Jehova nás vyučuje k našemu prospěchu
Devátá kapitola
Jehova nás vyučuje k našemu prospěchu
1. Jak lidé, kteří jsou moudří, reagují na Jehovova slova?
KDYŽ Jehova promlouvá, pak mu ti, kdo jsou moudří, naslouchají s velkou úctou a reagují na jeho slova. Všechno, co Jehova říká, je k našemu prospěchu. Má totiž hluboký zájem o naše blaho. Je například velmi povzbudivé přemýšlet o tom, jak Jehova promlouvá ke svému starověkému smluvnímu národu: „Kdybys jen opravdu věnoval pozornost mým přikázáním!“ (Izajáš 48:18) Hodnota Božího vyučování je prokázána a to by nás mělo podnítit, abychom Bohu naslouchali a řídili se jeho vedením. Zpráva o splněných proroctvích rozptyluje jakoukoli nejistotu týkající se Jehovova rozhodnutí dodržet své sliby.
2. Pro koho byla zapsána slova 48. kapitoly knihy Izajáš a kdo další z nich může mít užitek?
2 Slova 48. kapitoly knihy Izajáš byla velmi pravděpodobně napsána kvůli Židům, kteří měli být ve vyhnanství v Babylóně. Tato slova také obsahují poselství, které nemohou přehlížet křesťané v dnešní době. U Izajáše ve 47. kapitole Bible předpověděla pád Babylónu. Nyní Jehova popisuje, co zamýšlí udělat pro židovské vyhnance v tomto městě. Jehova je zarmoucen pokrytectvím svého vyvoleného národa a tím, že jeho příslušníci zatvrzele odmítají věřit Božím slibům. Přesto je chce poučovat k jejich prospěchu. Předpovídá, že nastane období přečišťování, které povede k návratu věrného ostatku do vlasti.
3. Co bylo špatného na tom, jak Juda uctívala Boha?
3 Jehovův lid se od čistého uctívání opravdu značně odklonil. Úvodní Izajášova slova jsou realistická: „Slyšte to, Jákobův dome, vy, kdo se nazýváte Izraelovým jménem a kdo jste vyšli ze samotných judských vod, vy, kdo přísaháte při Jehovově jménu a kdo se dokonce zmiňujete o Bohu Izraele, ne v pravdě a ne ve spravedlnosti. Vždyť se nazývali jako ti, kdo jsou ze svatého města, a opírali se o Boha Izraele, Jehova vojsk je jeho jméno.“ (Izajáš 48:1, 2) To je opravdu pokrytecké! ‚Přísahat při Jehovově jménu‘ je samozřejmě pouze formální způsob používání Božího jména. (Sefanjáš 1:5) Než se Židé dostali do vyhnanství v Babylóně, uctívali Jehovu ve ‚svatém městě‘, v Jeruzalémě. Jejich uctívání však bylo neupřímné. Jejich srdce bylo od Boha velmi vzdáleno a jejich skutky uctívání nebyly ‚v pravdě a ve spravedlnosti‘. Židé neměli takovou víru jako patriarchové. (Malachiáš 3:7)
4. Jaký způsob uctívání se Jehovovi líbí?
4 Jehovova slova nám připomínají, že uctívání by nemělo být povrchní. Musí být upřímné. Pouhá služba naoko vykonávaná možná jen kvůli tomu, že se to někomu bude líbit nebo že to na někoho zapůsobí, nepatří mezi ‚skutky zbožné oddanosti‘. (2. Petra 3:11) To, že si někdo říká křesťan, samo o sobě neznamená, že jeho způsob uctívání je Bohu přijatelný. (2. Timoteovi 3:5) Je velmi důležité uznat skutečnost, že Jehova existuje, ale to je pouze začátek. Jehova chce, aby ho lidé uctívali celou duší a aby jejich pohnutkou byla hluboká láska a ocenění. (Kolosanům 3:23)
