Výroba látky protkáváním dvou soustav nití křižujících se podélně a příčně. Soustava nití probíhajících po délce tkaniny je osnova, a soustava nití probíhající napříč tkaninou je útek. Nit útku se vnáší do osnovy tak, aby probíhala střídavě nad a pod osnovními nitěmi. (3Mo 13:59) Tkaním se často zabývaly ženy, ale je zřejmé, že to bylo také zaměstnání mužů. (2Kr 23:7; 1Pa 4:21) Tkalcovský stav, který používali ke tkaní Hebrejci, Egypťané a jiné národy, byl v podstatě rám. (Sd 16:13, 14; Iz 19:1, 9, 10)

Starověké stavy byly buď vertikální, nebo horizontální. Jeden typ vertikálního stavu se skládal ze dvou svislých tyčí, na nichž bylo nahoře příčné břevno. Z něj visely nitě osnovy, na jejichž koncích byla upevněna závaží, aby nitě zůstaly rovné. Některé stavy měly místo závaží dole břevno a u jiných se tímto břevnem mohlo otáčet a sloužilo jako vratidlo k navinování utkané látky. Běžně používaný horizontální stav se skládal ze dvou paralelních břeven, která byla udržována v určité vzdálenosti od sebe čtyřmi kolíky, jež byly na konci břeven zaraženy do země. Mezi těmito břevny byly napjaty osnovní nitě. Je možné, že právě k takovému těžkému břevnu byla přirovnána dřevěná násada Goliatova kopí, o níž je řečeno, že byla „jako vratidlo těch, kdo pracují na stavu“. (1Sa 17:4, 7)

Nitě osnovy byly na stavu obvykle rozděleny do dvou sad, takže když byly nitě útku taženy přes osnovu jedním směrem, probíhaly nad jednou sadou, a v opačném směru byly taženy pod touto sadou. K tomu bylo nutné vytvořit dva prostupy neboli „prošlupy“. Při práci na jednoduchém horizontálním stavu byla napříč osnovou, střídavě mezi sudou a lichou nití, položena plochá „prošlupová tyč“, a když se tato tyč otočila na hranu, vznikl „prošlup“, jímž byl vnášen útek jedním směrem. Druhá sada osnovních nití, které byly nitěnými smyčkami připevněny k „dělicímu činku“ ležícímu na osnově, byla potom pomocí „dělicího činku“ z osnovy vertikálně zvednuta; tím vznikl další „prošlup“, jímž byla útková nit vedena napříč osnovou v opačném  směru. Po každém protažení útku osnovou byla útková nit přitisknuta kolíkem k hotové tkanině. Tkadlec vnášel útek do osnovy pomocí člunku, což byla v podstatě tyčka nesoucí nit. Obratný tkadlec pohyboval člunkem rychle, a proto mohl Job říci: „Mé dny se staly rychlejšími než tkalcovský člunek.“ (Job 7:6)

Když byla látka utkána v požadované délce, byla svinuta a tkadlec ji od osnovních nití odstřihl. (Iz 38:9, 12) Jako materiál používali tkalci obvykle zvířecí srst (2Mo 36:14; Mt 3:4), vlnu a lněné vlákno. (Př 31:13)

Jestliže se v osnově či útku nebo v obojím použily nitě různých barev, bylo možné vyrobit tkaniny rozmanitých vzorů. Útková nit určité barvy také mohla být vnesena jen do části osnovy. (1Mo 37:23; 2Sa 13:18; Př 7:16) Tkadlec mohl při tkaní postupovat nepravidelným způsobem — mohl vést sadu útkových nití nad jednou nití osnovy, potom pod dvěma napříč osnovou, pak mohl vést další sadu nad dvěma nitěmi osnovy, pak pod dvěma a potom nad jednou nití na šířku osnovy, jako při tkaní dnešního gabardénu. Obměnami postupu tkaní vzniká v tkanině vzor i tehdy, mají-li nitě osnovní a nitě útkové tutéž barvu. Například Áron obdržel bílé roucho z jemného plátna tkané „kostkovaným vzorem“. (2Mo 28:39)