Již od nepaměti lidé pozorovali vlastnosti a zvyky zvířat a ty pak v obrazném neboli symbolickém smyslu uplatňovali na osoby, národy, vlády a organizace. Bible účinně používá zvířata jako symboly. Příklady, jež se týkají obrazného použití vlastností, které má nějaké zvíře, jsou uvedeny v průvodní tabulce.

Zvířata jako symboly vlád. Určité hlavní světové mocnosti vládnoucí v minulosti se objevují přímo v biblickém záznamu a každá z nich, stejně jako jiné národy, měla jako symbol své vlády nějaké zvíře. V Egyptě to byl nejčastěji had, uraeus — posvátná kobra, jejíž znázornění nosili faraóni na pokrývce hlavy. Egypt však byl stejně jako Asýrie představován také býkem. Médo-Persie používala jako symbol orla (na štítech Médů byl zlatý orel; Peršané měli znak orla připevněn na konci kopí). Atény měly ve znaku sovu; Řím orla; Velká Británie má ve znaku lva a Spojené státy orla. Čína má od nejdávnějších dob jako symbol draka. Dobře znám je ruský „medvěd“ a německý „dvouhlavý orel“.

Divoká zvířata z knih Daniel a Zjevení. To, že zvířata popisovaná v těchto knihách zastupují politická království neboli politické vlády, které panují a uplatňují autoritu, je jasně uvedeno. (Da 7:6, 12, 23; 8:20–22; Zj 16:10; 17:3, 9–12) Zkoumání biblických pasáží odhaluje, že ačkoli se tato politická ‚divoká zvířata‘ liší co do podoby, přesto všechna mají některé charakteristické rysy společné. Všechna zvířata stojí v odporu proti Boží vládě, totiž proti mesiášskému Království, které má vládnout nad lidstvem. Také jsou v odporu proti Božím „svatým“, Božímu smluvnímu lidu, kterým byl nejprve židovský národ a potom se jím stal křesťanský sbor. Ty říše, které byly přímo jmenované (Médo-Persie a Řecko), byly významnými světovými mocnostmi. Avšak významnost, jež je přisuzována těm ostatním, anebo popis jejich činnosti ukazují, že ani ty nebyly malými královstvími. (Je možno si povšimnout, že podřízená království jsou v některých případech symbolizována rohy.) Všechna ta zvířata jsou zobrazena jako velmi agresivní — snaží se získat vládu nad všemi národy a lidmi, kteří jsou v dosahu jejich moci. (Srovnej Da 7:17, 18, 21; 8:9–11, 23, 24; Zj 13:4–7, 15; 17:12–14.)

Mnoho komentátorů se snaží vyložit tato vidění zvířat z Danielovy knihy tak, že splnění časově nesahá dál než do doby, kdy byl na zemi Ježíš Kristus, totiž do doby, kdy byla dominantní velmocí Římská říše. Samotná proroctví však jasně ukazují, že se vztahují i na pozdější dobu. O symbolických zvířatech v jejich konečné podobě je totiž řečeno, že budou existovat až do ‚příchodu určitého času, kdy svatí vezmou do vlastnictví království‘ v ‚ustanoveném času konce‘. Pak Mesiáš zničí odpor těchto zvířat navždy. (Da 7:21–27; 8:19–25; srovnej také Zj 17:13, 14; 19:19, 20.) Stojí za povšimnutí, že Kristus Ježíš předem otevřeně oznámil, že odpor proti mesiášskému Království bude pokračovat až do času konce, takže jeho  učedníci, kteří v tu dobu budou kázat dobrou zprávu o tomto Království, budou „předmětem nenávisti všech národů“. (Mt 24:3, 9–14) To zjevně neumožňuje žádnému národu, a zvláště ne světovým velmocem, aby byly vyňaty z případného ztotožnění s konečnými podobami symbolických divokých zvířat.

Danielovo vidění zvířat vystupujících z moře. Když skončila období nadvlády Egypta a Asýrie a ke svému zániku se blížila i Babylónská říše, dal Jehova Danielovi vidění ‚čtyř obrovských zvířat‘, která vycházela z ohromného moře. (Da 7:1–3) K moři jsou v Izajášovi 57:20 přirovnány osoby odcizené Bohu; říká se tam: „Ale ničemní jsou jako moře, které je rozbouřené, když není schopné se uklidnit, jehož vody vyhazují vzhůru chaluhy a bláto.“ (Viz také Zj 17:15.)

