Jsou mutace základem pro evoluci?
8. kapitola
Jsou mutace základem pro evoluci?
1, 2. Který mechanismus je údajně základem pro evoluci?
EVOLUCIONISTÉ ovšem stojí před další těžkostí. Jak probíhala údajně evoluce? Který základní mechanismus měl vést k tomu, že se jeden druh živého organismu vyvinul v jiný druh? Evolucionisté se domnívají, že zde rozhodují rozmanité změny uvnitř buněčného jádra. Klíčové postavení mezi nimi zaujímají „náhodné“ změny zvané mutace. Tvrdí se, že rozhodující jsou genové a chromozómové mutace v pohlavních buňkách, protože změny, k nimž tam dochází, se mohou přenášet na potomky.
2 „Mutace . . . jsou základem evoluce,“ říká The World Book Encyclopedia.1 Také paleontolog Steven Stanley nazval mutace „surovinou“ evoluce.2 A genetik Peo Koller prohlásil, že mutace „jsou nutné pro evoluční pokrok“.3
3. Jaký typ mutací by byl potřebný pro evoluci?
3 Pro evoluci by ovšem byl nutný nejen jakýkoli druh mutace. Robert Jastrow poukázal na to, že je nutné „pomalé hromadění příznivých mutací“.4 A Carl Sagan k tomu dodal: „Mutace — náhlé změny dědičného materiálu — se dědí dále. Poskytují evoluci surovinu. Vnější prostředí vybírá těch několik málo mutací, které napomáhají k přežití, a tak dochází k řadě pomalých transformací jedné životní formy v jinou, čímž vzniká nový druh.“5
4. Jaká obtíž vzniká v souvislosti s tvrzením, že se mutace účastní náhlých evolučních změn?
4 Říká se též, že mutace jsou klíčem k rychlým změnám, které vyžaduje „teorie přerušované
rovnováhy“. V časopise Science Digest napsal John Gliedman: „Revizionisté evoluční teorie jsou přesvědčeni, že mutace v klíčových regulačních genech mohou být právě těmi genetickými nástroji, které vyžaduje jejich teorie kvantového skoku.“ Britský zoolog Colin Patterson však upozornil: „Spekulaci se nekladou žádné meze. O těchto hlavních regulačních genech nic nevíme.“6 Bez ohledu na takové spekulace se však všeobecně uznává, že mutace, které se údajně podílely na evoluci, jsou malé nahodilé změny, které se hromadily během dlouhého časového období.5. Jak dochází k mutacím?
5 Jak dochází k mutacím? Předpokládá se, že se většinou vyskytují při normálním procesu rozmnožování buněk. Pokusy však ukázaly, že je také mohou vyvolat vnější vlivy, jako záření a chemické látky. A jak často k nim dochází? Rozmnožování genetického materiálu v buňce je pozoruhodně stabilní. Ve srovnání s počtem buněk, které se dělí v živém organismu, nedochází k mutacím často. Podle Encyclopedia Americana je rozmnožování „řetězců DNK, z nichž je vybudován gen, podivuhodně věrné originálu. Chyby otisku nebo kopie jsou jen řídké nehody“.7
Jsou užitečné, nebo škodlivé?
6, 7. V jakém vzájemném poměru jsou škodlivé a užitečné mutace?
6 Jestliže jsou užitečné mutace základem evoluce, vzniká otázka, kolik je jich užitečných. Zastánci evoluce se v této věci naprosto shodují. Carl Sagan například prohlásil: „Mutace jsou většinou škodlivé nebo dokonce smrtící.“8 Peo Koller řekl, že „největší část mutací je pro nositele mutovaného genu nevýhodná. Při pokusech se zjistilo, že na každou výhodnou nebo užitečnou mutaci připadají tisíce mutací škodlivých“.9
7 Nebereme-li v úvahu mutace „neutrální“, pak převažují mutace škodlivé nad údajně užitečnými v poměru několika tisíc ku jedné. „Takové výsledky lze očekávat při nahodilých změnách v jakýchkoli komplikovaných systémech,“ říká Encyclopædia Britannica.10 Proto se tvrdí, že stovky geneticky podmíněných nemocí vznikají následkem mutací.11
8. Jak dalece je prohlášení uvedené v jedné encyklopedii potvrzeno konkrétními výsledky?
8 Mutace jsou zpravidla nevýhodné, a proto Encyclopedia Americana připouští: „Skutečnost, že většina mutací působí na organismus škodlivě, může být sotva spojena s názorem, že mutace jsou zdrojem surovin pro evoluci. Mutanti zobrazení v učebnicích biologie jsou opravdu znetvořeniny a zrůdy, a zdá se, že mutace je procesem spíš destruktivním než konstruktivním.“12 Jestliže byl mutovaný hmyz vystaven konkurenci normálních členů druhu, byl výsledek vždy stejný. G. Ledyard Stebbins napsal: „Po větším nebo menším počtu generací jsou mutanti vyloučeni.“13 Nemohli se uplatnit, protože nezdědili žádné zlepšení, ale byli degenerovaní a poškození.
