Víra

Definice: „Víra je jisté očekávání věcí, na něž je naděje, zřejmý důkaz skutečností, ačkoli je nelze spatřit.“ (Hebr. 11:1) Pravá víra není lehkověrnost, totiž pohotovost věřit něčemu bez pevných podkladů nebo jen proto, že člověk chce, aby to tak bylo. Opravdová víra vyžaduje mít základní poznání, být obeznámen s doklady a také projevovat ze srdce vycházející ocenění pro to, o čem doklady svědčí. I když je tedy nemožné mít skutečnou víru bez přesného poznání, Bible říká, že víra se projevuje „srdcem“. — Řím. 10:10.

Proč mnozí lidé nemají víru?

Víra je ovoce Božího ducha a Bůh s potěšením dává svého ducha těm, kdo jej hledají. (Gal. 5:22; Luk. 11:13) Lidé bez víry tedy tohoto ducha nehledají nebo jej hledají pro nesprávný účel nebo se ve svém životě brání jeho působení. Ovlivňují to mnohé věci:

Nedostatek přesného poznání Bible: Bible je plodem Božího ducha, je Bohem inspirována. (2. Tim. 3:16, 17; 2. Sam. 23:2) Když se nestuduje, nemůže se rozvíjet pravá víra. Členové církví snad Bible mají, ale pokud byli vyučováni lidským myšlenkám místo Božímu slovu, budou postrádat skutečnou víru v Boha a v jeho předsevzetí. Při řešení životních problémů budou mít sklon spoléhat se na vlastní názory a na myšlenky jiných lidí. — Srovnej Matouše 15:3–9.

Zklamání z náboženství: Mnozí lidé byli zklamáni pokrytectvím církví křesťanstva, které tvrdí, že vyučují Božímu slovu, ale nežijí v souladu s tím, co Boží slovo říká. Jiní byli stoupenci nějakého nekřesťanského náboženství, ale viděli špatné ovoce jeho jednání nebo shledali, že jejich víra jim skutečně nepomáhá řešit životní problémy. Protože takové osoby nemají přesné poznání pravého Boha, odtahují se ode všeho, co souvisí s náboženstvím. — Srovnej Římanům 3:3, 4; Matouše 7:21–23.

 Nedostatek porozumění, proč Bůh připouští ničemnost: Většina lidí nechápe, proč Bůh připouští ničemnost, a proto ho viní ze všech špatných věcí, které se dějí. Neuvědomují si, že lidský sklon ke špatnosti není z Boží vůle, ale pro Adamův hřích. (Řím. 5:12) Možná, že si nejsou vědomi existence Satana Ďábla a jeho vlivu na záležitosti světa, a tak podlosti spáchané Satanem připisují Bohu. (1. Jana 5:19; Zjev. 12:12) Jestliže si tyto věci do jisté míry uvědomují, mají možná pocit, že je Bůh v jednání pomalý; sami totiž jasně nevidí spornou otázku univerzální svrchovanosti a nechápou, že Boží trpělivost až do této doby jim dává nezaslouženou příležitost k záchraně. (Řím. 2:4; 2. Petra 3:9) Také si plně neuvědomují, že Bůh má ustanovený čas, kdy navždy zničí všechny, kdo jednají ničemně. — Zjev. 22:10–12; 11:18; Hab. 2:3.

Život ovládaný tělesnými žádostmi a názory: Lidé, kteří nemají skutečně opodstatněnou víru, obvykle sledují jiné zájmy. Někteří snad říkají, že Bibli věří, ale možná ji nikdy důkladně nestudovali, nebo možná přestali s oceněním rozjímat o tom, co četli, o důvodech, proč to tak je, a jak to uplatnit v každodenním životě. (Srovnej 1. Paralipomenon 28:9.) V některých případech místo aby živili víru, kterou měli, dovolili, aby žádost po nespravedlivých věcech opanovala sklony jejich srdce, takže se odtáhli od Boha a od jeho cest. — Hebr. 3:12.

Jak může někdo získat víru?

