17. kapitola

Můžeš důvěřovat Bibli?

1. a) Co si myslí mnozí lidé o Bibli v rozporu s prohlášením Bible samotné? b) Jaká otázka vzniká?

MNOZÍ lidé se dívají na Bibli jen jako na knihu, kterou napsali moudří muži v dávné minulosti. Univerzitní profesor Gerald A. Larue prohlásil: „Názory pisatelů, vyjádřené v Bibli, zrcadlí myšlenky, názory a představy běžné v jejich době a jsou omezeny rozsahem poznání v tehdejší době.“¹ A přece Bible tvrdí, že je knihou inspirovanou od Boha. (2. Timoteovi 3:16) Jestliže to platí, pak v ní určitě nebudou nesprávné názory, které byly běžné v době, kdy byly psány její různé části. Obstojí Bible při zkoumání ve světle dnešního poznání?

2. Jak působí často nové poznatky na lidské spisy týkající se vědeckých oblastí?

² Při uvažování o této otázce pamatujme na to, že lidé musí s postupem poznání stále přizpůsobovat své názory novým informacím a objevům. V časopise Scientific Monthly bylo kdysi řečeno: „Nemůžeme očekávat, že by články napsané v některých případech i jen před pěti lety mohly být nyní považovány za reprezentativní, pokud jde o nejnovější stav poznání ve vědeckých oblastech, jichž se týkají.“² Bible však byla napsána a sestavena během asi 1 600 let a byla ukončena téměř před 2 000 lety. Co lze dnes říci o její přesnosti?

Bible a věda

3. Co si mysleli lidé ve starověku o způsobu, jak je Země podpírána, ale co o tom říká Bible?

³ Když byla psána Bible, uvažovalo se o tom, jak je Země držena v prostoru. Někteří se například  domnívali, že Zemi drží čtyři sloni, kteří stojí na velké mořské želvě. V Bibli se však neprojevují fantastické nevědecké názory, jež existovaly v době, kdy byla psána. Bible prostě říká: „[Bůh] roztahuje sever nad prázdnem, zavěšuje zemi na ničem.“ (Job 26:7) Ano, více než před 3 000 lety Bible správně prohlásila, že Země není ničím viditelně podepřena, což je skutečnost odpovídající daleko pozdějšímu porozumění zákonům přitažlivosti a pohybu. Jeden badatel v oboru náboženství poznamenal: „Jak mohl Job znát pravdu, to je otázka, na kterou nemohou snadno odpovědět lidé, kteří popírají inspiraci Svatého Písma.“³

4, 5. a) Čemu kdysi lidé věřili ohledně tvaru Země a čeho se proto báli? b) Co říká Bible o tvaru Země?

⁴ O tvaru Země říká The Encyclopedia Americana: „Nejranější lidské představy o Zemi byly ty, že je to rovná nehybná plošina ve středu vesmíru . . . Představa, že Země je kulatá, byla přijata teprve v renesanční době.“⁴ Někteří dávní mořeplavci se dokonce obávali, aby nepřepluli přes okraj ploché země! Když však začal být později používán kompas a došlo k jiným zlepšením, byly možné delší námořní cesty. Tyto „objevné plavby“, jak vysvětluje jiná encyklopedie, „ukázaly, že svět je kulatý, a nikoli plochý, jak se předtím mnozí domnívali“.⁵

⁵ Ale dávno před takovými námořními cestami, asi před 2 700 lety, bylo v Bibli řečeno: „Je Jeden, který  bydlí nad kruhem země, jejíž obyvatelé jsou jako luční kobylky.“ (Izajáš 40:22) Hebrejské slovo chug, které se překládá jako „kruh“, může také znamenat „kouli“, což ukazují takové příručky jako Davidsonův Analytický hebrejský a chaldejský lexikon (angl.). Jiné překlady proto říkají „Zeměkoule“ (Douay Version) a „kulatá Země“ (Moffatt). Bible tedy nebyla ovlivněna mylnými názory o ploché Zemi, jež byly rozšířené v době, kdy byla psána. Byla přesná.

6. Které nádherné koloběhy, jimž se ve starověku všeobecně nerozumělo, popisuje Bible?

⁶ Lidé si již dávno povšimli, že se řeky vlévají do moří a oceánů, a přece jejich hladina nestoupá. Dokud se nezjistilo, že je Země kulatá, vysvětlovali to někteří tak, že se na koncích Země stejné množství vody vylévá. Později se zjistilo, že Slunce „pumpuje“ každou sekundu z moří milióny kubických metrů vody ve formě vodní páry. Tak vznikají oblaka, která jsou větrem poháněna nad pevninu, kde padá vláha ve formě deště a sněhu. Voda se pak dostává do řek a opět vtéká do moří. Tento úžasný cyklus, který byl ovšem ve starověku naprosto neznámý, je popsán v Bibli: „Všechny zimní bystřiny vycházejí k moři, a přece moře není plné. K místu, odkud zimní bystřiny vycházejí, tam se vracejí, aby vycházely.“ — Kazatel 1:7.

