Tyros
Hlavní fénický přístav; je ztotožňován s dnešním es-Surem, který leží asi 50 km na S od hory Karmel a 35 km na JJZ od Sidonu. (VYOBRAZENÍ, sv. 2, s. 531) Tyros byl starověkým městem (Iz 23:1, 7), ale není známo kdy byl jako kolonie založen Sidonci. První zmínka o Tyru je po dobytí Zaslíbené země asi roku 1467 př. n. l. a v tu dobu to bylo opevněné město. Mluví se o něm v souvislosti s hranicemi kmenového území Ašera. Od svého počátku a po celou dobu své existence zůstával Tyros zjevně mimo izraelské hranice jako nezávislý soused. (Joz 19:24, 29; 2Sa 24:7)
Mezi Tyrem a Izraelem existovaly přátelské vztahy, a to zvláště za vlády Davida a Šalomouna. Na stavbě Davidova královského paláce z cedrových klád, které poslal tyrský král Chiram, se podílel zručný tyrský řemeslník. (2Sa 5:11; 1Pa 14:1) Tyřané také Davidovi dodali cedrové dřevo, které bylo později použito na stavbu chrámu. (1Pa 22:1–4)
Po Davidově smrti tyrský král Chiram poskytl Šalomounovi materiál a pomoc při stavbě chrámu a dalších vládních budov. (1Kr 5:1–10; 7:1–8; 2Pa 2:3–14) Na stavbě chrámu se podílel zručný řemeslník, syn Izraelitky a tyrského zpracovatele mědi. (1Kr 7:13, 14; 2Pa 2:13, 14) Za tuto pomoc Tyřané dostávali pšenici, ječmen, olej a víno. (1Kr 5:11, 12; 2Pa 2:15) Kromě toho dal Šalomoun tyrskému králi Chiramovi 20 měst, i když tyrského vládce tento dar příliš nepotěšil. (1Kr 9:10–13)
Časem se Tyros stal jednou z největších námořních mocností starověkého světa a námořníci i obchodní flotila „taršišských“ lodí se proslavili svými cestami do vzdálených míst. Šalomoun a tyrský král se společně podíleli na námořních výpravách, ze kterých se přivážely cenné věci včetně zlata z Ofiru. (1Kr 9:26–28; 10:11, 22; 2Pa 9:21)
V těchto stycích Tyru s Izraelem nejsou žádné náznaky, že by se Tyřané jako národ zajímali o uctívání Jehovy; jejich kontakty byly zejména obchodní. Tyřané byli původem Kananejci a po náboženské stránce prováděli určitou formu uctívání Baala a jejich hlavními bohy byli Melkart a Astarte (Aštoret). Jezábel, dcera Etbaala, krále Sidonců (včetně Tyru), se vdala za Achaba, krále severního izraelského království. Jezábel byla neblaze proslulá svým úsilím odstranit uctívání Jehovy. (1Kr 16:29, 31; 18:4, 13, 19)
Odsouzen Bohem. Pod přísné Boží odsouzení se však Tyros nedostal pro osobní ničemnost Jezábel a její dcery Atalji. Tyros se velmi rozrostl na úkor jiných národů včetně Izraele. Vyráběly se v něm předměty z kovu i ze skla a purpurové barvivo, byl obchodním centrem pro cizozemské karavany a rovněž významným místem vývozu a dovozu. Vzrůst po průmyslové i obchodní stránce mu přinesl bohatství, domýšlivost a pýchu. Tyrští kupci a obchodníci se chlubili, že jsou knížaty a ctihodnými země. (Iz 23:8) Časem si Tyros vypěstoval vůči Jehovovi vzpurný postoj a se sousedními národy se spikl proti Božímu lidu. (Ža 83:2–8) Tento troufalý a otevřený odpor proti Jehovovi tedy vedl k nepříznivému rozsudku nad městem a následně vedl k jeho pádu a zničení.
Jehova si povšiml arogantního postoje tohoto města koncem devátého století př. n. l. Varoval tudíž Tyros, že mu stejnou měrou oplatí to, že Joel 3:4–8; Am 1:9, 10)
okrádal Boží lid o zlato, stříbro a mnoho dalších žádoucích věcí, které používal na zkrášlení svých chrámů. Měla to také být odplata za to, že prodal Boží lid do otroctví. (Prorok Izajáš později zaznamenal další prohlášení proti Tyru, které ukazovalo, že Tyros bude na „sedmdesát let“ zapomenut. (Iz 23:1–18) O mnoho let později prorok Jeremjáš uvedl Tyros mezi těmi národy, které byly vybrány, aby pily víno Jehovova vzteku. (Jer 25:8–17, 22, 27; 27:2–7; 47:2–4) Národy, které Jeremjáš uváděl ve svém proroctví, měly „sloužit babylónskému králi sedmdesát let“ (Jer 25:8–11), a z toho vyplývá, že Izajášovo i Jeremjášovo proroctví se vztahovalo na Nebukadnecarovo tažení proti Tyru.
