Očistec

Definice: „Podle učení [římskokatolické] církve stav, místo nebo poměry na onom světě. . . kde duše těch, kdo umírají ve stavu milosti, ale ještě ne oproštěni od vší nedokonalosti, odpykávají neodpuštěné odpustitelné hříchy nebo trpí dočasný trest za odpustitelné a smrtelné hříchy, které již byly odpuštěny, a tím se očišťují, než vstoupí do nebe.“ New Catholic Encyclopedia, 1967, Sv. XI, s. 1034. Není to biblické učení.

Na čem je nauka o očistci založena?

New Catholic Encyclopedia, 1967, Sv. XI, s. 1034 podává přehled o tom, co řekli katoličtí autoři o textech jako 2. Makabejská 12:39–45, Matouš 12:32 a 1. Korinťanům 3:10–15, a pak uznává: „Závěrem rozboru lze říci, že katolická nauka o očistci se zakládá na tradici, ne na Svatém písmu.“

„Církev spoléhá na to, že tradice vyplní mezeru mezi nebem a peklem.“ — U. S. Catholic, březen 1981, s. 7.

Co říkají katoličtí představitelé o podstatě očistce?

„Mnozí si myslí, že celkové utrpení v očistci je totožné s vědomím dočasného odkladu blaženého vidění, ačkoli běžnější názor říká, že kromě toho je tam i nějaký pozitivní trest. . . V latinské církvi se všeobecně hlásalo, že tato bolest je působena skutečným ohněm. To ovšem není pro víru v očistec podstatné. Není to ani jisté. . . I když se někdo rozhodne s východními teology zavrhnout  myšlenku utrpení působeného ohněm, měl by dát pozor, aby z očistce nevyloučil všechno pozitivní utrpení. Skutečné trápení, žal, sklíčenost, zahanbené svědomí a jiné duchovní zármutky mohou duši pořád ještě působit opravdovou bolest. . . Mělo by se ovšem pamatovat na to, že uprostřed svého utrpení tyto duše zakoušejí také velkou radost nad jistotou spásy.“ — New Catholic Encyclopedia, 1967, Sv. XI, s. 1036, 1037.

„Co se děje v očistci, je věcí dohadu.“ — U. S. Catholic, březen 1981, s. 9.

Přežívá duše smrt těla?

Ezek. 18:4, ČB: „Duše [hebrejsky nefeš; „člověk“, JB; „duše“, KB, EP], kteráž zhřeší, ona umře.“

Jak. 5:20, Pe: „Kdo odvrátí hříšníka od jeho bludné cesty, zachrání duši před smrtí a přikryje množství hříchů.“ (Kurzíva od nás.) (Všimni si, že se tu mluví o smrti duše.)

Další podrobnosti pod nadpisy „Smrt“ a „Duše“.

Je po smrti nutný další trest za hřích?

Řím. 6:7, Sý: „Kdo zemřel, jest sproštěn od hříchu.“ („Kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu.“ EP)

Jsou mrtví schopni zakoušet radost z důvěry v budoucí záchranu?

Kaz. 9:5, EP: „Živí totiž vědí, že zemrou, mrtví nevědí zhola nic.“

Iz. 38:18, He: „Šeol chválu ti [Jahve] nemůže vzdáti, oslavu nedá ti smrt. Ten, který do hrobu sestoupil, na lásku tvou nečeká.“ (Jak tedy může někdo z nich ‚zakoušet velkou radost nad jistotou spásy‘?)

Jak je podle Bible dosahováno očištění od hříchů?

1. Jana 1:7, 9, Pe: „Když však žijeme ve světle, jako on [Bůh] je ve světle, máme společenství mezi sebou,  a krev jeho Syna Ježíše Krista nás očišťuje od každého hříchu. . . Když však uznáme, že se dopouštíme hříchů, on [Bůh] nám hříchy odpustí a očistí nás od všeho špatného, protože věrně plní, co slíbil, a že je spravedlivý.“

Zjev. 1:5, Pe: „Ježíše Krista,. . . který nás miluje, obmyl nás od našich hříchů svou krví.“