7, 8. a) Jak se prokázala přesnost Bible v tom, co říká o původu vesmíru? b) Jak reagují někteří astronomové na tyto novější informace a proč?

 ⁷ O původu vesmíru říká Bible: „Na počátku Bůh stvořil nebesa a zemi.“ (1. Mojžíšova 1:1) Ale mnozí vědci to považovali za nevědecké a tvrdili, že vesmír nemá počátek. Astronom Robert Jastrow však poukazuje na novější informace a říká: „Podivné na vývoji je v podstatě to, že vesmír měl v určitém smyslu počátek — začal existovat v určitém okamžiku.“ Jastrow zde poukazuje na teorii velkého třesku, která je nyní všeobecně přijímána, jak je o tom zmínka v 9. kapitole. Dodává: „Nyní vidíme, jak astronomické důkazy vedou k biblickému názoru na původ světa. Podrobnosti se liší, ale základní prvky astronomické i biblické zprávy o genezi jsou stejné.“⁶

⁸ Jaká byla reakce na takové objevy? „Astronomové jsou podivně rozrušení,“ píše Jastrow. „Jejich reakce jsou zajímavým příkladem toho, jak reaguje mysl vědce — údajně mysl velice objektivní —, když důkazy odhalené samotnou vědou vedou ke konfliktu s články víry naší profese. Ukazuje se, že se vědec chová stejně jako my všichni ostatní, když se naše názory dostanou do konfliktu s důkazy. Jsme rozčilení, tváříme se, že konflikt neexistuje nebo jej zakrýváme bezvýznamnými frázemi.“⁷ Zůstává však skutečností, že „důkazy odhalené vědou“ neodpovídají tomu, čemu vědci dlouho věřili ohledně původu vesmíru, ale potvrzuje se to, co bylo před tisíciletími napsáno v Bibli.

9, 10. a) Co říká Bible o velké potopě? b) Které důkazy potvrzují pravdivost biblických slov?

⁹ Bible říká, že v Noemových dnech zaplavila velká potopa nejvyšší hory na zemi a zničila veškerý lidský život, který byl mimo ohromnou archu postavenou Noemem. (1. Mojžíšova 7:1–24) Mnozí se této zprávě vysmívali. Na vysokých horách se však našly  mořské mušle. A dalším důkazem, že v nepříliš vzdálené minulosti došlo k záplavě ohromného rozsahu, je velké množství zkamenělin a mrtvých těl uložených v zamrzlých bahništích. V listu The Saturday Evening Post bylo řečeno: „Maso mnoha těchto zvířat bylo naprosto čerstvé, zvířata byla celá a neporušená a buď stála nebo klečela nakloněná kupředu . . . Je to opravdu šokující obraz — alespoň ve srovnání s naším dřívějším způsobem myšlení. Ohromná stáda velkých, dobře živených zvířat, jež nebyla výslovně vybavena pro mimořádně chladné počasí a pokojně se pásla na slunných pastvinách . . . Náhle byla všechna zabita bez jakékoli viditelné známky násilí, a to dříve než mohla dokonce i polknout poslední sousto potravy. Pak náhle zmrzla, tak rychle, že se dokonale zachovala každá buňka jejich těla.“⁸

¹⁰ To odpovídá událostem při velké potopě. Biblické líčení zní: „V ten den se provalila všechna zřídla ohromné vodní hlubiny a nebeské propusti se otevřely.“ Liják ‚zaplavil . . . zemi‘, doprovázen zřejmě ledovými větry v polárních oblastech. (1. Mojžíšova 1:6–8; 7:11, 19) Tam byla zřejmě změna teploty nejrychlejší a nejdrastičtější. Různá zvířata se tak ocitla v mrznoucích bažinách a zachovala se tam. Jedním takovým zvířetem mohl být mamut vyproštěný při vykopávkách na Sibiři, jak je patrný na vedlejším obrázku. V tlamě a v žaludku měl ještě rostliny a jeho maso bylo po rozmrznutí dokonce poživatelné.

