Dvacátá třetí kapitola

Stále čekejte na Jehovu

Izajáš 30:1–33

1, 2. (a) Co obsahuje 30. kapitola knihy Izajáš? (b) O kterých otázkách budeme nyní uvažovat?

 U IZAJÁŠE ve 30. kapitole čteme další Boží prohlášení proti ničemným. Nicméně tato část Izajášova proroctví také vyzdvihuje některé potěšující Jehovovy vlastnosti. Charakteristické rysy Jehovy jsou popsány tak živě, že můžeme jakoby vidět jeho přítomnost, která přináší útěchu, slyšet jeho hlas, který nás vede, a cítit jeho dotek, který uzdravuje. (Izajáš 30:20, 21, 26)

² Přesto Izajášovi krajané, odpadlí obyvatelé Judy, odmítají vrátit se k Jehovovi. Místo toho vkládají svou důvěru v člověka. Co si o tom Jehova myslí? A jak tato část Izajášova proroctví pomáhá křesťanům v dnešní době, aby stále čekali na Jehovu? (Izajáš 30:18) Prozkoumejme to.

Pošetilost a pohroma

3. Jaký úklad odhaluje Jehova?

³ Nějaký čas judští vůdcové tajně osnují plány, jak zabránit tomu, aby se nedostali pod asyrské jho. Jehova to však sleduje. Nyní jejich úskok odhaluje: „‚Běda zatvrzelým synům,‘ je Jehovův výrok, ‚těm, kdo mají sklon provádět radu, ale ne tu ode mne; a vylévat úlitbu, ale ne s mým duchem, aby přidávali hřích k hříchu; těm, kdo se vydávají dolů do Egypta.‘“ (Izajáš 30:1, 2a)

4. Jak Boží vzpurný lid postavil Egypt na místo, které patří Bohu?

⁴ Tito vůdci, kteří strojí úklady, budou otřeseni, až uslyší,  že jejich plán je odhalen. Cestovat do Egypta s cílem uzavřít spojenectví s touto zemí není totiž jen nepřátelský krok proti Asýrii, ale je to vzpoura proti Jehovovi Bohu. V době krále Davida národ vzhlížel k Jehovovi jako k pevnosti a hledal útočiště ‚ve stínu jeho křídel‘. (Žalm 27:1; 36:7) Nyní ‚se uchyluje do faraónovy pevnosti a utíká se do stínu Egypta‘. (Izajáš 30:2b) Na místo, které patří Bohu, si postavil Egypt. To je opravdu velká zrada. (Čti Izajáše 30:3–5.)

5, 6. (a) Proč je spojenectví s Egyptem osudovou chybou? (b) Která dřívější cesta uskutečněná Božím lidem ukazuje pošetilost současné cesty do Egypta?

⁵ Izajáš, jako by chtěl rozptýlit všechny domněnky, že mise do Egypta je pouze náhodnou návštěvou, uvádí více podrobností: „Prohlášení proti zvířatům z jihu: Zemí tísně a tvrdých podmínek, lva a mručícího levharta, zmije a létajícího ohnivého hada dopravují na plecích dorostlých oslů své jmění a na hrbech velbloudů své zásoby.“ (Izajáš 30:6a) Je zřejmé, že cesta je dobře naplánována. Zplnomocněnci dají dohromady karavanu velbloudů a oslů, kterou naloží drahým zbožím a vedou do Egypta přes vyprahlou pustinu plnou mručících lvů a jedovatých hadů. Nakonec se zplnomocněnci dostávají do cíle a předávají své poklady Egypťanům. Koupili si ochranu, nebo si to alespoň myslí. Jehova však říká: „Lidu se neprokážou k žádnému prospěchu. A Egypťané jsou pouhá marnost a nepomohou prostě k ničemu. Proto jsem tuto nazval: ‚Raab — jsou pro sezení nehybně.‘“ (Izajáš 30:6b, 7) ‚Mořská obluda‘ „Raab“ představuje Egypt. (Izajáš 51:9, 10) Ten slibuje všechno, ale neudělá nic. Juda se tím, že s ním uzavírá spojenectví, dopouští osudové chyby.