9, 10. Proč je neoprávněná domněnka, že mutace jsou odpovědné za evoluci?
9 Ve své knize Prameny života (angl.) připustil vědec a spisovatel Isaac Asimov: „Většina mutací je škodlivá.“ Připojil však tvrzení: „Ale v dlouhém období působí mutace určitě další postup a vzestup evoluce.“14 Skutečně se mutace tak projevuje? Považujeme za užitečný proces, který se prokazuje v 999 z 1 000 případů jako škodlivý? Kdybychom chtěli stavět dům, vyhledali bychom řemeslníka, který je známý tím, že u něho na jednu správně provedenou práci připadají tisíce prací, které jsou chybné? Dali bychom se vézt řidičem, který se při řízení dopustí tisíců nesprávných rozhodnutí na jedno správné? Podstoupili bychom operaci u chirurga, u něhož při
operaci připadají tisíce chybných pohybů na jeden pohyb správný?10 Genetik Dobzhansky kdysi řekl: „Sotva můžeme očekávat, že náhoda, nahodilá změna v jakémkoli jemném mechanismu, může mechanismus zlepšit. Když udeříme holí do hodinek nebo do rozhlasového přístroje, zřídka to povede k jejich lepší funkci.“15 Polož si tudíž sám otázku: Zdá se rozumná domněnka, že všechny ty úžasně komplikované buňky, orgány, končetiny a procesy v živých organismech byly vybudovány postupem, který působí rušivě?
Je mutacemi vytvořeno něco nového?
11–13. Bylo někdy mutacemi vytvořeno něco nového?
11 Mohlo by být mutacemi vytvořeno něco nového, i kdyby všechny byly užitečné? Nikoli, nebylo by to možné. Proč? Protože mutace může vést jen k obměně již existujícího znaku. Působí odrůdu, ale nikdy nedává vzniknout něčemu novému.
12 The World Book Encyclopedia uvádí, jaké následky může mít užitečná mutace: „Rostlina v suché krajině snad má mutovaný gen, který působí, že jí rostou delší a silnější kořeny. Tato rostlina by měla větší vyhlídky na přežití než jiné téhož druhu, protože její kořeny mohou absorbovat více vody.“16 Vzniklo ovšem něco nového? Ne, jedná se o tutéž rostlinu. Nevyvinulo se z ní nic jiného.
13 Mutacemi se může změnit barva nebo struktura vlasů. Ale vlasy stále zůstanou vlasy. Nikdy se nezmění v peří. Ruka se může na základě mutací změnit. Může mít například nenormální prsty. Někdy může mít ruka dokonce šest prstů nebo může být jinak znetvořená. Je to však stále ruka. Nepřemění se nikdy v nic jiného. Nikdy nevznikne ani nemůže vzniknout nic nového.
Pokusy s banánovou muškou
14, 15. Co se ukázalo při pokusech s banánovou muškou během několika desetiletí?
14 Jen zřídkakdy bylo provedeno tolik rozsáhlých mutačních pokusů jako s banánovou muškou (Drosophila melanogaster). Od počátku 20. století vystavovali vědci milióny těchto mušek rentgenovým paprskům. Četnost mutací se tím zvýšila ve srovnání s normálem více než stonásobně.
15 Co ukázaly pokusy po všech těch desetiletích? Jeden z výsledků popsal Dobzhansky: „Vyhranění mutanti drozofily, jimiž se zabývalo tolik klasických výzkumů v genetice, měli ve srovnání s typy divokých mušek téměř bez výjimky menší vitalitu, plodnost i kratší délku života.“17 Dále se ukázalo, že mutacemi nebylo nikdy vytvořeno nic nového. Mutanti měli mezi jiným znetvořená křídla, nohy a těla, ale zůstávali stále banánovými muškami. A když se mutované mušky mezi sebou křížily, zjistilo se, že se po řadě generací začaly líhnout některé mušky normální. V přirozeném prostředí by tyto normální mušky přežily slabší mutanty a banánová muška by se zachovala ve své původní podobě.