11. Které další biblické výroky byly potvrzeny rostoucími poznatky a k jakým závěrům proto dospěli i někteří vědci?

¹¹ Čím podrobněji zkoumáme Bibli, tím větší překvapení v nás vyvolává její podivuhodná přesnost. Jak bylo uvedeno na stránkách 36 a 37 této knihy, uvádí Bible postup stvoření v témž pořádku, který dnes potvrzuje věda, což lze těžko vysvětlit, jestliže  je Bible pouze lidského původu. To je další příklad mnoha podrobností, jež jsou obsaženy v Bibli a byly potvrzeny rostoucím poznáním. Jeden z největších vědců všech dob, Isaac Newton, věděl, proč říká: „Žádná věda není lépe potvrzena než biblické náboženství.“⁹

Bible a zdraví

12. Jak ukázal jeden lékař rozdíl mezi všeobecně rozšířenými pověrami ohledně zdraví a mezi výroky Bible?

¹² Po celá staletí panovala velká neznalost, pokud jde o zdraví. Jeden lékař dokonce prohlásil: „Velmi mnoho lidí věří až dosud pověrám, například tomu, že kaštan v kapse chrání před revmatismem, že člověk dostane bradavice, když se dotkne ropuchy, že červený flanel kolem krku pomáhá proti bolení v krku“ a jiným. Řekl však: „V Bibli není žádný takový výrok. To je samo o sobě pozoruhodné.“¹⁰

13. Jaký nebezpečný způsob léčení předpisovali starověcí Egypťané?

¹³ Je zajímavé srovnat riskantní léčebné metody z minulosti s tím, co říká Bible. Například Papyrus Ebers, lékařský dokument starověkých Egypťanů, předepisoval používání výkalů k léčení různých zranění. Předepisoval, aby se na rány, které ještě nejsou zahojené po odpadnutí strupu, přikládala placka z lidských výkalů smíšených s čerstvým mlékem. A návod na prostředek k vytažení třísek zní: „Červy s krví uvařit a rozdrtit v oleji; krtka zabít, uvařit a vymáčet v oleji; oslí hnůj rozmíchat v čerstvém mléku. Položit na otvor.“¹¹ Dnes víme, že takové metody mohou způsobit vážné infekce.

14. Co říká Bible o likvidaci výkalů a v jakém směru to bylo ochranou?

¹⁴ Co říká Bible o výkalech? Dává příkaz: „Když si venku sedneš na bobek, . . . že jím [kolíkem] také vykopeš jamku, a obrátíš se a přikryješ své výkaly.“ (5. Mojžíšova 23:13) Bible nejenže nepředpisuje výkaly jako léčebný prostředek, ale dává pokyny,  jak mají být spolehlivě odstraněny. Až do našeho století nebylo všeobecně známé, jak je nebezpečné ponechávat výkaly přístupné mouchám. Mouchy tak roznášely vážné nemoci, jež způsobily smrt mnoha lidí. A přece byl v Bibli po celý ten čas zaznamenán jednoduchý prostředek a Izraelité jej používali již před 3 000 lety.

15. Jakého jednání, jež vedlo k mnoha úmrtím, by se v minulosti vyvarovali lékaři, kdyby byli dbali biblické rady o tom, co má dělat člověk, který se dotkne mrtvoly?

¹⁵ V minulém století přecházel lékařský personál přímo od mrtvých v pitevně k vyšetřování v porodnici, a dokonce si ani nemyli ruce. Tak se z mrtvých přenášela infekce a zemřelo mnoho dalších lidí. I když bylo prokázáno, jakou cenu má mytí rukou, mnozí členové lékařské společnosti odmítali taková hygienická opatření. Bezpochyby nevědomky zamítali moudrost Bible. Jehovův zákon pro Izraelity totiž prohlašoval, že ten, kdo se dotkne mrtvého, stane se nečistým a musí se umýt a vyprat si oděv. — 4. Mojžíšova 19:11–22.

16. Jak se projevila nadlidská moudrost v pokynu, že se má obřízka provádět osmý den?

¹⁶ Na znamení smlouvy s Abrahamem řekl Jehova Bůh: „Každý z vás mužského rodu starý osm dnů bude obřezán.“ Později byl tento požadavek opakován izraelskému národu. (1. Mojžíšova 17:12; 3. Mojžíšova 12:2, 3) Nebylo vysvětlováno, proč se to má provést výslovně osmý den, ale dnes tomu rozumíme. Lékařské výzkumy ukázaly, že teprve tehdy je správná hladina vitamínu K, který působí srážení  krve. Jiný důležitý činitel při srážení krve, prothrombin, je zřejmě osmý den vyšší než kdykoli jindy v životě dítěte. Na základě tohoto důkazu došel dr. S. I. McMillen k závěru: „Ten nejsprávnější den k provedení obřízky je osmý den.“¹² Byla to pouhá shoda okolností? Rozhodně ne. Byla to vědomost od Boha, který o tom věděl.

