Víno a silný nápoj
V původních jazycích je mnoho výrazů, kterými se obvykle označoval nějaký druh vína (heb. ti·róšʹ [1Mo 27:28, 37; Oz 2:8, 9, 22]; heb. cheʹmer [5Mo 32:14; Iz 27:2] a tomu odpovídající aramejský výraz chamarʹ [Da 5:1, 2, 4, 23]; stejně jako řec. gleuʹkos [Sk 2:13]). Avšak nejčastěji se v Písmu vyskytuje hebrejské slovo jaʹjin. Poprvé se objevuje v 1. Mojžíšově 9:20–24, kde je řečeno o Noemovi, že po potopě vysadil vinici a potom se opil vínem, které z ní získal. Řecké slovo oiʹnos (v podstatě odpovídá hebrejskému výrazu jaʹjin) se poprvé vyskytuje v Ježíšově výroku o tom, že je nevhodné použít staré vinné měchy pro nové, částečně zkvašené víno, protože tlak vznikající kvašením by staré vinné měchy protrhl. (Mt 9:17; Mr 2:22; Lk 5:37, 38)
Hebrejským výrazem še·kharʹ se obvykle označovaly různé silné alkoholické nápoje, které se zjevně získávaly z granátových jablek, datlí, fíků apod. (4Mo 28:7; 5Mo 14:26; Ža 69:12) Hebrejské slovo ʽa·sisʹ se v Šalomounově písni 8:2 vztahuje na „čerstvou šťávu“ z granátových jablek, ale v jiných pasážích je z kontextu zřejmé, že toto slovo označuje víno. (Iz 49:26; Joel 1:5) Hebrejským slovem soʹveʼ se možná označovalo pivo. (Iz 1:22; Na 1:10)
Výroba vína. V Palestině se hrozny sbíraly během srpna a září, což záviselo na druhu hroznů a na místním podnebí. O Svátku chýší, který se slavil začátkem podzimu, bylo období vinobraní prakticky u konce. (5Mo 16:13) Hrozny se sesbíraly a potom se daly do vápencových kádí nebo žlabů, kde je lidé obvykle bosýma nohama rozmačkali; když ve vinném lisu šlapali, zpívali písně. (Iz 16:10; Jer 25:30; 48:33) Při takových poměrně jemných lisovacích metodách se nerozdrtily stopky a jádra, a tím se z bobulí uvolnilo jen malé množství kyseliny tříslové; to zase přispělo k vysoké kvalitě vína — k jeho lahodné a jemné chuti. (Pís 7:9) Místo šlapání se někdy používaly těžké kameny. (Viz heslo LIS.)
Z „moštu“ neboli čerstvé šťávy, která vytéká z rozmačkaných bobulí hroznů jako první a která se uchová odděleně od většího množství šťávy, jež se pak získá lisováním, vznikají nejlepší vína. Kvašení začíná během šesti hodin po rozmačkání hroznů, zatímco je šťáva ještě v kádích, a pokračuje po dobu několika měsíců. Obsah alkoholu v přírodních vínech kolísá od osmi do šestnácti objemových procent, ale může se zvýšit pozdějším přidáním lihovin. Jestliže hrozny obsahují málo cukru a kvašení probíhá příliš dlouho, nebo jestliže víno není správně Rut 2:14)
chráněno před oxidací, změní se v kyselinu octovou neboli vinný ocet. (Během období zrání se víno uchovávalo ve džbánech nebo kožených měších. (Jer 13:12) Tyto nádoby byly pravděpodobně opatřeny takovými průduchy, aby mohl unikat oxid uhličitý (vedlejší produkt přeměny cukru na alkohol, ke které dochází při kvašení) a aby ze vzduchu dovnitř nepronikal kyslík, který by se jinak dostal do kontaktu s vínem a reagoval by s ním. (Job 32:19) Když se víno nechalo klidně stát, postupně se pročistilo a sedlina klesla ke dnu, což zlepšilo buket a chuť vína. (Lk 5:39) Potom se víno obvykle přelilo do jiných nádob. (Iz 25:6; Jer 48:11; viz heslo SEDLINA.)
