Přejít k článku

Přejít na obsah

Potěš srdce svých rodičů

Potěš srdce svých rodičů

Kapitola 12

Potěš srdce svých rodičů

1. Proč je správné ctít své rodiče?

VŠICHNI jsme něčí děti, bez ohledu na to, zda jsme ještě velmi mladí, či dospíváme, nebo jsme nyní již dospělí mužové a ženy. Těžko by se dala ocenit hodnota veškeré té přibližně dvacetileté péče, práce, peněz a obětavého úsilí, které byly na většinu z nás vynaloženy od dětství do dospělosti. A ve skutečnosti nám naši rodiče dali něco, co jim za žádnou cenu nemůžeme vrátit. Kromě všeho, zač jsme jim zavázáni, vděčíme jim totiž za svůj současný život. Bez nich bychom zde nebyli. Tato zřejmá pravda je již sama o sobě víc než dostatečným důvodem pro to, abychom poslouchali božský příkaz: „‚Cti svého otce a svou matku‘, což je první přikázání se zaslíbením: ‚Aby se ti dobře vedlo a abys setrval dlouhý čas na zemi.‘“ — Efezanům 6:2, 3.

2. Proč bychom se měli cítit zavázáni svým rodičům?

Jsme sice v první řadě zavázáni svému stvořiteli jako pravému zdroji veškerého života, ale měli bychom být také hluboce vděčni svým rodičům. Co jim můžeme dát za to, co nám dali oni? Boží Syn řekl, že život není možné koupit ani za všechna bohatství světa, protože cenu života prostě není možné vyjádřit. (Marek 8:36, 37; Žalm 49:6–8; 49:7–9, KB) Boží slovo nám říká: „Nebuďte nikomu dlužni ani jedinou věc, jen to, abyste se navzájem milovali.“ (Římanům 13:8) Zcela zvláštním způsobem bychom se měli cítit podněcováni k tomu, abychom stále milovali své rodiče, protože právě to jim dlužíme, dokud sami žijeme a dokud žijí oni. Nemůžeme jim sice dát život, jako jej oni dali nám, ale můžeme jim dát něco, pro co se jim vyplatí žít. Můžeme přispět k jejich radosti a pocitu hlubokého uspokojení. A můžeme to činit způsobem jako nikdo jiný, protože jsme jejich děti.

3. Jaké vlastnosti dítěte mohou podle Přísloví 23:24, 25 přispívat k radosti jeho rodičů?

Přísloví 23:24, 25 říká: „Otec spravedlivého se bude nepochybně radovat; kdo se stává otcem moudrého, bude se z něho také veselit. Tvůj otec a tvá matka se budou veselit, a ta, která tě zrodila, bude se radovat.“ Rodiče přirozeně chtějí být hrdí na to, co dělají jejich děti, a chtějí se z nich radovat. Je to tak i u tvých rodičů?

4. Co se podle Kolosanům 3:20 vyžaduje od dětí?

Ve velké míře to závisí na tom, zda skutečně respektuješ jejich postavení a posloucháš jejich radu. Těm, kteří jsou mladí, dává Bůh Bible radu: „Vy, děti, poslouchejte své rodiče ve všem, neboť to je milé v Pánu.“ (Kolosanům 3:20) Výraz „ve všem“ zřejmě neznamená, že rodiče mají právo požadovat něco, co odporuje Božímu slovu, ale je z toho patrné, že dokud jsme ještě mladí, jsou rodiče odpovědni za to, aby nás vedli ve všech oblastech života. — Přísloví 1:8.

