„Poslední dny“ a království
12. kapitola
„Poslední dny“ a království
1. a) Které důležité otázky nyní vznikají? b) Co říká Bible o posledních dnech 1. pro naši Zemi, 2. pro ty, kteří ji ničí?
ŽIJEME nyní v „posledních dnech“? Co znamenají „poslední dny“? Pro Zemi samotnou naštěstí nebudou existovat žádné „poslední dny“. Bible nás totiž ujišťuje: ‚Země . . . nebude na neurčitý čas nebo navždy přivedena k potácení.‘ V souladu s Jehovovým původním předsevzetím bude stále na Zemi existovat život zvířat i život lidský. (Žalm 104:5–24; 119:89, 90; 1. Mojžíšova 1:27, 28; 8:21, 22) Rozhodně však existují „poslední dny“ pro zkažené národy a jednotlivce, kteří ničí Boží zemi. Bude to Boží ‚přicházející‘ království, které jim učiní konec. — 2. Petra 3:3–7; Jakub 5:1–4; Zjevení 11:15–18.
2. Které jednotlivosti předpověděl Pavel pro naše „zlé časy“?
2 Je možné, že bychom nyní žili v těchto „posledních dnech“? Vezmi si kterýkoli překlad Bible a přečti si, co apoštol Pavel pod Boží inspirací předpověděl o „posledních dnech“ ve 2. Timoteovi, v kapitole 3, ve verších 1–5. Pak si polož otázku: Vypadá dnešní svět lidí právě tak? V těchto verších apoštol předpovídá „zlé časy“ a dodává:
„Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, budou se rouhat, nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, bezbožní, bez lásky, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, hrubí, lhostejní k dobrému, zrádní, bezhlaví, nadutí, budou mít raději rozkoš než Boha, budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat. Takových lidí se straň.“ — „Ekumenický překlad“.
3. Když Pavel mluvil o „posledních dnech“, proč musel mít na mysli něco daleko významnějšího než poslední dny židovského systému?
3 Těmito slovy nepopisoval apoštol „poslední dny“ židovského systému věcí. Ani by to nebylo možné, protože Pavel napsal tato slova kolem roku 65 n. l. , kdy z těchto „posledních dnů“ již uplynulo přes třicet let a do zničení Jeruzaléma zbývalo již jen pět let. Ani mezi těmi, kteří se hlásili ke křesťanství, se tehdy ještě nevyvinul takový odpadlický stav. „Poslední dny“ židovského systému věcí byly dosti zlé, ale ještě daleko horší měly být události, k nimž mělo dojít v „posledních dnech“ satanova světa, kdy měl Ježíš opět přijít a zřídit své království.
DVOJÍ SPLNĚNÍ
4. Co vedlo k tomu, že učedníci položili otázku u Matouše 24:3?
4 Ježíš mluvil ve svých podobenstvích o „závěru systému věcí“. (Matouš 13:39, 40, 49) To přirozeně vyvolalo zájem jeho učedníků, a to zejména proto, že prostý lid tehdy tolik trpěl pod utlačujícím panstvím Říma a židovských náboženských vůdců. Doufali, že Boží království přinese úlevu. Proto tři dny před Ježíšovou smrtí přistoupili k Ježíšovi čtyři z jeho učedníků, když seděl na Olivové hoře, z níž byl výhled na Jeruzalém. Zeptali se jej: „Pověz nám, kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti a závěru systému věcí?“ — Matouš 24:3; Marek 13:3, 4.
5. Jak se měla splnit slova, jimiž Ježíš odpověděl?
5 Ačkoli Ježíšovi učedníci mysleli jen na bezprostřední budoucnost, odpověď, kterou dal Ježíš při této příležitosti, měla dvojí uplatnění: nejprve během „posledních dnů“ židovského systému věcí a potom, daleko později, během „posledních dnů“ satanova světa, který je rozšířený po celé obydlené zemi.