Použití. Víno se od nepaměti používalo jako nápoj, který se pil při jídle. (1Mo 27:25; Ka 9:7) Víno, chléb a další potraviny jsou často uváděny společně. (1Sa 16:20; Pís 5:1; Iz 22:13; 55:1) Melchisedek předložil Abrahamovi „chléb a víno“. (1Mo 14:18–20) Ježíš pil víno při jídle, když bylo víno k dispozici. (Mt 11:19; Lk 7:34) Víno neodmyslitelně patřilo k hodování (Es 1:7; 5:6; 7:2, 7, 8), svatebním hostinám (Jan 2:2, 3, 9, 10; 4:46) a jiným slavnostním příležitostem (1Pa 12:39, 40; Job 1:13, 18). Královské sklady byly zásobovány vínem (1Pa 27:27; 2Pa 11:11); to bylo obvyklým nápojem králů a místodržitelů. (Ne 2:1; 5:15, 18; Da 1:5, 8, 16) Pocestní ho často měli ve svých zásobách na cestu. (Joz 9:4, 13; Sd 19:19)
Víno se používalo při mnoha příležitostech a díky tomu se stalo obchodním zbožím (Ne 13:15); ke zvlášť proslulým vínům patřilo ‚chelbonské víno‘ (kterému dávali přednost perští králové) a „libanonské víno“. (Ez 27:18; Oz 14:7) Víno sloužilo jako platidlo pro dělníky, kteří opatřovali dřevo pro stavbu chrámu. (2Pa 2:8–10, 15) Považovalo se za vynikající dar pro osoby v nadřazeném postavení (1Sa 25:18; 2Sa 16:1, 2) a bylo zahrnuto v příspěvcích desátků, které se dávaly na podporu kněží a Levitů. (5Mo 18:3, 4; 2Pa 31:4, 5; Ne 10:37, 39; 13:5, 12) Víno bylo také mezi vybranými věcmi, které se Jehovovi předkládaly spolu s obětními dary. (2Mo 29:38, 40; 3Mo 23:13; 4Mo 15:5, 7, 10; 28:14; 1Sa 1:24; 10:3; Oz 9:4)
Víno nejdříve nebylo součástí jídla Pasach, ale bylo přidáno později, snad po návratu z vyhnanství v Babylóně. Proto bylo na stole, když Ježíš se svými apoštoly naposledy slavil Pasach, a vhodně ho použil, když zavedl Slavnost na památku své smrti. Červená ‚krev hroznů‘ vhodně představovala Ježíšovu obětní krev. Při této příležitosti Ježíš mluvil o takovém vínu jako o „plodu révy“, a protože bylo asi sedm měsíců po vinobraní, nemůže být pochyb o tom, že se jednalo o kvašenou šťávu z vinné révy. (1Mo 49:11; Mt 26:18, 27–29)
Ježíš ukázal, že víno mělo určitou léčebnou hodnotu jako antiseptikum a jako mírný desinfekční prostředek, jak o tom podává zprávu lékař Lukáš. (Lk 10:34) Bible doporučuje víno také jako léčebný prostředek v případech určitých zažívacích potíží. Pavel radil Timoteovi: „Nepij již vodu, ale používej trochu vína na svůj žaludek a na svá častá onemocnění.“ (1Ti 5:23) To byla dobrá lékařská rada. Doktor Salvatore P. Lucia, profesor medicíny na lékařské fakultě University of California, tedy píše: „Víno je nejstarší dietní nápoj a nejdůležitější léčebný prostředek, který se nepřetržitě používá v průběhu celých dějin lidstva. . . . Jen málo jiných dostupných látek člověku je tak často doporučováno pro své léčivé účinky jako víno.“ (Wine as Food and Medicine, 1954, s. 5; viz heslo NEMOCI A JEJICH LÉČBA.)