Komentátoři Bible toto vidění ztotožňují s viděním ohromné sochy, které je zapsáno ve druhé kapitole Daniela. Porovnáme-li 2. a 7. kapitolu, ukáže se, že jsou zde určité podobnosti. Velká socha měla čtyři základní části, kterým odpovídají čtyři zvířata. Z kovů, z nichž byla socha vyrobena, je jako první uveden ten nejcennější, zlato, a pak následují méně hodnotné materiály. V případě zvířat je jako první jmenován vznešený lev. V obou viděních je věnována zvláštní pozornost čtvrté části neboli čtvrtému „království“, které je popsáno  nejpodrobněji, obsahuje nové prvky a trvá až do doby, kdy je nad ním vykonán božský rozsudek, protože stálo v odporu proti Boží vládě.

Ta čtyři zvířata byla: lev, jenž měl nejdříve orlí křídla, pak je ztratil a získal lidské vlastnosti; medvěd (tvor méně vznešený a těžkopádnější než lev), který má sežrat hodně masa; levhart se čtyřmi hlavami a čtyřmi křídly (které ještě násobily jeho velkou rychlost); tím čtvrtým bylo divoké zvíře, jež neodpovídá žádnému skutečnému zvířeti a je neobvykle silné, má velké železné zuby, deset rohů a ještě jiný roh, na němž se objevily oči a „ústa mluvící velikášské věci“. Značná část této kapitoly pojednává právě o čtvrtém zvířeti a jeho neobvyklém rohu. Ačkoli se každé zvíře „lišilo od ostatních“, platilo to zejména o tom čtvrtém. (Da 7:3–8, 11, 12, 15–26)

V poslední čtvrtině sedmého století př. n. l. se vládnoucí mocností na Středním východě stal Babylón. Babylónské království svou nadvládu rychle rozšířilo nad Sýrii a Palestinu, porazilo judské království a svrhlo jeho vládce z Davidovy rodové linie, kteří sedávali na slavném Jehovově trůnu v Jeruzalémě. (1Pa 29:23) Jeremjáš varoval Judu před hrozícím pádem, který měl způsobit Babylón, a můžeme si povšimnout, že budoucího dobyvatele přirovnal ke ‚lvu, který vyšel ze své houštiny‘. (Jer 4:5–7; srovnej 50:17.) Potom, co byl Jeruzalém dobyt, Jeremjáš řekl, že babylónská vojska byla při pronásledování Judejců ‚rychlejší než orli‘. (Ná 4:19) Dějiny ukazují, že babylónská invaze, která dosáhla až do Egypta, se zanedlouho zastavila a v pozdějším období této říše babylónští panovníci projevili jen málo z někdejší agresivity.

Babylón padl do rukou médo-perského království, které mělo své centrum v horách na V od mezopotamských plání. Médo-perská říše byla velmi odlišná od semitské Babylónské říše, protože byla první jafetskou (neboli árijskou) mocností, která získala dominantní postavení na Středním východě. Ačkoli bylo Židům dovoleno vrátit se do Judy, byli dále poddanými, nyní pod jhem Médo-Persie. (Ne 9:36, 37) Tato říše měla velkou touhu získávat území — touhu ještě větší, než jakou měl Babylón — a rozšířila své panství od „Indie po Etiopii“. (Es 1:1)

Nadvláda Médo-Persie skončila bleskově, když byla tato říše dobyta řeckými vojsky vedenými Alexandrem Velikým. Za několik málo let vybudoval říši, která zahrnovala části Evropy, Asie a Afriky. Byla to první evropská mocnost, jež získala takové postavení. Po smrti Alexandra usilovali o moc nad říší jeho generálové, z nichž nakonec čtyři získali vládu nad různými oblastmi. Soupeřící království Seleukovců a Ptolemaiovců mezi sebou bojovala o Palestinu.

