Instinkt — moudrost naprogramovaná před narozením
13. kapitola
Instinkt — moudrost naprogramovaná před narozením
1. Jak se vyjádřil Darwin o instinktu?
„MNOHÉ pudy jsou tak podivuhodny, že jejich vývoj zajisté bude zdáti se čtenáři překážkou postačující zvrátit celou mou teorii,“ napsal Darwin. Měl zřejmě dojem, že je instinkt neřešitelným problémem, protože v následující větě říká: „Chci zde vpředu podotknouti, že nemám nic co dělati s původem duševních schopností právě tak jako s původem života sama.“1
2. Jak se dívají někteří vědci dnes na instinkt?
2 Dnešní vědci nejsou o nic blíže výkladu instinktu, než byl kdysi Darwin. Jeden zastánce evoluce řekl: „Je zřejmou skutečností, že genetický mechanismus nevykazuje ani nejmenší náznak toho, že by mohl předávat dále specifické typy chování . . . Položíme-li si otázku, jak poprvé vznikl kterýkoli typ instinktivního chování a jak byl dědičně zakotven, nedostáváme žádnou odpověď.“2
3, 4. Co je v jedné knize řečeno o tom, jak vznikl migrační instinkt, a proč je toto vysvětlení neuspokojivé?
3 Ale autor jedné rozšířené knihy o ptácích nepokládá na rozdíl od Darwina a jiných evolucionistů za těžké nalézt vysvětlení pro jeden z nejzáhadnějších instinktů — instinkt, který řídí stěhování živočichů. Píše: „Není pochyby, že se jedná o evoluční proces: Ptáci, kteří pocházeli z teplého podnebí, snad putovali na sever při vyhledávání potravy.“3
4 Dají se úžasné výkony mnohých tažných ptáků vysvětlit takovou zjednodušenou odpovědí? Vědcům je známo, že žádné takové experimentální putování ani naučené způsoby chování nejsou zakotveny v genetickém kódu a tudíž nejsou dědičné. Stěhování se všeobecně pokládá za instinktivní a „nezávislé na minulé zkušenosti“.4 Podívejme se na několik příkladů.
Úžasné výkony tažných ptáků
5. Na které letové trase dosahuje traťový rekord rybák arktický a jakou otázku klade v této souvislosti jeden vědec?
5 Traťový rekord mají arktičtí rybáci. Hnízdí za severním polárním kruhem a koncem léta táhnou k jihu, aby strávili antarktické léto na kompaktním ledu v blízkosti jižního pólu. Dříve než se vrátí do Arktidy, obkrouží někdy celý antarktický kontinent. Tak každoročně urazí při svém tahu asi 35 000 kilometrů. V obou polárních oblastech je dostatek potravy, a proto jeden vědec vznáší otázku: „Jak vůbec přišli na to, že zdroje potravy leží od sebe tak daleko?“5 Evoluce neposkytuje odpověď.
6, 7. Co je neobvyklé na letové trase pěnice černohlavé a které otázky nás vedou k tomu, abychom si uvědomili její velký výkon?
6 Z hlediska evoluce je právě tak nevysvětlitelný tah pěnice černohlavé. Váží pouze 20 gramů. Na podzim se však vydává na cestu z Aljašky k východnímu pobřeží Kanady nebo Nové Anglie. Tam se vykrmuje dobrou potravou, ukládá si tuk a čeká na studenou frontu. Pak se pták vydává na cestu. Jeho cílem je sice Jižní Amerika, ale nejprve letí směrem k Africe. Při letu přes Atlantik ve výši až 6 000 metrů zachytí převládající vítr, který ho zanese k Jižní Americe.