6, 7. a) Jak se v malém měřítku splnila Ježíšova slova u Matouše 24:7–22? b) Jaká pochmurná památka nám to až dodnes připomíná?
6 Co Ježíš řekl těmto učedníkům, jak je zaznamenáno u Matouše 24, ve verších 7–22, popisuje průběh událostí, jež mohli někteří z nich pozorovat v malém měřítku v letech 37–70 n. l. Židé Ježíšovy generace měli tehdy prožívat bouřlivé období válek, nedostatku potravin, zemětřesení, nenávisti vůči křesťanům, a měli se objevit i falešní mesiášové. Ale „toto dobré poselství o království“ mělo být kázáno na svědectví v celém stvoření. Nakonec „ohavnost“, pohanská římská armáda, skutečně vstoupila na „svaté místo“, do jeruzalémského chrámu. Vojsko se na krátký čas stáhlo, a Ježíšovi učedníci mohli uposlechnout jeho prorocký příkaz a uprchnout do hor, kde byli v bezpečí. Pak Římané opět přišli pod vedením generála Tita. Jeruzalém i jeho děti srovnali se zemí, zničili jeho chrám a nenechali tam kámen na kameni. — Viz též Lukáše 19:43, 44; Kolosenským 1:23.
7 Ve splnění Ježíšova „znamení“ postihly Židy všechny tyto těžkosti, jež vyvrcholily ohnivým zničením Jeruzaléma v roce 70 n. l. Více než milion Židů zahynulo s tímto městem a ti, kteří přežili, byli odvedeni do zajetí. Až dodnes stojí v Římě Titův Vítězný oblouk, který připomíná, jak se splnilo Ježíšovo proroctví. Bylo však Ježíšovo „znamení“ zaznamenáno a v písemné době zachováno jako výstraha jen pro ty, kteří žili v prvním století? Je to dnes jen ‚mrtvá historie‘? Musíme odpovědět: Nikoli!
SPLNĚNÍ V CELOSVĚTOVÉM MĚŘÍTKU
8. a) Jak by na nás mělo působit, že se Ježíšova slova splnila v malém měřítku? b) Jak dalece je to prorocký obraz většího splnění?
8 Splnění Ježíšových slov v „posledních dnech“ židovského systému věcí by mělo posílit naši víru v moc božského proroctví. Ale události z prvního století také poskytují úžasný prorocký příklad toho, co se má stát v daleko širším měřítku se satanovým světem. Musí tomu tak být, protože vykonání Božího rozsudku nad Jeruzalémem v roce 70 n. l. nebylo do té doby největším soužením a nebylo také poslední. Ježíšova slova u Matouše 24:21, 22 se ještě mají v plné míře splnit:
„Neboť tehdy bude velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nebude. Vskutku, kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo; ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.“
9. Jak víme, že se Ježíšova slova vztahují na celosvětový den účtování?
9 Další slova Ježíšova proroctví u Matouše 24:23 až 25:46 také poukazují na celosvětový rozsah „závěru systému věcí“. Až při vyvrcholení tohoto období tísně „Syn člověka“ jako Boží, na trůn dosazený král, vykoná rozsudek nad satanovým světem, ‚budou se všechny kmeny země bít v nářku‘. Budou to všichni lidé, kteří zavrhují Ježíšovo kralování. Není to soud, který by se vztahoval jen na jeden národ a jeho město, ale je to celosvětový den účtování. — Matouš 24:30.
10. a) Jaký bude podle Ježíšova proroctví osud těch, kteří jdou za svými sobeckými zájmy, na rozdíl od těch, kteří ‚hledají nejdříve Boží království‘? b) Proč se to musí splnit v celosvětovém měřítku?
