Je Bůh vždy nadřazený Ježíšovi?

JEŽÍŠ nikdy netvrdil, že je Bůh. Všechno, co o sobě říkal, ukazuje, že se v ničem nepovažoval za rovného Bohu — ani v moci ani v poznání ani ve stáří.

V každém období jeho existence, ať v nebi nebo na zemi, zrcadlí jeho řeč a chování podřízenost Bohu. Bůh je vždy nadřazený, Ježíš je ten menší, který byl Bohem stvořen.

 Ježíš odlišován od Boha

JEŽÍŠ znovu a znovu ukazoval, že je tvorem odděleným od Boha a že má nad sebou Boha, kterého uctívá, Boha, kterému říká „Otče“. V modlitbě k Bohu, totiž k Otci, mluvil Ježíš o „tobě, jediném pravém Bohu“. (Jan 17:3) U Jana 20:17 řekl Marii Magdaléně: „Vystupuji ke svému Otci a k vašemu Otci, k svému Bohu a k vašemu Bohu.“ (Petrů) V 2. Korinťanům 1:3 potvrzuje apoštol Pavel tento vztah: „Požehnaný buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista.“ Protože Ježíš měl Boha, svého Otce, nemohl zároveň být tím Bohem.

Apoštol Pavel mluvil bez výhrad o Ježíši a o Bohu jako o zřetelně rozlišených: „Pro nás přece jest toliko jeden Bůh, Otec. . . a jeden Pán, totiž Ježíš Kristus.“ (1. Korinťanům 8:6, Sýkora) Apoštol ukazuje rozdíl, když se zmiňuje o „přítomnosti Boha a Krista Ježíše a vyvolených andělů“. (1. Timoteovi 5:21, Revised Standard Common Bible) Stejně jako mluví Pavel o Ježíšovi a o andělech jako vzájemně rozlišených v nebi, jsou rozlišeni Ježíš a Bůh.

Významná jsou i Ježíšova slova u Jana 8:17, 18. Říká: „Ve vašem vlastním Zákoně je. . . napsáno: ‚Svědectví dvou lidí je pravé.‘ Jsem to já, který svědčím o sobě, a svědčí o mně Otec, který mne poslal.“ Ježíš zde ukazuje, že on a Otec, totiž všemohoucí Bůh, musí být dvě odlišné bytosti; jak jinak by totiž mohli být oběma svědky?

Ježíš dále ukázal, že je odlišnou bytostí od Boha, slovy: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.“ (Marek 10:18, EP) Ježíš tedy říkal, že nikdo není tak dobrý jako Bůh, ani sám Ježíš. Bůh je dobrý způsobem, který jej odděluje i od Ježíše.

Boží poddajný služebník

JEŽÍŠ nejednou pronášel výroky jako: „Syn nemůže sám ze sebe konat nic, ale jen to, co vidí konat Otce.“ (Jan 5:19, Petrů) „Vždyť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil svou vůli, ale vůli toho, který mne poslal.“ (Jan 6:38) „Co učím, není mé, ale patří tomu, který mne poslal.“ (Jan 7:16) Není ten, kdo posílá, nadřazen tomu, kdo je poslán?

Tento vztah je zřejmý z Ježíšova podobenství o vinici. Přirovnal Boha, svého Otce, k majiteli vinice, jenž odcestoval a nechal ji ve správě pěstitelů, kteří představovali židovské duchovenstvo. Když později majitel poslal otroka pro nějaké plody vinice, pěstitelé otroka zbili a poslali ho pryč s prázdnou. Pak poslal majitel druhého otroka, později třetího, a oběma se dostalo stejného přijetí. Nakonec řekl majitel: „Pošlu svého milovaného syna [Ježíše]. Snad si ho budou vážit.“ Ale zkažení pěstitelé řekli: „‚To je dědic, zabijme ho, aby dědictví připadlo nám.‘ Nato ho vyhodili ven z vinice a zabili ho.“ (Lukáš 20:9–16) Tak Ježíš znázornil své postavení toho, kdo je Bohem poslán, aby konal Boží vůli, stejně jako otec posílá poddajného syna.

Následovníci na Ježíše vždy pohlíželi jako na poddajného Božího služebníka, ne jako na někoho rovného Bohu. Modlili se k Bohu  ohledně „tvého svatého služebníka Ježíše, kterého jsi ustanovil Mesiášem“, „aby se skrze jméno tvého svatého služebníka Ježíše dála uzdravení a zázraky a divy“. — Skutky 4:23, 27, 30, Petrů.

Bůh navždy nadřazený

HNED na počátku Ježíšovy služby, když Ježíš vystupoval po křtu z vody, řekl Boží hlas z nebe: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ (Matouš 3:16, 17) Říkal Bůh, že je svým vlastním synem, že schvaluje sám sebe, že poslal sám sebe? Ne, Bůh stvořitel říkal, že on jako nadřazený schvaluje někoho menšího, svého Syna Ježíše, k nadcházejícímu dílu.