5. Na co by se mohl mladý člověk ptát sám sebe vzhledem k tomu, co by očekával od svých vlastních dětí?

Jsi ještě mladý? Jednou snad budeš také otcem nebo matkou. Chtěl bys mít děti, které by s tebou jednaly s úctou, nebo děti, které by byly vzdorovité či které by snad předstíraly, že tě poslouchají, ale byly by neposlušné, jakmile by byly z tvého dohledu? Takové děti nepůsobí svým rodičům žádnou radost. Přísloví 17:25 k tomu říká: „Hloupý syn je k mrzutosti svému otci a k hořkosti té, která jej porodila.“ Stejně jako máš zvláštní možnost své rodiče obšťastnit, tak jim také můžeš více než jiní lidé připravit hluboký smutek a zklamání. Rozhodující v tom bude tvé jednání.

K ZÍSKÁNÍ MOUDROSTI JE TŘEBA ČASU

6. Jaký příklad ukazuje, že moudrost obvykle přichází s věkem?

6 Mladí lidé by si měli uvědomit, že při získávání moudrosti je důležitým činitelem věk. Je ti nyní deset let? Povšiml sis, že víš mnohem více, než když ti bylo pět let? Je ti patnáct let? Pak již víš více, než když ti bylo deset, že ano? Jde ti na dvacátý rok? V tom případě jsi jistě poznal, že víš ještě více, než když ti bylo patnáct. Je snadné podívat se zpátky a poznat, že věkem se stáváš moudřejším, ale je obtížné podívat se dopředu a tuto pravdu si přiznat. Bez ohledu na to, jak moudrý si snad mladý člověk připadá, měl by si uvědomit, že během let může a má získat ještě větší moudrost.

7. Jaké poučení o moudrosti můžeme získat z rady, kterou dostal král Roboám?

Co z toho vyplývá? Že tvoji rodiče, protože jsou starší než ty a mají větší zkušenosti, jsou také jistě moudřejší než ty a mohou lépe čelit životním problémům. Pro mnoho mladých lidí je obtížné to uznat. Označují možná starší lidi jako „staromódní“. Někteří snad takoví jsou, ale mnozí staromódní nejsou, právě tak jako všichni mladí lidé nejsou nezodpovědní, ačkoli někteří takoví jsou. Není neobvyklé, že se mladí lidé pokládají za moudřejší než staří. Tuto chybu, která měla neblahé následky, udělal jeden izraelský král. Když jedenačtyřicetiletý Roboám nastoupil na trůn po svém otci Šalomounovi, žádali ho lidé, aby jim ulehčil břemena. Roboám šel na poradu ke starším mužům, kteří mu radili, aby byl mírný a laskavý. Potom šel k mladým mužům, a ti mu poradili, aby učinil tvrdé opatření. Přijal jejich radu. A k čemu to vedlo? Deset kmenů ze dvanácti se vzbouřilo a Roboámovi zůstala pouze asi šestina jeho království. Moudrou radu mu dali staří, ne mladí. „Není moudrost mezi letitými a porozumění v délce dnů?“ — Job 12:12; 1. Královská 12:1–16; 14:21.

8. Jaký postoj ke starším lidem, včetně rodičů, podporuje Bible?

Nepovažuj radu svých rodičů za nemoderní jen proto, že již nejsou mladí. Spíše jednej tak, jak říká Boží slovo: „Naslouchej svému otci, který tě zplodil, a nepohrdej svou matkou jen proto, že zestárla.“ Stáří si zasluhuje úctu. „Před šedinami povstaneš a budeš brát ohled na osobu starého muže a budeš mít bázeň před svým Bohem. Já jsem Jehova.“ Je pravda, že mnozí mladí lidé přehlížejí tato přikázání. To však jistě nečiní šťastnými ani je samotné ani jejich rodiče. — Přísloví 23:22; 3. Mojžíšova 19:32.

PŘISPÍVEJ SVÝM PODÍLEM

9. Jak působí na rodinu, jestliže se jeden z jejích členů bouří nebo reptá?

9 Co děláš, to nutně působí na druhé lidi. Jestliže jeden člen rodiny trpí, jsou znepokojeni všichni. A jestliže jeden reptá nebo se bouří, je také narušen pokoj celé rodiny. Aby rodina mohla být šťastná, musí k tomu každý přispívat svým podílem. — Srovnej 1. Korinťanům 12:26.