10 Celosvětový rozsah Božího soudu naznačuje Ježíš také tím, že ve svém proroctví srovnává „závěr systému věcí“ s dobou, která předcházela potopě za dnů Noemových:
„Protože jako byli v těch dnech před potopou, když jedli a poli, muži se ženili a ženy se vdávaly, až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nepovšimli si, dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla, taková bude i přítomnost Syna člověka.“
Stejně jako potopa v oné době smetla celý svět bezbožných lidí, tak ohnivé soužení, jímž vyvrcholí Mesiášova „přítomnost“, zbaví naši zeměkouli těch, kteří přehlížejí Boží království a chtějí si dělat, co se jim líbí. Naštěstí mnozí, kteří ‚neustále hledali nejdříve království a jeho spravedlnost‘, přežijí a zdědí věčný život na rajské zemi. Budeš mezi nimi? — Matouš 6:33; 24:37–39; 25:31–46.
11. Která jiná proroctví ukazují, že se to týká všech národů a že budou existovat přežijící?
11 Celá řada biblických proroctví ukazuje, že nadcházející „velké soužení“ postihne „všechny národy“ země. (Žalm 2:2–9; Izaiáš 34:1, 2; Jeremiáš 25:31–33; Ezechiel 38:23; Joel 3:12–16; Micheáš 5:15; Abakuk 3:1, 12, 13) Budou však lidé, kteří to přežijí? — Izaiáš 26:20, 21; Daniel 12:1; Joel 2:31, 32.
KRÁL JE PŘÍTOMEN V NEBESKÉ SLÁVĚ
12. a) Proč je nutné „znamení“ Ježíšovy přítomnosti? b) Proč Ježíš nemusí přijít opět v hmotném těle?
12 V Ježíšově velkém proroctví o „znamení“ jeho přítomnosti je též řečeno: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, tehdy se posadí na svůj slavný trůn.“ (Matouš 25:31) Nádhera této slávy by byla lidským očím škodlivá, a proto král musí zůstat lidstvu neviditelný. (Srovnej 2. Mojžíšovu 33:17–20; Židům 12:2.) Proto je nutné ‚znamení jeho přítomnosti‘. Když Mesiáš přichází podruhé, nemusí se již vzdávat nebeského duchovního života, aby se objevil na zemi v hmotném těle, které by mělo sloužit jako „oběť za hřích“. Svou lidskou oběť přinesl „jednou provždy“ a podruhé nepřichází už „kvůli hříchu“, ale jako neviditelný, nebeský král. — Židům 7:26, 27; 9:27, 28, „Ekumenický překlad“; 10:8–10; 1. Petra 3:18.
13. Co naznačuje Lukáš 19:11–27 ohledně času, kdy se Ježíš vrátí, a o tom, jak jej národy přijmou?
13 Když byl Ježíš poslední noc se svými nejbližšími učedníky, řekl jim: „Odcházím, abych vám připravil místo. Jestliže tedy půjdu a připravím vám místo, přijdu opět a vezmu vás k sobě domů.“ (Jan 14:2, 3) V souladu s tím se Ježíš v podobenství u Lukáše 19:11–27 přirovnává k ‚nějakému člověku urozeného původu, který odcestoval do vzdálené země, aby si zabezpečil královskou moc a aby se vrátil‘. K tomu bylo třeba dosti času. Ale „jeho občané ho nenáviděli a vyslali za ním skupinu vyslanců, aby řekli: ‚Nechceme, aby se tento muž stal nad námi králem.‘ “ Podobně jsou i dnes lidé, kteří tvrdí, že jsou křesťané, ale zavrhují „Krále králů“, aby mohli pokračovat ve svých vlastních nedokonalých lidských způsobech panství. (Zjevení 19:16) Jako „občané“ v Ježíšově podobenství budou i oni přísně potrestáni.