17. Který další vědecký objev potvrzuje Bibli?

¹⁷ Dalším objevem dnešní vědy je, že zdraví je do jisté míry ovlivněno myšlenkovým postojem a city. Jedna encyklopedie k tomu říká: „Od roku 1940 je stále jasnější, že fyziologické funkce orgánů a systémů orgánů jsou úzce spjaty se stavem mysli jednotlivce a že v orgánu vystaveném takovému působení může dojít i k tkáňovým změnám.“¹³ Bible však již dávno poukazovala na toto úzké spojení mezi myšlenkovým postojem a tělesným zdravím. Říká například: „Klidné srdce je životem pro tělesný organismus, ale žárlivost je hnilobou kostem.“ — Přísloví 14:30; 17:22.

18. Jak Bible varuje lidi před škodlivými city a zdůrazňuje lásku?

¹⁸ Bible proto nabádá lidi, aby se vyhýbali škodlivým citům a postojům. Nabádá: „Choďme slušně, . . . ne v rozepři a žárlivosti.“ Radí také: „Ať je od vás odňata všechna zlomyslná hořkost a hněv a zloba a jekot a utrhačná řeč spolu se vší špatností. Ale staňte se jeden k druhému laskavými, něžně soucitnými.“ (Římanům 13:13; Efezanům 4:31, 32) Bible však především doporučuje lásku. „Ale kromě toho všeho si oblékněte lásku,“ říká. Ježíš jako největší zastánce lásky řekl svým učedníkům: „Dávám vám nové přikázání, abyste milovali jeden druhého; právě jako jsem si já zamiloval vás.“ Ve svém Kázání na hoře dokonce řekl: „Neustále milujte své nepřátele.“ (Kolosanům 3:12–15; Jan 13:34; Matouš 5:44) Mnozí se tomu vysmívají a nazývají to slabostí, ale musí za to platit. Věda zjistila, že nedostatek lásky je  důležitým činitelem při mnoha duševních nemocech a jiných životních poruchách.

19. Co zjistila moderní věda ohledně lásky?

¹⁹ Britský lékařský časopis Lancet kdysi napsal: „Naprosto nejdůležitějším objevem psychiatrie je, že láska má moc chránit a obnovovat mysl.“ ¹⁴ Podobně se vyjádřil i známý specialista v oboru stresu, dr. Hans Selye: „Vředy, vysoký krevní tlak a srdeční obtíže nebude mít nenáviděná osoba ani šéf, který kolem sebe vyvolává pocit bezmoci, ale ten, kdo nenávidí nebo kdo si připustí pocit bezmocnosti. ‚Miluj svého bližního‘ je jedna z nejmoudřejších lékařských rad, jaké kdy byly dány.“¹⁵

20. Jak srovnal jeden lékař Kristovo učení v Kázání na hoře s psychiatrickými radami?

²⁰ Ano, Bible se svou moudrostí daleko předčí dnešní objevy. Dr. James T. Fisher kdysi napsal: „Kdybys měl shrnout všechny důležité články, které kdy napsali ti nejkvalifikovanější psychologové a psychiatři na námět duševní hygieny — kdybys je měl spojit a vytříbit a vyloučit všechna zbytečná slova — kdybys měl říci jen to nejhlavnější a kdybys měl přimět ty nejschopnější žijící básníky, aby přesně vyjádřili tyto nefalšované výroky čistého vědeckého poznání, byl by výsledkem jen neobratný a neúplný souhrn z Kázání na hoře.“¹⁶

Bible a dějiny

21. Jak se dívali asi před sto lety kritikové na historickou cenu Bible?

²¹ Když Darwin uveřejnil svou evoluční teorii, začaly být ze všech stran napadány dějepisné záznamy Bible. Archeolog Leonard Woolley o tom řekl: „Koncem 19. století se vytvořil extrémně kritický směr, který byl ochoten popírat historický podklad prakticky všeho, o čem se mluví v prvních knihách Starého zákona.“¹⁷ Někteří kritikové dokonce tvrdili, že umění psát nebylo všeobecně známé až do doby  Šalomounovy nebo ještě déle a že tedy raná biblická vyprávění nejsou spolehlivá, protože byla zapsána teprve staletí po událostech, které se v nich líčí. Jeden ze stoupenců této teorie prohlásil v roce 1892: „Doba, o které se mluví v předmojžíšských vyprávěních, je dostatečným důkazem jejich legendárního charakteru. V té době ještě nebylo známé umění psát.“¹⁸

22. Co se zjistilo ohledně otázky, zda byly nejstarší národy schopné psát?

²² V nedávné době se však nahromadilo velké množství archeologických důkazů, které ukazují, že psaní bylo běžně známé dávno před dobou Mojžíšovou. Archeolog William Foxwell Albright prohlásil: „Musíme opět zdůraznit, že se v Kanaánu a v sousedních oblastech užívalo již od patriarchálního věku abecedního hebrejského písma a že rychlost, s níž se měnily tvary písmen, je jasným důkazem toho, že bylo všeobecně užíváno.“¹⁹ A jiný uznávaný historik a archeolog prohlásil: „Dnes se nám zdá absurdní, že vůbec někdy mohla vzniknout otázka, zda Mojžíš uměl psát.“²⁰