Předpovídá nové věci
5. Co patří k ‚prvním věcem‘, které Jehova předpověděl?
5 Židé v Babylóně možná potřebují osvěžit paměť. Jehova jim proto znovu připomíná, že je Bohem pravdivých proroctví: „První věci jsem sděloval dokonce od toho času a vycházely z mých vlastních úst a já je dával slyšet. Náhle jsem jednal, a ty věci přistoupily k tomu, aby nastaly.“ (Izajáš 48:3) „První věci“ jsou ty, které Bůh už vykonal, například že Izraelity vysvobodil z Egypta a dal jim jako dědictví Zaslíbenou zemi. (1. Mojžíšova 13:14, 15; 15:13, 14) Tyto předpovědi vycházejí z Božích úst. Jsou tedy božského původu. Bůh způsobuje, že lidé slyší jeho výnosy, a to, co slyší, by je mělo podnítit k poslušnosti. (5. Mojžíšova 28:15) Když Jehova vykonává to, co předpověděl, jedná rychle. Skutečnost, že je Všemohoucí, je zárukou toho, že se jeho záměr uskuteční. (Jozue 21:45; 23:14)
6. Do jaké míry se Židé stali ‚zatvrzelými a vzpurnými‘?
6 Jehovův lid se stal ‚zatvrzelým a vzpurným‘. (Žalm 78:8) Jehova mu otevřeně říká: „Jsi tvrdý a ... tvá šíje je železná šlacha a tvé čelo je měď.“ (Izajáš 48:4) Židé jsou — podobně jako kovy — tvrdí a nedají se ohýbat, jsou nepoddajní. To, že jeho lid je tvrdý, je jedním z důvodů, proč Jehova zjevuje věci dříve, než nastanou. Jinak totiž o tom, co Jehova udělal, jeho lid řekne: „Udělala je má vlastní modla a přikázala je má vlastní vyřezávaná socha a má vlastní litá socha.“ (Izajáš 48:5) Budou mít tato Jehovova slova nějaký vliv na nevěrné Židy? Bůh jim říká: „Slyšel jsi. Podívej se na to všechno. Pokud jde o vás, vy o tom nebudete povídat? Dal jsem ti slyšet nové věci od nynějška, dokonce věci chované v záloze, které jsi neznal. Budou stvořeny v přítomném čase, a ne od onoho času, ano věci, které jsi neslyšel dříve než dnes, abys neřekl: ‚Pohleď, už jsem o nich věděl.‘“ (Izajáš 48:6, 7)
7. Co budou muset Židé ve vyhnanství přiznat a co mohou očekávat?
7 Izajáš dlouho předem zapsal předpověď pádu Babylónu. Židé jakožto vyhnanci v Babylóně nyní prostřednictvím proroctví dostávají příkaz, aby splnění této předpovědi očekávali. Mohou snad popřít, že Jehova je Bůh splněných proroctví? A cožpak obyvatelé Judy, kteří viděli a slyšeli, že Jehova je Bůh pravdy, nemusejí tuto pravdu ohlašovat také dalším lidem? Jehovovo zjevené slovo předpovídá nové věci, které se ještě nestaly, například to, že Kýros dobude Babylón a že Židé budou propuštěni. (Izajáš 48:14–16) Tyto překvapivé události se odehrají zdánlivě z čista jasna. Nikdo je nemohl předpovědět pouze na základě toho, že by sledoval vývoj světových poměrů. Zmíněné události nastávají jakoby bez příčiny. Kdo je způsobuje? Vzhledem k tomu, že Jehova je předpovídá asi 200 let předem, je odpověď jednoznačná.
