1. Proč se jeden etiopský dvorní úředník chtěl dát pokřtít?

 „POHLEĎ, voda; co mi brání být pokřtěn?“ Tuto otázku vznesl v prvním století jeden etiopský dvorní úředník. Křesťan, který se jmenoval Filip, mu totiž ukázal, že Ježíš je slíbený Mesiáš. Na Etiopa hluboce zapůsobilo to, co se  z Písma dozvěděl, a pohnulo jej to k jednání. Chtěl se dát pokřtít. (Skutky 8:26–36)

 2. Proč byste měli vážně přemýšlet o křtu?

² Pokud jste s pomocí někoho ze svědků Jehovových pečlivě prostudovali předchozí kapitoly této knihy, možná se i vy začínáte ptát: ‚Co brání mně, abych byl pokřtěn?‘ Nyní už znáte biblický slib o věčném životě v ráji. (Lukáš 23:43; Zjevení 21:3, 4) Dozvěděli jste se také pravdu o stavu mrtvých a o naději na vzkříšení. (Kazatel 9:5; Jan 5:28, 29) Pravděpodobně se již nějakou dobu scházíte se svědky Jehovovými na jejich sborových shromážděních a sami pozorujete, jak se věnují pravému uctívání. (Jan 13:35) Ale nejdůležitější je, že jste si zřejmě již začali vytvářet osobní vztah k Jehovovi Bohu.

 3. (a) Jaký příkaz dal Ježíš svým následovníkům? (b) Jak se křest ve vodě provádí?

³ Jak můžete dát najevo, že chcete Bohu sloužit? Ježíš svým následovníkům řekl: „Jděte . . . a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je.“ (Matouš 28:19) On sám poskytl příklad tím, že se dal pokřtít ve vodě. Nebyl vodou jen pokropen a ani mu nebylo trochu vody pouze vylito na hlavu. (Matouš 3:16) Slovo „pokřtít“ pochází z řeckého výrazu, jehož význam je „namočit“. Křest tedy znamená, že člověk je úplně namočen neboli ponořen do vody.

 4. Projevem čeho je křest ve vodě?

⁴ Křest ve vodě je požadavkem pro všechny, kdo chtějí mít vztah k Jehovovi Bohu. Je to veřejný projev vaší touhy Bohu sloužit a je z něj patrné, že vás těší konat Jehovovu vůli. (Žalm 40:7, 8) Abyste však pro křest splňovali potřebné požadavky, musíte podniknout určité kroky.

 5. (a) Co je prvním krokem k tomu, aby člověk splňoval požadavky pro křest? (b) Proč jsou křesťanská shromáždění důležitá?

⁵ První krok na cestě ke křtu jste již udělali. O jaký krok jde? Začali jste přijímat poznání o Jehovovi Bohu a Ježíši Kristu — možná prostřednictvím systematického studia Bible. (Jan 17:3) O Bohu se však toho musíte dozvědět ještě víc. Křesťané chtějí být „naplněni přesným poznáním [Boží] vůle“. (Kolosanům 1:9) Velkou pomocí v tomto ohledu je účast na sborových shromážděních svědků Jehovových. Chodit na tato shromáždění je důležité. (Hebrejcům 10:24, 25) Pokud to budete dělat pravidelně, vaše poznání Boha se prohloubí.

 6. Kolik toho musíte z Bible poznat, abyste splňovali požadavky pro křest?

⁶ Má-li člověk splňovat požadavky pro křest, nemusí samozřejmě znát všechno, co je v Bibli napsáno. Etiopský dvorní úředník sice jisté poznání měl, ale přesto potřeboval pomoc, aby určité části Písma pochopil. (Skutky 8:30, 31) Podobně i vy se ještě musíte dozvědět mnoho věcí. O Bohu se vlastně nepřestaneme učit nikdy. (Kazatel 3:11) Než však budete moci být pokřtěni, musíte poznat a přijmout přinejmenším základní biblické nauky. (Hebrejcům 5:12) K těmto naukám patří pravda o stavu mrtvých a pochopení toho, jak důležité je Boží jméno a Boží Království.

 7. Jak by nás studium Bible mělo ovlivňovat?

⁷ Samotné poznání však nestačí, protože „bez víry je . . . nemožné líbit se“ Bohu. (Hebrejcům 11:6) Bible nám říká, že když obyvatelé starověkého města Korintu slyšeli křesťanské poselství, někteří z nich „začali věřit a byli pokřtěni“. (Skutky 18:8) Díky studiu Bible byste  měli být i vy naplněni vírou, že je to Boží inspirované slovo. Studium Bible by vám mělo pomoci získat víru v Boží sliby a v to, že Ježíšova oběť nám může zprostředkovat záchranu. (Jozue 23:14; Skutky 4:12; 2. Timoteovi 3:16, 17)

 8. Co vás podnítí k tomu, abyste o věcech, které se dozvídáte, mluvili s druhými?

⁸ S rostoucím poznáním bude vzrůstat i vaše víra, a vy zjistíte, že je těžké nechat si získané poznatky pro sebe. (Jeremjáš 20:9) Budete pociťovat silnou touhu mluvit o Bohu a o jeho záměrech s druhými lidmi. (2. Korinťanům 4:13)

9, 10. (a) S kým můžete začít mluvit o biblické pravdě? (b) Co byste měli udělat, pokud se chcete účastnit organizované kazatelské činnosti svědků Jehovových?