„POČÁTEK TÍSNIVÝCH BOLESTÍ“
14. Co nasvědčuje tomu, že rok 1914 je datem Kristova návratu, i když proti tomu někteří mají námitky?
14 Kdy měl tento mocný král, jehož si národy nepřejí, začít vládnout nad naší zemí? Všechny důkazy poukazují na rok 1914 n. l. Někdo však namítne: ‚Tento rok nepřinesl Kristovo panství pokoje, ale spíše byl začátkem období, kdy lidstvo prožívá těžkosti.‘ Právě to je rozhodující! Biblické proroctví totiž říká, že v době, kdy se ‚království světa stalo královstvím našeho Pána Jehovy a jeho Krista‘, „národy se rozhněvaly“. (Zjevení 11:15, 18) Je to také doba, kdy Jehova vysílá svého spolukrále a říká mu: „Jdi a podmaňuj uprostřed svých nepřátel.“ (Žalm 110:1, 2) Tito nepřátelé však nejsou zničeni hned.
15. Jak je ve 12. kapitole Zjevení výstižně popsáno zrození království?
15 Dvanáctá kapitola Zjevení popisuje vzrušující vidění, v němž apoštol Jan viděl symbolicky zrození Božího mesiášského království. Zrodilo se z Boží „ženy“ — z jeho nebeské organizace andělských tvorů — jako dítě mužského rodu. Je „vytrženo k Bohu a k jeho trůnu“, protože toto království je ve své činnosti závislé na Jehovovi a jeho svrchovanosti. — Zjevení 12:1–5.
16, 17. a) Jak si můžeme vysvětlit, že je od roku 1914 na zemi tolik tísnivých bolestí? b) Jak popsal Ježíš začátek těchto tísnivých bolestí u Matouše a u Lukáše?
16 Dále dochází k válce v nebi! Na trůn dosazený král a jeho andělé bojují se satanem a s hordami jeho démonů a svrhují je do okolí naší země. Proto je řečeno: „Běda zemi a moři, neboť k vám sestoupil ďábel s velkou zlobou, protože ví, že má krátké časové období.“ (Zjevení 12:7–12) Během tohoto poměrně „krátkého časového období“ shromažďuje král k záchraně lidi, kteří jsou nakloněni ke spravedlnosti, a dává také zaznívat výstraze o tom, že se blíží vykonání rozsudku nad satanovým světem. — Matouš 24:31–41; 25:31–33.
17 Dnes pozorujeme splňování Ježíšova „znamení“, jež je podrobně popsáno u Matouše v kapitolách 24 a 25, u Marka ve 13. kapitole a u Lukáše v kapitole 21. Povšimni si, že zde Ježíš popisuje „počátek tísnivých bolestí“ slovy:
„Povstane národ proti národu a království proti království a budou velká zemětřesení a na jednom místě za druhým mor a nedostatek potravin a budou děsivé úkazy a veliká znamení z nebe.“ (Matouš 24:3, 7, 8; Lukáš 21:10, 11)
Začaly od roku 1914 sužovat lidstvo tyto „tísnivé bolesti“?
18. V jakém směru se od roku 1914 staly války mimořádně krutými?
18 V roce 1914 vypukla Velká válka (později označená jako „první světová válka“) a s ní přišly epidemie a hlad. Spisovatelé těžko nacházejí vhodná slova, jimiž by popsali hrůzu z krveprolití na bojištích v letech 1914–1918, kdy miliony lidí zahynuly v zákopech. V knize „Oko v hlubinách pekla“ (angl.) je citován Paul Nash, který řekl o evropském bojišti: „Perem ani kresbou nelze popsat toto území — bitvy dnem i nocí, měsíc po měsíci, ty patří ke každodennímu životu. Jedině zlo a ztělesněný ďábel může být pánem této války, nikde není vidět ani záchvěv Boží ruky . . . Neustálé výbuchy granátů . . . ničivé, mrzačící, vyvolávající šílenství. Vrývají se do hrobu, jímž je toto území, do toho jediného obrovského hrobu, a srážejí k zemi ubohé mrtvé. Je to nepopsatelné, bezbožné, beznadějné.“