8. Na které nové věci dnes křesťané mají naději a proč plně důvěřují Jehovovu prorockému slovu?
8 Jehova své slovo uskutečňuje také podle svého časového rozvrhu. Splněná proroctví dokazovala jeho božství nejen Židům ve starověku, ale mají stejný význam i pro křesťany v dnešní době. Zpráva o mnoha proroctvích, která se splnila v minulosti — „první věci“ —, je zárukou, že se stanou i nové věci, které Jehova slíbil, tedy přicházející ‚velké soužení‘, to, že ho přežije „velký zástup“, že bude „nová země“, a mnoho dalších věcí. (Zjevení 7:9, 14, 15; 21:4, 5; 2. Petra 3:13) Toto ujištění dnes podněcuje upřímné lidi, aby o Jehovovi horlivě mluvili. Sdílejí pocity žalmisty, který napsal: „Vyprávěl jsem dobrou zprávu o spravedlnosti ve velkém sboru. Pohleď, nezadržuji své rty.“ (Žalm 40:9)
Jehova projevuje sebeovládání
9. V jakém smyslu je Izrael „přestupníkem od břicha“?
9 To, že Židé nevěří v Jehovova proroctví, jim brání uposlechnout Boží varování. Proto jim Jehova dále říká: „Navíc, neslyšel jsi ani jsi nevěděl ani se ti od onoho času neotevřelo ucho. Vždyť dobře vím, že jsi zcela jistě stále jednal zrádně a byl jsi nazván ‚přestupníkem od břicha‘.“ (Izajáš 48:8) Ucho Judy bylo hluché k Jehovově radostné zvěsti. (Izajáš 29:10) Způsob, jakým Boží smluvní lid jednal, ukazuje, že národ je „přestupníkem od břicha“. Od svého vzniku si izraelský národ po celé dějiny budoval pověst buřiče. Lid se přestupku a zrady dopouští běžně, tedy nejde jen o občasné hříchy. (Žalm 95:10; Malachiáš 2:11)
10. Proč se Jehova vůči svému lidu zdrží?
10 Jsou veškeré naděje ztraceny? Ne. Juda sice jedná vzpurně a zrádně, ale Jehova je vždy spolehlivý a věrný. S ohledem na své velkolepé jméno Jehova nevylije svůj hněv naplno. Říká: „Kvůli svému jménu ovládnu svůj hněv a pro svou chválu se vůči tobě zdržím, abys nebyl odříznut.“ (Izajáš 48:9) Mezi Jehovou a jeho lidem je opravdu velký rozdíl. Jehovův lid, a to jak Izrael, tak i Juda, je Bohu nevěrný. Jehova ale posvětí své jméno, protože bude jednat způsobem, který mu přinese chválu a čest. Z tohoto důvodu svůj vyvolený lid neodřízne. (Joel 2:13, 14)
11. Proč Bůh nedovolí, aby byl jeho lid zcela zničen?
11 Upřímní jednotlivci mezi židovskými vyhnanci jsou Božím pokáráním uvedeni do stavu bdělosti a jsou rozhodnuti dbát na Boží vyučování. Pro tyto lidi je velkým povzbuzením prohlášení: „Pohleď, přečistil jsem tě, ale ne v podobě stříbra. Vyvolil jsem tě v tavicí peci trápení. Kvůli sobě, kvůli sobě budu jednat, vždyť jak by se mohl někdo nechat znesvětit? A nikomu jinému nedám svou vlastní slávu.“ (Izajáš 48:10, 11) Těžké zkoušky — například v „peci trápení“ —, které Jehova nechal dopadnout na svůj národ, jeho příslušníky vyzkoušely a přečistily a odhalily, co je v jejich srdci. Něco podobného se stalo o staletí dříve, když předkům těchto Židů Mojžíš řekl: „Jehova, tvůj Bůh, [tě] přiměl chodit po těch čtyřicet let v pustině, aby tě pokořil a vyzkoušel tě, aby tak poznal, co je ve tvém srdci.“ (5. Mojžíšova 8:2) Měli sice vzpurný postoj, ale Jehova tehdy národ nezničil a ani nyní ho zcela nezničí. Tak bude povzneseno Boží jméno a podpořena jeho čest. Kdyby totiž Babylóňané jeho lid vyhladili, nedodržel by svou smlouvu a jeho jméno by bylo znesvěceno. Vypadalo by to, že Bůh Izraele nemá moc zachránit svůj lid. (Ezekiel 20:9)