V protikladu k mylným názorům některých lidí, alkoholické nápoje nestimulují duševní činnost, ale jsou to ve skutečnosti sedativa a tlumí činnost centrální nervové soustavy. „Dávejte opojný nápoj tomu, kdo má zahynout, a víno těm, kterým je v duši hořko“, ne jako duševní stimulant, aby si takoví lidé ještě více uvědomovali své neštěstí, ale naopak, jak říká přísloví, aby mohli ‚zapomenout na své těžkosti‘. (Př 31:6, 7) Římané ve starověku měli zvyk dávat zločincům víno s omamným prostředkem, aby otupili jejich bolest při popravě. Snad právě proto římští vojáci nabídli víno s omamným prostředkem Ježíšovi, když ho přibili na kůl. (Mr 15:23)
Je zjevné, že víno je jedním z darů, který patří mezi Jehovovo požehnání lidstvu. Víno „rozradostňuje srdce smrtelného člověka“; způsobuje, že srdce je „vesele naladěno“. (Ža 104:15; Es 1:10; 2Sa 13:28; Ka 2:3; 10:19; Ze 10:7) Proto když Daniel truchlil, nepil žádné víno. (Da 10:2, 3) Hojné zásoby vína, které jsou symbolizovány „révou“ v často opakovaném vyjádření ‚sedět pod svou vlastní révou a pod svým fíkovníkem‘, označují blahobyt a bezpečnost pod Jehovovou spravedlivou vládou. (1Kr 4:25; 2Kr 18:31; Iz 36:16; Mi 4:4; Ze 3:10) Víno je také zahrnuto mezi požehnání, jež bude součástí obnovy, kterou slíbil Jehova. (Joel 3:18; Am 9:13, 14; Ze 9:17)
Střídmé užívání. Umírněnost ve všech věcech je biblickou zásadou. Dokonce ani používání medu není výjimkou — mírné užívání je prospěšné; nadměrné užívání je škodlivé. (Př 25:27) Stejné je to s Jehovovým darem vína a silných nápojů — musí se užívat v souladu s Božími příkazy. Nemírné pití a přehlížení biblických zásad ohledně užívání těchto darů způsobuje Jehovovu nelibost a vede ke zhýralosti a smrti. Bible se k této záležitosti vyjadřuje velmi důrazně, a to jak ve svých předpisech, tak prostřednictvím příkladů. (Př 23:29–31; viz heslo OPILOST.)
Mohou nastat případy, kdy by pití alkoholu, dokonce i v malých dávkách, bylo nerozumné a škodilo by zdraví člověka. V jiných případech někdo může od pití opojných nápojů upustit z lásky k druhým lidem a z ohleduplnosti k nim a také proto, aby někoho nepřivedl ke klopýtání. (Ří 14:21)
Pod trestem smrti zakázal Jehova kněžím a Levitům pít alkohol v jakékoli formě, když plnili své povinnosti ve svatostánku nebo v chrámu. (3Mo 10:8, 9; Ez 44:21) Když zrovna nebyli ve službě, mohli alkohol umírněně pít. (1Pa 9:29) Božským předpisem bylo také stanoveno, že zatímco byl Nazirejec pod svým zvláštním slavnostním slibem, neměl pít žádný alkoholický nápoj. (4Mo 6:2–4, 13–20; Am 2:12) Samson měl být od svého narození Nazirejcem, a proto jeho matce nebylo dovoleno, aby během těhotenství pila víno nebo lihoviny. (Sd 13:4, 5, 7, 14) Když panovníci a vysocí úředníci úřadovali, vztahovala se na ně slova: „Není to pro krále, aby pili víno, ani pro vysoké úředníky, aby říkali: ‚Kde je opojný nápoj?‘, aby člověk nepil a nezapomněl, co je nařízeno, a nepřevrátil případ někoho ze synů trápení.“ (Př 31:4, 5) Dozorci v křesťanském sboru by neměli být ‚opilí výtržníci‘, a služební pomocníci „by rovněž měli být vážní, . . . neměli by se oddávat množství vína“. (1Ti 3:3, 8)
Obrazné použití. Když starověký Babylón jednal jako Jehovův vykonavatel rozsudku, všechny národy ‚opíjel vínem‘, symbolickou Jehovovou zlobou proti nim. (Jer 51:7) Také v dalších textech jsou Jehovovi odpůrci popsáni jako ti, kdo jsou přinuceni pít Boží spravedlivé rozhořčení, jež je přirovnáno k ‚vínu, které pění‘, ‚vínu vzteku‘ a ‚vínu Božího hněvu‘. (Ža 75:8; Jer 25:15; Zj 14:10; 16:19) Hořký nápoj, který nemá žádnou souvislost s božským hněvem, je ‚víno hněvu [duchovního] smilstva‘, kterým „Velký Babylón“ opíjí všechny národy. (Zj 14:8; 17:2; 18:3, 13)