Vládu nad Řeckou říší nakonec úplně převzal Řím. Římská říše předčila všechny předešlé říše nejen co do rozlohy svého území (zahrnovala celou oblast Středozemního moře a za nějaký čas dosáhla až na Britské souostroví), ale také co do výkonnosti své vojenské mašinérie a důslednosti, se kterou bylo římské právo uplatňováno v provinciích tohoto rozsáhlého panství. Řím byl ovšem také politickým nástrojem, který byl použit jak k tomu, aby popravil Mesiáše, Krista Ježíše, tak k tomu, aby pronásledoval členy raného křesťanského sboru. V různých podobách trvala říše ještě téměř tisíc let, ale pak se rozpadla na mnoho rozmanitých národů, z nichž si dominantní postavení nakonec získala Británie.

Historik H. G. Wells zapsal následující zajímavé postřehy týkající se charakteristických znaků Římské říše: „Tato nová římská moc, která vzrostla a panovala nad západním světem v II. a I. století př. Kr., byla po různých stránkách docela něco jiného, než některá z těch velikých říší, jež až doposud převládaly ve vzdělaném světě. Nebyla s počátku monarchií a nebyla výtvorem nějakého velikého dobyvatele. . . . Byla to první republikánská říše, která unikla záhubě a stále se vyvíjela. . . . Obyvatelstvo [Říma] bylo mnohem méně hamitské a semitské, nežli kterékoli z předcházejících říší. . . . Byl to, můžeme říci, nový vzor v dějinách, byla to rozšířená arijská republika. . . . Měnila se stále. Nikdy nedospěla pevnosti. Po jedné stránce se ten pokus [týkající se správy] nezdařil. Po druhé stránce zůstal ten pokus nedokončen a dnešní Evropa a Amerika stále ještě řeší záhady světového státnického umění, se kterými se poprvé střetl římský národ.“ (Stručné dějiny světa, přeložil Z. Franta, Praha 1931, s. 96, 97.)

Beran a kozel. Ve vidění, které dostal Daniel o dva roky později (Da 8:1), jsou velmoci představované dvěma symbolickými zvířaty jmenované konkrétně. Království Médo-Persie  je zde znázorněno beranem, jenž má dva rohy, z nichž ten vyšší vzešel později. Dějiny ukazují, že nejprve byli silnější Médové, a potom získali převahu Peršané; nicméně oba národy zůstaly sjednocené ve dvojvelmoc. Kozel, který se velkou rychlostí pohyboval přes celou zemi, symbolizoval světovou velmoc Řecko. (Da 8:3–8, 20, 21) Prorocké vidění ukazuje, že kozlův „velký roh“ mezi jeho očima, který představoval prvního krále, byl zlomen, ‚jakmile se stal mocným‘. Vyvstala místo něj čtyři království, avšak nebyla tak silná. (Da 8:5, 8, 21, 22) To, jak rychle Alexandr dobyl Médo-perskou říši, zde již bylo rozebráno, stejně jako to, že si jeho království mezi sebou rozdělili jeho čtyři generálové.

Stojí za připomenutí, že stejný národ či jeho panovníci mohou být v různých proroctvích představováni různými symbolickými zvířaty. A tak u Jeremjáše 50:17 jsou králové Asýrie a Babylóna znázorněni lvy, ale u Ezekiela 17:3–17 jsou vládci Babylóna a Egypta symbolizováni velkými orly. Ještě jinde přirovnává Ezekiel egyptského faraóna k ‚velkému mořskému netvorovi‘, jenž leží v nilských kanálech. (Ez 29:3) Skutečnost, že Médo-Persie a Řecko jsou znázorněny v Danielově 8. kapitole jistou symbolikou, nevylučuje tu možnost, aby byly zastoupeny jinými symboly v dřívějším vidění (Da 7) či v následujících proroctvích.