⁶ Když Izajáš popisuje cestu zplnomocněnců, mohou si jeho posluchači vzpomenout na podobnou cestu, která  se uskutečnila v Mojžíšově době. Jejich předkové procházeli stejnou „bázeň vzbuzující pustinou“. (5. Mojžíšova 8:14–16) V Mojžíšově době však Izraelité cestovali z Egypta a z otroctví. Tentokrát zplnomocněnci cestují do Egypta a — ve skutečnosti — do poddanství. Jaká pošetilost! Kéž nikdy neuděláme takové špatné rozhodnutí a nevyměníme svou duchovní svobodu za otroctví! (Srovnej Galaťanům 5:1.)

Prorokovo poselství naráží na odpor

7. Proč Jehova nechává Izajáše zapsat varování určené Judě?

⁷ Jehova říká Izajášovi, aby zapsal poselství, které mu předal. Je to proto, aby „to sloužilo pro budoucí den jako svědectví na neurčitý čas“. (Izajáš 30:8) Jehova neschvaluje, když jeho ctitelé uzavírají spojenectví s lidmi, místo aby spoléhali na něho. Tato skutečnost musí být zaznamenána k užitku budoucích generací — tedy i k užitku naší generace. (2. Petra 3:1–4) Písemný záznam je však potřebný ještě dříve. „Je to vzpurný lid, nepravdomluvní synové, synové, kteří nebyli ochotni slyšet Jehovův zákon.“ (Izajáš 30:9) Lid odmítá Boží rady. Musí být tedy zapsány, aby nikdo nemohl později popřít, že byl náležitě varován. (Přísloví 28:9; Izajáš 8:1, 2)

8, 9. (a) Jak se judští vůdcové snaží zkazit Jehovovy proroky? (b) Jak Izajáš dává najevo, že se nenechá zastrašit?

⁸ Izajáš nyní uvádí příklad toho, jak lid projevuje vzpurný postoj. „Říkali těm, kdo viděli: ‚Neuvidíte‘, a těm, kdo měli vidění: ‚Neuvidíte pro nás ve vidění nic přímočarého. Mluvte k nám hladké věci; vizte ve vidění podvodné věci.‘“ (Izajáš 30:10) Judští vůdci přikazují věrným prorokům, aby přestali mluvit to, co je ‚přímočaré‘  neboli pravdivé, a místo toho aby mluvili to, co je „hladké“ a „podvodné“ neboli falešné. Tak dávají najevo, že chtějí, aby jim proroci lechtali uši. Chtějí, aby je chválili, a ne odsuzovali. Podle jejich názoru by každý prorok, který není ochoten prorokovat v souladu s jejich přáním, měl ‚odbočit z cesty; odchýlit se ze stezky‘. (Izajáš 30:11a) Buď by měl říkat to, co lahodí jejich uchu, nebo by měl úplně přestat kázat.

⁹ Izajášovi protivníci naléhají: „Způsobte, aby Svatý Izraele přestal jen kvůli nám.“ (Izajáš 30:11b) Ať Izajáš přestane mluvit ve jménu Jehovy, ‚Svatého Izraele‘! Tento titul je dráždí, protože Jehovova vysoká měřítka odhalují jejich zavrženíhodný stav. Jak na to Izajáš reaguje? Prohlašuje: „Tak řekl Svatý Izraele.“ (Izajáš 30:12a) Bez rozpaků pronáší ta slova, která jeho protivníci nechtějí slyšet. Nenechá se zastrašit. V tom je pro nás opravdu znamenitým příkladem. Pokud jde o ohlašování Božího poselství, křesťané se nikdy nesmějí dopustit kompromisu. (Skutky 5:27–29) Podobně jako Izajáš stále ohlašují: ‚Tak řekl Jehova!‘

Následky vzpoury

10, 11. Jaké následky bude mít vzpoura Judy?

¹⁰ Juda zavrhla Boží slovo, důvěřovala lži a spoléhala na to, „co je odchýlené“. (Izajáš 30:12b) Jaké to bude mít následky? Jehova neodejde ze scény, jak si to národ přeje, ale naopak způsobí, že národ přestane existovat. Jeho zničení bude úplné a dojde k němu náhle, jak to Izajáš zdůrazňuje prostřednictvím znázornění. Vzpurnost národa se podobá „prolomenému úseku na spadnutí, vyboulenině ve vysoko sahající zdi, jejíž zhroucení může přijít náhle, v mžiku“. (Izajáš 30:13) Stejně jako zvětšující se vypouklina na vysoké zdi nakonec způsobí, že se zeď zhroutí, tak i stále  větší vzpurnost Izajášových současníků způsobí zhroucení národa.

