedlo k dělení času na týdny jdoucí po sobě, a toto dělení nebylo omezeno lunárními cykly. Bůh potom ze zachovávání Sabatu udělal právní ustanovení ve smlouvě Zákona, kterou skrze Mojžíše předal národu Izraele. (2Mo 20:8–11; 5Mo 5:12–15)

Období svátků. Existovala samozřejmě určitá sedmidenní období svátků, která byla stanovena v Zákoně a která nutně nemusela začínat nebo končit v souladu s běžným týdnem, jenž se řídil podle Sabatu. Tato období začínala v určený den lunárního měsíce; proto počáteční den svátku připadal každý rok na různý den v týdnu. To platilo při Svátku nekvašených chlebů, který následoval po Pasachu a připadal na 15.–21. nisanu, a při Svátku chýší, který se slavil 15.–21. etanimu. Také Svátek týdnů neboli Letnice se zakládal na počítání sedmi týdnů a jednoho dne, avšak sedm týdnů se začínalo počítat od 16. nisanu, a tak toto počítání nebylo vždy souběžné s běžnými týdny, které končily každotýdenním Sabatním dnem. (2Mo 12:2, 6, 14–20; 3Mo 23:5–7, 15, 16; 5Mo 16:9, 10, 13)

Dny v týdnu neměly jména, ale byly jednoduše označeny číslem; výjimkou byl sedmý den nazývaný ‚sabat‘. (2Mo 20:8) To platilo také za dnů Ježíše a jeho apoštolů, ačkoli den, který předcházel Sabatu, se začal nazývat „Příprava“. (Mt 28:1; Sk 20:7; Mr 15:42; Jan 19:31)

Sedmidenní a sedmiletá období. Kvůli důležitosti, kterou smlouva Zákona přikládala Sabatu neboli sedmému dni, se slovo „sabat“ běžně používalo k označení celého týdne složeného ze sedmi dnů. (3Mo 23:15, 16) Podobně se toto slovo používalo k označení sedmého roku, jenž byl pro zemi Sabatním rokem odpočinku. Znamenalo také celé sedmileté období — neboli týden let —, které končilo Sabatním rokem. (3Mo 25:2–8) Židovská Mišna opakovaně používá vyjádření „týden let“. (Ševiʽit 4:7–9; Sanhedrin 5:1; viz heslo SEDMDESÁT TÝDNŮ, Mesiášské proroctví.)