⁹ O biblické pravdě můžete začít taktně mluvit se svými příbuznými, přáteli, sousedy a spolupracovníky. Časem se budete chtít účastnit organizované kazatelské činnosti společně se svědky Jehovovými. V tom případě si bez zábran promluvte s křesťanem, který s vámi vede biblické studium. Pokud se zdá, že splňujete požadavky pro to, abyste se na veřejné službě mohli podílet, sejdou se s vámi a s vaším učitelem dva sboroví starší.

¹⁰ Díky tomu se s některými křesťanskými staršími, kteří pastýřsky pečují o Boží stádo, lépe seznámíte. (Skutky 20:28; 1. Petra 5:2, 3) Pokud tito starší dojdou k závěru, že rozumíte základním biblickým naukám a věříte v ně, a pokud uvidí, že žijete v souladu s Božími zásadami a že se opravdu chcete stát svědkem Jehovovým, sdělí vám, že se můžete účastnit kazatelské služby jako nepokřtění zvěstovatelé dobré zprávy.

11. Jaké změny snad musí někteří lidé ještě udělat, aby mohli veřejně kázat?

 ¹¹ Máte-li však být způsobilí veřejně kázat, musíte možná udělat ještě některé změny ve svém životním stylu nebo ve svých návycích. To znamená, že snad musíte skoncovat ještě s některými zvyklostmi, o nichž druzí lidé nevědí. Než tedy požádáte o to, abyste mohli sloužit jako nepokřtění zvěstovatelé, musíte svůj život očistit od vážných hříchů, k nimž patří sexuální nemravnost, opilství a braní drog. (1. Korinťanům 6:9, 10; Galaťanům 5:19–21)

12. Proč je pokání nezbytné?

¹² Pokud má někdo splňovat požadavky pro křest, musí podniknout ještě další kroky. Apoštol Petr řekl: „Čiňte . . . pokání a obraťte se, aby byly vaše hříchy vymazány.“ (Skutky 3:19) Činit pokání znamená cítit upřímnou lítost nad něčím, co člověk udělal. Pokání je rozhodně na místě, jestliže člověk vedl nemravný život. Je však nezbytné i tehdy, když v mravním ohledu žil relativně čistě. Proč? Protože všichni lidé jsou hříšníci a potřebují Boží odpuštění. (Římanům 3:23; 5:12) Předtím než jste začali studovat Bibli, jste neznali Boží vůli. Mohli jste tedy žít v plném souladu s ní? Jistě ne, a proto je pokání nezbytné.

13. Co je obrácení se?

¹³ Po pokání musí následovat ‚obrácení se‘. Je však třeba víc než jen cítit lítost. Musíte zavrhnout svůj dřívější způsob života a být pevně rozhodnuti, že od nynějška již budete jednat v souladu s tím, co je správné. Pokání a obrácení se jsou kroky, které musíte udělat ještě před tím, než se dáte pokřtít.

14. Jaký důležitý krok musí člověk podniknout ještě před tím, než se dá pokřtít?

¹⁴ Před křtem však musíte podniknout ještě další důležitý krok. Musíte se Jehovovi Bohu zasvětit.

15, 16. Co znamená zasvětit se Bohu a co člověka podnítí, aby to udělal?

¹⁵ Když se Jehovovi v upřímné modlitbě zasvětíte, slíbíte mu tím, že mu budete navždy projevovat výlučnou oddanost. (5. Mojžíšova 6:15) Proč by to však měl člověk udělat? Představte si, že nějaký muž začne mít známost se ženou. Čím víc ji poznává a pozoruje její znamenité vlastnosti, tím silněji se k ní cítí přitahován. A proto je jen přirozené, že ji časem požádá o ruku. Je sice pravda, že s manželstvím přicházejí i další povinnosti, ale láska tohoto muže podnítí k tomu, aby takový důležitý krok udělal.

