Co říká Bible o Bohu a o Ježíšovi?

KDYBY lidé přečetli Bibli od začátku až do konce bez předem vytvořené představy o trojici, dospěli by sami od sebe k takovému pojmu? Vůbec ne.

Nestrannému čtenáři velmi jasně vysvitne, že Bůh sám je všemohoucí, stvořitel, oddělený a odlišný od kohokoli jiného, a že Ježíš je i ve své předlidské existenci také oddělený a odlišný a že je stvořená bytost podřízená Bohu.

Bůh jen jeden, ne tři

BIBLICKÉ učení, že Bůh je jeden, se jmenuje monoteismus. A profesor církevních dějin L. L. Paine naznačuje, že monoteismus ve své nejčistší podobě nepřipouští trojici: „Starý zákon je přísně monoteistický. Bůh je jediná osobní bytost. Názor, že se tam dá najít trojice. . . je zcela nepodložený.“

Došlo snad po Ježíšově příchodu na zem k nějakému odklonu od monoteismu? Paine odpovídá: „V této věci není mezi Starým a Novým zákonem žádný zlom. Monoteistická tradice pokračuje. Ježíš byl Žid vychovaný židovskými rodiči ve starozákonních Písmech. Jeho učení bylo zcela židovské; skutečně nové bylo evangelium, ale nová nebyla teologie. . . A přijímal jako svou víru základní text židovského monoteismu: ‚Slyš, Izraeli, Pán, náš Bůh, je jeden Bůh.‘“

Ta slova najdeme v 5. Mojžíšově 6:4. Katolická Nová jeruzalémská Bible [NJB, angl.] zde říká: „Naslouchej, Izraeli: Jahve, náš Bůh,  je jeden, jediný Jahve.“ * V gramatické stavbě toho verše nemá slovo „jeden“ žádné plurálové modifikátory, které by naznačovaly, že znamená něco jiného než jednoho jedince.

Křesťanský apoštol Pavel nenaznačil žádnou změnu v povaze Boha ani po Ježíšově příchodu na zem. Napsal: „Bůh je pouze jeden.“ — Galaťanům 3:20; viz také 1. Korinťanům 8:4–6.

V celé Bibli se mnohotisíckrát mluví o Bohu jako o jedné osobě. Když promlouvá, tedy jako jeden nerozdělený jedinec. Bible to nemůže předkládat jasněji. Bůh říká: „Já jsem Jehova. To je mé jméno; a nikomu jinému nedám svou slávu.“ (Izajáš 42:8) „Já jsem Jahve, tvůj Bůh. . . Nesmíš míti jiných bohů mimo mne.“ (Kurziva od nás.) — 2. Mojžíšova 20:2, 3, Heger.

Proč by všichni Bohem inspirovaní pisatelé Bible mluvili o Bohu jako o jedné osobě, kdyby byl ve skutečnosti třemi osobami? K čemu jinému než k matení lidí by to posloužilo? Kdyby se Bůh skládal ze tří osob, jistě by přiměl pisatele své Bible, aby to plně objasnili, takže by o tom nemohlo být pochyb. Byli by to udělali aspoň pisatelé Křesťanských řeckých písem, kteří se osobně setkávali s Božím vlastním Synem. Ale neudělali to.

Bibličtí pisatelé naopak zcela jasně ukázali, že Bůh je jedna osoba — jedinečná, nerozdělená bytost, která nemá sobě rovné: „Já jsem Jehova a není nikdo jiný. S výjimkou mne není žádný jiný Bůh.“ — (Izajáš 45:5) „Ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi nejvyšší nad celou zemí.“ — Žalm 83:18; 83:19 v českých Biblích.