¹¹ Pomocí jiného znázornění Izajáš ukazuje, jak dalekosáhlé bude přicházející zničení: „Někdo ji jistě rozbije, jako se rozbíjí velký hrnčířský džbán, nešetrně rozdrcený na kusy, takže se mezi rozdrcenými kusy nenajde hliněný střep, jímž by se vyhrabal oheň z ohniště nebo sebrala voda z močálu.“ (Izajáš 30:14) Zničení Judy bude úplné — nezůstane nic, co má nějakou hodnotu, dokonce ani hliněný střep, který je dost velký na to, aby se jím mohl vybrat horký popel z ohniště nebo aby se jím sebrala voda z močálu. To je opravdu hanebný konec. Přicházející zničení těch, kdo se dnes bouří proti pravému uctívání, bude stejně náhlé a úplné. (Hebrejcům 6:4–8; 2. Petra 2:1)

Jehovova nabídka je odmítnuta

12. Jak může judský lid uniknout zničení?

¹² Izajášovi posluchači však nemusí utrpět zničení. Tomu je totiž možné uniknout. Prorok vysvětluje: „Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova, Svatý Izraele: ‚Návratem a odpočinkem budete zachráněni. Vaše moc se prokáže být prostě v tom, že se nebudete rozrušovat, a v důvěřivosti.‘“ (Izajáš 30:15a) Jehova je ochoten svůj lid zachránit. Podmínkou je však to, že lid projeví víru „odpočinkem“ neboli tím, že se přestane snažit zajistit si záchranu pomocí lidských spojenectví, a tím, že se ‚nebude rozrušovat‘ neboli že nepodlehne strachu, čímž projeví důvěru v Boží moc ochránit ho. Izajáš říká lidu: „Ale nebyli jste ochotni.“ (Izajáš 30:15b)

13. V co judští vůdcové vkládají svou důvěru a je taková důvěra na místě?

¹³ Izajáš to potom upřesňuje: „A přistoupili jste k tomu, abyste řekli: ‚Ne, ale uprchneme na koních!‘ Proto budete  prchat. ‚A pojedeme na rychlých koních!‘ Proto se ti, kdo vás budou pronásledovat, projeví jako rychlí.“ (Izajáš 30:16) Judejci se domnívají, že je zachrání rychlí koně, a ne Jehova. (5. Mojžíšova 17:16; Přísloví 21:31) Ale to, v co důvěřují, bude jen iluze, protože jejich nepřátelé je dohoní, jak předpovídá prorok. Judejcům nepomůže ani to, že jich bude hodně. „Tisíc se bude chvět kvůli přísnému napomenutí jednoho; kvůli přísnému napomenutí pěti budete prchat.“ (Izajáš 30:17a) Až pouhá hrstka nepřátel vykřikne, judská vojska zachvátí panika a budou prchat. a Nakonec zbude pouze ostatek — bude ponechán „jako stožár na vrcholku hory a jako signál na pahorku“. (Izajáš 30:17b) Přesně jak to bylo předpověděno, pouze ostatek přežívá zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. (Jeremjáš 25:8–11)

Útěcha uprostřed odsouzení

14, 15. Jakou útěchu dávají slova u Izajáše 30:18 obyvatelům Judy ve starověku a jakou útěchu poskytují pravým křesťanům v dnešní době?