12. Jak byli praví křesťané přečištěni během první světové války?
12 I v nové době Jehovův lid potřeboval přečistit. Na začátku 20. století řada členů malé skupiny badatelů Bible sloužila Bohu z upřímné touhy líbit se mu, ale někteří z nich měli špatné pohnutky, například touhu po význačném postavení. Než se tato malá skupina mohla postavit do čela celosvětového díla kázání dobré zprávy, které bylo předpověděno pro čas konce, musela být přečištěna. (Matouš 24:14) Prorok Malachiáš předpověděl, že právě takové přečišťovací dílo bude vykonáváno v souvislosti s Jehovovým příchodem do chrámu. (Malachiáš 3:1–4) Malachiášova slova se splnila v roce 1918. Praví křesťané prošli obdobím ohnivých zkoušek v žáru první světové války. Tyto zkoušky vyvrcholily uvězněním Josepha F. Rutherforda, tehdejšího prezidenta Watch Tower Society, a některých předních úředníků Společnosti. Tento přečišťovací proces byl pro tehdejší upřímné křesťany prospěšný. Po první světové válce totiž byli více než kdy dříve odhodláni sloužit svému slavnému Bohu tak, jak jim on ukáže.
13. Jak Jehovův lid reaguje na pronásledování, které přichází od dob první světové války?
13 Od té doby byli svědkové Jehovovi opakovaně terčem těch nejkrutějších forem pronásledování. Kvůli tomu však nezačali pochybovat o slovu svého Stvořitele. Naopak, věnovali pozornost slovům, která apoštol Petr napsal pronásledovaným křesťanům své doby: „Jste nyní ... zarmucováni různými zkouškami, aby vyzkoušená jakost vaší víry ... byla shledána jako příčina ke chvále a slávě a cti při zjevení Ježíše Krista.“ (1. Petra 1:6, 7) Silné pronásledování ryzost pravých křesťanů nezničí. Díky němu se naopak prokáže, že mají čisté pohnutky. Pronásledování jednak přispívá k tomu, že víra pravých křesťanů získává vyzkoušenou jakost, a jednak ukazuje, jak hluboká je jejich oddanost a láska. (Přísloví 17:3)
‚Jsem první, jsem poslední‘
14. (a) V jakém smyslu je Jehova „první“ a „poslední“? (b) Jaká mocná díla vykonal Jehova svou ‚rukou‘?
14 Jehova nyní laskavě vybízí svůj smluvní lid: „Naslouchej mi, Jákobe, a ty, Izraeli, můj povolaný. Já jsem Týž. Jsem první. Navíc, jsem poslední. Nadto, má vlastní ruka položila základ země a má vlastní pravice roztáhla nebesa. Volám na ně, aby zůstaly spolu stát.“ (Izajáš 48:12, 13) Na rozdíl od člověka je Bůh věčný a nemění se. (Malachiáš 3:6) Ve Zjevení Jehova prohlašuje: „Já jsem Alfa a Omega, ten první a ten poslední, počátek a konec.“ (Zjevení 22:13) Před Jehovou neexistoval žádný všemohoucí Bůh a ani po něm žádný existovat nebude. Jehova je Svrchovaný a Věčný, je Stvořitel. Jeho „ruka“, tedy moc, kterou disponuje, založila zemi a roztáhla hvězdná nebesa. (Job 38:4; Žalm 102:25) Když volá na své výtvory, jsou připraveny sloužit mu. (Žalm 147:4)
15. V jakém smyslu a za jakým účelem si Jehova „zamiloval“ Kýra?
15 Židům i Nežidům je určena závažná výzva: „Seberte se, všichni, a slyšte. Kdo z nich sdělil tyto věci? Jehova sám si ho zamiloval. Učiní s Babylónem podle svého potěšení a jeho vlastní paže bude na Chaldejcích. Já — já jsem promluvil. Navíc jsem ho zavolal. Přivedl jsem ho a jeho cesta bude učiněna úspěšnou.“ (Izajáš 48:14, 15) Jedině Jehova je všemocný a dokáže přesně předpovídat události. Nikdo z „nich“, nehodnotných model, není schopen něco takového říci. Ne modly, ale Jehova si „ho [Kýra] zamiloval“, tedy vyvolil si ho za zvláštním účelem. (Izajáš 41:2; 44:28; 45:1, 13; 46:11) Jehova předpověděl, že se Kýros objeví na světové scéně, a určil, že v budoucnosti bude dobyvatelem Babylónu.
