1, 2. Proč je kompas tak důležitý a proč k němu můžeme přirovnat svědomí?

 NÁMOŘNÍK kormidluje loď přes rozlehlý oceán. Turista jde sám divokou přírodou. Pilot řídí letadlo nad mraky, které se táhnou až za obzor. Co mají tito lidé společného? Každý z nich se může dostat do potíží, pokud nebude mít při ruce kompas. To platí především tehdy, když nemá žádné moderní navigační zařízení.

² Kompas je jednoduchý přístroj. Obvykle se skládá jenom z růžice a magnetické střelky, která ukazuje k severu. Když kompas funguje správně a zvláště když se používá spolu s přesnou mapou, může člověku i zachránit život. V určitém smyslu můžeme ke kompasu přirovnat jeden vzácný dar od Jehovy — naše svědomí. (Jakub 1:17) Bez svědomí bychom byli beznadějně ztraceni. Když se  jím budeme řídit, může nám pomoci najít v životě správnou cestu a držet se jí. V této kapitole se nejprve zamyslíme nad tím, co svědomí je a jak pracuje. Potom si rozebereme následující body: (1) Jak můžeme své svědomí školit, (2) proč bychom měli brát ohled na svědomí druhých a (3) jaký užitek nám přináší čisté svědomí.

 3. Jaký je doslovný význam řeckého slova, které se překládá jako „svědomí“, a o jakou jedinečnou lidskou schopnost se jedná?

³ Řecké slovo, které se v Bibli překládá jako „svědomí“, doslova znamená „spolupoznání neboli poznání vlastní osoby“. Na rozdíl od všech ostatních pozemských tvorů máme od Boha schopnost být si vědomi sami sebe. Můžeme obrazně řečeno poodstoupit, podívat se na sebe a zhodnotit, zda jsme mravně čistí. Naše svědomí je vnitřní soudce, který zkoumá naše jednání, postoje a rozhodnutí. Může nás vést k dobrým rozhodnutím a varovat před špatnými. V případě, že se rozhodneme správně, odmění nás dobrým pocitem, ale pokud si zvolíme špatně, bude nás trápit.

4, 5. (a) Jak víme, že Adam a Eva měli svědomí, a k čemu vedlo to, že nedbali na Boží zákon? (b) Které příklady ukazují, že věrní lidé z předkřesťanských dob se svědomím řídili?

⁴ Tato schopnost byla dána lidem od samotného počátku. U Adama a Evy se svědomí projevilo tím, že se styděli, když zhřešili. (1. Mojžíšova 3:7, 8) Boží zákon však porušili svévolně a výčitky svědomí jim už nebyly nic platné. Vědomě se rozhodli, že se vzbouří proti Jehovovi Bohu a stanou se tak jeho odpůrci. Jako dokonalí lidé věděli, co dělají, a když zhřešili, už se nemohli k Bohu vrátit.

⁵ Na rozdíl od Adama a Evy se mnozí nedokonalí lidé řídili hlasem svého svědomí. Například věrný Job řekl: „Chopil jsem se své spravedlivosti a nepustím ji; mé  srdce mě nebude popichovat pro žádný z mých dnů.“ a (Job 27:6) Job pečlivě naslouchal svému svědomí a v souladu s ním se rozhodoval a jednal. S opravdovým uspokojením tedy mohl říci, že ho svědomí netrápilo pocity viny a studu. Povšimněme si v tomto ohledu rozdílu mezi Jobem a Davidem. Když David projevil neúctu k Saulovi, kterého Jehova ustanovil za krále, „potom se stalo, že Davida trestalo srdce“. (1. Samuelova 24:5) Tyto výčitky svědomí byly pro Davida užitečné. Pomohly mu, aby tak už nikdy nejednal.

 6. Z čeho je patrné, že svědomí dostali od Boha všichni lidé?

⁶ Mají tento dar v podobě svědomí pouze Jehovovi služebníci? Odpověď najdeme v následujících inspirovaných slovech apoštola Pavla: „Kdykoli . . . lidé z národů, kteří nemají zákon, činí přirozeně věci zákona, tito lidé, ačkoli nemají zákon, jsou zákonem sami sobě. Právě ti projevují, že mají záležitost zákona napsanou ve svém srdci, zatímco s nimi jejich svědomí vydává svědectví a oni jsou svými vlastními myšlenkami obžalováváni nebo též omlouváni.“ (Římanům 2:14, 15) I ti lidé, kteří Jehovovy zákony neznají vůbec, mohou někdy být tímto vnitřním svědkem podněcováni k tomu, aby jednali v souladu s Božími zásadami.