19. Co ukazují statistiky ohledně počtu zemětřesení od roku 1914?
19 I „zemětřesení“ jsou částí tohoto „znamení“. Přibylo od roku 1914 zemětřesení? To by mohlo znít překvapivě. Ale statistiky přinášejí ještě větší překvapení! Geo Malagoli o tom napsal v „Il Piccolo“: „V období 1 059 let (od roku 856 do roku 1914) vypočítávají spolehlivé zdroje pouze 24 větších zemětřesení.“ — Z jeho údajů je patrné, že během těchto let umíralo při zemětřeseních ročně v průměru 1 800 lidí, zatímco od roku 1915 bylo 43 větších zemětřesení a přišlo při nich o život průměrně 25 300 osob ročně.
„VELIKÁ ZNAMENÍ Z NEBE“
20, 21. a) Jaké „děsivé úkazy“ jsou patrné od roku 1914 a proč? b) Jaké splňování Lukáše 21:25, 26 pozorujeme v dnešní době? c) Jak poutají stále větší pozornost „veliká znamení z nebe“?
20 Ježíš také prorokoval: „A budou děsivé úkazy a veliká znamení z nebe.“ (Lukáš 21:11) V první světové válce byla nepřetržitá dělostřelecká palba něčím novým — byla to totální válka. Zavedením vzducholodí a pak zejména letadel nastalo období leteckých válek. V letech 1914–1918 to byl ovšem jen začátek, ale mělo to vést k situaci, kterou Ježíš popisuje ve svém proroctví dále:
„Budou také znamení na slunci a měsíci a hvězdách, a na zemi úzkost národů, které nebudou vědět kudy kam, pro hukot moře a jeho burácení, zatímco lidé budou omdlévat strachem a očekáváním věcí, jež přijdou na obydlenou zemi, neboť nebeské moci budou otřeseny.“ — Lukáš 21:25, 26.
21 Lidé říkají, že dobývají vesmír. Tím se obrací pozornost na „slunce a měsíc a hvězdy“ a existují neblahé náznaky, že velmoci mají v úmyslu použít družice k vojenským účelům. Ale již dnes vědí, jak řídit mezikontinentální balistické střely z kosmického prostoru na libovolný cíl. Nynější arzenál jaderných zbraní, který mají k dispozici vzájemně si odporující národy, by stačil na několikanásobné zničení lidstva. Odhaduje se, že na přelomu století může mít asi 35 národů k dispozici zbraně hromadného ničení.
22. a) Jak dalece získalo doslovné „moře“ od roku 1914 význam v novém směru? b) Před jakým nebezpečím pro naši zeměkouli varují odborníci?
22 „Moře“, které zavedením válečných ponorek v první světové válce nabylo na důležitosti a kvůli němuž se Spojené státy dostaly do války, je dnes ještě zlověstnější. Atomové ponorky jsou v mořích stále připravené k akci. Žádné místo na zemi není mimo dosah raket s nukleárními hlavicemi. Newyorský list „Times“ z 30. srpna 1980 citoval slova Marshalla D. Shulmana, odborníka z amerického ministerstva zahraničí, který řekl, že možnost jaderné války „bude pravděpodobně spíše růst než se zmenšovat“. Celostránkové oznámení v newyorském listu „Times“ z 2. března 1980, za něž se postavilo více než 600 odborníků, obsahovalo prohlášení: „Jaderná válka, i kdyby byla ‚omezená‘, by vedla ke ztrátám na životech, k zraněním a k nemocem v takovém rozsahu, jaký nemá v dějinách lidstva obdoby.“ Dodali, že „totální atomová válka by se mohla rozpoutat během jediné hodiny a mohla by zničit většinu života na severní polokouli“. V roce 1981 řekl americký velvyslanec v Moskvě: „Podle mého názoru je svět dnes nebezpečnější než kdy v dějinách.“ Ale výdaje na nové zbraně hromadného ničení se závratně zvyšují.
