Kapitola 13

Pozdější léta života

1, 2. a) Jaké problémy mohou vzniknout, když děti opustí domov? b) Jak se někteří snaží vypořádat se s problémy stárnutí?

NENÍ-LI náš život vyplněn nějakou tělesnou nebo duševní činností, nudíme se. Život se nám zdá prázdný a začneme pociťovat neklid. Tento problém někdy vzniká u manželů, jejichž děti už vyrostly a opustily domov. V uplynulých letech byl jejich život naplněn rodičovskými povinnostmi. Nyní všechna tato činnost náhle skončila spolu s odpovědností za výchovu dětí.

² Kromě toho nastávají během let i tělesné změny. Objevují se vrásky, šednou a řidnou vlasy a vyvstávají bolesti a obtíže, které jsme nikdy předtím nepozorovali. Skutečně stárneme. Někteří lidé nechtějí vzít v úvahu tyto skutečnosti a zoufale se snaží dokázat, že jsou stejně mladí jako dříve. Náhle začínají být velmi společensky aktivní — navštěvují jednu společnost za druhou nebo se nadšeně věnují sportům. Touto horečnou činností se udržují v určité aktivitě; ale přináší jim to trvalé uspokojení? Mají tito lidé z takové činnosti pocit, že jsou opravdu potřební, takže jejich život má skutečně smysl?

3. Čemu bychom se měli vyhnout v souvislosti s rekreační činností, i když sama o sobě může přinášet radost?

³ Rekreační činnost může samozřejmě přinášet radost. A v pozdějších letech života snad zjistíš, že máš nyní čas dělat některé věci, které jsi nemohl  dělat, když tvé děti byly malé. Jestliže však v první řadě hledáš požitky, mohou ti vzniknout vážné problémy. — 2. Timoteovi 3:4, 5; Lukáš 8:4–8, 14.

VĚRNOST — KRÁSNÁ VLASTNOST

4, 5. K čemu to může vést, jestliže se starší lidé domnívají, že musí dokázat, jak jsou ještě přitažliví pro druhé pohlaví?

⁴ V tomto životním období se mnoha lidem zdá, že musí dokázat, jak jsou ještě přitažliví pro druhé pohlaví. V nějaké společnosti nebo při jiné příležitosti snad začínají s někým flirtovat. Zvláště muži mají „pletky“ s mladšími ženami, a v nynější době „nové morálky“ také mnohé ženy hledají sebejistotu v povrchních „pletkách“ mimo manželství. Mnozí jsou mnoho let v manželství, ale začínají si pohrávat s myšlenkou, že začnou „nový život“ s novým manželským partnerem. Snad se snaží ospravedlnit se tím, že poukazují na chyby svého manželského druha. Přitom obvykle zlehčují své vlastní nedostatky včetně své nevěry vůči manželskému partnerovi i vůči správným zásadám.

⁵ Snad dokonce vědí, že Ježíš řekl: „Každý, kdo se rozvádí se svou manželkou, vyjma z důvodu smilstva [porneia: hrubá pohlavní nemravnost], a ožení se s jinou, cizoloží.“ Ačkoli zde Ježíš ukázal, že není správné rozvádět se se svým manželským partnerem „z jakýchkoli důvodů“, jsou ochotni použít pro rozvod jakýkoli důvod, který dovoluje světský zákon. (Matouš 19:3–9) Potom vstupují do manželství s novým partnerem, často s tím, o něhož se zajímali ještě dříve, než podali žádost o rozvod. Vědí sice, co říká Boží slovo o takovém jednání, namlouvají si však, že  Bůh ve svém velkém milosrdenství bude mít pro ně pochopení.

