1. KAPITOLA

Jak si mám povídat s rodiči?

„Chtěla jsem rodičům říct o svých pocitech, ale nějak se mi to nepovedlo. Navíc mě ani nenechali domluvit. Nebylo lehké sebrat k tomu odvahu, a stejně to dopadlo katastrofálně.“ Rosa

KDYŽ jsi byl mladší a potřeboval jsi s něčím poradit, rodiče byli pravděpodobně těmi prvními, za kým jsi běžel. a Vyprávěl jsi jim o všem, ať už to bylo důležité, nebo ne. Bez problémů jsi jim říkal, co tě zrovna napadlo a jak se cítíš. A když ti něco poradili, důvěřoval jsi jim.

Teď máš ale možná pocit, že ti rodiče vůbec nerozumí.  Podobně na tom byla i Edie, která si posteskla: „Jednou při večeři jsem se rozbrečela a řekla jsem našim, co mě trápí. Sice mě poslouchali, ale přišlo mi, že mě vůbec nechápou.“ Jak to dopadlo? „Odešla jsem do svého pokoje a brečela ještě víc.“

Jsou ale chvíle, kdy nemáš chuť se rodičům svěřovat. Christopher přiznává: „Bavím se s rodiči o spoustě věcí, ale jsem rád, že někdy netuší, co všechno se mi honí hlavou.“

Je špatné, že si něco necháváš pro sebe? Nemusí to tak být, pokud ovšem nezatajuješ něco důležitého. (Přísloví 3:32) Ale ať už ti připadá, že tě rodiče nechápou, nebo se s nimi nechceš bavit, jedno je jisté — ty s rodiči potřebuješ mluvit a oni zase potřebují vědět, co si myslíš a co cítíš.

Nevzdávej to!

Komunikace s rodiči se dá v určitém ohledu přirovnat k jízdě autem. Když se na silnici setkáš s překážkou, nevzdáš to, ale jednoduše najdeš jinou cestu. Uvažuj teď o dvou příkladech.

1. PŘEKÁŽKA Potřebuješ s rodiči mluvit, ale zdá se, že tě neposlouchají. Lea si stěžuje: „Povídat si s tátou je pro mě těžké. Občas se stane, že mu začnu něco říkat a on se po chvíli zeptá: ‚Promiň, co jsi říkala?‘“

 OTÁZKA: Co když si Lea o nějakém problému opravdu potřebuje popovídat? Má minimálně tři možnosti.

Možnost A

Zvýšit na tátu hlas. Lea na něj vyštěkne: „To snad nemyslíš vážně! Já ti říkám něco důležitého a ty mě vůbec neposloucháš!“

Možnost B

Přestat s tátou mluvit. Lea to jednoduše vzdá a o svých problémech mu nic neřekne.

Možnost C

Počkat na příhodnější chvíli a začít o tom mluvit znovu. Lea si s tátou o svém problému promluví později nebo mu o tom napíše dopis.

Kterou možnost by si podle tebe měla Lea vybrat? ․․․․․

Na každou z nich se teď podívej a zamysli se nad tím, k čemu by mohly vést.

Lein táta má plnou hlavu starostí a vůbec si nevšiml, že jeho dcera řeší nějaký problém. Pokud si Lea vybere možnost A a na tátu vyjede, on nepochopí, proč se tak chová. Lea mu tím rozhodně neprojeví úctu a asi těžko dosáhne toho, že bude ochotný si ji vyslechnout. (Efezanům 6:2) Tahle možnost tedy žádný pozitivní výsledek nepřinese.

 Možnost B se sice může zdát nejjednodušší, ale není zrovna nejrozumnější. Proč? Protože „kde není důvěrný hovor, tam se maří plány“. (Přísloví 15:22) Aby Lea mohla svoje problémy dobře vyřešit, musí s tátou mluvit. A ten, aby jí mohl nějak pomoct, musí vědět, co jeho dcera prožívá. Když se o věcech nemluví, ničeho dobrého se nedosáhne.

Pokud si Lea vybere možnost C, nenechá se překážkou zastavit, ale pokusí se promluvit si s tátou jindy. A když se rozhodne napsat mu dopis, možná se jí uleví okamžitě. Navíc si může během psaní ujasnit, co přesně mu chce říct. Až si táta dopis přečte, zjistí, co Leu trápí, a díky tomu bude její situaci líp chápat. Možnost C je tedy výhodná jak pro ni, tak pro jejího tátu.

Má Lea ještě jiné možnosti? Zkus na nějakou přijít a napiš si ji. Taky si napiš, k čemu by pravděpodobně vedla.

․․․․․

2. PŘEKÁŽKA Rodiče se s tebou chtějí bavit, ale ty o to zrovna nestojíš. „Nejhorší je, když mě po příšerném dnu ve škole zasypou nejrůznějšími otázkami,“ říká Sára. „Nejradši bych na školu zapomněla, ale naši se hned začnou vyptávat:  ‚Jak ses měla? Bylo všechno v pohodě?‘“ Její rodiče to nepochybně dělají s těmi nejlepšími úmysly. Sára si však stěžuje: „Je pro mě těžké mluvit o škole, když jsem unavená a vystresovaná.“

OTÁZKA: Jak se může Sára v téhle situaci zachovat? Stejně jako tomu bylo v případě Ley, i ona má minimálně tři možnosti.