 Sedmihlavé divoké zvíře z moře. Ve vidění, které měl apoštol Jan a které je zapsáno ve 13. kapitole Zjevení, vychází z moře sedmihlavé, desetirohé divoké zvíře, jež vypadá jako levhart, ale nohy má jako medvěd a tlamu jako lev. Podoba tohoto zvířete je tedy složena z několika symbolů, které se objevují v Danielově vidění čtyř zvířat. Drak — ve Zjevení 12:9 identifikovaný jako Satan Ďábel — dává zvířeti svou autoritu a moc. (Zj 13:1, 2) Toto zvíře má sedm hlav (a deset rohů), čímž se liší od jednohlavého zvířete z Danielova vidění. Číslo sedm (a deset) je obecně považováno za biblický symbol úplnosti. (Viz heslo ČÍSLO, ČÍSLOVKA.) To je potvrzeno rozsahem panství tohoto zvířete, neboť neuplatňuje autoritu jen nad jedním národem nebo skupinou národů, ale „nad každým kmenem a lidem a jazykem a národem“. (Zj 13:7, 8; srovnej 16:13, 14.) Vzhledem k těmto okolnostem dílo The Interpreter’s Dictionary of the Bible uvádí: „První z těchto zvířat [ze Zj 13] v sobě spojuje charakteristické rysy čtyř zvířat z Danielova vidění . . . V souladu s tím toto první zvíře znázorňuje spojenecké síly všech politických vlád světa, jež odporují Bohu.“ (G. Buttrick, ed., 1962, sv. 1, s. 369)

Dvourohé zvíře. Pak Jan viděl zvíře, které vycházelo ze země a mělo dva rohy, jež vypadaly jako rohy neškodného beránka, ale mluvilo jako drak a uplatňovalo plnou autoritu toho prvního divokého zvířete. Dvourohé zvíře dává pokyn, aby byl udělán obraz zvířete, které panuje nad celou zemí, a nutí všechny lidi, aby přijali jeho „označení“. (Zj 13:11–17)

Připomeňme si, že dvourohý beran z Danielovy 8. kapitoly představoval dvojvelmoc Médo-Persii. Samozřejmě, že za dnů apoštola Jana tato mocnost již dávno neexistovala a jeho vidění se týkalo budoucnosti. (Zj 1:1) Od doby, kdy žil apoštol Jan, existovalo mnoho dvojvelmocí, ale mezi všemi zvláště vyniká a má dlouhé trvání především historické spojenectví Británie a Spojených států.

Další pozoruhodný rys dvourohého zvířete — to, že mluví jako drak — připomíná „ústa mluvící velikášské věci“ na nápadném rohu čtvrtého zvířete z Danielovy 7. kapitoly (v.8, 20–26); a to, že „zavádí na scestí“ obyvatele země, se dá přirovnat k podvodům, které má na svědomí „král dravého vzezření“, o němž mluví Daniel 8:23–25. (Zj 13:11, 14)

Šarlatové divoké zvíře. V 17. kapitole knihy Zjevení apoštol zaznamenal své vidění šarlatového zvířete, které má sedm hlav a deset rohů a na kterém jede symbolická žena, „Velký Babylón“. Toto zvíře se podobá prvnímu zvířeti ze 13. kapitoly Zjevení neboli je jeho obrazem, ale odlišuje se svou šarlatovou barvou a tím, že na svých deseti rozích nemá žadné koruny. Ve vidění týkajícím se tohoto zvířete bylo Janovi řečeno, že pět ze sedmi králů, které znázorňovalo sedm hlav, již padlo, zatímco jeden ještě existuje a ten sedmý má teprve přijít. Šarlatové zvíře samo o sobě je osmým králem, ale pochází z těch předchozích sedmi neboli je jejich výtvorem. Těch „deset králů“, kteří jsou představováni deseti rohy, existuje ve spojení se šarlatovým zvířetem a ve spojení s ním také uplatňuje autoritu, ale to vše jen na krátký čas. V bitvě s Beránkem, Ježíšem Kristem, a těmi, kdo jsou s ním, nakonec prohrávají. (Zj 17:3–5, 9–14)