Žádný Bůh v množném čísle

JEŽÍŠ nazval Boha „jediným pravým Bohem“. (Jan 17:3) Nikdy se o Bohu nezmiňoval jako o božstvu více osob. Proto nikde v Bibli není nikdo kromě Jehovy nazván Všemohoucí. Jinak totiž nemá slovo „všemohoucí“ smysl. Ani o Ježíšovi ani o svatém duchu se nic takového nikdy neříká, neboť Jehova sám je nejvyšší. V 1. Mojžíšově 17:1 prohlašuje: „Jsem všemohoucí Bůh.“ A v 2. Mojžíšově 18:11 je řečeno: „Jehova je větší než všichni ostatní bohové.“

V Hebrejských písmech má slovo eloha (bůh) dvě formy množného čísla, totiž elohim (bohové) a elohe (bohové něčeho). Tyto formy množného čísla se nejčastěji vztahují k Jehovovi. V tom případě se překládají jednotným číslem jako „Bůh“. Naznačují tyto formy množného čísla trojici? Nenaznačují. William Smith říká v Biblickém slovníku (angl.): „Fantastická myšlenka, že [elohim] poukazuje na trojici osob v Božstvu, dnes mezi vědci stěží najde své zastánce. Je to buď to, čemu gramatikové říkají plurál majesticus, nebo označuje plnost božské síly, souhrn sil, které Bůh projevuje.“

The American Journal of Semitic Languages and Literatures říká o elohim: „Téměř bez výjimky se spojuje přísudkem v jednotném čísle a váže na sebe přívlastek v jednotném čísle.“ Například ve zprávě o stvoření se titul elohim vyskytuje sám o sobě pětatřicetkrát a sloveso, které popisuje, co Bůh řekl a udělal, je pokaždé v jednotném čísle. (1. Mojžíšova 1:1–2:4) Publikace tedy činí závěr: „[Elohim] musí být vykládáno spíš jako zesílené množné číslo, značící velikost a majestát.“

Elohim neznamená „osoby“, ale „bohové“. Takže ti, kteří dokazují, že toto slovo naznačuje trojici, ze sebe činí polyteisty, ctitele více než jednoho Boha. Proč? Protože by to znamenalo, že v trojici jsou tři bohové. Ale téměř všichni zastánci trojice odmítají názor, že se trojice skládá ze tří samostatných bohů.

Bible také používá slov elohim a elohe, když se zmiňuje o řadě falešných modlářských bohů. (2. Mojžíšova 12:12; 20:23) Jindy však může odkazovat jen na jednoho falešného boha, jako když Filištíni mluvili o „svém bohu [elohe] Dagonovi“. (Soudci 16:23, 24) Baal je nazýván „bohem [elohim]“. (1. Královská 18:27) Pojem se navíc používá pro lidi. (Žalm 82:1, 6) Mojžíšovi bylo řečeno, že má sloužit jako „Bůh“ [elohim] pro Árona a faraóna. — 2. Mojžíšova 4:16; 7:1.

 Používání titulů elohim a elohe na falešné bohy, a dokonce i na lidi, očividně nenaznačovalo, že je každý množstvím bohů, ani použití elohim nebo elohe na Jehovu neznamená, že je víc než jednou osobou, zejména, když uvážíme svědectví ostatních částí Bible.

Ježíš jako samostatné stvoření

NA ZEMI byl Ježíš člověkem, ačkoli dokonalým, protože Ježíšovu životní sílu přenesl do Mariina lůna Bůh. (Matouš 1:18–25) Ale to nebyl jeho počátek. Sám prohlásil, že „sestoupil z nebe“. (Jan 3:13) Bylo tedy jen přirozené, že později řekl svým následovníkům: „Co až uvidíte Syna člověka [Ježíše] vystupovat tam, kde byl dříve?“ — Jan 6:62, EP.

Před příchodem na zemi existoval tedy Ježíš v nebi. Byl však jednou z osob ve všemohoucím, věčném trojjediném Božstvu? Ne, protože Bible jasně prohlašuje, že Ježíš byl ve své předlidské existenci stvořená duchovní bytost, stejně jako byli duchovními bytostmi stvořenými Bohem andělé. Ani andělé ani Ježíš před svým stvořením neexistovali.