¹⁴ V uších Izajášových posluchačů sice stále ještě znějí uvedená rozvážná slova, ale charakter Izajášova poselství se mění. Po hrozbě, že přijde neštěstí, je slíbeno požehnání. „Proto bude Jehova stále v očekávání, aby vám projevil přízeň, a proto povstane, aby vám projevil milosrdenství. Vždyť Jehova je Bůh soudu. Šťastní jsou všichni, kdo jsou stále v očekávání na něho.“ (Izajáš 30:18) To jsou opravdu povzbudivá slova. Jehova je soucitný Otec, který touží pomoci svým dětem. Jeho potěšením je projevovat milosrdenství. (Žalm 103:13; Izajáš 55:7)

 ¹⁵ Tato utěšující slova se vztahují na židovský ostatek, kterému bylo milosrdně dovoleno přežít zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l., a na tu hrstku Judejců, kteří se v roce 537 př. n. l. vracejí do Zaslíbené země. Prorokova slova jsou však útěchou i pro křesťany v dnešní době. Je nám připomenuto, že Jehova „povstane“ v náš prospěch a zničí tento ničemný svět. Věrní ctitelé mohou mít důvěru, že Jehova — „Bůh soudu“ — nedovolí, aby Satanův svět existoval třeba jen o den déle, než vyžaduje spravedlnost. Proto „ti, kdo jsou stále v očekávání na něho,“ mají pádný důvod být šťastní.

Jehova utěšuje svůj lid tím, že vyslýchá modlitby

16. Jak Jehova utěšuje sklíčené?

¹⁶ Někteří lidé však mohou pociťovat zklamání, protože vysvobození nepřišlo tak brzy, jak doufali. (Přísloví 13:12; 2. Petra 3:9) Kéž načerpají útěchu z dalších Izajášových slov, která vyzdvihují zvláštní stránku Jehovovy osobnosti. „Až bude právě lid na Sionu bydlet v Jeruzalémě, ty rozhodně nebudeš plakat. On ti zcela jistě projeví přízeň při zvuku tvého křiku; jakmile jej uslyší, opravdu ti odpoví.“ (Izajáš 30:19) V těchto slovech se Izajáš vyjadřuje soucitně, což je patrné z toho, že od druhé osoby množného čísla v 18. verši přechází ke druhé osobě jednotného čísla v 19. verši. Když Jehova utěšuje ty, kdo jsou sklíčeni, jedná s každým člověkem jednotlivě. Jako Otec se svého sklíčeného syna neptá: ‚Proč nemůžeš být tak silný jako tvůj bratr?‘ (Galaťanům 6:4) Naopak, Jehova každému člověku pozorně naslouchá. Vlastně ‚jakmile jej uslyší, opravdu mu odpoví‘. To jsou velmi povzbudivá slova. Ti, kdo jsou sklíčení, mohou být značně posíleni, jestliže se modlí k Jehovovi. (Žalm 65:2)

 Čtěte Boží slovo a nechte se tak vést Božím hlasem

17, 18. Jak Jehova poskytuje vedení i v obtížných obdobích?

¹⁷ Izajáš pokračuje ve své řeči a připomíná svým posluchačům, že přijde tíseň. Lid dostane „chléb v podobě tísně a vodu v podobě útlaku“. (Izajáš 30:20a) Tíseň a útlak, které zažijí, až budou obléháni, se stanou něčím tak běžným, jako je chléb a voda. I přesto je Jehova ochoten přijít na pomoc těm, kdo jsou upřímní. „Tvůj Vznešený Učitel [se] již nebude schovávat a tvé oči se stanou očima, které uvidí tvého Vznešeného Učitele. A tvé vlastní uši uslyší za tebou slovo, jež říká: ‚To je ta cesta. Choďte po ní‘, v případě, že byste měli jít doprava, nebo v případě, že byste měli jít doleva.“ (Izajáš 30:20b, 21) b

¹⁸ Jehova je „Vznešený Učitel“. Žádný učitel se mu nevyrovná. Jak ho ale mohou lidé ‚vidět‘ a ‚slyšet‘? Jehova se zjevuje prostřednictvím svých proroků, jejichž slova jsou zapsána v Bibli. (Amos 3:6, 7) Dnes, když jeho věrní ctitelé čtou Bibli, je to podobné, jako by jim Boží otcovský hlas říkal, po které cestě mají jít, a vybízel je, aby upravili svůj způsob jednání a na cestě vytrvali. Každý křesťan by měl pozorně naslouchat, když Jehova promlouvá prostřednictvím stránek Bible a publikací, které jsou na Bibli založeny a které opatřuje „věrný a rozvážný otrok“. (Matouš 24:45–47) Kéž se každý z nás věnuje čtení Bible, protože ‚to znamená náš život‘. (5. Mojžíšova 32:46, 47; Izajáš 48:17)

Přemýšlejme o budoucím požehnání

19, 20. Jaké požehnání je přichystáno pro ty, kdo reagují na hlas Vznešeného Učitele?