Možnost A

Nemluvit o tom. Sára odsekne: „Nechte mě prosím vás na pokoji! Teď se o tom bavit nechci.“

Možnost B

Pokračovat v rozhovoru. I když je Sára ve stresu, neochotně rodičům na jejich otázky odpoví.

Možnost C

O škole se v tu chvíli nebavit, ale zavést řeč na jiné téma. Sára jim navrhne, že si o škole můžou popovídat někdy jindy, až bude mít lepší náladu. Pak se jich s upřímným zájmem zeptá: „A jak jste se měli vy? Co jste dneska dělali?“

Kterou možnost by si podle tebe měla Sára vybrat? ․․․․․

Na každou z nich se teď podívej a zamysli se nad tím, k čemu by mohly vést.

Sára je ve stresu a nemá chuť se s rodiči bavit. Když si vybere možnost A, od stresu jí to nepomůže a ještě bude mít špatný pocit, že jim odsekla. (Přísloví 29:11)

 A co její rodiče? Sářina reakce je nejspíš zamrzí a nepotěší je ani to, že s nimi nechce mluvit. Možná si budou myslet, že před nimi něco tají, a budou na ni o to víc tlačit, aby se jim svěřila. To ji ale ještě víc otráví. Tahle možnost tedy žádný pozitivní výsledek nepřinese.

Možnost B je rozhodně lepší. Sára a její rodiče spolu aspoň budou komunikovat. Jejich rozhovor však neproběhne v uvolněné atmosféře a nebude otevřený. Je jasné, že ani Sára, ani její rodiče z toho nebudou mít dobrý pocit.

Pokud se Sára rozhodne pro možnost C, bude se cítit líp, protože rozhovor o škole odloží na jindy. Spokojení budou i rodiče, protože uvidí, že je Sára ochotná s nimi dál mluvit. Tahle možnost je zřejmě nejúčinnější — obě strany se totiž budou řídit slovy z Filipanům 2:4: „Nevěnujte pozornost každý jen vlastním zájmům, nýbrž každý i zájmům těch druhých.“ (Český studijní překlad)

 Tvoje slova můžou vyznít jinak

Uvědom si, že to, co říkáš, a to, co tvoji rodiče slyší, se nemusí vždycky shodovat. Vaši se tě například zeptají, proč se tváříš jako kakabus. Ty na to řekneš: „Nechci o tom mluvit.“ Jenže tvoji rodiče slyší: „Nemám k vám dost důvěry, a tak se vám svěřovat nebudu. O tom, co mě trápí, si popovídám s kamarády, ne s vámi.“ Zkus doplnit odpovědi u následujícího příkladu. Představ si, že máš nějaký vážný problém a rodiče ti nabízejí pomoc.

Když řekneš: „V pohodě. To si vyřeším sám.“

Tvoji rodiče možná slyší: ․․․․․

Asi by bylo lepší říct: ․․․․․

Co z toho pro tebe vyplývá? Svoje slova vol pečlivě a snaž se, ať je z tónu tvého hlasu patrná úcta. (Kolosanům 4:6) Považuj rodiče za spojence, ne za nepřátele. A přiznej si: Pokud máš svoje problémy zvládnout, potřebuješ mít na svojí straně tolik spojenců, kolik jich jen můžeš získat.

V PŘÍŠTÍ KAPITOLE:

Dejme tomu, že ti nedělá problémy s rodiči mluvit. Ale co když se každý váš rozhovor změní v hádku?

[Poznámka pod čarou]

BIBLICKÝ TEXT

„Z upřímnosti mého srdce vycházejí má slova.“ (Job 33:3, Kniha Jobova)

TIP

Pokud je pro tebe těžké si s rodiči jen tak sednout a svěřit se jim se svým problémem, promluv si s nimi při jízdě autem, při nakupování, nebo když spolu někam jdete.

VÍŠ, ŽE . . . ?

Možná se ti zdá těžké mluvit s rodiči o vážných námětech. Ale třeba se i oni při takových rozhovorech cítí nesví a bojí se, že ti nebudou umět poradit.

MŮJ PLÁN

Až se mi příště nebude chtít s rodiči mluvit, tak ․․․․․

Pokud mě rodiče budou nutit do rozhovoru o něčem, co se mi nechce rozebírat, řeknu ․․․․․

Mámy a/nebo táty se chci zeptat ․․․․․

K ZAMYŠLENÍ

● Jakou roli hraje při komunikaci dobře zvolený čas? (Přísloví 25:11)

● Proč stojí za to s rodiči mluvit? (Job 12:12)

[Praporek na straně 10]

„Komunikace s rodiči není vždycky jednoduchá, ale když se jim svěříš, spadne ti kámen ze srdce.“ Devenye

[Obrázek na straně 8]

Stejně jako můžeš překonat překážky na silnici, můžeš překonat i překážky v komunikaci s rodiči a najít způsob, jak s nimi mluvit