23. Co se zjistilo ohledně krále Sargona a k jaké opravě názorů to vedlo?

²³ Znovu a znovu se potvrzuje dějepisná zpráva Bible novými nálezy, jež přinášejí nové informace. Například o asyrském králi Sargonovi se dlouho vědělo jenom z biblické zprávy u Izajáše 20:1. Začátkem minulého století nepřisuzovali kritikové biblické zprávě o něm žádnou historickou cenu. Potom byly při archeologických vykopávkách nalezeny pozůstatky nádherného Sargonova paláce ve Chorsabadu, včetně mnoha nápisů vztahujících se k jeho vládě. Nyní je proto Sargon jedním z nejlépe známých asyrských králů. Izraelský historik Moše Pearlman napsal: „Skeptikové, kteří kdysi pochybovali dokonce i o autentičnosti historických částí Starého zákona, začali revidovat své názory.“²¹

24. Jak odpovídá asyrská zpráva o Sargonovi biblické zprávě o dobytí Samaří?

 ²⁴ Jeden ze Sargonových nápisů vypráví o události, která byla předtím známá pouze z Bible. Zní: „Porazil jsem a dobyl Samaří, odvedl jsem z něho jako kořist 27 290 obyvatel.“²² Biblická zpráva o tom ve 2. Královské 17:6 říká: „V devátém roce Hošeově asyrský král Samaří dobyl a potom odvedl Izrael do vyhnanství.“ O nápadné podobnosti mezi těmito dvěma zprávami řekl Pearlman: „Zde tedy byly dvě zprávy v záznamech dobyvatele i těch, kteří byli poraženi, a jedna je téměř zrcadlovým obrazem druhé.“²³

25. Proč bychom neměli očekávat, že bude biblická zpráva souhlasit se světskými záznamy ve všech ohledech?

²⁵ Měli bychom tedy očekávat, že si budou biblické záznamy a světské zprávy odpovídat v každé podrobnosti? Ne. Pearlman o tom poznamenává: „Takový druh identických ‚válečných zpráv‘ z obou stran byl ve starověku na Středním východě neobvyklý (a příležitostně to platí i o dnešní době). Stávalo se to jen tehdy, když země, mezi nimiž došlo ke konfliktu, byl Izrael a někdo z jeho sousedů, a jen tehdy, když byl Izrael poražen. Když Izrael zvítězil, v záznamech nepřítele se neobjevila žádná zpráva o porážce.“²⁴ (Kurzíva od nás) Nepřekvapuje tedy, že v asyrských zprávách o vojenském tažení do Izraele, které podnikl Sargonův syn Senacherib, je něco závažného vynecháno. Co to je?

26. Co se ukazuje ze srovnání Senacheribovy zprávy s biblickým záznamem o jeho vojenské výpravě do Izraele?

²⁶ Na paláci krále Senacheriba byly objeveny nástěnné reliéfy, na nichž jsou znázorněny scény z jeho tažení do Izraele. Byly nalezeny také písemné záznamy o této události. Na jednom hliněném hranolu je napsáno: „Žid Ezechjáš, ten se nepodrobil pod mé jho, oblehl jsem 46 z jeho opevněných měst . . . Jeho samého jsem uvěznil v Jeruzalémě,  v jeho královské usedlosti, jako ptáka v kleci . . . Zmenšil jsem jeho zemi, ale zvýšil jsem daně a dary katrú (které mi byl povinen jako svému) nadřízenému pánovi.“²⁵ Senacheribovo podání tedy odpovídá Bibli, pokud pojednává o vítězství Asyřanů. Ale jak se dá očekávat, vynechává zmínku o tom, že se mu nepodařilo dobýt Jeruzalém a že byl nucen vrátit se domů, protože bylo jedné noci pobito 185 000 jeho vojáků. — 2. Královská 18:13–19:36; Izajáš 36:1–37:37.

27. Co se ukazuje při srovnání biblické zprávy o atentátu na Senacheriba se starověkými světskými záznamy o této události?