¹⁹ Ti, kdo reagují na hlas Vznešeného Učitele, rozptýlí  své ryté sochy a budou na ně pohlížet jako na něco ohavného. (Čti Izajáše 30:22.) Potom ti, kdo jsou vnímaví, zažijí vynikající požehnání. To popisuje Izajáš, jehož nádherné proroctví o obnově, které se poprvé splňuje v roce 537 př. n. l. při návratu židovského ostatku ze zajetí, je zapsáno u Izajáše 30:23–26. Toto proroctví nám dnes pomáhá vidět úžasné požehnání, které Mesiáš nyní vylévá v duchovním ráji a které vylije i v přicházejícím ráji doslovném.

²⁰ „Jistě dá déšť pro vaše semeno, jímž oséváte zemskou půdu, a jako výnos zemské půdy chléb, který se stane tučným a olejnatým. Váš dobytek se bude toho dne pást na prostorné pastvině. A skot a dorostlí osli, kteří obdělávají zemskou půdu, budou žrát píci kořeněnou šťovíkem, jež byla převívána lopatou a vidlemi.“ (Izajáš 30:23, 24) ‚Tučný a olejnatý‘ chléb, tedy jídlo, které je velmi výživné, bude každodenní stravou člověka. Země bude dávat tak bohatou úrodu, že i zvířata z toho budou mít užitek. Dobytek bude krmen ‚pící kořeněnou šťovíkem‘, to znamená chutnou pící vyhrazenou pro výjimečné  příležitosti. Tato potrava bude dokonce „převívána“, což je úprava, jež je obvykle prováděna u obilí, které mají konzumovat lidé. Izajáš zde uvádí opravdu nádherné podrobnosti, aby ukázal, jak bohatě bude Jehova žehnat věrnému lidstvu.

21. Popište, jak dalekosáhlé bude přicházející požehnání.

²¹ „Na každé vysoké hoře a na každém vyvýšeném pahorku vzniknou toky.“ (Izajáš 30:25a) c Izajáš předkládá vhodný slovní obraz, který vyzdvihuje, jak rozsáhlé bude Jehovovo požehnání. Nebude nedostatek vody, která je cennou surovinou a která bude proudit nejen v nížinách, ale také na každé hoře, dokonce „na každé vysoké  hoře a na každém vyvýšeném pahorku“. Ano, hlad se stane věcí minulosti. (Žalm 72:16) Dále je prorokova pozornost obrácena na něco, co je ještě vyšší než hory. „Světlo úplňku bude jako světlo žhoucího slunce; a světlo žhoucího slunce, to se stane sedminásobným, jako světlo sedmi dnů, v den, kdy Jehova ováže zhroucení svého lidu a uzdraví i kruté zranění vzešlé z jeho úderu.“ (Izajáš 30:26) To je opravdu vzrušující vyvrcholení tohoto nádherného proroctví. Boží sláva bude zářit v celém svém lesku. Požehnání, které je přichystáno pro Boží věrné ctitele, značně — sedminásobně — předčí všechno, co kdy předtím zažili.

Soud a radost

22. Co na rozdíl od požehnání připraveného pro ty, kdo jsou věrní, má Jehova přichystáno pro ničemné?

²² Charakter Izajášova poselství se znovu mění. „Pohleď,“ říká Izajáš, jako by chtěl zaujmout pozornost svých posluchačů. „Jehovovo jméno přichází zdaleka, hořící jeho hněvem a s těžkými oblaky. Pokud jde o jeho rty, ty se naplnily otevřeným odsouzením a jeho jazyk je jako hltající oheň.“ (Izajáš 30:27) Až dosud stál Jehova opodál a dovoloval nepřátelům svého lidu, aby jednali podle svého. Nyní přichází blíže — jako stále se přibližující bouře —, aby vykonal rozsudek. „Jeho duch je jako zaplavující bystřina, která dosahuje až ke krku, aby rozhoupal národy sem a tam sítem bezcennosti, a uzda, která působí bloudění, bude v čelistech národů.“ (Izajáš 30:28) Nepřátelé Božího lidu budou obklopeni ‚zaplavující bystřinou‘, budou divoce protřásáni „sem a tam sítem“ a ovládáni ‚uzdou‘. Budou zničeni.