16. Jak pomáhá genetický kód uchovat organismy?
16 Nositelka dědičné informace, DNK, má podivuhodnou schopnost opravit si genetické poškození. Druh, v němž je určitý živý organismus geneticky zakotven, zůstává uchráněn před změnami. Časopis Scientific American vysvětluje, že „život každého organismu a jeho kontinuita v průběhu generací“ jsou uchovávány „působením enzymů, které ustavičně opravují“ genetické poškození. Časopis uvádí: „Závažné poškození molekul DNK může vyvolat mimořádnou reakci, při níž se syntetizuje větší množství reparačních enzymů.“18
17. Proč byl R. Goldschmidt zklamán pokusy s mutacemi?
17 Proto autor knihy Darwin znovu posuzován (angl.) podává zprávu o zemřelém významném genetikovi Richardu Goldschmidtovi: „Goldschmidt pozoroval po mnoho let mutace u banánových mušek a pak začal pochybovat. Stěžoval si, že změny jsou tak zoufale nepatrné, že i kdyby se v jednom exempláři sloučilo tisíc mutací, stále by to ještě nebyl žádný nový druh.“19
Píďalka březová
18, 19. Co se tvrdí o píďalce březové a proč?
18 V evolučně biologické literatuře se anglická píďalka březová často uvádí jako moderní příklad postupné evoluce. The International Wildlife Encyclopedia říká: „To je nejnápadnější evoluční změna, jakou kdy člověk pozoroval.“20 Jastrow se ve své knize Rudí obři a bílí trpaslíci (angl.) zmínil o tom, jak se Darwin trápil tím, že nemůže dokázat evoluci ani na jediném příkladu, a dodává: „Kdyby o tom věděl, měl by po ruce příklad, který potřeboval. Byl to velice vzácný případ.“21 V tomto případě se ovšem jednalo o píďalku březovou.
19 Co se stalo s píďalkou březovou? Zprvu se vyskytovala světlejší forma tohoto motýlka častěji
než forma tmavší. Světlejší forma dobře splývala se světlejší barvou kmenu stromu a byla proto lépe chráněna před ptáky. Kmeny stromů však následkem dlouholetého znečištění v průmyslových oblastech ztmavly. Nyní byla světlá barva pro motýlky neprospěšná, protože ptáci je snadněji poznali a ukořistili. Následkem toho měla tmavší varianta píďalky březové, která byla pokládána na mutanta, větší naději na přežití, protože ji ptáci na tmavém pozadí stromů znečištěných sazemi obtížněji rozeznávali. Tmavší varianta velmi rychle převládla.20. Jak bylo v jednom britském lékařském časopise vyvráceno, že se píďalka březová vyvíjela?
20 Vyvinul se však z píďalky březové nějaký jiný druh hmyzu? Nikoli, byla to stále píďalka březová, jen s jiným zabarvením. Proto britský lékařský
časopis On Call označil pokus dokázat evoluci tímto příkladem jako „nechvalně známý“. Uvádí: „Je to sice znamenitý příklad maskování, ale jako důkazový materiál pro evoluci je tento případ zcela bezvýznamný, protože jak na začátku tak na konci je to motýlek, a nevzniká žádný nový druh.“2221. Co můžeme říci o zdánlivé schopnosti mikroorganismu vytvářet rezistenci vůči antibiotikům?
21 Nepřesné tvrzení, že píďalka březová prodělává evoluční změnu, se podobá různým jiným teoriím. Tvrdí se například, že došlo k evoluci, když některé bakterie projevily rezistenci vůči antibiotikům. Ale odolnější mikroorganismy jsou stále týmž druhem, nevyvinuly se v nic dalšího. A dokonce se připouští, že změna není důsledkem mutací, ale toho, že některé bakterie jsou již od počátku imunní. Jestliže ostatní byly usmrceny léčivy, pomnoží se a převládnou ty, které jsou imunní. Kniha Evoluce v kosmu (angl.) říká: „Pochybujeme však, že jde v těchto případech o něco více než jen o selekci již existujících genů.“23
22. Jestliže se některý hmyz prokazuje jako imunní vůči jedovatým látkám, znamená to, že se vyvíjí?
22 Totéž se mohlo vztahovat i na některý hmyz, který byl imunní vůči jedovatým látkám, jimž byl vystaven. Buď byl hmyz jedovatými látkami zabit, nebo byl jed neúčinný. Hmyz, na který jed působil smrtelně, nemohl vyvinout žádnou rezistenci, protože uhynul. Přežití jiného hmyzu mohlo znamenat, že byl od začátku imunní. Taková imunita je genetickým faktorem, který se u některého hmyzu projeví, u jiného nikoli. V žádném případě se druh hmyzu nezměnil. Nevyvinul se v žádný jiný druh.
