Vaky se vyráběly z různých druhů kůže, látky a tkaných materiálů a ve starověku se používaly k uchovávání obilí a potravin, kamenného závaží, cenných věcí, kusů zlata a stříbra a v pozdějších dobách také ražených mincí. Měchy na vodu a víno se obvykle vyráběly z vydělané zvířecí kůže. (Joz 9:4; Mt 9:17)

České slovo „sáček“ je přes německé slovo „Sack“ odvozeno z hebrejského výrazu saq; v Bibli se sice tento výraz vyskytuje především ve spojitosti s pytlovinou (3Mo 11:32), ale stejně jako dnes vztahuje se také na vak na potraviny a obilí. (1Mo 42:25, 27, 35) Hebrejské slovo ʼam·taʹchath („vak“, NS; „pytel“, KB; odvozené ze slovesa, které znamená „rozestírat“ [Iz 40:22]) se používá ve zprávě o tom, jak Josefovi bratři navštívili Egypt. Je zřejmé, že má prakticky stejný význam jako slovo saq, a rozdíl je možná v tom, že se vztahuje spíš na tvar vaku než na materiál, z něhož je vyroben. (1Mo 42:27, 28; 43:18–23)

Když se David připravoval na souboj s Goliatem, vložil si do pastýřského „vaku“ (heb. keliʹ) pět kamenů; o tomto druhu vaku se říká, že to byla jakási brašna, která se nosila přes rameno a byla obvykle vyrobena z nevydělané zvířecí kůže. (1Sa 17:40, 49) Hebrejské slovo, které je zde použito, má velmi obecný význam a častěji se vztahuje prostě na nádobu z hlíny, dřeva, kovu nebo kůže. (3Mo 6:28; 11:32, 33; 4Mo 31:20; 1Kr 10:21)

Syrský důstojník Naaman dal chamtivému Gechazimu do dvou vaků [heb. chari·timʹ] dva talenty stříbra s dvěma oděvy na střídání a dal je dvěma svým sloužícím, aby je nesli. Jeden talent se rovnal asi 34 kg, a je tedy zřejmé, že takový vak (cha·ritʹ) musel být dost velký a pevný, aby v něm bylo možno talent stříbra a jednu soupravu oblečení nést; když byl plný, obsahoval asi tolik nákladu, kolik mohl unést jeden muž. (2Kr 5:23) Totéž slovo se však používá i k označení „měšců“, které patřily k přepychovým ozdobným předmětům, jež používaly domýšlivé sionské dcery. (Iz 3:16, 22)

Obchodníci také nosili vak (heb. kis), který se bezpochyby velmi podobal vakům, jaké používali Orientálci až donedávna. Podle takových vaků se dá usuzovat, že se pravděpodobně vyráběly ze tkané bavlněné látky nebo z ohebného sítí či z kůže. Tyto vaky používali obchodníci neboli kupci a nosili v nich závaží, které potřebovali při obchodování s různým zbožím, s obilím nebo s drahými kovy, jež bylo nutno odvažovat. Mojžíšský Zákon varuje před podváděním při obchodování a výraz kis používá ve výroku: „Nebudeš mít ve svém váčku dva druhy závaží.“ (5Mo 25:13) Prostřednictvím svého proroka se Jehova ptal: „Mohu být mravně čistý s ničemnými vahami a s váčkem podvodných kamenných závaží?“ (Mi 6:11; Př 16:11) Výraz kis se mohl také používat k označení „váčku“ nebo „měšce“, v nichž se nosily peníze a cenné věci. (Př 1:13, 14; Iz 46:6)

Hebrejské slovo cerórʹ je odvozeno od slovesa, které znamená „zabalit“ (2Mo 12:34) a označuje běžně používaný vak zavázaný šňůrou nebo provázkem, a to buď jako ‚uzlík‘ (1Mo 42:35), nebo jako „váček“, který je stažený a svázaný jen ve své horní části. (Př 7:20; Pís 1:13) Zdá se, že peníze, které byly vybrány z truhlice na chrámové příspěvky, byly svazovány právě do takových uzlíků, a to bezpochyby vždy ve stejném množství. (2Kr 12:10) Když byly ve starověku prováděny obchodní transakce, při nichž šlo o velké obnosy, peníze se někdy zvážily, pak se vložily do takových uzlíků či vaků a uzel se zapečetil. Vak si potom mohli podle potřeby jednotliví lidé mezi sebou předávat a bylo zajištěno, že obsahoval dohodnutý obnos. Nezlomená pečeť tedy mohla být zárukou, že vak obsahuje dané množství stříbra, zlata nebo jiného kovu. Je zřejmé, že takové znázornění je použito u Joba 14:17, kde Job říká Bohu: „Zapečetěné ve vaku je mé vzbouření a zalepuješ mé provinění.“ Když Abigail řekla, že Davidova duše „se jistě prokáže být zabalená ve vaku života u Jehovy, [jeho] Boha“, vyjádřila tím důvěru, že Jehova bude Davida chránit, když ho bude pronásledovat nějaký nepřítel. (1Sa 25:29)

V Křesťanských řeckých písmech je zmínka o ‚mošně s jídlem‘ (NS, KB, EP) nebo o ‚vaku‘ (Pa). (Mt 10:10; Lk 9:3) O řeckém slovu peʹra je v díle Vine’s Expository Dictionary of Old and New Testament Words (1981, sv. 4, s. 196) uvedeno, že to je „kožený cestovní vak nebo pytel, v nichž se nosila zásoba potravin na cestu“. (Viz heslo MOŠNA NA JÍDLO.)

 U Jana 12:6; 13:29 Kralická bible uvádí, že Jidáš nosil „měšec“, ale v nejmodernějších překladech se řecké slovo glos·soʹko·mon překládá jako „pokladna“ nebo „pokladnička“. Tímto řeckým slovem se původně označovalo pouzdro na náústek dechového hudebního nástroje, a potom označovalo krabičku používanou k jakémukoli účelu, tedy i na uchovávání peněz. Překladatelé řecké Septuaginty použili toto slovo k označení truhlice, o níž je zmínka ve 2. Paralipomenon 24:8, 10. Podrobnosti o ‚měšci‘ (Lk 10:4) nebo ‚opasku‘ (Mt 10:9) jsou uvedeny pod heslem MĚŠEC.