Ježíš se mnoha způsoby snaží Židům pomoct, aby se zamysleli, jaký vztah mají s Bohem. Teď mluví s lidmi před domem farizea a naskýtá se mu k tomu další příležitost.

Někteří z nich se zmíní o jedné tragické události. Mluví „o Galilejcích, jejichž krev [římský místodržitel Pontius] Pilát smísil s krví jejich obětí“. (Lukáš 13:1) Co mají na mysli?

Ti Galilejci byli možná zabiti, když tisíce Židů protestovalo proti tomu, že Pilát použil peníze z chrámové pokladnice na stavbu akvaduktu, který má přivádět vodu do Jeruzaléma. Tyto peníze Pilát zřejmě získal s pomocí chrámových úředníků. Židé, kteří se o tragédii zmínili, si možná myslí, že tito Galilejci zemřeli proto, že se dopustili něčeho hodně špatného. S tím ale Ježíš nesouhlasí.

Ptá se: „Myslíte si, že zemřeli proto, že byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci?“ Ježíš říká, že ne. Ale využije to, aby Židy varoval: „Pokud nebudete činit pokání, vy všichni také zahynete.“ (Lukáš 13:2, 3) Potom Ježíš mluví ještě o jiné tragédii, ke které možná došlo v nedávné době a mohla souviset se stavbou akvaduktu. Pokládá otázku:

„Nebo si myslíte, že těch 18, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než všichni ostatní obyvatelé Jeruzaléma?“ (Lukáš 13:4) Ježíšovi posluchači si možná myslí, že ti lidé zemřeli proto, že byli špatní. Ale Ježíš znovu nesouhlasí. Ví, že všechny postihuje „čas a nečekané události“ a že právě to je nejspíš příčinou této tragédie. (Kazatel 9:11) Lidé by se z ní ale měli poučit. Ježíš jim říká: „Pokud nebudete činit pokání, všichni zahynete, stejně jako oni.“ (Lukáš 13:5) Proč takové poučení zmiňuje zrovna teď?

Souvisí to s tím, v jaké fázi své služby se nachází. Uvádí k tomu podobenství: „Jeden muž měl na své vinici zasazený fíkovník. Šel na něm hledat ovoce, ale žádné nenašel. Řekl tedy vinaři: ‚Už tři roky chodím hledat na tomto fíkovníku ovoce, ale nikdy jsem žádné nenašel. Poraz ho! Proč by měl zbytečně zabírat půdu?‘ Odpověděl mu: ‚Pane, nech ho ještě jeden rok a já ho okopu a pohnojím. Snad začne nést ovoce. A pokud ne, porazíš ho.‘“ (Lukáš 13:6–9)

Přes tři roky se Ježíš snaží pomoct Židům získat víru. Ale jen relativně málo z nich se stalo jeho učedníky a je možné je považovat za ovoce jeho tvrdé práce. Teď, ve čtvrtém roce své služby, svoje úsilí ještě zintenzivňuje. Jakoby okopává a hnojí půdu kolem fíkovníku, a to tak, že káže a vyučuje v Judeji a Pereji. S jakými výsledky? Na jeho učení reaguje jenom málo Židů. Národ jako celek odmítá činit pokání, a proto ho čeká zničení.

Znovu se to projeví krátce poté o sabatu, když Ježíš vyučuje v synagoze. Uvidí tam ženu, kterou démon trápí tím, že je už 18 let úplně sehnutá.  Ježíš jí soucitně říká: „Ženo, jsi osvobozena od své slabosti.“ (Lukáš 13:12) Pokládá na ni ruce, a ona se okamžitě narovná a začne oslavovat Boha.

To rozzlobí představeného synagogy. Napomíná lidi: „Je šest dnů, ve kterých se má pracovat. V těch tedy přicházejte a nechávejte se uzdravovat, a ne o sabatu.“ (Lukáš 13:14) Ten muž nepopírá, že Ježíš má moc uzdravovat. Nelíbí se mu ale, že se lidé nechávají uzdravit o sabatu. Ježíš logicky argumentuje: „Pokrytci, copak každý z vás o sabatu neodvazuje od stání svého býka nebo osla a neodvádí ho, aby mu dal napít? Neměla být tato žena, která je Abrahamova dcera a kterou Satan držel spoutanou 18 let, v sabatní den osvobozena z těchto pout?“ (Lukáš 13:15, 16)

Ježíšovi odpůrci se zastydí, ale zástupy lidí se radují ze všech těch skvělých věcí, které Ježíš dělá. Pak Ježíš tady v Judeji opakuje dvě prorocká podobenství o Království, která vyprávěl z člunu na Galilejském moři. (Matouš 13:31–33; Lukáš 13:18–21)