Ježíš naznačil, že je Otec nadřazený, když řekl: „Jehovův duch je na mně, protože mne pomazal, abych oznamoval dobré poselství chudým.“ (Lukáš 4:18) Pomazání je udělení pravomoci nebo pověření někým nadřazeným někomu, kdo ještě pravomoc nemá. Zde je Bůh jasně nadřazený, protože pomazal Ježíše a dal mu pravomoc, kterou předtím neměl.

Ježíš jasně ukázal Otcovu nadřazenost, když ho matka dvou učedníků požádala, aby její synové seděli jeden po Ježíšově pravici a druhý po jeho levici, až přijde do svého království. Ježíš odpověděl: „Seděti. . . na pravici nebo na levici mé není mojí věcí dáti, nýbrž těm, jimž je to připraveno od Otce mého,“ totiž Boha. (Matouš 20:23, Sýkora) Kdyby byl Ježíš všemohoucí Bůh, bylo by jeho věcí udělovat ta postavení. Ale Ježíš je dát nemohl, neboť jejich udělení bylo věcí Boha, a Ježíš nebyl Bůh.

Ježíšovy vlastní modlitby jsou názorným příkladem jeho podřízeného postavení. Když šel Ježíš na smrt, ukázal, kdo je mu nadřazen, modlitbou: „Otče, jestliže si přeješ, odejmi tento kalich ode mne. Ať se přesto neděje má vůle, ale tvá.“ (Lukáš 22:42) Ke komu se modlil? K části sebe sama? Ne, modlil se k někomu zcela oddělenému, ke svému Otci, Bohu, jehož vůle byla nadřazená a mohla se lišit od jeho vlastní, tedy k tomu jedinému, jenž mohl ‚odejmout tento kalich‘.

A když se blížila smrt, zvolal Ježíš: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ (Marek 15:34, EP) Ke komu volal? K sobě nebo k části sebe sama? Ten výkřik „Bože můj“ přece nevydal ten, kdo se sám považoval za Boha. A kdyby byl Ježíš Bůh, kdo ho tedy opustil? On sám? To by nedávalo smysl. Ježíš také řekl: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha.“ (Lukáš 23:46) Kdyby byl Ježíš Bůh, proč by svěřoval svého ducha Otci?

Když Ježíš zemřel, byl po části tří dnů v hrobce. Kdyby byl Bůh, pak říká Habakuk 1:12 nepravdu: „Můj Bože, můj Svatý, ty neumíráš.“ Ale Bible říká, že Ježíš opravdu zemřel a byl v bezvědomí v hrobce. A kdo Ježíše vzkřísil z mrtvých? Jestliže byl opravdu mrtev, nemohl se vzkřísit sám. Na druhé straně, jestliže skutečně mrtev nebyl, jeho předstíraná smrt by nezaplatila výkupní cenu za Adamův hřích. Ale on opravdu plně zaplatil tu cenu svou skutečnou smrtí. Proto to byl „Bůh [kdo Ježíše] vzkřísil tím, že uvolnil bolesti smrti.“ (Skutky 2:24) Nadřazený, všemohoucí Bůh, vzbudil menšího, svého služebníka Ježíše, z mrtvých.

Naznačuje Ježíšova schopnost dělat zázraky,  například křísit lidi, že byl Bůh? Vždyť apoštolové a proroci Elijáš a Eliša měli tu moc také, ale tím se nestali něčím větším než lidmi. Bůh dal prorokům, Ježíšovi a apoštolům moc konat zázraky, aby ukázal, že je podporuje. Ale to z nikoho neudělalo součást pomnožného Božstva.

Ježíš měl omezené poznání

KDYŽ Ježíš pronášel své proroctví o konci tohoto systému věcí, řekl: „O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.“ (Marek 13:32, Petrů) Kdyby byl Ježíš Synovskou částí Božstva, rovnou Bohu, věděl by to, co ví Otec. Ale Ježíš to nevěděl, neboť nebyl roven Bohu.

Podobně čteme v Hebrejcům 5:8, že se Ježíš „naučil. . . poslušnosti z toho, co vytrpěl“. Umíme si představit, že by se Bůh musel něco učit? Ne, ale Ježíš ano, neboť nevěděl všechno, co věděl Bůh. A musel se naučit něco, co se Bůh nikdy učit nepotřebuje — poslušnosti. Bůh nikdy nemusí nikoho poslouchat.

Rozdíl mezi tím, co ví Bůh a co ví Ježíš, existoval, i když byl Ježíš vzkříšen do nebe, aby byl s Bohem. Všimni si prvních slov poslední knihy Bible: „Zjevení Ježíše Krista, které Bůh mu udělil.“ (Zjevení 1:1, Petrů) Kdyby byl Ježíš sám součástí Božstva, musela by mu jiná část Božstva — Bůh — dávat zjevení? Jistě by o tom všechno věděl, protože Bůh to věděl. Ale Ježíš to nevěděl, protože nebyl Bůh.