7 Jak pěnice ví, že má čekat na studenou frontu, která přináší dobré počasí a vítr do zad? Jak ví, že musí stoupat až do výšky, kde je vzduch řídký a chladný a obsahuje o 50 procent méně kyslíku? Jak ví, že teprve v této výšce vane boční vítr, který ji zanese k Jižní Americe? Jak ví, že musí letět směrem k Africe, aby byla tímto větrem hnána na jihozápad? Pěnice černohlavá si ničeho takového není vědoma. Při svém letu dlouhém 4 000 kilometrů, který trvá tři až čtyři dny a noci a vede přes obrovské vodní plochy bez možnosti orientace, se nechává vést pouze instinktem.
8. O kterých výkonech jiných tažných ptáků je zde ještě zmínka?
8 Bílí čápi tráví léto v Evropě, ale letí přes 13 000 kilometrů daleko do jižní Afriky, aby tam přezimovali. Kulík zlatý putuje z arktické tundry do argentinských pamp. Některé druhy vodoušů táhnou do svých zimovišť půl druhého tisíce kilometrů jižně od pamp, až na výběžek Jižní Ameriky. Určitý druh kolihy letí z Aljašky přes otevřené moře až 10 000 kilometrů daleko na Tahiti nebo na jiné ostrovy. Tři gramy lehký kolibřík rudohrdlý letí sice mnohem kratší trasu, ale vzhledem ke své velikosti podává právě tak pozoruhodný výkon, když přelétává Mexický záliv — vzdálenost 1 000 kilometrů — a po 25 hodin mává svými maličkými křidélky až 75 krát za sekundu. To je přes 6 miliónů úderů křídly bez zastávky.
9. a) Co ukazuje, že chování při tahu není naučené, ale vrozené? b) Které pokusy provedené s buřňákem černozobým a s poštovními holuby ukazují, že tito ptáci jsou nadaní navigátoři?
9 Mnozí mladí ptáci táhnou poprvé bez rodičů. Mláďata dlouhoocasé kukačky, která je domovem na Novém Zélandu, táhnou na tichomořské ostrovy vzdálené 6 500 kilometrů a tam se připojují ke svým rodičům, kteří tam odlétli dříve. Buřňáci černozobí odlétají z Walesu do Brazílie dříve než jejich mláďata, a ta pak letí za nimi, jakmile se naučí létat. Let trvá 16 dnů a ptáci přitom urazí průměrně 740 kilometrů denně. Jeden buřňák černozobý byl převezen z Walesu do Bostonu, který je velmi vzdálen od jeho pravidelné letové trasy. Vrátil se však za 12 a půl dne do svého rodiště ve Walesu, vzdáleného 5 100 kilometrů. Poštovní holubi, kteří byli přeneseni na libovolné místo vzdálené 1 000 kilometrů, se vrátili do svého domovského holubníku během jednoho dne.
10. Který pokus prokázal navigační schopnost tučňáka kroužkového?
10 Poslední příklad: ptáci, kteří nelétají, ale běhají a plavou. Povšimni si, jak se chovají tučňáci kroužkoví. Když byli odneseni 2 000 kilometrů daleko od své kolonie a pak puštěni, ihned se orientovali a vydali se cílevědomě na cestu, ne ke své kolonii, z níž byli vzati, ale směrem k otevřenému moři, kde je potrava. Od moře se nakonec vrátili zpět do kolonie. Zimy, kdy je téměř úplná tma, tráví na moři. Ale jak se tučňáci orientují v temném zimním období? To nikdo neví.
11. Co musí mít ptáci, aby mohli dosáhnout takových mistrovských výkonů v navigaci?
11 Jak provádějí ptáci takové mistrovské výkony navigace? Pokusy ukazují, že se pravděpodobně řídí podle slunce a hvězd. Zřejmě mají vnitřní hodiny, kterými se vyrovnávají s pohybem těchto nebeských těles. Jak se však orientují při zatažené obloze? Alespoň někteří ptáci mají vestavěné magnetické kompasy, které jim pomáhají v orientaci. Musí však mít více než jen vedení pomocí kompasu. Musí mít v hlavě jakousi „mapu“, na které je zaznamenán jak jejich výchozí bod, tak i cíl. A na mapě musí být vyznačena letová trasa, která je zřídka přímá. Ale to všechno by jim nepomohlo, kdyby nevěděli, kde právě podle mapy jsou. Když byl v Bostonu vypuštěn buřňák černozobý, musel vědět, kde je, měl-li zjistit směr k Walesu. A dříve než může poštovní holub zjistit, kudy se má vydat ke svému holubníku, musí vědět, kam byl dopraven.