16, 17. (a) Proč je možné říci, že Bůh své předpovědi nepředává tajně? (b) Jak Jehova dává na vědomí své záměry v dnešní době?
16 Jehova pokračuje v pobízejícím tónu: „Přibližte se ke mně. Slyšte to. Od začátku jsem vůbec nemluvil v žádné skrýši. Jsem tam od času, kdy se to stalo.“ (Izajáš 48:16a) Jehova své předpovědi nepředkládal v tajnosti ani je nesděloval pouze několika zasvěceným. Jehovovi proroci otevřeně mluvili jménem Boha. (Izajáš 61:1) Veřejně ohlašovali Boží vůli. Například události spojené s Kýrem nebyly pro Boha nové ani nepředvídané. Asi 200 let předem je Bůh otevřeně předpověděl prostřednictvím Izajáše.
17 Podobně ani dnes Jehova nedělá tajnosti se svými záměry. Ve stovkách zemí a na mořských ostrovech miliony lidí dům od domu, na ulicích a všude, kde je to možné, ohlašují varování, že se blíží konec tohoto systému věcí, a také dobrou zprávu o požehnání, které přijde pod Božím Královstvím. Ano, Jehova je Bůh, který své záměry sděluje.
‚Věnujte pozornost mým přikázáním!‘
18. Co si Jehova přeje pro svůj lid?
18 Pod působením Jehovova ducha prorok ohlašuje: „Nyní mě poslal sám Svrchovaný Pán Jehova, dokonce jeho duch. Tak řekl Jehova, tvůj Výkupce, Svatý Izraele: ‚Já, Jehova, jsem tvůj Bůh, Ten, kdo tě vyučuje k tvému prospěchu, Ten, kdo působí, že šlapeš cestou, kterou bys měl chodit.‘“ (Izajáš 48:16b, 17) Tento láskyplný projev Jehovovy péče by měl být pro izraelský národ ujištěním, že ho Bůh vysvobodí z Babylónu. Jehova je Izraelův výkupce. (Izajáš 54:5) Jehovovou upřímnou touhou je to, aby Izraelité obnovili svůj vztah k němu a věnovali pozornost jeho přikázáním. Na poslušnosti Božích pokynů je totiž založeno pravé uctívání. Izraelité by nebyli schopni chodit po správné cestě, pokud by nebyli poučováni o ‚cestě, po které by měli chodit‘.
19. Jakou upřímnou výzvu Jehova pronáší?
19 Svou touhu, aby se jeho lid vyhnul neštěstí a aby se radoval ze života, Jehova vyjadřuje těmito krásnými slovy: „Kdybys jen opravdu věnoval pozornost mým přikázáním! Potom by byl tvůj pokoj právě jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny.“ (Izajáš 48:18) To je od všemohoucího Stvořitele opravdu upřímná výzva! (5. Mojžíšova 5:29; Žalm 81:13) Místo aby šli do zajetí, mohou Izraelité zažívat pokoj, kterého bude tolik, jako je vody, jež proudí v řece. (Žalm 119:165) Jejich skutků spravedlnosti může být nespočet, podobně jako je nespočet vln v moři. (Amos 5:24) Jehova je jedinou bytostí, která má o Izraelity opravdový zájem, a proto se na ně obrací a láskyplně jim ukazuje cestu, po které by měli chodit. Kdyby jen opravdu naslouchali!