10. Proč je pro děti prospěšné, jestliže se učí vykonávat dobrou práci?

10 Můžeš přispět kladným, budujícím způsobem. Rodiče tvrdě pracují, aby se starali o potřeby rodiny. Jsi-li ještě mladý a žiješ doma, můžeš jim pomáhat. Velká část života se stráví v práci. Někteří lidé si na to stěžují. Jestliže se však učíš vykonávat dobrou práci a dělat ji s dobrou pohnutkou, přinese ti to pravé uspokojení. Naproti tomu ten, kdo nepřispívá svým podílem, ale očekává, že druzí udělají všechno za něho, nikdy nepozná uspokojení, ale působí druhým roztrpčení. Jak říká Bible, je jako „kouř v očích“. (Přísloví 10:26; Kazatel 3:12, 13) Jestliže tedy doma dostaneš nějaké úkoly, pak je vykonej, a to dobře. A chceš-li skutečně svým rodičům působit radost, udělej bez požádání i něco navíc. Pravděpodobně zjistíš, že taková práce přináší největší radost — protože jsi ji prostě dělal z upřímné touhy, abys obšťastnil své rodiče.

11. Jak mohou slova nebo skutky dítěte vrhat příznivé světlo na jeho rodiče?

11 Jestliže mladý člověk na druhé zapůsobí, chtějí téměř vždy vědět, čí je to dítě. Když mladý David projevil svou pozoruhodnou odvahu a víru, král Saul se ihned zeptal: „Čí syn je ten chlapec?“ (1. Samuelova 17:55–58) Nosíš jméno své rodiny. Co děláš a jaký jsi člověk, to vždy ovlivní názor lidí na toto jméno a na rodiče, kteří ti je dali. Je mnoho způsobů, jak můžeš působit čest svým rodičům — ve svém sousedství i ve škole — tím, že jsi laskavý, ochotný pomáhat druhým, a že jsi k ostatním uctivý a přátelský. A tím současně vzdáváš čest svému stvořiteli. — Přísloví 20:11; Hebrejcům 13:16.

12. Proč by měly děti spolupracovat s rodiči při své výchově?

12 Štěstí tvých rodičů úzce souvisí s tvým vlastním štěstím. Když tě vychovávají, snaží se ti pomoci, abys dobře začal svou životní dráhu. Spolupracuj s nimi, a způsobíš jim velkou radost, protože chtějí pro tebe to nejlepší. Inspirovaný pisatel to vyjádřil: „Můj synu, jestliže se tvé srdce stane moudrým, mé srdce, to se bude radovat.“ (Přísloví 23:15) Jestliže tvoji rodiče uznávají, že mají před Bohem odpovědnost za to, aby tě vedli cestou pravé moudrosti, pak jim pomáhej, aby mohli tuto odpovědnost věrně splnit. „Naslouchej radě a přijmi kázeň, aby ses v budoucnosti stal moudrým.“ — Přísloví 19:20.

13. Co by mohlo pomoci dítěti, aby mělo správný názor na omezení, která mu ukládají jeho rodiče?

13 Někdy snad máš pocit, že tvoji rodiče od tebe vyžadují příliš mnoho nebo že tě příliš omezují. Pokud jde o kázeň, není snadné dosáhnout správné vyrovnanosti. Až jednou budeš mít rodinu, snad zjistíš, že máš stejný problém. Jestliže ti rodiče radí, aby ses nestýkal s určitými mladými lidmi, nebo tě varují před užíváním drog či do jisté míry omezují tvé společenství s osobami druhého pohlaví, pak se zamysli nad tím, oč lepší je mít takové rodiče, kteří své děti vedou ke kázni, než mít rodiče, jimž je všechno lhostejné. (Přísloví 13:20; 3:31) Řiď se tím, jak tě ukázňují. Bude to k tvému prospěchu a potěší to jejich srdce. — Přísloví 6:23; 13:1; 15:5; Židům 12:7–11.