6. Jak se Jehova Bůh dívá na nevážnost k manželské smlouvě?

⁶ Abychom se nedali zlákat takovým nemorálním myšlením, měli bychom uvažovat o tom, co řekl Jehova prostřednictvím svého proroka Malachiáše izraelskému lidu: „‚A to je to druhé, co děláte: to vede k tomu, že Jehovův oltář je pokryt slzami, pláčem a vzdycháním, takže se již nikdo neobrací k obětnímu daru ani nemá rozkoš z ničeho z vaší ruky. A vy říkáte: „Proč?“ Proto, že Jehova sám svědčil mezi tebou a manželkou tvého mládí, s níž jsi ty sám jednal zrádně. . . Budete na stráži vzhledem ke svému duchu, a s manželkou svého mládí ať nikdo nejedná zrádně. On totiž nenávidí rozvod‘, řekl Jehova, Bůh Izraele.“ (Malachiáš 2:13–16) Ano, zradu v jednání s manželským druhem a nevážnost k manželské smlouvě Bůh odsuzuje; poškozují vztah k dárci života.

7. Proč nevážnost k manželské smlouvě nemůže vést ke štěstí?

⁷ Je možné tímto způsobem najít cestu k lepšímu životu? Sotva. Jakýkoli nový sňatek, uzavřený za takových předpokladů, spočívá na vratkých základech. Kdo tak jedná, dokazuje, že ani ve spojení s nejcennějším vztahem není spolehlivý. Takový člověk snad sice našel v osobnosti nového partnera něco poutavého, co jeho dřívější manželský druh neměl. Usiloval však přitom pouze o své vlastní požitky, bez ohledu na zármutek a žal, které tím způsobil. To jistě není předpoklad pro šťastné manželství.

8. Co je v manželství cennější než tělesná krása?

 ⁸ Manželská věrnost je mnohem cennější než tělesná krása. Tělesná krása s léty nevyhnutelně vadne, ale krása věrné oddanosti s každým uplynulým rokem vzrůstá. Snaha obšťastnit druhého a ochota klást jeho zájmy před své vlastní zájmy, mohou přinést trvalé uspokojení, protože je skutečně „více štěstí v dávání než v přijímání“. (Skutky 20:35) Žijí-li dva lidé spolu v manželství mnoho let, vzájemně si sdělují své myšlenky a pocity, sdílejí spolu svou práci, cíle a naděje v dobrých i špatných dobách — a to všechno dělají z lásky — pak jsou skutečně spjati a žijí společným životem. Mají nesmírně mnoho společného — duševně, citově i duchovně. Romantická láska, která je snad před manželstvím zaslepovala vzhledem k chybám druhého, se mění v hluboce procítěnou oddanost, která oba přiměje k tomu, aby pohlíželi na nedostatky druhého jako na příležitost poskytovat pomoc a zaplňovat mezery. Vládne mezi nimi opravdová důvěra, pocit jistoty, protože vědí, že budou jeden při druhém stát, ať vznikne jakýkoli problém. Je pro ně naprosto přirozené být věrní jeden druhému. U Micheáše 6:8 čteme: „Řekl ti, pozemský člověče, co je dobré. A co od tebe Jehova požaduje nazpět, než abys jednal podle práva a miloval laskavost a abys byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“

DOSPĚLÉ DĚTI — NOVÝ VZTAH

9–11. a) Je v souladu s Božím předsevzetím, aby vztah mezi rodiči a jejich dětmi zůstával po celý život stejný? b) Jaký to má význam pro radu, kterou snad rodiče dávají svým dospělým dětem? c) Jestliže jsou děti v manželství, čí postavení hlavy by měli respektovat jejich rodiče?

⁹ I když muž a žena spolu mají zůstat po celý život, nezamýšlel stvořitel toto uspořádání pro  rodiče a děti. Je pravda, že tě tvé děti potřebovaly každý den, když dorůstaly. Nepotřebovaly, aby ses o ně staral jen v tělesném ohledu, ale bylo nutné také duchovní vedení. Když tě hned neposlechly, snad jsi trval na určitých věcech, které byly k jejich užitku. Když si však zakládají svou vlastní rodinu, v určitém ohledu se mění vztahy mezi tebou a jimi. (1. Mojžíšova 2:24) To neznamená, že se změní tvé city k nim, ale dochází k přesunu odpovědnosti. Je nutné, abys změnil způsob jednání s nimi.

¹⁰ Někdy ještě potřebují radu. A je důkazem moudrosti, jestliže přijímají od svých rodičů dobrou radu, protože rodiče mají více životních zkušeností. (Přísloví 12:15; 23:22) Když však svým synům nebo dcerám, kteří stojí na vlastních nohách, předkládáš radu, potom je moudré provést to tak, aby bylo zřejmé, že se nyní musí rozhodovat sami a že ty to uznáváš.