20. (a) Co si Jehova přeje pro Izrael i přes jeho vzpurnost? (b) Co se o Jehovovi dozvídáme z toho, jak jednal se svým lidem? (Viz rámeček na straně 133.)
20 Jaké požehnání by Izrael zažil, kdyby činil pokání? Jehova říká: „A tvého potomstva by bylo jako písku a potomků z tvého nitra jako jeho zrnek. Něčí jméno by nebylo odříznuto ani by přede mnou nebylo vyhlazeno.“ (Izajáš 48:19) Jehova připomíná lidu svůj slib, že se Abrahamovo semeno rozmnoží „jako nebeské hvězdy a jako zrnka písku, která jsou na mořském břehu“. (1. Mojžíšova 22:17; 32:12) Ale tito Abrahamovi potomci jsou vzpurní a nemají právo na to, aby se na nich tento slib splnil. Jejich jednání je tak špatné, že podle Jehovova Zákona si zasluhují, aby jméno jejich národa bylo odříznuto. (5. Mojžíšova 28:45) Jehova přesto netouží po tom, aby byl jeho národ vyhlazen, a nechce ho zcela opustit.
21. Jaké požehnání můžeme dnes zažívat, jestliže vyhledáváme Jehovovo poučování?
21 Zásady vyjádřené v této působivé pasáži se vztahují i na Jehovovy ctitele v dnešní době. Jehova je Zdroj života, a ví tedy lépe než kdokoli jiný, jak bychom se svým životem měli naložit. (Žalm 36:9) Dává nám pokyny proto, že chce naše blaho, a ne proto, aby nás připravil o radost. Praví křesťané na ně reagují tak, že poučování od Jehovy vyhledávají. (Micheáš 4:2) Boží příkazy chrání naše duchovní smýšlení a náš vztah k Bohu a slouží jako štít před zkaženým Satanovým vlivem. Jestliže si uvědomujeme, na jakých zásadách jsou Boží zákony postaveny, poznáváme, že nás Jehova vyučuje k našemu prospěchu. Pociťujeme, že „jeho přikázání ... nejsou břemenem“. A nebudeme odříznuti. (1. Jana 2:17; 5:3)
„Vyjděte z Babylóna“
22. K čemu jsou věrní Židé vybízeni a jaké ujištění dostávají?
22 Až Babylón padne, budou mít vůbec nějací Židé správný stav srdce? Využijí toho, že je Bůh osvobodí, a vrátí se do své vlasti, aby obnovili čisté uctívání? Ano. Další slova, která Jehova pronáší, ukazují, že si je jist, že se to stane. „Vyjděte z Babylóna! Utečte od Chaldejců. Povídejte o tom dokonce se zvukem radostného volání, způsobte, aby to bylo slyšet. Nechte to dojít na nejzazší konec země. Řekněte: ‚Jehova vykoupil svého sluhu Jákoba. A nedostali žízeň, když je nechal kráčet dokonce zpustošenými místy. Způsobil, aby jim vyprýštila voda ze skály, a přistoupil k tomu, aby rozpoltil skálu, aby mohla voda proudit ven.‘“ (Izajáš 48:20, 21) Jehovův lid je prorocky vybízen, aby neprodleně odešel z Babylónu. (Jeremjáš 50:8) Jejich vyplacení se musí stát známým až do končin země. (Jeremjáš 31:10) Když Izraelité odešli z Egypta, Jehova uspokojoval jejich potřeby v době, kdy šli pouští. Podobným způsobem zaopatří svůj lid, až ten se vydá na cestu domů z Babylónu. (5. Mojžíšova 8:15, 16)
23. Kdo se nebude těšit z pokoje od Boha?
23 Existuje však ještě jiná důležitá zásada týkající se Jehovových skutků záchrany a také tuto zásadu musí mít Židé na mysli. Ti, kdo jsou nakloněni ke spravedlnosti, možná budou kvůli svým hříchům trpět, ale nebudou zničeni. V případě nespravedlivých lidí to však je jinak. „‚Není žádný pokoj,‘ řekl Jehova, ‚pro ničemné.‘“ (Izajáš 48:22) Nekajícní hříšníci nezažijí pokoj, který Bůh vyhradil pro ty, kdo ho milují. Skutky záchrany nejsou určeny lidem, kteří jsou zatvrzele ničemní nebo nevěřící. Takové skutky jsou pouze pro ty, kdo mají víru. (Titovi 1:15, 16; Zjevení 22:14, 15) Pokoj od Boha není k dispozici ničemným.