 7. Proč může svědomí někdy reagovat nesprávně?

⁷ Svědomí však někdy může reagovat nesprávně. Proč? Pokud kompas umístíme k železnému předmětu, střelka bude ukazovat jinam než k severu. A pokud je kompas  používán bez přesné mapy, je prakticky k ničemu. Podobně, když je naše svědomí ovlivněno sobeckými touhami našeho srdce, může nás vést nesprávným směrem. A jestliže svědomí nepoužíváme společně se spolehlivými zásadami z Božího Slova, může se stát, že v mnoha důležitých situacích nedokážeme rozlišit mezi tím, co je správné a co nesprávné. Má-li naše svědomí dobře reagovat, musíme se nechat vést Jehovovým svatým duchem. Pavel napsal: „Mé svědomí vydává se mnou svědectví ve svatém duchu.“ (Římanům 9:1) Jak můžeme dosáhnout toho, aby naše svědomí bylo v souladu s Jehovovým svatým duchem? Musíme své svědomí školit.

 8. (a) Čím může být svědomí ovlivněno a na čem bychom měli především zakládat svá rozhodnutí? (b) Proč nemusí být směrodatné, když má křesťan čisté svědomí? (Viz poznámku pod čarou.)

⁸ Jak můžeme své svědomí používat, když se rozhodujeme? Zdá se, že někteří lidé se při rozhodování jednoduše řídí svými pocity. Své jednání pak zhodnotí slovy: ‚Nemám z toho špatné svědomí.‘ Touhy lidského srdce mohou být velmi silné a mohou svědomí negativně ovlivnit. Bible říká: „Srdce je zrádnější než cokoli jiného a je k zoufání. Kdo je může znát?“ (Jeremjáš 17:9) Tím nejdůležitějším, co bychom měli brát v úvahu, tedy nejsou touhy našeho srdce, ale to, co se líbí Jehovovi Bohu. b

 9. Co je zbožná bázeň a jak může ovlivnit naše svědomí?

 ⁹ Jestliže je rozhodnutí opravdu založeno na školeném svědomí, bude se v něm odrážet bázeň před Bohem, a ne naše osobní touhy. Můžeme si to ukázat na jednom příkladu. Věrný místodržitel Nehemjáš měl právo vyžadovat od obyvatel Jeruzaléma určité poplatky a daně. Rozhodl se však, že to neudělá. Proč? V žádném případě si nechtěl přivodit Jehovovu nelibost tím, že by jeho lid utlačoval. Řekl: „Já jsem to tak nedělal z bázně před Bohem.“ (Nehemjáš 5:15) Nezbytná je tedy bázeň před Bohem, která vychází ze srdce. Je to obava, abychom se našemu nebeskému Otci neznelíbili. Uctivá bázeň nás podnítí, abychom při rozhodování hledali vedení v Božím Slově.

10, 11. Které biblické zásady souvisí s pitím alkoholických nápojů a co můžeme udělat pro to, aby nás Bůh vedl, když tyto zásady chceme uplatnit?

¹⁰ Uvažujme například o pití alkoholických nápojů. Když jsme pozváni na nějaké společenství, můžeme stát před rozhodnutím, zda si alkohol dáme nebo ne. Nejprve bychom měli zjistit, zda se k tomu vztahuje nějaká biblická zásada. Bible neodsuzuje umírněné pití alkoholu. Chválí Jehovu za to, že dal lidem víno. (Žalm 104:14, 15) Odsuzuje však silné pití a hýření. (Lukáš 21:34; Římanům 13:13) Opilost je v Bibli navíc zařazena mezi velmi vážné hříchy, jako je například smilstvo a cizoložství. c (1. Korinťanům 6:9, 10)

¹¹ Pomocí těchto zásad své svědomí školíme, takže se stává citlivějším. Když se tedy rozhodujeme, zda na společenství budeme pít alkohol, můžeme si položit například  tyto otázky: ‚O jaké společenství se jedná? Je možné, že se vymkne kontrole a stane se z něj hýření? Jaký mám vztah k alkoholu? Těším se na to, že se pořádně napiju? Jsem na alkoholu závislý? Piju proto, abych měl lepší náladu a abych se uvolnil? Mám takové sebeovládání, abych nepil příliš?‘ Když uvažujeme o biblických zásadách a o otázkách, které z nich vyplývají, měli bychom se přitom modlit o Jehovovo vedení. (Žalm 139:23, 24) Ukazujeme tím Jehovovi, že chceme, aby nás vedl svým svatým duchem, a zároveň tím školíme své svědomí, aby bylo v souladu s Božími zásadami. Existuje však ještě další hledisko, které bychom při rozhodování měli brát v úvahu.