Řím. 10:17: „Víra. . . následuje za slyšeným.“ (Srovnej Skutky 17:11, 12; Jana 4:39–42; 2. Par. 9:5–8. Člověk musí nejprve zjistit, co říká Bible. Své přesvědčení posilní, jestliže ji bedlivě zkoumá, aby se přesvědčil o její spolehlivosti.)

Řím. 10:10: „Srdcem se projevuje víra.“ (Když člověk rozjímá o Božích věcech a pěstuje si pro ně ocenění, vštěpuje si tyto věci do svého obrazného srdce.)

Víra se posiluje, když člověk jedná podle Božích slibů a pak vidí doklady Božího požehnání na tom, co udělal. — Viz Žalm 106:9–12.

 Znázornění: Možná, že máš přítele, o kterém bys řekl: ‚Tomu člověku důvěřuji. Mohu se spolehnout, že dodrží slovo; a vím, že mi přijde na pomoc, když budu mít nějaký problém.‘ To bys ovšem sotva řekl o někom, koho jsi viděl včera poprvé. Musel by to být někdo, s kým se stýkáš už dlouho, kdo už vícekrát dokázal svou spolehlivost. Podobné je to s náboženskou vírou. Abys měl víru, musíš si udělat čas a poznat Jehovu i způsob, jímž jedná.

Víra, že Bůh existuje

Viz strany 51–57 pod nadpisem „Bůh“.

Víra ve vyhlídku na spravedlivý nový systém věcí

Když se člověk dobře seznámí se zprávou o Jehovově jednání s jeho služebníky, začne sdílet názor Jozua, který řekl: „Dobře víte svým celým srdcem a svou celou duší, že neselhalo ani jediné slovo ze všech dobrých slov, která k vám mluvil Jehova, váš Bůh. Všechna se vám splnila. Ani jediné slovo z nich neselhalo.“ — Joz. 23:14.

Biblické sliby o obnoveném zdraví, vzkříšení z mrtvých a tak dále jsou posíleny zprávou o zázracích, které konal Ježíš Kristus. To nejsou žádné výmysly. Přečti si zprávy evangelií a zjistíš, že nesou všechny znaky historické autentičnosti. Jsou uváděny zeměpisné údaje; jména soudobých světských vládců; zachovala se zpráva více než jednoho očitého svědka. Rozjímání o těchto důkazech může posílit tvou důvěru v biblické sliby.

Jdi do sálu Království svědků Jehovových a navštiv jejich obvyklé sjezdy a uvidíš důkazy, že uplatňování rad Bible přetváří život, že může lidi přivést k poctivosti a mravní přímosti, že může lidem všech ras a národností umožnit, aby spolu žili a pracovali v duchu opravdového bratrství.

Jsou skutky opravdu nutné, jestliže má někdo víru?

Jak. 2:17, 18, 21, 22, 26: „Víra, jestliže nemá skutky, je sama o sobě mrtvá. Přesto kdosi řekne: ‚Ty máš víru a já mám skutky. Ukaž mi svou víru odděleně od skutků a já ti ukážu svou víru svými skutky.‘ Nebyl Abraham,  náš otec, prohlášen za spravedlivého skutky potom, co obětoval svého syna Izáka na oltáři? Vidíš, že jeho víra působila spolu s jeho skutky a jeho víra byla jeho skutky zdokonalena. Vskutku, jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je i víra bez skutků mrtvá.“

Znázornění: Mladík se může dvořit dívce a říkat jí, že ji miluje. Ale pokud ji nikdy nepožádá o ruku, dokazuje skutečně, že je jeho láska opravdová? Podobně jsou skutky prostředkem, jak dokázat pravost naší víry a naší lásky. Jestliže Boha neposloucháme, pak ho doopravdy nemilujeme ani nemáme víru, že jeho cesty jsou správné. (1. Jana 5:3, 4) Záchranu si však nemůžeme vysloužit, ať činíme jakékoli skutky. Věčný život je dar od Boha skrze Ježíše Krista, ne plat za naše skutky. — Ef. 2:8, 9.