Ježíš zůstává podřízený

VE SVÉ předlidské existenci i za svého pobytu na zemi byl Ježíš podřízený Bohu. Po vzkříšení zůstává v podřízeném, druhotném postavení.

Když mluvil Petr o Ježíšově vzkříšení, řekl židovskému sanhedrinu: „Toho [Ježíše] Bůh povýšil. . . na svou pravici.“ (Skutky 5:31) Pavel napsal: „Bůh [ho] povýšil do nadřazeného postavení.“ (Filipanům 2:9) Kdyby byl Ježíš Bohem, jak mohl být povýšen, totiž vyzdvižen do vyššího postavení, než z jakého se těšil předtím? Vždyť by již byl povýšenou částí trojice. Kdyby byl Ježíš před svým povýšením roven Bohu, další povýšení by jej činilo nadřazeným Bohu.

Pavel také řekl, že Kristus vstoupil „do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tvář“. (Hebrejcům 9:24, EP) Jestliže se objevíš před něčí tváří, jak můžeš být tou osobou? To nejde. Musíš být odlišný a oddělený.

Podobně se i mučedník Štěpán těsně před svým ukamenováním „upřeně díval k nebi a zahlédl Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici“. (Skutky 7:55) Jasně viděl dva oddělené jedince — ale žádného svatého ducha, žádné trojité Božstvo.

Zjevení 4:8 až 5:7 líčí Boha sedícího na nebeském trůnu, ale Ježíš tam nesedí. Musí přistoupit k Bohu a vzít z Boží pravice svitek. To ukazuje, že Ježíš není v nebi Bohem, ale je od něho oddělený.

Ve shodě s předešlým prohlašuje Bulletin of the John Rylands Library v anglickém Manchestru: „Ježíš je ve svém nebeském životě po vzkříšení zobrazen jako ten, kdo si zachoval osobní individualitu stejně odlišenou a oddělenou od Boží osoby, jakou měl za svého života na zemi jako pozemský Ježíš. Po boku Boha a v porovnání s Bohem se vskutku objevuje jako další nebeská bytost u Božího nebeského dvora, právě jako andělé — ačkoli jako Boží syn patří do jiné kategorie a stojí vysoko nad nimi.“ — Srovnej Filipanům 2:11.

Bulletin také říká: „To, co se však říká o jeho životě a funkcích v roli nebeského Krista, neznamená ani nenaznačuje, že v božském postavení stojí na stejné úrovni  jako sám Bůh a je plně Bohem. Naopak, v novozákonním obraze jeho nebeské osoby a služby vidíme postavu jednak oddělenou od Boha, jednak podřízenou.“

Ve věčné budoucnosti v nebi bude Ježíš dál oddělený, podřízený Boží služebník. Bible to vyjadřuje takto: „Tu nastane konec, až Kristus odevzdá království Bohu a Otci. . . pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem.“ — 1. Korinťanům 15:24, 28, EP.

Ježíš nikdy netvrdil, že je Bůh

BIBLE mluví jasně. Nejenže je všemohoucí Bůh, Jehova, osobnost oddělená od Ježíše, ale je mu stále nadřazen. Ježíš je vždy představován jako oddělený a menší, pokorný Boží služebník. Proto Bible jasně říká, že „hlavou Krista je. . . Bůh“, stejně jako „hlavou každého muže je Kristus“. (1. Korinťanům 11:3) Proto řekl Ježíš sám: „Otec je větší než já.“ — Jan 14:28, Petrů.

Skutečností je, že Ježíš není Bůh a že to nikdy netvrdil. Uznává to stále více učenců. Jak říká Rylandsův Bulletin: „Je třeba postavit se tváří v tvář skutečnosti, že zkoumání Nového zákona za posledních řekněme třicet, čtyřicet let vedlo rostoucí počet předních znalců Nového zákona k závěru, že Ježíš. . jistě nikdy nevěřil, že on sám je Bůh.“

Bulletin také říká o křesťanech z prvního století: „Když tedy dávali [Ježíšovi] takové čestné tituly jako Kristus, Syn člověka, Boží Syn a Pán, byly to způsoby, jak říci, ne že je Bůh, ale že koná Boží dílo.“

I někteří náboženští učenci tedy uznávají, že myšlenka, že je Ježíš Bůh, odporuje celému svědectví Bible. Tam je Bůh vždy nadřazený a Ježíš je podřízený služebník.

[Praporek na straně 19]

‚Novozákonní bádání vedlo rostoucí počet učenců k závěru, že Ježíš jistě nikdy nevěřil, že on sám je Bůh.‘ — Bulletin of the John Rylands Library

[Obrázek na straně 17]

Ježíš řekl Židům: „Sestoupil [jsem] z nebe, ne abych činil svou vůli, ale vůli toho, který mne poslal.“ — Jan 6:38

[Obrázek na straně 18]

Když Ježíš zvolal: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“, jistě nevěřil, že on sám je Bůh.