Ježíš byl ve své předlidské existenci „prvorozený všeho stvoření“. (Kolosanům 1:15, EP) Byl „počátek tvorstva Božího“. (Zjevení 3:14, Sýkorův katolický překlad) „Počátek“ [řecky arché] nelze správně vykládat, jako by znamenal, že Ježíš byl ‚zahajovatel‘ Božího tvorstva. Jan používá ve svých biblických spisech řecké slovo arché více než dvacetkrát a vždy má běžný význam „počátek“. Ano, Ježíš byl stvořen Bohem jako počátek Božích neviditelných stvoření.

Všiml sis, jak úzce tyto zmínky o Ježíšově původu odpovídají výrokům proneseným zosobněnou „moudrostí“ v biblické knize Přísloví: „Jahve mne stvořil, první dílo své cesty, od pradávna, dříve nežli jiné své tvory. Dříve než pohoří byla ponořena, jsem se narodila, dříve než kopce povstaly, dříve než vytvořil nivy a země prsť, skaliska, pevninu zemského okrsku.“ (Přísloví 8:12, 22, 25, 26, Heger) Zatímco je pro toho, jehož Bůh stvořil, použito pojmu „moudrost“, většina učenců se shoduje na tom, že je to vlastně obrazné označení Ježíše jako duchovního tvora, než začal existovat jako člověk.

Jako „moudrost“ ve své předlidské existenci Ježíš dále říká, že byl „po jeho [Božím] boku, mistr v díle“. (Přísloví 8:30, JB) V souladu s touto úlohou mistra v díle říká Kolosanům 1:16 o Ježíšovi, že „skrze něho stvořil Bůh všechno v nebi a na zemi“. — Dnešní anglická verze.

Všemohoucí Bůh tedy stvořil všechno ostatní pomocí tohoto mistra v díle, jakoby svého mladšího společníka. Bible to shrnuje takto: „Pro nás přece jest toliko jeden Bůh, Otec to, z něhož jest všecko, . . . a jeden Pán, totiž Ježíš Kristus, skrze něho všecko.“ (Kurziva od nás.) — 1. Korinťanům 8:6, Sýkora.

Tomuto mistru v díle Bůh bezpochyby řekl: „Udělejme člověka ke svému obrazu.“ (1. Mojžíšova 1:26) Někteří tvrdí, že množné číslo zde naznačuje trojici. Ale kdybys řekl: „Udělejme si něco“, nikdo by to normálně nechápal jako náznak, že je v tobě sloučeno několik osob v jednu. Myslíš tím prostě, že spolu budou pracovat dva nebo více jedinců. Stejně tak, když Bůh použil množné číslo, oslovoval tím jiného jedince, své první duchovní stvoření, mistra v díle, předlidského Ježíše.

Mohl by být Bůh pokoušen?

U MATOUŠE 4:1 se mluví o tom, že byl Ježíš „pokoušen ďáblem“. Když satan ukázal Ježíšovi „všechna království světa a jejich slávu“, řekl: „To všechno ti dám, jestliže padneš a prokážeš mi akt uctívání.“ (Matouš 4:8, 9) Satan se pokoušel přimět Ježíše k porušení věrné oddanosti Bohu.

Jaká zkouška věrné oddanosti by to však byla, kdyby byl Ježíš Bůh? Mohl by se Bůh vzbouřit sám proti sobě? To ne, ale andělé a lidé se proti Bohu vzbouřit mohli, a také to dělali. Ježíšovo pokušení mělo smysl, jedině když nebyl Bůh, ale samostatný jedinec, který  měl vlastní svobodnou vůli a jenž mohl být nevěrný, kdyby chtěl, jako anděl nebo člověk.