12, 13. Proč se svědomí křesťanů liší a jak bychom se na tyto rozdíly měli dívat?

¹² Občas nás možná překvapí, do jaké míry se svědomí křesťanů liší. Někdo považuje určité jednání nebo zvyk za nevhodný, ale jiný to dělá rád a nevidí na tom nic špatného. Některý křesťan si například s potěšením dá skleničku alkoholu, když se večer sejde s přáteli. Jiný by z toho měl výčitky svědomí. Proč tyto rozdíly existují a jak by měly ovlivnit naše rozhodování?

¹³ Rozdílné postoje mohou mít řadu příčin. Lidé pocházejí z různého prostředí. Někteří si bolestně uvědomují, že v minulosti ne vždy úspěšně bojovali s nějakou slabostí. (1. Královská 8:38, 39) Právě v souvislosti s alkoholem mohou mít zvlášť citlivé svědomí. Pokud k vám takový člověk přijde na návštěvu a vy mu alkohol nabídnete, jeho svědomí ho právem může vést k tomu,  že odmítne. Urazí vás to? Budete ho k pití nutit? Určitě ne. Ať už znáte důvody pro jeho postoj nebo ne — může se totiž rozhodnout, že vám je nesdělí —, bratrská láska vás podnítí, abyste na něj brali ohled.

14, 15. V čem se lišilo svědomí křesťanů v prvním století a jakou radu jim Pavel dal?

¹⁴ Apoštol Pavel viděl, že se svědomí křesťanů v prvním století velmi lišilo. Někteří měli námitky proti jídlu, které bylo obětováno modlám. (1. Korinťanům 10:25) Takové jídlo pak bylo prodáváno na trhu a Pavlovi svědomí dovolovalo ho jíst. Modly pro Pavla nebyly ničím. Jídlo jim nepatřilo, protože pocházelo od Jehovy, který byl jeho vlastníkem. Pavel si však uvědomoval, že jiní mohou mít na tuto věc odlišný názor. Než se někteří stali křesťany, provozovali modlářství, a tak všechno, co s modlářstvím nějak souviselo, bylo pro ně nepřijatelné. Jak tento problém Pavel vyřešil?

¹⁵ Řekl: „My však, kteří jsme silní, měli bychom nést slabosti těch, kdo nejsou silní, a ne líbit se sami sobě. Vždyť ani Kristus se nelíbil sám sobě.“ (Římanům 15:1, 3) Pavel vysvětlil, že bychom podle Kristova příkladu měli dávat zájmy bratrů před své vlastní. Jindy uvedl, že by maso raději nejedl vůbec, než aby přivedl ke klopýtání svého spoluvěřícího, za kterého Kristus obětoval život. (1. Korinťanům 8:13; 10:23, 24, 31–33)

16. Proč by ti, kteří mají citlivější svědomí, neměli druhé soudit?

¹⁶ Na druhou stranu ti, kteří mají citlivější svědomí, by neměli být kritičtí k ostatním a trvat na tom, aby se na otázky svědomí dívali stejně jako oni. (Římanům 14:10) Svědomí by mělo být naším vnitřním soudcem, a ne soudcem druhých. Pamatujme na Ježíšova slova: „Přestaňte soudit, abyste nebyli souzeni.“ (Matouš  7:1) Nikdo v křesťanském sboru by neměl vyvolávat spory v záležitostech týkajících se svědomí. Měli bychom naopak usilovat o věci, které vedou k lásce, jednotě a vzájemnému budování, nikoli ke strhávání. (Římanům 14:19)

17. V jakém stavu je dnes svědomí mnoha lidí?

¹⁷ Apoštol Petr napsal: „Držte se dobrého svědomí.“ (1. Petra 3:16) Svědomí, které je čisté z pohledu Jehovy Boha, je vzácným darem. Je jiné, než svědomí, jaké dnes lidé běžně mají. Pavel řekl, že někteří jsou „označeni ve svém svědomí jako cejchovadlem“. (1. Timoteovi  4:2) Cejchovadlo spálí tkáň, která pak zůstane zjizvená a necitlivá. Svědomí mnoha lidí je v podstatě mrtvé — tak zjizvené a necitlivé, že už nevysílá žádné varovné signály, neprotestuje ani nevyvolává pocity viny a studu. Mnozí jsou dokonce rádi, že se jejich svědomí neozývá.

