10. kapitola

Jak se díváš na své rodiče?

1–3. (a) Co prozrazuje postoj člověka k jeho rodičům? (b) Jaký postoj mají mladí lidé, které znáš, ke svým rodičům? Jsi stejného názoru jako oni? (c) Jaká výchova může pomoci mladým lidem vážit si svých rodičů a proč?

KDYŽ lidé vyprávějí, jak smýšlí o svých rodičích, může to hodně říci také o nich samých. Ano, jak mluvíš o svých rodičích a jak s nimi jednáš, ukazuje, co je v tvé vlastní mysli a v tvém srdci. Říká to hodně o tom, jakým jsi právě teď člověkem. Naznačuje to také jasně, jakým člověkem pravděpodobně budeš v budoucnosti. Je to tím, že způsob, jakým se chováš ve své rodině, se stane součástí tvé osobnosti.

² Někteří mladí lidé se staví negativně téměř ke všemu, co jejich rodiče vyžadují. Myslí si, že jim rodiče nikdy nerozumějí, a pakliže se o to snaží, jsou beznadějně staromódní a nemohou jim poskytnout užitečné vedení v tomto rychle se měnícím světě. To však postupně přerůstá ve vzpurnost, která — není-li krocena — se stane zvykem. Odráží se to také v jednání s lidmi mimo rodinný kruh. A dříve než poznáš, jak jsi došel daleko, přivede tě to do vážných těžkostí, protože již nemáš chuť poslouchat zákony, které mají sloužit k užitku lidské společnosti jako celku.

³ Ale jsou i jiní mladiství, kteří nemají takový postoj. Vyrůstají a prokazují rodičům úctu. Tito mladí lidé vědí, proč je svět v takových těžkostech a co jim přinese budoucnost. Nedají se proto přinutit, aby  se přizpůsobili negativnímu postoji, který mají druzí ke svým rodičům. Oceňují, že je jejich rodiče vychovávali v úctě k nejvyšším morálním zásadám — k zásadám, které můžeme najít v psaném Božím slově. Bible dává radu: „Vy, otcové, nedrážděte své děti, ale dále je vychovávejte v kázni a usměrňujte jejich mysl k Jehovovi.“ Tito mladí se nechají tímto způsobem vychovávat a ochotně přijímají svou úlohu. To vede k tomu, že poznávají své místo v rodinném uspořádání. Proto vládnou v jejich domově dobré vztahy. — Efezským 6:4, NS, rev. vyd. 1971.

RODIČE SI ZASLOUŽÍ POSLUŠNOST

4–6. (a) Co pro tebe rodiče udělali za dobu tvého dosavadního života? (b) Jak můžeš ukázat, že jsi za to vděčný? (Efezským 6:1, 2)

⁴ Co však ti mladí lidé, jejichž rodiče je neučí biblickým zásadám? Neměli by snad mít proto úctu ke svým rodičům a poslouchat je? I když je pravda, že vedení rodičů trpí, jestliže není v souladu s Božími měřítky, avšak to nezmenšuje nutnost, aby i tito mladí měli ke svým rodičům správný postoj. Proč ne? Je pro to řada důvodů.

⁵ Protože jsi ještě nikdy nebyl odkázán sám na sebe, nemůžeš snad plně ocenit, co všechno pro tebe rodiče udělali. Přemýšlej však někdy: Ode dne tvého narození se otec i matka denně o tebe starali. Starali se o tvou potravu, ošacení a bydlení a dbali o tvou výchovu.

⁶ Kdyby sis někoho najal, kdo by pro tebe dělal všechno to, co pro tebe dělali rodiče od tvého narození, stálo by tě to malé jmění. Proto rodiče zasluhují, aby  sis jich vážil. Až se oženíš a budeš mít sám děti, oceníš ještě daleko více, co vše pro tebe udělali tvoji rodiče. Proč to však neocenit již nyní? Splať rodičům něco z lásky, kterou jsi jim dlužen, važ si jich a poslouchej je. Tak dokážeš, že se vyvíjíš ve zralého člověka, jenž je rozumný a váží si lidí, kteří mu prokázali dobro.

7–12. (a) Jak by měl mladý člověk smýšlet o chybách svých rodičů? (Matouš 6:14, 15) (b) Jaké postavení dal podle Bible Bůh rodičům? (Přísloví 6:20) Proč je to nutné uspořádání? (c) Jak je závažné, když někdo neposlouchá své rodiče?

⁷ To neznamená, že tvoji rodiče jsou dokonalí. Jistě se dopouštějí chyb. Ale i ty děláš chyby, a asi ještě větší než oni, protože nemáš jejich životní zkušenosti. Kritizuješ chyby svých rodičů, zatímco vyžaduješ, aby oni byli ke tvým chybám shovívaví? Chceš-li být důsledný, měl by ses naučit přehlížet chyby svých rodičů, jako oni musí přehlédnout mnoho chyb, kterých se dopouštíš ty. A protože tvoji rodiče nesou daleko větší odpovědnost než ty, je zcela pochopitelné, že někdy udělají chybu. Zde je vhodná biblická zásada: „Ten, kdo nečiní milosrdenství, bude mít soud bez milosrdenství. Milosrdenství vítězně jásá nad soudem.“ — Jakub 2:13.

⁸ V některém případě snad podle tvého mínění udělají rodiče chybu, ale možná, že je to pouze proto, že se dívají na záležitost z jiného hlediska. Co bys měl udělat, když se to stane a rodiče učiní konečné rozhodnutí?