24. Co způsobilo radost Božímu lidu v nové době?
24 Skutečnost, že mohli opustit Babylón, udělala v roce 537 př. n. l. věrným Izraelitům nesmírnou radost. Podobně i v roce 1919 se příslušníci Božího lidu radovali z toho, že byli propuštěni z babylónského zajetí. (Zjevení 11:11, 12) Byli plni naděje, a tak příležitost, která se jim naskytla, využili k tomu, aby rozšířili svou činnost. Je pravda, že tato malá skupina křesťanů musela projevit odvahu, aby se chopila nových možností kázat v nepřátelském světě. S Jehovovou pomocí se však do díla kázání dobré zprávy pustili. A historie svědčí o tom, že Jehova těmto svým služebníkům žehnal.
25. Proč je důležité věnovat důkladnou pozornost Božím spravedlivým výnosům?
25 Tato část Izajášova proroctví zdůrazňuje, že Jehova nás vyučuje k našemu prospěchu. Je velmi důležité věnovat Božím spravedlivým výnosům důkladnou pozornost. (Zjevení 15:2–4) Jestliže si připomínáme Boží moudrost a lásku, pomůže nám to dělat to, co Jehova prohlašuje za správné. Všechna jeho přikázání jsou k našemu prospěchu. (Izajáš 48:17, 18)
[Studijní otázky]
[Rámeček a obrázek na straně 133]
Všemohoucí Bůh se ‚zdrží‘
„Ovládnu svůj hněv a ... zdržím [se],“ řekl Jehova odpadlým Izraelitům. (Izajáš 48:9) Z takových výroků můžeme vidět, že Bůh dává dokonalý příklad v tom, že nikdy nezneužívá svou moc. Opravdu, nikdo nemá větší moc než Bůh. Proto o něm říkáme, že je Všemocný. Oprávněně na sebe uplatňuje titul „Všemohoucí“. (1. Mojžíšova 17:1) Jehova má nejen neomezenou sílu, ale má také veškerou autoritu, protože je Svrchovaný Pán vesmíru, který stvořil. Proto se nikdo nemůže opovážit zarazit jeho ruku nebo mu říkat: „Co děláš?“ (Daniel 4:35)
Bůh je však pomalý k hněvu, a to i tehdy, když musí projevit svou moc proti svým nepřátelům. (Nahum 1:3) Jehova dokáže ‚ovládnout svůj hněv‘ a je o něm právem napsáno, že je „pomalý k hněvu“, protože jeho dominantní vlastností není hněv, ale láska. Když Jehova svůj hněv projeví, je to vždy hněv spravedlivý, oprávněný a ovládaný. (2. Mojžíšova 34:6; 1. Jana 4:8)
Proč Jehova jedná tímto způsobem? Protože svou obrovskou moc má v dokonalé rovnováze se svými třemi dalšími základními vlastnostmi — moudrostí, smyslem pro právo a láskou. Svou moc vždy používá v souladu s těmito vlastnostmi.
[Obrázek na straně 122]
Izajášovo poselství o obnově je paprskem naděje pro věrné Židy ve vyhnanství
[Obrázky na straně 124]
Židé měli sklon připisovat Jehovovy skutky modlám
1. Ištar 2. Vlys z babylónské třídy Procesí 3. Drak, symbol Marduka
[Obrázek na straně 127]
‚Pec trápení‘ může odhalit, zda Jehovovi sloužíme z čistých pohnutek, nebo ne
[Obrázky na straně 128]
Praví křesťané zažívají ty nejkrutější formy pronásledování