Jak vyjádřil pisatel knihy Kazatel: „Pro všechno je ustanovený čas, . . . čas plakat a čas se smát; čas bědovat a čas poskakovat.“ (Ka 3:1, 4) Slovem „smát se“ je zde přeloženo hebrejské sloveso sa·chaqʹ. Jeho základní význam sice je „smát se“, ale toto slovo i příbuzné slovo ca·chaqʹ se překládají také například výrazy „oslavovat“, „hrát si“, „pobavit“ či „pobavit se“. (2Sa 6:21; Job 41:5; Sd 16:25; 2Mo 32:6; 1Mo 26:8) Tvary slovesa sa·chaqʹ jsou použity v Příslovích 8:30, 31 na ‚mistra v díle‘, který se ‚radoval‘ před Jehovou po stvoření země. Také označují „hru“ zvířat v moři i na poli. (Ža 104:26; Job 40:20)

Vyjádření radosti a potěšení. Zábava a rozptýlení Izraelitů nejsou v biblickém záznamu nijak zvlášť popisovány. Nicméně je patrné, že se na ně pohlíželo jako na správné a žádoucí, když byly v souladu s náboženskými zásadami národa. Základními formami oddechu byly hra na hudební nástroje, zpěv, tanec, rozmlouvání a také nějaké hry. Velmi oblíbené bylo předkládání hádanek a těžkých otázek. (Sd 14:12)

Zpěv, tanec a hra na tamburínu propukly k chvále Jehovy hned po záchraně Izraelitů u Rudého moře. (2Mo 15:20, 21) Později, když Áron udělal zlaté tele a vyhlásil „svátek Jehovovi“, lidé jedli a pili a pak vstali, „aby se pobavili [leca·cheqʹ]“. V tomto případě však jejich tanec a zpěv doprovázely falešné uctívání a způsobily potupu. (2Mo 32:5, 6, 18, 19, 25)

Tři každoroční svátky patřily k požadavkům uctívání, které byly stanoveny v Zákoně, ale také poskytovaly příležitost k zábavě. V souvislosti s každoročním svátkem v Šilu jsou zmíněny „kruhové tance“. (Sd 21:21) Dalšími příležitostmi byly oslavy vítězství (Sd 11:34; 1Sa 18:6, 7) a korunovace krále. (1Kr 1:40) Většinou tančily ženy, ale někdy tančili i muži, například David, když přinášel Truhlu do Jeruzaléma. (2Sa 6:5, 14, 21; 1Pa 13:8; 15:29) Dobou radosti a oslav bylo také vinobraní a stříž ovcí. (Jer 25:30; 2Sa 13:23–28) Časem zábavy byly i svatby, a Ježíš k takové zábavě přispěl na svatbě v Káně. (Jer 7:34; 16:9; Jan 2:1–10) U Lukáše 15:25 je zmínka o hudebním koncertě a tanci jako o součásti oslav při návratu marnotratného syna.

V Egyptě se otroci učili hudbě a tanci, aby bavili rodinu a její hosty. I Řekové měli profesionální tanečnice a hudebníky k pobavení hostů. Také se pro zábavu tančilo o Herodových narozeninách, kdy byl Herodes požádán o hlavu Jana Křtitele. (Mt 14:6–8) Tanec byl mezi Řeky oblíbený jako zábava, i když původně souvisel s náboženským uctíváním.

Správná vyrovnanost v zábavě. V některých textech zaznívá varování před nesprávnými formami zábavy a mluví se v nich také o potřebě dávat ve svém životě zábavu na místo, které jí patří. Přísloví popisují hlupáka, pro něhož je nevázané chování jako „hra [sechóqʹ]“, a člověka, který ošálil svého bližního a řekl: „Copak jsem nežertoval [mesa·cheqʹ]?“ (Př 10:23; 26:19) Přísloví 14:13 ukazují, že relativní cena zábavy je malá: „I při smíchu [bi·sechóqʹ] může bolet srdce; a radování končí v zármutku.“ (Srovnej Ka 2:2; 7:2, 3, 6.) Rozveselení Filištíni zavolali slepého Samsona, aby je pobavil (sa·chaqʹ), ale jen ho tím přiměli, aby na ně strhl dům. (Sd 16:25–30)

Jeremjáš, který si uvědomoval vážnost doby a snášel pronásledování za své kázání, říká, že neusedl s ‚těmi, kdo žertují [mesa·chaqimʹ]‘ a jásají. (Jer 15:17) Předpovídal Jeruzalému zkázu,  ale také prorokoval, že nastane čas, kdy obyvatelé Jeruzaléma znovu vyjdou s radováním v tanci těch, kdo se smějí, okrášleni tamburínami. (Jer 30:19; 31:4) Zecharjáš podobně předpověděl den, kdy budou veřejná prostranství obnoveného Jeruzaléma plná hrajících si dětí. (Ze 8:5; viz hesla DIVADLO; HRY; TANEC.)