14, 15. Jaké biblické zásady by mohly pomoci dítěti, které chce zachovat pokoj, vyvstanou-li mezi členy rodiny problémy?

14 Doma přirozeně vznikají různé situace, které jsi sám nezavinil. Tvá reakce na ně však ovlivňuje rodinnou atmosféru. Bible radí: „Je-li to možné, pokud na vás záleží, buďte pokojní ke všem lidem.“ (Římanům 12:18) Není to vždy snadné. Všichni jsme rozdílní; vidíme věci různě a různě na ně reagujeme. Proto budou existovat protichůdné názory a přání. Dejme tomu, že máš spor se svým bratrem nebo se svou sestrou. Snad máš pocit, že ten druhý je sobecký. Co uděláš?

15 Některé děti ihned hlasitě žalují a požadují, aby některý z rodičů zasáhl. Nebo snad berou záležitosti do svých rukou, strkají a bijí druhé, aby prosadily svoji vůli. V jednom inspirovaném přísloví je však řečeno: „Pochopení člověka jistě zmírňuje jeho hněv.“ (Přísloví 19:11) Jakým způsobem? Tím, že ho přiměje k tomu aby uvažoval o polehčujících okolnostech. (Snad nešlo o úmyslný čin.) Kdo je rozumný, vzpomene si, kolikrát on sám nebyl v právu. (A jak je vděčný za to, že mu Bůh odpustil!) Snad si také uvědomí, že by to bylo od něho špatné, kdyby svým hněvem narušoval pokoj celé rodiny, i kdyby jeho bratr nebo sestra nebyli v právu. O tom, kdo má takové pochopení, říká přísloví dále: „Je od něho krásné, jestliže přejde přestoupení.“ — Viz také Kolosanům 3:13, 14.

16. Jaké jednání dětí potěší bohabojné rodiče?

16 V zásadě totéž, co působí radost bohabojným rodičům, rozradostňuje i Jehovovo srdce. A to, co zarmucuje rodiče, zarmucuje i Jehovu. (Žalm 78:36–41) Rodiče, kteří neznají Jehovův názor, snad mají radost, jsou-li jejich děti ve světě populární, jestliže si dělají jméno nebo vydělávají hodně peněz, a podobně. Ale rodiče, jejichž Bohem je Jehova, vědí, že svět a jeho žádosti pomíjejí, ale „kdo činí Boží vůli, zůstává navždy“. (1. Jana 2:15–17) Jsou tedy skutečně šťastní, jestliže vidí, že jejich děti poslouchají svého stvořitele, konají jeho vůli a zrcadlí jeho vlastnosti. Přirozeně, že jsou zbožní rodiče šťastní, když jejich děti dělají pokroky ve škole. Jsou však ještě šťastnější, když jejich děti projevují svým jednáním ve škole i jinde, že si váží Božích měřítek a že si přejí jednat tak, aby se Bohu líbily. A zvláště mají radost tehdy, jestliže se jejich děti dále i v dospělosti radují z Jehovových cest.

ODPOVĚDNOST STARAT SE O SVÉ RODIČE

17–19. Jak by mohli dospělí synové a dcery ukázat, že si váží svých rodičů?

17 Náš zájem o rodiče by neměl ochladnout, když jako dospělí opustíme domov. Chceme, aby byli šťastní po celý svůj život. Mnoho let se starali o naše potřeby, a přitom často přinášeli značné oběti. Co můžeme nyní dělat, abychom jim ukázali, že si toho vážíme?

18 Měli bychom pamatovat na Boží přikázání: „Cti svého otce a svou matku.“ (Matouš 19:19) Jsme snad velice zaměstnáni. Musíme si však uvědomit, že to pro naše rodiče hodně znamená, dáváme-li jim o sobě vědět a navštěvujeme je.