12. a) Co řekl Jeremjáš o tahu ptáků, kdy o tom mluvil a proč je to pozoruhodné? b) Proč asi nikdy nepoznáme všechny podrobnosti o chování ptáků při tahu?
12 Chování ptáků při tahu bylo ještě ve středověku předmětem sporů, ale Bible o tom mluvila již v 6. století př. n. l.: „I čáp na nebesích — ten dobře zná své ustanovené časy; a hrdlička a rorýs a drozd — každý dobře zachovává čas svého příletu.“ Člověk se již mnohému naučil, ale mnohé je dosud tajemstvím. Ať se nám to líbí nebo ne, Bible pravdivě říká: „Dokonce neurčitý čas vložil do jejich srdce, aby lidstvo nikdy nezjistilo dílo, které [pravý] Bůh učinil od začátku do konce.“ — Jeremjáš 8:7; Kazatel 3:11.
Jiní navigátoři
13. Kteří jiní živočichové kromě ptáků se rovněž stěhují?
13 V zimě se aljašský karibu stěhuje 1 350 kilometrů k jihu. Mnohé velryby táhnou z arktického oceánu až 9 600 kilometrů daleko a vracejí se zpět. Challorhinus alascanus se stěhuje od Pribilovových ostrovů k jižní Kalifornii 4 800 kilometrů daleko. Zelené mořské želvy navigují od pobřeží Brazílie k malému ostrůvku Ascension, který je vzdálen 2 200 kilometrů, a opět se vracejí. Některé druhy krabů putují po mořském dnu až 240 kilometrů daleko. Lososi opouštějí řeky, ve kterých se vylíhli, pobývají několik let v moři a pak se vracejí stovky kilometrů do přesně týchž říčních toků, odkud pocházejí. Mladí úhoři ze Sargasového moře v Atlantiku tráví většinu svého života ve sladké vodě severoamerických a evropských řek, ale vracejí se k tření zpět do Sargasového moře.
14. Co je úžasné na chování motýla monarchy stěhovavého při tahu a které tajemství dosud nebylo odhaleno?
14 Motýl monarcha stěhovavý opouští na podzim Kanadu a přezimuje převážně v Kalifornii nebo v Mexiku. Někdy letí přes 3 000 kilometrů daleko. Jeden takový motýl uletěl za den 130 kilometrů. Tito motýli se usazují na stromech v chráněných místech v týchž hájích a dokonce i na stejných stromech, a to rok co rok. Nejsou to ovšem stále stejní motýli. Na zpáteční cestě na jaře kladou motýli vajíčka na rostlinu klejchu vatočník. Mladí motýli pak pokračují v tahu k severu a příští podzim se stěhují — jako předtím jejich rodiče — opět 3 000 kilometrů na jih a usazují se na stromech ve stejných hájích. V knize O opylování je psáno: „Motýli, kteří táhnou na podzim k jihu, jsou mladí jedinci, kteří předtím nikdy neviděli své zimoviště. Jak je nacházejí, je stále ještě jednou z těžko pochopitelných záhad přírody.“6
15. Které slovo je odpovědí na řadu otázek ohledně moudrosti živočichů?
15 Instinktivní moudrost není omezena na tahy živočichů. Dokazuje to několik příkladů:
Co umožňuje miliónům slepých termitů koordinovat práci, když si zřizují a klimatizují své pracné stavby? Instinkt.
Jak ví mol z rodu Tegeticula, co má dělat, aby došlo u květu juky k opylení křížem, takže vyrostou nové rostlinky juky a mohou se vylíhnout i noví moli? Instinktem.