Jehova prostřednictvím Ezekiela, Jeremjášova současníka, také oznámil, že na Tyros přijde z rukou Nebukadnecara neštěstí. (Ez 26:1–28:19) Tyros byl přirovnáván ke krásné lodi s různobarevnými plachtami a krytem paluby a s přídí vykládanou slonovinou, ale tato loď se na otevřeném moři měla potopit. (Ez 27:3–36) Tyrský ‚král‘ (zjevně rodová linie tyrských panovníků) se povýšeně chlubil: „Jsem bůh. Posadil jsem se na sedadlo boha.“ Jako neposvátný však měl být odstraněn a zničen ohněm. (Ez 28:2–19)
Zničení města. Během Nebukadnecarova dlouhého obléhání Tyru ‚olysaly‘ hlavy vojáků, protože je odíraly přilby, a jejich ramena byla ‚odřena dohola‘ od nošení materiálů, které byly použity na stavbu obléhacích valů. Vzhledem k tomu, že Nebukadnecar nedostal žádnou „mzdu“ za to, že posloužil jako nástroj k vykonání rozsudku nad Tyrem, Jehova mu slíbil, že mu to vyváží veškerým bohatstvím Egypta. (Ez 29:17–20) Podle židovského historika Josepha trvalo obléhání 13 let (Proti Apiónovi, I, 156 [21]) a Babylóňany to stálo velmi mnoho. Světské dějiny neuvádějí přesně, jak bylo Nebukadnecarovo úsilí důkladné či účinné. Avšak ztráty na životech a majetku Tyřanů musely být veliké. (Ez 26:7–12)
Po návratu Izraelitů z vyhnanství v Babylóně jim však Tyřané dodávali cedrové klády z Libanonu na stavbu druhého chrámu a v obnoveném městě začali znovu obchodovat. (Ezr 3:7; Ne 13:16)
Střet Tyru s Nebukadnecarem byl sice velký, ale k úplnému zániku města nevedl. Pozdější prorocká prohlášení ukazují, že ačkoli Tyros vystaví násep a nakupí stříbro a zlato, Jehova jej úplně zničí. (Ze 9:3, 4)
Proroctví se splnilo téměř za 200 let potom, co je Zecharjáš dostal. V roce 332 př. n. l. vedl Alexandr Veliký svou armádu přes Malou Asii a své tažení na J na nějakou dobu přerušil, aby věnoval pozornost Tyru. Město odmítlo otevřít své brány, a tak Alexandr ve vzteku poručil vojákům, aby posbírali rozvaliny pevninské části města a naházeli je do moře, čímž vytvořili hráz k ostrovní části města a tak se splnilo Zecharjášovo proroctví. (Ez 26:4; NÁKRES, sv. 2, s. 531) Alexandr se pustil do stavby nejvyšších obléhacích věží, jaké kdy byly ve starověku použity, zatímco jeho námořní síly zadržovaly tyrské lodě v přístavu. Po sedmi měsících byly nakonec hradby o výšce 46 m prolomeny. V bitvě bylo zabito 8 000 tyrských vojáků, a navíc jako odveta bylo zabito 2 000 význačných vůdců a 30 000 obyvatel bylo prodáno do otroctví.
Zmiňují se o něm Řecká písma. Přestože Alexandr město úplně zničil, bylo během seleukovského období znovu postaveno a v prvním století n. l. bylo význačným přístavem Středozemního moře, kam obvykle mířily lodě. Během Ježíšovy služby v Galileji přišlo mnoho lidí z Tyru a Sidonu, aby slyšeli Ježíšovo poselství a aby byli uzdraveni ze svých nemocí. (Mr 3:8–10; Lk 6:17–19) O několik měsíců později Ježíš osobně navštívil oblast v okolí Tyru a při této příležitosti uzdravil dítě Syroféničanky, které bylo posedlé démonem. (Mt 15:21–29; Mr 7:24–31) Ježíš řekl, že kdyby v Tyru a Sidonu provedl mocné skutky, které provedl v Chorazinu a v Betsaidě, pohané v Tyru a Sidonu by byli mnohem vnímavější než tito Židé. (Mt 11:20–22; Lk 10:13, 14)
[Vyobrazení na straně 971]
Starověká mince, na které je napsáno jméno Tyros