19 V pozdějších letech můžeš ukázat i jinak, že „ctíš“ své rodiče. Jestliže potřebují hmotnou pomoc, pak projev ocenění pro všechno, co pro tebe udělali, a také pro Jehovovy spravedlivé požadavky. O těch, kteří jsou pokročilejšího věku, apoštol Pavel napsal: „Má-li však nějaká vdova děti nebo vnoučata, ty ať se nejprve učí, jak projevovat zbožnou oddanost ve své domácnosti a splácet patřičnou náhradu svým rodičům a prarodičům, neboť to je v Božích očích přijatelné.“ — 1. Timoteovi 5:3, 4.

20, 21. a) Co podle Matouše 15:1–6 zahrnuje požadavek ctít rodiče? b) Je něco, co by mohlo někoho osvobodit od povinnosti ctít takto své rodiče?

20 Z Písem jasně vyplývá, že v požadavku „ctít“ své rodiče je zahrnuta i hmotná podpora. Při jedné příležitosti farizeové obvinili Ježíše a jeho učedníky, že porušují ústní podání. Ježíš na to odpověděl: „Proč také vy přestupujete Boží přikázání pro své ústní podání? Bůh například řekl: ‚Cti svého otce a svou matku‘ a ‚Kdo spílá otci nebo matce, ať skončí smrtí‘. Ale vy říkáte: ‚Kdo řekne svému otci nebo matce: „Cokoli mám, čím bych ti snad mohl prospět, je dar zasvěcený Bohu,“ ten vůbec nemusí ctít svého otce.‘ A tak jste učinili Boží slovo neplatným pro své ústní podání.“ — Matouš 15:1–6.

21 Tím, že prohlásili své peníze nebo jiný majetek za „dar zasvěcený Bohu“, podle ústního podání se osvobodili od odpovědnosti za péči o své rodiče. Ježíš však s tím nesouhlasil. A my dnes bychom si to měli vzít k srdci. Je sice pravda, že v mnoha zemích je o potřeby starších rodičů postaráno starobním pojištěním a sociální péčí. Jsou však tato opatření opravdu postačující? Nejsou-li dostatečná, nebo jestliže vůbec neexistují, pak děti, které opravdu ctí své rodiče, budou dělat všechno, co budou moci, aby svým rodičům opatřily to, co jim chybí. Péče o staré rodiče, kteří mají nouzi, je podle slov apoštola Pavla skutečně důkazem „zbožné oddanosti“, oddanosti k Jehovovi Bohu, který je původcem rodinného uspořádání.

22. Co bychom měli dávat svým rodičům kromě hmotných věcí?

22 Neměli bychom si však myslet, že mají-li rodiče ve svém pokročilém věku vhodnou potravu, oblečení a přístřeší, nepotřebují již nic víc. Mají také citové a duchovní potřeby. Potřebují lásku a pozornost, a to daleko naléhavěji. Po celý svůj život potřebujeme cítit, že nás někdo miluje, že někomu patříme, že nejsme sami. Děti by se neměly odvracet od svých starých rodičů, ať jde o jejich potřeby fyzické nebo citové. „Kdo špatně jedná se svým otcem a zahání matku, je syn, který jedná hanebně a nevděčně.“ — Přísloví 19:26.

23. Jak může být dítě zdrojem radosti pro své rodiče?

23 Děti zaujímají důležité místo v životě svých rodičů od mládí až do dospělosti. Mnohé děti jsou pro své rodiče zdrojem zármutku a zklamání. Jestliže však máš úctu k postavení svých rodičů a posloucháš jejich radu, jestliže jim dáváš najevo pravou lásku a náklonnost, můžeš jejich srdci denně působit radost. Ano, „dej svému otci a své matce důvod k potěšení, a ať se veselí ta, která tě zrodila.“ — Přísloví 23:25, Nová anglická bible.

[Studijní otázky]