¹¹ To je velmi důležité, jsou-li v manželství. V některých zemích je pevně zakořeněný zvyk, že mladá manželka je pod dozorem své tchyně. V jiných zemích příbuzní obou manželů značně ovlivňují záležitosti rodiny. Přináší to však pravé štěstí? Stvořitel rodiny ví, co je nejlepší, a říká: „Muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky.“ (1. Mojžíšova 2:24) Odpovědnost za rozhodování nyní nemají rodiče manžela ani manželky, ale manžel. „Manžel je hlavou své manželky, jako i Kristus je hlavou sboru,“ říká Boží slovo. (Efezanům 5:23) Budeš-li respektovat toto uspořádání, pocítíš mnohem větší radost z toho, co budeš dělat pro své dorostlé děti a později pro svá vnoučata.

 RADUJ SE Z TOHO, CO DĚLÁŠ PRO JINÉ

12. a) Jak by mohli rodiče prohlubovat svou lásku k sobě navzájem, když si jejich děti již založily svou vlastní domácnost? b) Co by mohli nyní dělat, aby jejich život měl hlubší smysl?

¹² Všichni bychom rádi cítili, že náš život je užitečný a že má smysl. Uspokojení této potřeby je důležité pro tvé vlastní blaho. Kromě tvých dětí je mnoho jiných lidí, jimž můžeš pomáhat. A co tvůj vlastní manželský partner? Když tvé děti dorůstaly, soustřeďovalo se na ně mnoho tvé pozornosti. Nyní máš příležitost dělat pro svého manželského partnera mnohem více. Může vám to pomoci k prohloubení vašeho vztahu. Dobro však můžeš konat nejen ve vlastní rodině. Můžeš rozšířit pole své působnosti tím, že budeš pomáhat nemocným sousedům, věnuješ čas osamělým lidem nebo budeš podle svých možností hmotně podporovat ty, kteří se nezaviněně dostali do nouze. (2. Korinťanům 6:11, 12) Bible nám vypráví o Dorkas, ženě, jež byla velice milována, protože „oplývala dobrými skutky a dary milosrdenství, které poskytovala“ vdovám. (Skutky 9:36, 39) Bible chválí ty, kteří pomáhají sklíčeným. (Přísloví 14:21) Podle Bible je podstatnou součástí uctívání, které se líbí Bohu, „starat se o sirotky a vdovy v jejich soužení“. (Jakub 1:27) Kromě toho nás všechny Bible povzbuzuje: „Nezapomínejte konat dobro a dělit se o věci s jinými, protože takové oběti se Bohu líbí.“ — Židům 13:16.

13. Jakou pohnutku musí mít ten, kdo chce, aby jeho pomoc druhým měla nějakou cenu?

¹³ Znamená to, že čistě lidumilná činnost je klíčem ke štěstí? Nejednáme-li s duchovní pohnutkou,  s přáním napodobovat Boží lásku, může naše jednání vést k marnosti. (1. Korinťanům 13:3; Efezanům 5:1, 2) Proč? Protože může vést ke zklamání, když si někteří lidé neváží tvé laskavosti nebo zneužívají tvé štědrosti.

14, 15. Jak se stane život skutečně šťastným a uspokojujícím?

¹⁴ Jestliže však člověk skutečně věnuje svůj život službě Bohu, pocítí největší uspokojení z poznání, že to, co dělá, se líbí jeho stvořiteli. A jeho možnosti působit druhým dobro nejsou omezeny jeho hmotnými prostředky. Má ‚slavné dobré poselství šťastného Boha‘, Jehovy, a má také přednost zvěstovat je druhým lidem. (1. Timoteovi 1:11) Z Bible poznává, jak je možné vypořádat se s problémy současného života a jak velkolepou budoucnost slibuje Bůh. A jaká je to radost, když mluvíme s druhými o takovém dobrém poselství a obracíme jejich pozornost k jeho původci, Jehovovi Bohu! Inspirovaný pisatel Žalmu 147:1 řekl: „Chvalte Jah, lidé, neboť je dobré hrát melodie našemu Bohu; vždyť je to příjemné — chvála je vhodná.“