23. Co je příčinou toho, že křesťané dnes zažívají „radování srdce“?

²³ Charakter Izajášových slov se opět mění, když prorok popisuje radostné podmínky věrných ctitelů, kteří se  jednoho dne vrátí do své země. „Nakonec budete mít píseň jako za noci, kdy se člověk posvěcuje k svátku, a radování srdce jako ten, kdo kráčí s flétnou, aby vstoupil k Jehovově hoře, ke Skále Izraele.“ (Izajáš 30:29) Praví křesťané dnes zažívají podobné „radování srdce“, když očekávají soud nad Satanovým světem, ochranu, kterou jim poskytuje Jehova, ‚Skála záchrany‘, a také budoucí požehnání, které přinese Království. (Žalm 95:1)

24, 25. Jak Izajášovo proroctví zdůrazňuje skutečnost přicházejícího soudu nad Asýrií?

²⁴ Po tomto radostném vyjádření se Izajáš vrací k námětu soudu a ukazuje, co je předmětem Boží zloby. „Jehova jistě dá, aby bylo slyšet důstojnost jeho hlasu, a dá, aby bylo vidět dopad jeho paže ve vzteklém hněvu a plameni hltavého ohně a průtrži mračen a lijavci a kroupách. Kvůli Jehovovu hlasu bude totiž Asýrie postižena zděšením; udeří ji dokonce holí.“ (Izajáš 30:30, 31) Tímto barvitým popisem Izajáš zdůrazňuje neodvratnost Božího soudu nad Asýrií. Ta stojí před Bohem a chvěje se, když vidí jeho ‚dopadající paži‘ soudu.

²⁵ Prorok pokračuje: „Každé zhoupnutí jeho trestajícího prutu, jejž nechá Jehova dopadnout na Asýrii, se jistě prokáže být s tamburínami a s harfami; a vskutku bude proti nim bojovat bitvami s mácháním zbraní. Jeho Tofet je totiž od nedávna uveden do pořádku; je také připraven pro samotného krále. Jeho kupu dřeva udělal hlubokou. Ohně a dříví je hojnost. Jehovův dech proti němu hoří jako bystřina síry.“ (Izajáš 30:32, 33) Tofet v údolí Hinnom je zde použit jako obrazné místo hořící ohněm. Izajáš ukazuje, že právě tam skončí Asýrie. Tak zdůrazňuje náhlost a úplnost zničení, které má tento národ postihnout. (Srovnej 2. Královskou 23:10.)

26. (a) Jaké novodobé uplatnění mají Jehovova prohlášení proti Asýrii? (b) Co dnes dělají křesťané, když stále čekají na Jehovu?

 ²⁶ Toto soudní poselství je sice namířeno proti Asýrii, ale Izajášovo proroctví má význam také v pozdějších obdobích. (Římanům 15:4) Jehova znovu přijde jakoby zdaleka, aby zaplavil všechny ty, kdo utlačují jeho lid, aby jimi zatřásl a aby jim nasadil uzdu. (Ezekiel 38:18–23; 2. Petra 3:7; Zjevení 19:11–21) Kéž ten den přijde rychle! Než k tomu však dojde, křesťané tento den, kdy budou vysvobozeni, dychtivě očekávají. Čerpají sílu z toho, že přemýšlejí o působivých slovech, která jsou zapsána ve 30. kapitole knihy Izajáš. Tato slova povzbuzují Boží služebníky, aby si vážili výsady modlitby, aby se věnovali studiu Bible a aby rozjímali o budoucím požehnání, které přinese Království. (Žalm 42:1, 2; Přísloví 2:1–6; Římanům 12:12) Nám všem tedy Izajášova slova pomáhají stále čekat na Jehovu.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]

 [Obrázky na straně 305]

V Mojžíšově době Izraelité unikli z Egypta. V Izajášově době jde Juda do Egypta žádat o pomoc

[Obrázek na straně 311]

„Na každém vyvýšeném pahorku vzniknou toky“

[Obrázek na straně 312]

Jehova přijde se svým „hněvem a s těžkými oblaky“