²⁷ Porovnejme si zprávu o atentátu na Senacheriba s poznatky, které vyplývají z jednoho nedávného nálezu. Bible říká, že Senacheriba usmrtili dva z jeho synů, Adramelech a Šarecer. (2. Královská 19:36, 37) Ale jak ve zprávě přisuzované babylónskému králi Nabonidovi tak i ve zprávě babylónského kněze Berossa ze třetího století př. n. l. je zmínka o tom, že se na vraždě účastnil pouze jeden syn. Jak tomu skutečně bylo? Historik Philip Biberfeld psal o jednom zlomku hranolu Esar–Chadona, Senacheribova syna, který po něm nastoupil jako král: „Ukázalo se, že pravdivá je pouze biblická zpráva. Ve všech nejmenších podrobnostech byla potvrzena nápisem Esar–Chadonovým a prokázala se, pokud jde o tento úsek babylónsko–asyrských dějin, přesnější než samotné babylónské prameny. To je nesmírně důležitá skutečnost pro hodnocení i současných pramenů, jež neodpovídají biblické tradici.“²⁶

28. Jak byla Bible ospravedlněna v tom, co říká o Belšacarovi?

²⁸ Všechny známé starověké prameny se kdysi také lišily od Bible, pokud šlo o Belšacara. Bible  mluví o tom, že v době pádu Babylóna byl babylónským králem Belšacar. (Daniel 5:1–31) Světské spisy se však o Belšacarovi vůbec nezmiňovaly a tvrdily, že v té době byl králem Nabonidus. Proto kritikové tvrdili, že Belšacar nikdy neexistoval. V novější době však byly nalezeny starověké záznamy, které ukazovaly, že Belšacar byl synem Nabonidovým a že vládl v Babylóně spolu se svým otcem. Proto zřejmě Bible říká, že Belšacar nabídl Danielovi, že ho učiní ‚třetím panovníkem v království‘, protože Belšacar sám byl druhým. (Daniel 5:16, 29) R. P. Dougherty, který je profesorem na Yaleově univerzitě, srovnával biblickou knihu Danielovu s jinými starověkými záznamy a řekl: „O biblické zprávě lze říci, že je vynikající, protože uplatňuje Belšacarovo jméno, připisuje mu královskou moc a uznává, že v království bylo panování v rukou dvou panovníků.“²⁷

29. Který nález potvrdil to, co říká Bible o Pontském Pilátovi?

²⁹ Další příklad objevu, který potvrzuje historický záznam o jedné v Bibli jmenované osobě, uvádí Michael J. Howard, který pracoval v roce 1979 v Izraeli na archeologických vykopávkách v Césareji. Napsal: „Po 1 900 let existoval Pilát pouze na stránkách evangelií a v mlhavých vzpomínkách římských a židovských historiků. O jeho životě se nevědělo téměř nic. Někteří tvrdili, že vůbec nikdy neexistoval. Ale v roce 1961 pracovala v ruinách starověkého římského divadla v Césareji italská archeologická expedice. Jeden pracovník obrátil kámen, kterého se kdysi užívalo jako stupně schodiště. Na druhé straně byl částečně nezřetelný latinský nápis: ‚Caesariensibus Tiberium Pontius Pilatus Praefectus Iudaeae.‘ (Obyvatelům Césareje Tiberium [od] Pontia Piláta, prefekta Judeje.) * To  zasadilo smrtelnou ránu pochybnostem o Pilátově existenci . . . Poprvé zde byl současný epigrafický důkaz o životě muže, který přikázal ukřižování Krista.“²⁸ — Jan 19:13–16; Skutky 4:27.

30. Jak objevy potvrdily biblickou zprávu o používání velbloudů?

³⁰ Nálezy z nové doby poskytují důkazy dokonce i o méně významných podrobnostech starověkých biblických zpráv. Werner Keller například v rozporu s Biblí napsal v roce 1964, že v rané době nebyli velbloudi ochočováni a že proto ve scéně, kde se „poprvé setkáváme s Rebekou v jejím rodném městě Nachoru, bude nutno změnit rekvizity. ‚Velbloudi‘, kteří patřili jejímu budoucímu tchánovi Abrahámovi a které napojila u studny, byli — osli.“²⁹ (1. Mojžíšova 24:10) Ale v roce 1978 poukázal izraelský ministr obrany archeolog Moše Dajan na důkazy, že velbloudi „sloužili v oněch raných dobách jako dopravní prostředek“ a že je tedy biblická zpráva přesná. „Jeden reliéf z osmnáctého století př. n. l. nalezený v Byblu ve Fénicii znázorňuje klečícího velblouda,“ vysvětluje Dajan. „A na pečetních válečcích, jež byly nedávno objeveny v Mezopotámii a patří do období patriarchů, jsou znázorněni jezdci na velbloudech.“³⁰

31. Co je dalším důkazem historické přesnosti Bible?

³¹ Nahromadily se nevyvratitelné důkazy o tom, že je Bible historicky přesná. Je sice pravda, že nebyly nalezeny světské zprávy o katastrofě Egypťanů u Rudého moře a o jiných podobných porážkách, ale to nepřekvapuje, protože nebylo zvykem panovníků zaznamenávat své porážky. Ale na stěnách chrámu v egyptském Karnaku byla objevena zpráva o úspěšném vpádu faraóna Šišaka do Judy za vlády Šalomounova  syna Rehoboama. Bible o tom mluví v 1. Královské 14:25, 26. A byl také objeven záznam moabského krále Meši, který byl zapsán na takzvaném Moábském kameni a obsahuje zprávu o Mešově vzpouře proti Izraeli. Tuto zprávu je také možné číst v Bibli ve 2. Královské 3:4–27.