23. K jakému stadiu v dějinách zřejmě lidstvo ve splnění Ježíšova proroctví dospívá?
23 Zdá se, že lidstvo se dostává do stadia, které před několika lety předpověděl nositel Nobelovy ceny Harold C. Urey. Řekl: „Budeme ve strachu jíst a ve strachu spát, ve strachu žít a ve strachu umírat.“ Opravdu panuje „úzkost národů“, ‚které nevědí kudy kam . . . zatímco lidé omdlévají strachem a očekáváním věcí, jež přijdou na obydlenou zemi‘.
24. Kdo zná východisko a proč bychom se měli opravdově modlit o ‚příchod‘ království?
24 Svrchovaný panovník, Pán Jehova, který stvořil tuto zemi k dobrému účelu, naštěstí nepatří k těm, kteří „nevědí kudy kam“. Královstvím svého Syna opatří východisko. Než však toto východisko podrobně prozkoumáme, budeme se ještě dále zabývat Ježíšovým proroctvím a povšimneme si, jak jeho slova o světových válkách, o hladu a nákazách, jež patří k „znamení“, pozoruhodně odpovídají jednomu úžasnému proroctví ve Zjevení. Nezapomeň, lékem je Boží království v rukou Mesiášových — království, o jehož ‚příchod‘ se vroucně modlíme!
[Studijní otázky]
[Rámeček na straně 75]
KOMENTÁŘE O ROCE 1914
I po druhé světové válce označují mnozí rok 1914 za velký mezník v novodobých dějinách:
„Mezníkem naší doby je ve skutečnosti rok 1914, a ne rok Hirošimy.“ — Rene Albrecht-Carrie, „The Scientific Monthly“, červenec 1951.
„Každý, kdo si uvědomuje, kam směřuje svět, je zejména od roku 1914 hluboce znepokojen tím, co se zdá jako osudný a předurčený postup ke katastrofě ještě větší. Mnozí vážně smýšlející lidé mají pocit, že nelze učinit nic, aby se zabránilo zhroucení do zkázy. V jejich očích se lidstvo podobá jednomu hrdinovi řecké tragédie, kterého poháněli kupředu rozzuření bohové a který již nebyl pánem osudu.“ — Bertrand Russell, newyorský „Times Magazine“, 27. září 1953.
„Nová éra . . . začala v roce 1914 a nikdo neví, kdy a jak skončí . . . Mohla by skončit hromadným zničením.“ — Úvodník v listu „The Seattle Times“, 1. ledna 1959.
„V roce 1914 skončil do té doby běžný a přijatelný svět.“ — James Cameron, „1914“, vydáno roku 1959.
„První světová válka byla jednou z velkých křečí v dějinách.“ — Barbara Tuchman, „The Guns of August“, 1962.
První světovou válkou se tehdy celý svět opravdu zhroutil a my stále ještě nevíme proč . . . Předtím si lidé mysleli, že je v dohledu Utopie, vysněná země. Byl pokoj a blahobyt. Pak se všechno zhroutilo. Od té doby jsme ve stavu bezvědomí.“ — Dr. Walker Percy, „American Medical News“, 21. listopadu 1977.
„V roce 1914 svět ztratil soudržnost, kterou od té doby již nezískal . . . Je to období mimořádného neklidu a násilí, a to jak vně, tak i uvnitř národních hranic.“ — „The Economist“, Londýn, 4. srpna 1979.
„Civilizaci postihla v roce 1914 krutá a možná smrtelná nemoc.“ — Frank Peters, „Post — Dispatch“, St. Louis, 27. ledna 1980.
„Všechno se stále zlepšovalo. To byl svět, do jakého jsem se narodil . . . Náhle a neočekávaně jednoho rána roku 1914 všechno skončilo.“ — Britský státník Harold Macmillan, newyorský list „Times“, 23. listopadu 1980.