„Podle svého druhu“
23. Který základní zákon obsažený v 1. kapitole 1. knihy Mojžíšovy je potvrzen i mutacemi?
23 Mutacemi se znovu potvrzuje základní pravidlo z 1. kapitoly 1. knihy Mojžíšovy: Živé organismy se rozmnožují pouze „podle svého druhu“. Důvod je, že genetický kód nedovoluje rostlině nebo živočichovi odbočit příliš daleko od normální formy. Je sice možná velká rozmanitost (jak pozorujeme například u lidí nebo koček a psů), ale nejde tak daleko, aby se jeden živočich mohl přeměnit v druhého. To potvrzují všechny dosud provedené pokusy s mutacemi. Stejně je prokázán hlavní zákon biologie, že život pochází jen ze života již existujícího a že organismus předků a potomků je stále téhož „druhu“.
24. Jak dalece ukázaly šlechtitelské pokusy, že se živé organismy rozmnožují jen „podle svého druhu“?
24 Potvrzují to i šlechtitelské pokusy. Vědci se pokoušeli šlechtitelskými metodami neomezeně měnit rozmanité formy zvířat a rostlin. Chtěli zjistit, zda by časem mohli vyvinout nové životní formy. S jakým výsledkem? V časopise On Call je o tom zpráva: „Šlechtitelé obvykle zjišťují, že po několika generacích dosahují optimum, za kterým již žádné další zlepšování není možné, a že nevzniká žádný nový druh . . . Šlechtitelské postupy tedy zřejmě evoluci spíše odporují, než aby ji podporovaly.“24
25, 26. Co se říká ve vědeckých publikacích o hranicích rozmnožování živých organismů?
25 Časopis Science se vyjadřuje v podstatě stejně: „Druhy jsou skutečně schopné podléhat menším změnám tělesných nebo jiných znaků; ale tato schopnost změny je omezená a při dlouhodobém pozorování kolísá kolem střední hodnoty.“25 Živé organismy tedy nedědí schopnost ustavičně se měnit, ale místo toho dědí 1. stabilitu a 2. omezený rozsah variací.
26 V knize Od molekul k živým buňkám (angl.) je řečeno: „Po nesčetných cyklech buněčného množení si jak buňky mrkve tak i buňky myších jater zachovávají identitu své tkáně a organismu.“26 Kniha Symbióza v evoluci buňky (angl.) říká: „Veškerý život . . . se rozmnožuje s neuvěřitelnou přesností.“27 Časopis Scientific American rovněž poznamenává: „Rozmanité životní formy jsou nesmírně pestré, ale uvnitř určité rodové linie zůstávají formy pozoruhodně neproměnné: vepři zůstávají vepři a duby zůstávají duby, a to generaci po generaci.“28 Jeden vědec a spisovatel napsal: „Na keřích růží vždy
vykvetou růže, nikdy květy kamélie. A kozy stále rodí kůzlata, nikdy jehňata.“ Dodává, že mutace „nemohou vysvětlit evoluci jako celek — proč existují ryby, plazi, ptáci a savci.“2927. Co si Darwin chybně vykládal ohledně pěnkav z Galapág?
27 Darwin se při svých úvahách o evoluci původně nechal ovlivnit variacemi uvnitř jednoho druhu. Za svého pobytu na ostrovech Galapágách pozoroval jeden druh pěnkav. Tito ptáci byli téhož druhu jako jejich základní forma na jihoamerickém kontinentu, odkud se zřejmě rozšířili. Byly zde však zvláštní rozdíly, například ve tvaru jejich zobáku. Darwin to vysvětloval jako evoluční pokrok. Ve skutečnosti však nešlo o nic jiného než o další příklad rozmanitosti uvnitř jednoho druhu, která je možná na základě genetického vybavení živočicha. Pěnkavy zůstaly dále pěnkavami. Nikdy se nepřeměnily a nepřemění v nic jiného.
28. Jak dalece můžeme říci, že vědecké skutečnosti jsou v plném souladu s pravidlem z 1. knihy Mojžíšovy, totiž „podle svého druhu“?