Někteří znalci uplatňují toto vidění na pohanský Řím, a těch sedm hlav na sedm římských císařů, po nichž následoval osmý císař. Nicméně se rozcházejí v tom, které císaře by vidění mělo zahrnovat. Sama Bible jmenovitě neuvádí více než tři římské císaře, přičemž o tom čtvrtém (Neronovi) se zmiňuje pod titulem „césar“. Jiní učenci tomu rozumí tak, že „hlavy“ a „králové“ představují světové mocnosti, stejně jako je to v knize Daniel. Stojí za povšimnutí, že Bible uvádí v Hebrejských písmech pět světových velmocí, jmenovitě Egypt, Asýrii, Babylón, Médo-Persii a Řecko, a Řecká písma uvádějí šestou velmoc, tedy Římskou říši, která vládla v Janově době. Totožnost sedmého krále zde není odhalena, ale to je možné vysvětlit tím, že v době, kdy Jan Zjevení zapisoval, se onen ‚král‘ ještě neobjevil. Osmý král, symbolické  šarlatové zvíře, v sobě určitým způsobem sjednocuje těch sedm hlav, ačkoli z nich zároveň také povstává.

[Tabulka na straně 1211]

SYMBOLY ŽÁDOUCÍCH VĚCÍ

ZVÍŘE

TYPICKÝ RYS ČI VLASTNOST

VÝZNAM SYMBOLU

Býk

Síla, velká energie (Job 39:9–11)

Síla, znak ‚živého tvora‘, jenž je blízko Jehovova trůnu (Zj 4:7)

Gazela (a příbuzná zvířata)

Krása, půvab

Pastýř, jenž miloval Šulamitku (Pís 2:9)

Rychlost

Rychlost gadovských válečníků (1Pa 12:8)

Had

Obezřetnost (1Mo 3:1)

Obezřetnost Božích služebníků (Mt 10:16)

Holubice (hrdlička)

Půvab, krása, nevinnost

Šulamitská dívka (Pís 1:15; 5:2)

Nevinní Boží služebníci, kteří neporušují zákon (Mt 10:16)

Schopnost vrátit se na známé místo

Shromažďování Jehovova lidu (Iz 60:8)

Kozel

Obětní zvíře

Oběť Ježíše Krista (Heb 9:11–14)

Kůň (bílý)

Válečný kůň

Spravedlivá bitva (Zj 19:11, 16)

Laň

Hbitost

Kmen Naftali, mrštný v bitvě (1Mo 49:21)

Jistý a pevný krok

Jistota a vedení pocházející od Jehovy (2Sa 22:34; Ža 18:33)

Půvab

Vlastní manželka (Př 5:19)

Lev

Vznešenost, odvaha, ničí své nepřátele

Spravedlnost, znak ‚živého tvora‘, jenž je blízko Jehovova trůnu (Zj 4:7)

Ježíš v královské moci, král, vykonavatel spravedlnosti (1Mo 49:9; Zj 5:5)

Jehova (Iz 31:4; Oz 11:10)

Jehovův lid (Mi 5:8)

Mladý býk (tele)

Obětní zvíře

Ovoce rtů, oběti chvály (Oz 14:2; Heb 13:15)

Oběť Ježíše Krista (Heb 9:11–14)

Orel

Schopnost vidět daleko

Moudrost, znak ‚živého tvora‘, jenž je blízko Jehovova trůnu (Zj 4:7)

Rozlišovací schopnost, uchovní zrak Božích služebníků (Mt 24:28; Lk 17:37)

Orlí křídla

Síla při letu

Osvěžující energie, vytrvalost (Ža 103:5; Iz 40:31)

Péče, ochrana

Jehovova péče o Izrael (2Mo 19:4) a o jeho „ženu“ (Zj 12:14)

Osel

Schopnost vykonávat těžkou práci

Kmen Isachar, který se dal najímat na práci (1Mo 49:14, 15)

Ovce

Obětní zvíře; mírnost, poddajnost, společenskost

Ježíš Kristus, „Boží beránek“ (Jan 1:29; Zj 5:6; 14:1; 22:3)

Jehovův lid, jedno stádo (Ža 79:13; Jan 10:7; Heb 13:20)

Osoby, jež činí dobro Kristovým duchovním bratrům a jež získávají požehnání Království (Mt 25:32–34)

Ryba

Některé ryby byly podle zákona čisté (3Mo 11:9–12)

Znamenití, spravedliví lidé, vhodní pro Království (Mt 13:47–50)

Slepice

Ochrana mláďat

Ježíšova něžná péče (Mt 23:37; Lk 13:34)