¹⁵ Rozumíme-li Jehovově vůli ve spojení se svým životem a ctíme-li jej, potom náš život bude mít opravdu smysl. (Zjevení 4:11) Najdeš opravdové uspokojení, když budeš sdělovat druhým biblické pravdy a budeš se na tom plně podílet podle svých možností. Ačkoli snad tvé vlastní děti již dorostly, můžeš se radovat z růstu „duchovních dětí“. A uvidíš-li, jak rozvíjejí zralou křesťanskou osobnost, budeš se cítit jako apoštol Pavel, když psal těm, jimž dříve pomáhal: „Co je naše naděje nebo radost nebo koruna jásání —  nuže, nejste to skutečně vy?. . . Určitě jste naše sláva i radost.“ — 1. Tesaloničanům 2:19, 20.

PŘIZPŮSOB SE, JESTLIŽE SE ZMĚNÍ OKOLNOSTI

16, 17. a) Čemu bychom se měli vyhnout, když přicházejí problémy? b) Co může někomu pomoci, aby nezůstal sám při překonávání nových problémů, i když ztratí svého manželského druha smrtí?

¹⁶ Časem samozřejmě většina lidí zjistí, že nemohou dělat tolik, co dříve. Potom se musí přizpůsobit a být ochotni učinit nějaké změny. Jestliže vyvstanou zdravotní problémy, je nutno jim věnovat pozornost. Je však moudré, aby člověk byl vyrovnaný a aby se neupjal na to, co mu chybí, a přitom by přehlédl příležitosti, které se mu naskýtají každý den. Problémy budou, a je-li možné proti nim něco konstruktivně dělat, je moudré to dělat. Starostmi se však ničeho nedosáhne a pouhým přáním, aby se něco změnilo, se také nic nezlepší. Místo toho, abys toužil po minulosti, chop se příležitostí, které máš nyní.

¹⁷ Totéž platí, jestliže v pozdějších letech svého života zůstaneš znovu sám. Pokud jsi měl šťastné manželství, zachováš si nepochybně vzpomínky plné lásky. Život však jde dál a nastane čas provést změny. Setkáš se s novými problémy, ale jestliže ve svém způsobu života projevuješ víru v Boha, nebudeš je muset řešit sám. — Žalm 37:25; Přísloví 3:5, 6.

18–20. Co může přispět k tomu, aby i v pozdějších letech měl život smysl?

¹⁸ Přes nepříznivé stránky života je mnoho věcí, které nám přinášejí radost — dobří přátelé, příležitosti, kdy můžeme něco dělat pro druhé, potěšení z dobrého jídla, nádherný západ slunce, ptačí  zpěv. I když snad naše současné poměry nejsou ideální, máme ujištění, že Bůh učiní konec zlu a že lidstvo osvobodí od zármutku, starostí, nemocí a dokonce i od smrti. — Zjevení 21:4.

¹⁹ Je pravda, že člověk, který se dívá na život hlavně z materialistického hlediska, často zjistí, že jeho pozdější léta jsou velmi prázdná. Pisatel knihy Kazatel popsal výsledky takového života slovy: „Všechno je marnost.“ (Kazatel 12:8) O mužích, kteří měli víru, jako o Abrahámovi a Izákovi, však Bible říká, že byli na konci svého života „staří a spokojení“. (1. Mojžíšova 25:8; 35:29) V čem je rozdíl? Tito mužové věřili v Boha. Byli přesvědčeni, že v Božím určeném čase, budou mrtví opět oživeni, těšili se na dobu, kdy Bůh zřídí spravedlivou vládu pro celé lidstvo. — Hebrejcům 11:10, 19.

²⁰ Nedovol ani ty ve své situaci, aby ti současné problémy zaslepily pohled na mnoho dobrých věcí kolem a na podivuhodnou budoucnost, kterou Bůh slibuje svým služebníkům. Tvůj život bude mít potom smysl a každý den ti přinese uspokojení, a to dokonce i v pozdějším věku.

[Studijní otázky]

 [Obrázek na straně 176]

Čím více se dva životy překrývají, tím více se stávají jedním