28 Proto výrok v 1. knize Mojžíšově plně odpovídá vědeckým skutečnostem. Když zasejeme semeno, může vzejít jen něco ‚podle jeho druhu‘, takže můžeme při osazování zahrady důvěřovat ve spolehlivost tohoto zákona. Když kočky mají mláďata, jsou to vždy kočky. Když se lidé stanou rodiči, jejich děti jsou vždy lidé. Jsou sice rozdíly v barvě, velikosti a vzhledu, ale vždy v rámci jednoho druhu. Pozoroval někdy někdo něco jiného? Jistě ne.
Nejsou základem pro evoluci
29. Jak se vyjádřil jeden francouzský biolog o mutacích?
29 Závěr je jasný. Nahodilé genetické změny, ať jsou jakkoli časté, nedokazují, že jedna životní forma přechází v jinou. Francouzský biolog Jean Rostand kdysi řekl: „Rozhodně se nemohu přinutit k víře, že tato ‚pochybení‘ dědičnosti — i za spolupůsobení přirozeného výběru a když předpokládáme pro vývoj
životních forem obrovská časová období — mohla vést ke vzniku celého světa s jeho překypující rozmanitostí, v němž je všechno do nejmenší podrobnosti propracováno a úžasně ‚přizpůsobeno‘.“3030. Jaký komentář k mutacím dal jeden genetik?
30 Podobně psal genetik C. H. Waddington o úloze, která se připisuje mutacím: „Odpovídá to přibližně této teorii: Vezmeme-li kterýchkoli čtrnáct řádek nějakého souvislého anglického textu a budeme jej měnit po jednom písmenu, přičemž ponecháme jen části, které ještě dávají nějaký smysl, skončíme posléze jedním ze Shakespearových sonetů . . . Mám dojem, že to je logika duševně chorého, a myslím, že bychom měli nalézt nějaké lepší vysvětlení.“31
31. Jak nazval jeden přírodovědec názor, že mutace jsou surovinou evoluce?
31 Skutečně je to tak, jak řekl profesor John Moore: „Po přísném zkoumání a analýze prohlašujeme za mytické každé dogmatické tvrzení, že . . . genetické mutace jsou surovinou pro další evoluční proces, zahrnující přirozený vyběr.“32
[Studijní otázky]
[Praporek na straně 99]
„Mutace . . . jsou základem evoluce“
[Praporek na straně 100]
Mutace se podobají „nehodám“ v genetickém mechanismu. Nehody však vyvolávají poškození, nikoli zlepšení
[Praporek na straně 101]
„Zdá se, že mutace je procesem spíše destruktivním než konstruktivním“
[Praporek na straně 105]
„Kdyby se v jednom exempláři sloučilo tisíc mutací, stále by to ještě nebyl žádný nový druh“
[Praporek na straně 107]
„Jako důkazový materiál pro evoluci je tento případ zcela bezvýznamný“
[Praporek na straně 107]
Mutace potvrzují, že se živé organismy rozmnožují pouze „podle svého druhu“
[Praporek na straně 108]
„Šlechtitelské postupy zřejmě evoluci spíše odporují, než aby ji podporovaly“
[Praporek na straně 109]
„Vepři zůstávají vepři a duby zůstávají duby, a to generaci po generaci“
[Praporek na straně 110]
Mutace „nemohou vysvětlit evoluci jako celek“
[Praporek na straně 110]
„Mám dojem, že to je logika duševně chorého, a myslím, že bychom měli nalézt nějaké lepší vysvětlení“
[Rámeček a obrázek na straně 112 a 113]
Co odpovídá skutečnostem?
Po přečtení předcházejících kapitol je vhodné se zeptat: Co odpovídá skutečnostem — evoluce, nebo stvoření? Následující sloupce ukazují model evoluce, model stvoření a konkrétní skutečnosti.