Vlk

Bojovník

Kmen Benjamín, bojovník proti Božím nepřátelům (1Mo 49:27)

Zmije rohatá

Nebezpečnost

Kmen Dan, způsobilá zadní stráž Izraele (1Mo 49:17)

[Tabulka na straně 1213 a 1214]

SYMBOLY TOHO, CO JE ŠPATNÉ A NEŽÁDOUCÍ

ZVÍŘE

TYPICKÝ RYS ČI VLASTNOST

VÝZNAM SYMBOLU

Beran

Trkavost

Médo-perská světová velmoc (Da 8:3, 4, 20)

Býk

Zuřivost

Ničemní nepřátelé Davida (Ža 22:12)

Červ

Ubohost, slabost, nevýznamnost

Boží národ Izrael (Jákob), sám o sobě slabý, ale silný v Jehovově moci (Iz 41:13–15)

Drak

Hltá, drtí, požírá

Satan Ďábel (Zj 12:9)

Král Babylóna (Jer 51:34, Rbi8, ppč)

Had

Prohnanost, ošidnost (2Ko 11:3)

Satan Ďábel (Zj 12:9)

Holubice

Snadno se vyplaší, je nestálá, prostomyslná

Desetikmenné království Izraele (Oz 7:11)

Kozel

Tvrdohlavost, sklon k nezávislosti, sklon trkat

Osoby, jež nejsou přátelské k Ježíšovým duchovním bratrům, ti „prokletí“ jdoucí do zničení (Mt 25:32, 41, 46)

Řecká světová velmoc (Da 8:5, 21)

Kůň

Využitelnost v bitvě (Job 39:19–25)

Bitva, válečné vybavení (Ža 33:17; 147:10; Iz 31:1; Jer 4:13)

Silná pohlavní touha

Sexem posedlí Izraelité v Jeremjášově době (Jer 5:8)

Lev

Zuřivost, dravost

Ničemní nepřátelé Davida (Ža 22:13)

Babylónská světová velmoc (Da 7:4)

Králové Asýrie a Babylóna (Jer 50:17)

Ďábel (1Pe 5:8)

Levhart

Rychlost

Rychlé vítězství Chaldejců (Hab 1:8)

Řecká světová velmoc (Da 7:6)

Liška

Vychytralost, lstivost

Zrádný král Herodes Antipas (Lk 13:32)

Medvěd

Zuřivost

Ničemní vládci (Př 28:15)

Médo-perská světová velmoc (Da 7:5)

Orel

Dravost

Králové Babylóna a Egypta (Ez 17:3, 7, 12, 15)

Osel

Silná pohlavní touha

Nevěrná Juda, jež se obrátila k Asýrii a Egyptu (Ez 23:20)

Pes

Zlomyslnost, nečistota, tvoří smečky, neuspokojená pohlavní touha

Ničemní nepřátelé Davida (Ža 22:16; 59:6, 14)

Sexuálně zvrácená osoba (5Mo 23:18; Fil 3:2; Zj 22:15)

Bezcenný jedinec (2Sa 16:9)

Ničemní pastýři Izraele (Iz 56:10, 11)

Názor starověkých Židů na neobřezané pohany (Mt 15:26, 27)

Odpadlíci (2Pe 2:22)

Ryba

Některé ryby byly podle Zákona nečisté (3Mo 11:10–12)

Ničemní lidé, nevhodní pro Království (Mt 13:47–50)

Svině

Nečistota

Odpadlíci (2Pe 2:22)

Velbloud (samice)

Marné usilování o naplnění tužeb

Nevěrné ucházení se Izraele o přízeň pohanských národů a jejich bohů (Jer 2:23)

Vlk

Dravost, zlomyslnost, úskočnost

Falešní proroci (Mt 7:15)

Ničemní, falešní křesťané; falešní učitelé (Sk 20:29)

Ničemní lidé ze světa (Mt 10:16)

Zebra (samice)

Neodolatelná touha po sexuálním uspokojení, ať je odkudkoli

Nevěrný Izrael, jenž se ucházel o přízeň pohanských národů a jejich bohů (Jer 2:24)

Zvířata obecně

Nerozumnost

Ničemní lidé (2Pe 2:12; Juda 10)