⁹ Mysli na to, že postavení tvých rodičů je jiné než tvé. Rodiče zaujímají v Božím pořádku věcí vyšší postavení než ty. Bůh jim dal autoritu a odpovědnost, kterou ty ještě nemáš. Proto konečné rozhodnutí ve  věcech týkajících se tebe náleží tvým rodičům. Boží slovo radí: „Vy, děti, poslouchejte své rodiče ve všem, neboť je to libé v Pánu.“ Přirozeně je tím míněna poslušnost všech rodičovských požadavků, které neodporují Božím zákonům. — Kolossenským 3:20.

¹⁰ Jak vidíš, musí být v lidské společnosti pořádek. Bez pořádku by byl zmatek, ba dokonce anarchie. Námořník například neporoučí kapitánovi, jak vést loď, a fotbalový hráč neříká předsedovi fotbalového klubu, jak tento klub řídit. Dobrý kapitán a dobrý předseda klubu přirozeně vítají a podporují návrhy,  které podají jejich podřízení. Kdyby však dovolili druhým, aby veleli nebo aby určovali, co se má dělat, jejich autorita by byla podkopána a vznikl by zmatek a nepořádek. Souhlasíš s tímto závěrem?

¹¹ Proto musí být i v rodině určitý pořádek. Bůh dal otci postavení hlavy, zatímco matka s ním úzce spolupracuje. Oběma rodičům byl svěřen dohled nad dětmi. Když ti tedy rodiče uloží určité věci a vyžadují od tebe například, abys byl večer v určitou dobu doma, říkají ti, s kým se máš stýkat, jak se máš česat, jak se máš oblékat a podobně, a ty je posloucháš, pak respektuješ Boží uspořádání. Neposloucháš-li však své rodiče, pak si nevážíš Božího uspořádání. To znamená, že odporuješ Bohu, stvořiteli tvému i tvých rodičů! A ty víš, kdo nakonec prohraje. To, jak respektuješ příkazy svých rodičů, ukazuje, jaký máš postoj k tomu, který je vyšší než oni, jemuž i oni musí být podřízeni — k Jehovovi Bohu.

¹² Proto říká Boží slovo: „Oko, které se posmívá otci a pohrdá poslušností vůči matce — havrani z řečiště potoka je vyklovnou a synové orla je sežerou.“ Tak tedy mladiství zaplatí životem za špatný postoj ke svým rodičům! — Přísloví 30:17.

CO SE MŮŽEŠ NAUČIT, JSI-LI PODŘÍZENÝ

13–17. (a) Jak ti může později pomoci, budeš-li také otcem nebo matkou, když se nyní učíš vážit si svých rodičů a poslouchat je? (b) Jak ti to může pomoci ve škole a na pracovišti? (c) Jak se to dotýká tvého vztahu k Bohu?

¹³ Až jednou budeš plnoletý a snad založíš rodinu, jistě si budeš přát, aby si tě děti vážily a aby tě poslouchaly. Když ses však nenaučil mít v úctě své rodiče,  stěží se ti podaří vychovat své děti tak, aby měly úctu k tobě. Bible říká, že člověk sklidí to, co zasel. (Galatským 6:7) Nauč se vyrovnat se s podřízeným postavením, které máš nyní, a pomůže ti to, aby ses později vyrovnal s většími odpovědnostmi jako dospělý, nebo snad jako jeden z rodičů.

¹⁴ Máš-li ke svým rodičům negativní postoj, může se to později projevit i v jiných věcech. Až například budeš pracovat, budeš potom vždy uznávat autoritu svého zaměstnavatele? Když ti dá nějakou práci, bude ti obtížné ji vykonat? Budeš si neustále stěžovat na práci? A jak se budeš chovat ke svým spolupracovníkům? Snad si budeš na ně stále stěžovat a nikdy je nepochválíš za dobro, které ti prokázali. Nebo půjdeš-li studovat či učit se řemeslu, můžeš si za několik týdnů myslet, že znáš víc, než tvůj učitel. To vše ti může lehce způsobit mnoho zármutku a těžkostí. A je to vše ovoce toho, že jsi měl ke svým rodičům špatný postoj.

¹⁵ Přijmi tedy rodinné uspořádání a své místo v něm. Uznávej, že je to Boží uspořádání a že je nejlepší.

¹⁶ Jestliže však nepřijmeš jako mladistvý své povinnosti v rodině, potom si sám připravuješ nepříjemnosti. Nejen že to ovlivní tvůj vztah k rodičům i ke druhým, ale i tvůj celý další život; a co je nejdůležitější, ovlivní to tvůj vztah k Bohu. A on je jediný, kdo rozhoduje, budeš-li věčně žít v jeho novém pořádku, nebo budeš-li vymazán z existence, až bude již brzy zničen tento zlý systém věcí. Reaguj tedy na výzvu: „Můj synu, nezapomínej na můj zákon a ať  tvé srdce zachovává má přikázání, neboť délka dnů a roky života a pokoj ti budou přidány.“ — Přísloví 3:1, 2.

¹⁷ Jen si představ, jakou odměnu obdrží ten, kdo bude zachovávat přikázání našeho nebeského Otce a nezapomene na jeho zákon! Odměnou je „délka dnů a roky života a pokoj“. Také po tom toužíš? Opravdu si přeješ žít dlouho a vést pokojný, šťastný život? Potom dokaž, že nasloucháš Boží radě a poslouchej své rodiče.

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 76]

Prokazuješ svým rodičům úctu, kterou si zaslouží?