Model evoluce Model stvoření Konkrétní
skutečnosti
Život se vyvíjel Život vzniká jen ze 1. Život vzniká
z neživé hmoty života již jen ze života
nahodilou chemickou existujícího; již existujícího;
evolucí původně stvořen 2. složitý
(samoplozením) inteligentním genetický kód
stvořitelem se nemůže
vytvořit náhodou
Očekávané svědectví Očekávané svědectví Skutečné svědectví
zkamenělin: zkamenělin: zkamenělin:
1. náhlý vznik
1. poznenáhlý 1. složité formy složitých
vznik životních se objevují náhle životních forem
forem; ve velké ve velké
2. přechodné rozmanitosti; rozmanitosti;
formy jako 2. hlavní druhy 2. každý nový
spojovací články jsou odděleny druh se odlišuje
mezerami, žádné od druhů
spojovací články předcházejících;
žádné spojovací
články
Poznenáhlý vznik Nové druhy se Nové druhy se
nových druhů; neobjevují poznenáhlu; neobjevují
neúplně vytvořené žádné neúplně poznenáhlu, ačkoli
kosti a orgány vyvinuté kosti nebo je mnoho odrůd;
v rozličných orgány, všechny žádné neúplně
přechodných části jsou úplné vyvinuté kosti
stupních nebo orgány
Mutace jsou Mutace jsou pro Malé mutace jsou
v konečném složité živočichy škodlivé, velké jsou
výsledku užitečné; škodlivé, nevedou smrtelné; výsledkem
vystupují nové znaky k ničemu novému není nikdy nic
nového
Poznenáhlý vznik Civilizace a člověk Civilizace
civilizace vycházející vystupují současně; a člověk se
z nehotového, od začátku komplexně objevují současně;
zvířecího stavu obyvatelé jeskyní
jsou současníci
civilizovaných lidí
Řeč se vyvíjela Člověk mluví od Člověk mluví od
z jednoduchých počátku; staré počátku, staré
zvířecích zvuků jazyky jsou jazyky jsou často
v dnešní složité složité a úplné složitější
jazyky než novodobé
Člověk se objevuje Člověk se objevuje Nejstarší písemné
před milióny let asi před 6 000 lety záznamy jsou jen
asi 5 000 let
staré
... Logický závěr
Srovnáme-li konkrétní skutečnosti s modelem evoluce a s modelem stvoření, neukazuje se jasně, který model souhlasí s fakty a který je s nimi v rozporu? Důkazy ze světa živočichů, který nás obklopuje, a svědectví zkamenělin o životě v rané době vedou k témuž závěru. Život byl stvořen; nevyvinul se.
Život opravdu nezačal v nějaké neznámé prvotní „polévce“. Lidstvo nepochází z předků podobných lidoopům. Naopak, živé organismy byly stvořeny ve velkém množství jako různé čeledi a druhy. Každý se mohl rozmnožovat ve velké rozmanitosti uvnitř svého vlastního „druhu“, ale žádný druh nemohl překročit hranice, oddělující jednotlivé druhy. U živých organismů můžeme zřetelně pozorovat, že tato hranice je dána neplodností kříženců. A rozdíl mezi druhy je zajišťován specifickým genetickým mechanismem každého druhu.
Pro existenci stvořitele je však mnohem více dokladů než jen skutečnosti, které odpovídají modelu stvoření. Zamysli se nad úžasným plánováním a složitostí jevů na Zemi a všude ve vesmíru. To je rovněž svědectví o existenci nejvyšší inteligence. V několika následujících kapitolách obrátíme svou pozornost jen k některým z těchto divů, od vesmíru, který vzbuzuje posvátnou úctu až ke složitě vybudovanému mikrokosmu.
[Obrázky na straně 102]
Vybrali bychom si řemeslníka, který je známý tím, že u něho na jednu správně provedenou práci připadají tisíce prací, které jsou chybné?
Dali bychom se vézt řidičem, který se při řízení dopustí tisíců nesprávných rozhodnutí na jedno správné?
Podstoupili bychom operaci u chirurga, u něhož při operaci připadají tisíce chybných pohybů na jeden pohyb správný?
[Obrázek na straně 103]
Dobzhansky: „Když udeříme holí do . . . rozhlasového přístroje, zřídka to povede k jeho lepší funkci“
[Obrázky na straně 104]
Pokusy s banánovými muškami vedly k vzniku četných znetvořených mutantů, ale stále to byly banánové mušky
Normální banánová muška
Mutované mušky
[Obrázky na straně 106]
Barevné změny u píďalky březové nejsou příkladem evoluce, nýbrž jsou pouze příkladem pestrosti uvnitř základního druhu
[Obrázky na straně 108]
V čeledi psů je sice mnoho variant, ale psi zůstávají stále psy
[Obrázky na straně 109]
V lidské rodině je velká rozmanitost, ale lidé se mohou rozmnožovat pouze ‚podle svého druhu‘
[Obrázky na straně 111]
Pěnkavy, které pozoroval Darwin na ostrovech Galapágách, zůstávají dále pěnkavami; co pozoroval, byly odrůdy, žádné příklady evoluce