Jeden pavouk žije ve svém „potápěčském zvonu“ pod vodou. Jak ví, že musí, když se spotřebuje kyslík, ve svém potápěčském zvonu udělat dírku, vypustit vypotřebovaný vzduch, dírku ucpat a potopit se pak s novou zásobou čerstvého vzduchu? Instinktem.
Jak ví jeden druh kůrovce, že má klást svá vajíčka pod kůru větve stromu, vylézt asi 30 centimetrů ve směru ke kmeni stromu a proříznout kůru kolem dokola, aby větev odumřela, protože by se jeho vajíčka nemohla vyvinout v živém dřevě? Instinktem.
Mládě klokana se rodí malé jako fazole, je slepé a nevyvinuté. Co je vede k tomu, aby se bez cizí pomoci prodralo srstí matky k jejímu břichu, aby vlezlo do vaku a přisálo se na jednu z jejích bradavek? Instinkt.
Co umožňuje včele, aby tancem sdělila jiným včelám, kde najdou nektar, kolik ho je, jak je daleko, kterým směrem a na kterém druhu květu? Instinkt.
16. Co musí být za veškerou tou moudrostí, která se projevuje v chování zvířat?
16 V takových otázkách bychom mohli pokračovat a vyplnily by celou knihu, ale na všechny by byla stejná odpověď: ‚Jsou instinktivně moudří.‘ (Přísloví 30:24) Jeden badatel se ptal: „Jak se mohlo vyvinout a dědit na další generace takové složité instinktivní vědění?“7 Lidé to nemohou vysvětlit. Nemohlo k tomu dojít evolucí. Taková inteligence však musí mít inteligentní zdroj. Taková moudrost předpokládá moudrý zdroj. Musí mít inteligentního, moudrého stvořitele.
17. Jak bychom neměli uvažovat na rozdíl od mnoha zastánců evoluce?
17 A přece mnozí zastánci evoluce automaticky odmítají všechny takové důkazy o stvoření jako bezvýznamné a tvrdí, že to není námět, kterým by se měla zabývat věda. Tento úzkoprsý postoj by nás však neměl odradit od uvažování o dalších důkazech. Jsou uvedeny v příští kapitole.
[Studijní otázky]
[Praporek na straně 160]
Darwin: „Nemám nic co dělati s původem duševních schopností“
[Praporek na straně 160]
Na otázku, jak vznikl instinkt a stal se dědičným, „nedostáváme žádnou odpověď“
[Praporek na straně 167]
‚Jsou instinktivně moudří‘
[Rámeček a obrázky na straně 164 a 165]
Stavění hnízd a instinkt
Vědec G. R. Taylor napsal o genetických mechanismech: „Není nejmenší náznak, že mohou předávat dál nějaký specifický program chování, například sled činností, které jsou nutné při stavbě hnízda.“a A přece je instinktivní moudrost potřebná pro stavbu hnízda vrozená, nikoli naučená. Podívejme se na několik příkladů.
Zoborožci žijící v Africe a v Asii. Samička přináší jíl a zazdívá otvor dutiny ve stromu tak, že se tam sotva může vtěsnat. Sameček přináší další bláto a samička uzavře zevnitř otvor až na malou štěrbinku. Tou sameček krmí ji a také mláďata, která se později vylíhnou. Když už sameček nemůže nanosit dost potravy, prorazí samička přepážku a dostane se ven. Pak opraví otvor mláďata a nyní je krmí oba rodiče. O několik týdnů později prorazí mláďata přepážku a opouštějí hnízdo. A nesvědčí o účelném plánu, že samička v době svého uvěznění, kdy nelétá, zcela přepelichá a naroste jí úplně nové peří?