Na druhé straně je nepředstavitelné, že by Bůh mohl zhřešit a být sám sobě nevěrný. „Dokonalá je jeho činnost. . . Bůh věrnosti. . . spravedlivý a přímý.“ (5. Mojžíšova 32:4) Kdyby byl tedy Ježíš Bůh, nemohl být pokoušen. — Jakub 1:13.

Ježíš Bůh nebyl, takže mohl být nevěrný. Zůstal však věrný a řekl: „Odejdi, satane! Je totiž psáno: ‚Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat svatou službu.‘“ — Matouš 4:10.

Jak velké bylo výkupné?

TAKÉ jeden z hlavních důvodů, proč přišel Ježíš na zem, má přímý dopad na trojici. Bible říká: „Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako odpovídající výkupné za všechny.“ — 1. Timoteovi 2:5, 6.

Ježíš, nic víc a nic méně než dokonalý člověk, se stal výkupným, které přesně vyrovnávalo to, co Adam ztratil — právo na dokonalý lidský život na zemi. Proto mohl být Ježíš právem nazván „poslední Adam“ apoštolem Pavlem, který v téže souvislosti řekl: „Jako totiž v Adamovi všichni umírají, tak i v Kristu budou všichni oživeni.“ (1. Korinťanům 15:22, 45) Ježíšův dokonalý lidský život byl „odpovídající výkupné“ požadované božským smyslem pro právo — nic víc, nic méně. I u lidského smyslu pro právo je základní zásadou, že zaplacená cena by měla odpovídat spáchané křivdě.

Kdyby však byl Ježíš součástí Božstva, výkupní cena by byla nezměrně vyšší, než jakou vyžadoval Boží vlastní Zákon. (2. Mojžíšova 21:23–25; 3. Mojžíšova 24:19–21) V Edenu zhřešil jen dokonalý člověk, Adam, ne Bůh. Jestliže tedy mělo být výkupné opravdu v souhlasu s Božím smyslem pro právo, muselo přesně odpovídat — musel to být dokonalý člověk, „poslední Adam“. Když tedy Bůh poslal Ježíše na zem jako výkupné, učinil Ježíše tím, co by vyhovělo právu — učinil ho ne vtělením, ne bohočlověkem, ale dokonalým člověkem, „nižším než andělé“. (Hebrejcům 2:9; srovnej Žalm 8:5, 6; 8:6, 7 v českých Biblích) Jak by mohla být kterákoli část všemohoucího Božstva — Otec, Syn, nebo svatý duch — někdy nižší než andělé?

Jak byl „jednozplozený Syn?“

BIBLE nazývá Ježíše Božím „jednozplozeným Synem“. (Jan 1:14; 3:16, 18; 1. Jana 4:9) Zastánci trojice říkají, že Bůh je věčný, a proto je věčný i Boží Syn. Ale jak může být někdo synem a zároveň být stejně starý jako jeho otec?

Trinitáři tvrdí, že v Ježíšově případě odpovídá slovo „jednozplozený“ slovníkové definici „plození“, která říká: „plodit jako otec“. (Websterův devátý nový školní slovník, angl.) Říkají, že v Ježíšově případě to má „význam nezapočatého vztahu“, jakéhosi vztahu jediného syna bez zplození. (Vineův výkladový slovník starozákonních a novozákonních slov, angl.) Zní ti to logicky? Může se muž stát otcem syna, aniž ho zplodí?

A proč používá Bible právě totéž řecké slovo pro „jednozplozený“ (jak bez vysvětlení připouští Vine) k popisu vztahu Izáka a Abrahama? Hebrejcům 11:17 mluví o Izákovi jako  o Abrahamovu „jednozplozeném synovi“. Nemůže být pochyb, že Izák byl jednozplozený v normálním smyslu, ne rovný věkem nebo postavením svému otci.

