U Izajáše 19:3 je hebrejské slovo ʼit·timʹ použito na egyptské „zaklínače“. Hebrejské slovo cheʹver (překládané jako ‚zaklínadlo‘) se vztahuje na magické formule přednášené, zpívané nebo psané jako zaklínadlo ve snaze ‚spoutat‘ nějakého člověka. (Ža 58:5; Iz 47:9, 12) Sionské dcery vlastnily a bezpochyby nosily ‚ozdobné šumící mušle‘, což byly zřejmě amulety. Hebrejské slovo (lecha·šimʹ), které je označuje, je odvozeno z kořene, jež znamená „šeptat; kouzlit“. (Iz 3:20; srovnej 2Sa 12:19; Ža 58:5.) Takové spiritistické praktiky patřily k ‚odporným věcem‘, které Jehova svému lidu zakázal. (5Mo 18:9–11) Důvěrou v kouzla a zaklínadla byli nechvalně známi starověcí Babylóňané, Egypťané i příslušníci jiných národů. (Iz 19:3; 47:9, 12)