Rorýsi. Jeden druh si staví hnízdo ze slin. Než přijde doba snášení vajec, naduří jim slinné žlázy a vylučují slizký a lepkavý sekret. Jakmile se objeví, poznají ptáci instinktivně, k čemu ho mají použít. Nalepují ho na povrch skály. Sekret tam tvrdne a ptáci nanášejí vrstvu po vrstvě, až vznikne hnízdo v podobě pohárku. Jiný druh rorýsů staví hnízda, která nejsou větší než čajová lžička. Přilepují je na palmové listy a vajíčka pak přilepují do hnízda.
Tučňák císařský si nosí hnízdo vestavěné. V antarktické zimě snese samička jedno vejce a pak odchází na dva až tři měsíce lovit ryby. Sameček si položí vejce na bohatě prokrvené plovací blány a pokrývá je líhňovým vakem, který mu visí jako záhyb na břiše. Matka však na otce a na mládě nezapomíná. Mládě se vyklube a brzy na to se k nim matka vrací se žaludkem plným potravy a tu pro ně vyvrhne. Pak odchází lovit ryby sameček, zatímco samička si klade mládě na plovací blány a zakrývá je svým líhňovým vakem.
Snovači v Africe si zhotovují zavěšené hnízdo z trav a z různých vláken. Instinktivně používají mnoho tkalcovských vzorů a nejrozmanitější druhy uzlů. Snovači pospolití staví něco jako obytné domy pro více rodin. Na silných větvích stromů zhotoví slaměnou střechu o průměru asi 5 metrů a na její spodní straně si mnoho párů upevní svá hnízda. Připojují stále nová hnízda, až je nakonec pod jednou střechou více než sto hnízd.
Krejčířík, který žije v jižní Asii, vyrábí z bavlny nebo z vláken stromové kůry a z pavučin nitě tak, že spojuje kratší kusy v delší vlákna. Zobákem propíchne dírky na obou okrajích velkého listu. Potom použije zobáku jako jehly a stáhne obě strany listu vláknem tak, jako my šněrujeme boty. Když mu vlákno dojde, buď je pevně zauzlí, nebo k němu připlete další kus a šije dál. Tak vytvoří krejčířík z velkého listu kornout, do kterého si pak postaví hnízdo.
Moudiváček luční staví z hebkého chmýří rostlin a trav své zavěšené hnízdo, které je téměř jako z plsti. Základní kostru hnízda zhotovuje vyplétáním z delších rostlinných vláken. Zobáčkem prostrkuje konce vláken do oček. Pak vezme kratší vlákna hebkého materiálu a strká je do tkaniva. Výrobní postup připomíná orientální techniku vázání koberců. Hnízda jsou tak trvanlivá a tak měkká, že se používají jako peněženky nebo dokonce jako dětské pantoflíčky.
Lyska, jeden její druh, si obvykle staví hnízdo na nějakém malém plochém ostrově. V místech, kde žije, jsou však takové ostrovy vzácné. Proto si lyska vytvoří ostrůvek sama. Vyhledá si na vodě vhodné místo a začne v zobáku nosit kamínky. Ve vodě asi metr hluboké hromadí kamínky tak dlouho, až vznikne ostrov. Základ ostrůvku může mít v průměru až 4 metry a hromada kamenů může vážit přes tunu. Na tento kamenný ostrov snáší lyska rostlinný materiál a staví si tam velké hnízdo.
[Obrázky na straně 161]
Arktický rybák urazí při svém každoročním tahu 35 000 kilometrů
Jak ví tato pěnice s mozkem o velikosti hrášku tolik o počasí a o navigaci?
[Obrázky na straně 162]
Při svém tahu mává tento kolibřík křídly až 75krát za sekundu, a to po 25 hodin
Tažní ptáci se rodí s „mapou“ v hlavě. Vědí, kde jsou a kam směřují
[Obrázek na straně 163]
Tučňáci se mohou po měsíce zdržovat na moři v téměř úplné tmě a pak se neomylně vracejí do svých kolonií
[Obrázky na straně 166]
Po cestě k jihu dlouhé přes 3 000 kilometrů se motýl monarcha stěhovavý usazuje na svém zimovišti