Základní řecké slovo pro „jednozplozený“, použité na Ježíše a Izáka, je monogenes, uvádí Strongova Vyčerpávající konkordance (angl.). Je složeno ze slova monos, znamenajícího „jediný“, a ginomai, jehož kořen má význam „plodit“, „stát se (vzniknout)“. Monogenes se tedy definuje jako „jediný narozený, jediný zplozený, čili jediné dítě“. — Řecký a anglický lexikon Nového zákona od E. Robinsona.

Teologický slovník Nového zákona (angl.), vydaný Gerhardem Kittelem, říká: „[Monogenes] znamená ‚jediný svého původu‘, totiž bez sourozenců.“ Tato kniha také konstatuje, že u Jana 1:18; 3:16, 18 a v 1. Jana 4:9, „Ježíšův vztah není jen srovnán se vztahem jediného dítěte k jeho otci. Je to vztah jednozplozeného k Otci.“

Takže život Ježíše, jednozplozeného Syna, měl svůj počátek. A všemohoucí Bůh může být právem nazván jeho zploditelem, čili Otcem, ve stejném smyslu, v jakém zplodil syna pozemský otec, například Abraham. (Hebrejcům 11:17) Když tedy Bible mluví o Bohu jako o „Otci“ Ježíše, myslí tím to, co říká — že jsou to dva samostatní jedinci. Bůh je starší. Ježíš je mladší — věkem, postavením, mocí i poznáním.

Když si uvědomíme, že Ježíš nebyl jediný Boží duchovní syn stvořený v nebi, vysvitne, proč byl v jeho případě použit termín „jednozplozený Syn“. Nespočetné jiné stvořené duchovní bytosti, andělé, jsou také nazývány „Boží synové“, ve stejném smyslu jako Adam, protože jejich životní síla pocházela od Jehovy Boha, studnice neboli zdroje života. (Job 38:7; Žalm 36:9; 36:10 v českých Biblích; Lukáš 3:38) Ale ti byli všichni stvořeni prostřednictvím „jednozplozeného Syna“, který byl jediný přímo zplozen Bohem. — Kolosanům 1:15–17.

Byl Ježíš považován za Boha?

ZATÍMCO je Ježíš v Bibli často nazýván Boží Syn, v prvním století na něho nikdo ani nepomyslel jako na Boha Syna. I démoni, kteří věří, „že je jeden Bůh“, věděli ze své zkušenosti v duchovní říši, že Ježíš není Bůh. Proto Ježíše správně oslovovali jako samotného „Božího Syna“. (Jakub 2:19; Matouš 8:29) A když Ježíš zemřel, viděli kolemstojící pohanští římští vojáci dost, aby řekli, že musí být správné to, co slyšeli od jeho následovníků, ne že je Ježíš Bůh, ale že „jistě to byl Boží Syn“. — Matouš 27:54.

Sousloví „Boží Syn“ se tedy vztahuje na Ježíše jako na samotnou stvořenou bytost, ne jako na součást trojice. Jako Boží Syn nemohl být samotným Bohem, protože Jan 1:18 říká: „Boha nikdo nikdy neviděl.“ — Petrů.

Učedníci pohlíželi na Ježíše jako na „jednoho prostředníka mezi Bohem a lidmi“, ne jako na samotného Boha. (1. Timoteovi 2:5) Protože prostředník, je podle definice někdo oddělený od těch, kteří potřebují zprostředkování, bylo by protimluvem, aby byl Ježíš totožný s kteroukoli ze stran, jež se snaží usmířit. To by znamenalo předstírat, že je něco, co není.

Bible je jasná a důsledná, pokud jde o vztah Boha a Ježíše. Jen sám Jehova Bůh je všemohoucí. Přímo stvořil předlidského Ježíše. Ježíš měl tedy počátek a nikdy nemohl být roven Bohu mocí ani věčností.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 14]

Ježíš je na druhém místě, pokud jde o věk, moc i poznání

[Praporek na straně 15]

Ježíš řekl, že měl předlidskou existenci, protože byl stvořen Bohem jako počátek Božích neviditelných stvoření