Když Ježíš, Petr, Jakub a Jan sejdou z hory, uvidí velký zástup lidí. Něco ale není v pořádku. Znalci Zákona jsou shluklí kolem učedníků a dohadují se s nimi. Lidé jsou překvapení, že se tam Ježíš objevil, a běží ho pozdravit. „O čem se s nimi dohadujete?“ ptá se. (Marek 9:16)

Jeden muž před ním padne na kolena a vysvětluje: „Učiteli, přivedl jsem k tobě svého syna, protože mu duch způsobuje němotu. Kdekoli se ho zmocní, mrští jím o zem a on má pěnu u úst, skřípe zuby a ztrácí sílu. Prosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nedokázali to.“ (Marek 9:17, 18)

Znalci Zákona nejspíš kritizují učedníky za to, že se jim nepodařilo chlapce uzdravit. Možná se jejich snahám vysmívají. A tak místo aby Ježíš odpověděl zdrcenému otci, říká shromážděným lidem: „Nevěřící a pokřivená generace, jak dlouho ještě budu muset být s vámi a snášet vás?“ Těmito silnými slovy nepochybně míří na znalce Zákona, kteří během jeho nepřítomnosti dělali problémy jeho učedníkům. Pak se obrátí ke ztrápenému otci a říká: „Přiveď sem svého syna.“ (Lukáš 9:41)

Když chlapec přichází k Ježíšovi, démon, který ho ovládá, mrští jím o zem a způsobí mu silné křeče. Chlapec se svíjí na zemi a má pěnu u úst. „Jak dlouho se mu to děje?“ ptá se Ježíš jeho otce. Ten odpovídá: „Od dětství. Mnohokrát ho hodil do ohně i do vody, aby ho zabil.“ Otec úpěnlivě prosí: „Pokud můžeš něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám.“ (Marek 9:21, 22)

 Je zoufalý, protože ani Ježíšovi učedníci nedokázali jeho synovi pomoct. Ježíš mu ale říká něco, co ho určitě povzbudí. Ujišťuje ho: „Říkáš ‚pokud můžeš‘? Pro toho, kdo věří, je možné všechno.“ Chlapcův otec okamžitě vykřikne: „Věřím! Pomoz mi, kde víru potřebuji!“ (Marek 9:23, 24)

Ježíš si všímá, že se k nim sbíhá zástup lidí. Před očima všech přihlížejících přikazuje démonovi: „Němý a hluchý duchu, nařizuji ti, vyjdi z něho a už do něho nevstupuj!“ Když démon z chlapce vychází, nutí ho, aby křičel, a způsobuje mu křeče. Chlapec pak zůstane nehybně ležet na zemi. Když to lidé vidí, mnozí říkají: „Je mrtvý!“ (Marek 9:25, 26) Ježíš ho ale vezme za ruku, pomůže mu vstát a chlapec je od té chvíle zdravý. (Matouš 17:18) Všichni se pochopitelně diví tomu, co Ježíš právě dokázal.

Když Ježíš před nějakou dobou poslal učedníky kázat, byli schopní vyhánět démony. Proto se ho teď v jednom domě soukromě ptají: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“ Ježíš vysvětluje, že na to měli málo víry. Říká: „Tento druh nemůže vyjít jinak než modlitbou.“ (Marek 9:28, 29) Aby dokázali vyhnat tohoto mocného démona, potřebovali silnou víru a pomoc od Boha, o kterou by ho poprosili v modlitbě.

Ježíš to uzavírá: „Ujišťuji vás, že když budete mít víru jako hořčičné zrnko, řeknete této hoře: ‚Přemísti se odtud tam‘, a ona se přemístí. Nic pro vás nebude nemožné.“ (Matouš 17:20) Víra může mít skutečně obrovskou sílu!

Překážky a potíže, které člověku brání, aby se ve službě Jehovovi posunul dál, můžou vypadat jako hory, které nejde zdolat ani odstranit. Když ale pracujeme na tom, abychom měli silnou víru, můžeme i takové překážky a potíže překonat.