32. Jaké předměty potvrzující biblické zprávy mohou vidět návštěvníci dnešních muzeí?

³² Návštěvníci mnoha muzeí mohou vidět nástěnné reliéfy, nápisy a sochy, jež potvrzují biblické zprávy. O judských a izraelských králích, jako byl Ezechjáš, Manase, Omri, Achab, Pekach, Menachem a Hošea existují klínopisné záznamy asyrských panovníků. Král Jehu nebo jeden z jeho poslů je znázorněn na černém obelisku Šalmaneserově, jak platí daň. V dnešní době byla restaurována a zpřístupněna výzdoba perského paláce v Šušanu, jak ji znaly biblické postavy Mordechaj a Ester. Návštěvníci také mohou vidět v muzeu sochy prvních římských císařů Augusta, Tiberia a Claudia. (Lukáš 2:1; 3:1; Skutky 11:28; 18:2) Skutečně byl také nalezen stříbrný denár, na němž je obraz Césara Tiberia — mince, o jakou požádal Ježíš, když mluvil o placení daní. — Matouš 22:19–21.

33. Jaké důkazy o přesnosti Bible poskytuje izraelská země se svými charakteristickými rysy?

³³ Dnešní návštěvníci Izraele, kteří jsou obeznámeni s Biblí, jsou jistě zaujati tím, že Bible popisuje velmi přesně zem i její charakteristické znaky. Doktor Zeev Šremer, vedoucí geologické expedice na sinajském poloostrově, kdysi řekl: „Máme ovšem své vlastní mapy a geodetické přehledné plány, ale kde si Bible a mapy odporují, rozhodujeme se pro Knihu.“³¹ Uveďme si příklad toho, jak je možné osobně si ověřit dějiny zaznamenané v Bibli: V dnešním Jeruzalémě může člověk projít tunelem dlouhým 533 metrů, který byl vytesán v pevné skále před 2 700 lety. Byl vytesán proto, aby chránil  zásobování města vodou. Vedla se jím voda ze skrytého pramene Gichon mimo městské hradby do rybníka Siloe uvnitř města. Bible vysvětluje, jak dal Ezechjáš budovat tento tunel, aby zajistil městu vodu, když se očekávalo, že Senacherib obklíčí město. — 2. Královská 20:20; 2. Paralipomenon 32:30.

34. Co řekli někteří uznávaní vědci o přesnosti Bible?

³⁴ To je jen několik příkladů, které znázorňují, jak je nemoudré podceňovat přesnost Bible. Takových příkladů je daleko více. Pochyby o spolehlivosti Bible jsou tedy obvykle založeny nikoli na jejích zprávách nebo na logických důkazech, ale na nesprávných informacích nebo nevědomosti. Bývalý ředitel Britského muzea, Frederic Kenyon, napsal: „Archeologie ještě neřekla své poslední slovo; ale dosavadní výsledky potvrzují to, co naznačovala víra, že totiž Bible může s rostoucím poznáním jedině získat.“³² A dobře známý archeolog Nelson Glueck řekl: „Je možné kategoricky prohlásit, že žádný archeologický objev nebyl v rozporu s výpovědí Bible. Velké množství archeologických nálezů potvrzuje ve zřetelných obrysech nebo až do přesného detailu historické údaje v Bibli.“³³

Čestnost a soulad

35, 36. a) Které osobní nedostatky uznávali různí pisatelé Bible? b) Proč čestnost těchto pisatelů dodává váhu jejich tvrzení, že Bible pochází od Boha?

³⁵ Dalším rysem, z něhož je možné poznat, že Bible pochází od Boha, je čestnost jejích pisatelů. Připustit chyby nebo neúspěchy, zejména písemně, odporuje nedokonalé lidské povaze. Většina starověkých pisatelů zaznamenává pouze úspěchy a ctnosti. Ale Mojžíš napsal, jak „jednal nepatřičně“ a nebyl proto způsobilý uvést Izraele do Zaslíbené země. (5. Mojžíšova 32:50–52; 4. Mojžíšova 20:1–13) Jonáš vyprávěl o své vzdorovitosti. (Jonáš 1:1–3; 4:1) Pavel uznával své dřívější nesprávné jednání. (Skutky  22:19, 20; Titovi 3:3) A Matouš, Kristův apoštol, zaznamenal, že apoštolové občas projevovali malou víru, toužili po význačném postavení a dokonce Ježíše po jeho zatčení opustili. — Matouš 17:18–20; 18:1–6; 20:20–28; 26:56.