¹⁶ Když poznáváte Jehovu a začínáte ho milovat, pak také cítíte touhu plně mu sloužit a uctívat jej bez jakýchkoli výhrad. Každý, kdo chce následovat Božího Syna, Ježíše Krista, musí ‚sám sebe zapřít‘. (Marek 8:34) Sami sebe zapíráme tím, že své osobní touhy a cíle dáváme stranou, aby nám nebránily poslouchat výlučně Boha. Než se tedy dáte pokřtít, musí konání Jehovovy vůle zaujímat ve vašem životě první místo. (1. Petra 4:2)

17. Proč se někteří lidé zdráhají zasvětit svůj život Bohu?

¹⁷ Někteří lidé se zdráhají zasvětit se Jehovovi, protože se poněkud obávají podniknout tak závažný krok. Mají strach, že jako zasvěcení křesťané ponesou před Bohem odpovědnost. Bojí se, že selžou a Jehovu zklamou, a proto si myslí, že nejlepší bude, když se mu nezasvětí.

18. Co vás podnítí k tomu, abyste se Jehovovi zasvětili?

 ¹⁸ Budete-li se učit milovat Jehovu, poroste vaše touha zasvětit se mu a dělat vše, co je ve vašich silách, abyste v souladu se svým zasvěcením žili. (Kazatel 5:4) Až se Bohu zasvětíte, jistě si budete přát ‚chodit hodni Jehovy, abyste se mu plně líbili‘. (Kolosanům 1:10) Když budete Boha milovat, nebude vám připadat příliš těžké konat jeho vůli. Bezpochyby budete souhlasit s apoštolem Janem, který napsal: „Láska k Bohu . . . znamená, že zachováváme jeho přikázání; jeho přikázání však nejsou břemenem.“ (1. Jana 5:3)

19. Proč se nemusíte obávat zasvětit Bohu svůj život?

 ¹⁹ Aby se člověk mohl zasvětit Bohu, nemusí být dokonalý. Jehova zná naše omezení a nikdy od nás neočekává víc, než čeho jsme schopni. (Žalm 103:14) Chce pro nás to nejlepší, a proto nás bude podporovat a pomáhat nám. (Izajáš 41:10) Můžete si být jisti, že pokud budete Jehovovi důvěřovat celým svým srdcem, ‚on sám napřímí vaše stezky‘. (Přísloví 3:5, 6)

20. Proč zasvěcení se Jehovovi není jen soukromou záležitostí?

²⁰ Když budete přemýšlet o věcech, které jsme právě probrali, pomůže vám to, abyste se Jehovovi osobně zasvětili v modlitbě. Každý, kdo Boha doopravdy miluje, musí také ‚učinit veřejné prohlášení k záchraně‘. (Římanům 10:10) Jak to ale člověk může udělat?

21, 22. Jak můžete učinit „veřejné prohlášení“ o své víře?

²¹ Pokud chcete být pokřtěni, informujte o tom koordinátora rady starších vašeho sboru. Ten zařídí, aby s vámi někteří starší probrali otázky týkající se základních biblických nauk. Pokud tito starší usoudí, že splňujete potřebné požadavky, sdělí vám, že můžete být při nejbližší příležitosti pokřtěni. a Obvykle přitom bývá přednesen proslov o významu křtu. Řečník potom všechny uchazeče o křest vyzve, aby odpověděli na dvě jednoduché otázky. To je jeden ze způsobů, jak mohou učinit „veřejné prohlášení“ o své víře.

²² Právě křest veřejně označuje člověka jako toho, kdo se zasvětil Bohu a je nyní jedním ze svědků Jehovových. To, že se zasvětili Jehovovi, dají uchazeči o křest veřejně najevo tak, že jsou zcela ponořeni pod vodu.

23. Co to znamená, dát se pokřtít „ve jménu Otce a Syna a svatého ducha“?

²³ Ježíš řekl, že jeho učedníci budou křtěni „ve jménu Otce a Syna a svatého ducha“. (Matouš 28:19) To znamená, že uchazeč o křest uznává autoritu Jehovy Boha a Ježíše Krista. (Žalm 83:18; Matouš 28:18) Uvědomuje si také úlohu Božího svatého ducha neboli činné síly a to, jak tento duch působí. (Galaťanům 5:22, 23; 2. Petra 1:21)

24, 25. (a) Co křest symbolizuje? (b) Na jakou otázku si musíme odpovědět?

 ²⁴ Křest však není pouhá koupel. Je to symbol něčeho velmi důležitého. To, že je člověk ponořen pod hladinu, symbolizuje skutečnost, že zemřel vzhledem ke svému dřívějšímu způsobu života. To, že je z vody vyzdvižen, zase znamená, že nyní žije proto, aby konal Boží vůli. Pamatujte také na to, že jste se zasvětili samotnému Jehovovi Bohu, ne nějaké práci ani určité právní otázce, lidem či organizaci. Vaše zasvěcení a křest jsou začátkem velmi blízkého přátelství s Bohem — začátkem důvěrného vztahu k němu. (Žalm 25:14)

²⁵ Křest není zárukou záchrany. Apoštol Pavel napsal: „Pracujte stále na své vlastní záchraně s bázní a chvěním.“ (Filipanům 2:12) Křest je teprve začátek. Otázkou je: Jak člověk může v Boží lásce zůstat? Na to si odpovíme v poslední kapitole.