18, 19. (a) Jaký užitek můžeme mít z toho, když nás trápí pocity viny a studu? (b) Co bychom měli dělat, když nás svědomí stále odsuzuje za hříchy, které jsme spáchali v minulosti a ze kterých jsme už činili pokání?

¹⁸ Výčitkami nám svědomí ukazuje, že jsme udělali něco nesprávného. Když takové pocity podnítí hříšníka k pokání, mohou mu být odpuštěny dokonce i nejhorší hříchy. Například král David spáchal těžký hřích, ale bylo mu odpuštěno především proto, že činil upřímné  pokání. David nenáviděl špatné jednání, kterého se dopustil, a byl také rozhodnut Jehovovy zákony už nikdy neporušit. Díky tomu sám na sobě pocítil, že Jehova je „dobrý a přichystaný odpouštět“. (Žalm 51:1–19; 86:5) Co však máme dělat, když intenzivní pocity viny a studu přetrvávají i potom, co jsme činili pokání a bylo nám odpuštěno?

¹⁹ Někdy nás může svědomí odsuzovat natolik, že nás pocity viny trápí ještě dlouho poté, co už splnily svůj účel. V těchto případech potřebujeme své srdce ujistit, že Jehova je větší než všechny lidské pocity. Musíme věřit v jeho lásku a milosrdenství a přijmout je, stejně jako k tomu povzbuzujeme druhé. (1. Jana 3:19, 20) Očištěné svědomí přináší vnitřní klid a hlubokou radost, které jsou v tomto světě vzácné. Mnozí z těch, kdo v minulosti spáchali vážný hřích, pocítili tuto úžasnou úlevu a dnes se drží čistého svědomí, když slouží Jehovovi Bohu. (1. Korinťanům 6:11)

20, 21. (a) K čemu vám tato kniha má pomoci? (b) Z jaké svobody se jako křesťané těšíme a jak bychom ji měli používat?

²⁰ Tato kniha byla napsána, aby vám pomohla najít radost, která vyplývá z toho, že se v závěru posledních dnů tohoto Satanova systému věcí držíte dobrého svědomí. Nemůže samozřejmě podrobně vysvětlit všechny biblické zákony a zásady, o kterých byste měli přemýšlet a uplatňovat je v každodenních situacích. Ani neočekávejte, že zde budou v otázkách svědomí jednoduchá černobílá pravidla. Tato kniha vám ukáže, jak je možné zásady z Božího Slova uplatňovat v běžném životě. Tak vám pomůže školit vaše svědomí — to je jejím cílem. „Kristův zákon“ na rozdíl od mojžíšského Zákona vybízí  ty, kteří se jím chtějí řídit, aby žili v souladu se svým svědomím a zásadami spíše než podle psaných pravidel. (Galaťanům 6:2) Jehova dal křesťanům výjimečnou svobodu. Jeho Slovo nás však vybízí, abychom ji nikdy nezneužili jako „zástěrky pro špatnost“. (1. Petra 2:16) Tato svoboda nám naopak poskytuje vzácnou příležitost, abychom ukázali, že Jehovu milujeme.

²¹ Modlete se o Jehovovo vedení a přemýšlejte, jak nejlépe žít v souladu s biblickými zásadami. Když se na základě toho budete správně rozhodovat, budete tak pokračovat v životně důležité cestě, po které jste se vydali, když jste začali poznávat Jehovu. „Používáním“ budete cvičit svou „vnímavost“. (Hebrejcům 5:14) Vaše biblicky školené svědomí vám bude každý den přinášet užitek. Podobně jako kompas vede turistu, tak i svědomí povede vás a pomůže vám dělat taková rozhodnutí, která potěší vašeho nebeského Otce. A to je spolehlivý způsob, jak se můžete zachovávat v Boží lásce.