³⁶ Kdyby byli pisatelé Bible chtěli něco falšovat, nebyly by to právě nepříznivé informace o nich samotných? Přece není pravděpodobné, že by odhalovali své vlastní nedostatky a pak uváděli falešná tvrzení o jiných věcech. Čestnost pisatelů Bible tedy dodává váhy jejich tvrzení, že je při psaní vedl Bůh. — 2. Timoteovi 3:16.

37. Proč je vnitřní soulad Bible tak silným důkazem, že byla inspirována Bohem?

³⁷ Vnitřní soulad s ústředním námětem je také důkazem, že má Bible božského autora. Snadno se řekne, že 66 biblických knih bylo napsáno během 16 století asi 40 různými pisateli. Ale uvědom si, jak je to úžasné. Představ si, že by nějaká kniha začala být psána v době římského impéria, psaní by pokračovalo v období monarchií až do dnešních republik a pisatelé by byli různého původu, například vojáci, králové, kněží, rybáři a dokonce i pastýři a jeden lékař. Očekával bys, že bude mít každá část této knihy přesně stejný námět? Bible však byla napsána v podobně dlouhém časovém období, za různých politických zřízení a lidmi všech takových kategorií. A je v ní naprostý soulad. Její základní poselství má tutéž sílu od začátku až do konce. Neposkytuje to váhu biblickému tvrzení, že tito „lidé mluvili z Boha, jak byli unášeni svatým duchem“? — 2. Petra 1:20, 21.

38. Co máme dělat, abychom získali důvěru v Bibli?

³⁸ Můžeš Bibli důvěřovat? Budeš-li skutečně zkoumat její výroky, a nejen přijímat, co o ní tvrdí jiní, pak zjistíš, že jí můžeš důvěřovat. A existuje ještě silnější důkaz, že Bible byla inspirována Bohem. To bude námětem další kapitoly.

[Poznámka pod čarou]

[Studijní otázky]

[Praporek na straně 202]

„Základní prvky astronomické i biblické zprávy o genesi jsou stejné“

[Praporek na straně 204]

Je pozoruhodné, že v Bibli nejsou obsaženy žádné pověrečné názory

[Praporek na straně 206]

V Bibli byla již dávno zmínka o těsném spojení mezi myšlenkovým postojem a tělesným zdravím

[Praporek na straně 215]

Odporuje lidské povaze připouštět chyby a nedostatky, zejména písemně

[Praporek na straně 215]

V celé Bibli je naprostý soulad

[Nákres na straně 201]

V Bibli je popsán koloběh vody, který ve starověku nebyl všeobecně známý

[Obrázek na straně 200]

Jedna ze starověkých představ o způsobu, jak je Země podpírána

[Obrázek na straně 203]

Zmrzlý mamut objevený na Sibiři. Po tisíciletích měl ještě v tlamě a v žaludku rostlinnou potravu a jeho maso bylo po rozmrznutí poživatelné

[Obrázek na straně 205]

V minulém století neměli lékaři ve zvyku vždy si umývat ruce po ohledání mrtvého těla, a tak docházelo k dalším úmrtím

PITEVNA

PORODNICE

[Obrázek na straně 207]

Bible klade důraz na lásku, což odpovídá lékařským radám

[Obrázek na straně 209]

Reliéf ve vápenci znázorňující krále Sargona, který byl dlouho známý pouze z biblické zprávy

[Obrázky na straně 210]

Nástěnný reliéf z paláce krále Senacheriba v Ninive, znázorňující Senacheriba, jak přijímá kořist z judského města Lachis

Tento hliněný hranol krále Senacheriba popisuje jeho vojenskou výpravu do Izraele

[Obrázky na straně 211]

Památník vítězství Esar–Chadona potvrzuje 2. Královskou 19:37: „A začal místo něho vládnout jeho syn Esar–Chadon“

Tento nápis nalezený v Césareji potvrzuje, že byl Pontský Pilát vladařem v Judeji

[Obrázky na straně 212]

Tento nástěnný reliéf potvrzuje biblickou zprávu o Šišakově vítězství nad Judou

Moabský kámen obsahuje záznam o vzpouře moabského krále Meši proti Izraeli, jež je popsána v Bibli

[Obrázky na straně 213]

Král Jehu nebo nějaký posel přináší poplatek králi Šalmaneserovi III.

Mramorová busta Augusta, římského císaře v době, kdy se narodil Ježíš Kristus

Stříbrný denár s nápisem Caesara Tiberia, stejný druh mince, jakou si vyžádal Kristus

[Obrázek na straně 214]

Pohled do tunelu, který dal vytesat král Ezechjáš, aby zabezpečil pro Jeruzalém vodu během asyrského obléhání