Ježíš je pořád v Jeruzalémě na Svátku stánků. Je rád, že „mnozí lidé v něj ... uvěřili“. Náboženští vůdci ale vůbec rádi nejsou. Posílají stráže, které fungují jako náboženská policie, aby Ježíše zatkly. (Jan 7:31, 32) Ten se před nimi nesnaží schovat.

Dál v Jeruzalémě veřejně vyučuje a říká: „Budu s vámi ještě chvilku a potom půjdu k tomu, kdo mě poslal. Budete mě hledat, ale nenajdete mě. A tam, kde budu, nemůžete přijít.“ (Jan 7:33, 34) Židé to nechápou. Diví se: „Kam chce jít, že ho nenajdeme? Chce snad jít k Židům rozptýleným mezi Řeky a vyučovat Řeky? Co myslel tím, když řekl ‚Budete mě hledat, ale nenajdete mě a tam, kde budu, nemůžete přijít‘?“ (Jan 7:35, 36) Skutečnost je taková, že Ježíš mluví o své smrti a vzkříšení do nebe. Tam ho jeho nepřátelé nemůžou následovat.

Nastává sedmý den svátku. Všech sedm dní kněz každé ráno vylije vodu přinesenou z rybníka Siloe do nádoby, ze které doteče k základům chrámového oltáře. Ježíš řekne něco, co možná lidem tento zvyk připomene. Zvolá: „Pokud má někdo žízeň, ať přijde ke mně a pije. Kdo ve mě uvěří, ‚z jeho nitra potečou proudy živé vody,‘ jak říká Písmo.“ (Jan 7:37, 38)

Ježíš má na mysli to, co se stane, až budou jeho učedníci pomazáni svatým duchem a povoláni k životu v nebi. K tomu dojde po Ježíšově smrti, konkrétně o Letnicích následujícího roku. V ten den začnou pomazaní učedníci předávat pravdu druhým a tak začnou téct proudy životodárné vody.

Na to, co Ježíš říká, někteří lidé reagují slovy: „To je opravdu ten prorok.“ Bezpochyby tím myslí předpovězeného proroka, který má  být významnější než Mojžíš. Jiní říkají: „To je Kristus.“ Ale další namítají: „Copak má Kristus přijít z Galileje? Neříká Písmo, že Kristus má být Davidovým potomkem a má pocházet z Betléma, z vesnice, odkud byl David?“ (Jan 7:40–42)

Takže lidé se v názoru na Ježíše neshodnou. Někteří ho sice chtějí vidět zatčeného, ale nikdo si netroufne vztáhnout na něj ruku. Když se stráže vrátí bez Ježíše, přední kněží a farizeové se jich ptají: „Jak to, že jste ho nepřivedli?“ Stráže odpovídají: „Tak nikdy nikdo nemluvil.“ Náboženští vůdci se ve vzteku uchýlí k zesměšňování a nadávkám: „I vy jste se nechali oklamat? Uvěřil mu snad někdo z našich vůdců nebo z farizeů? Jen tenhle zástup, ti prokletí lidé, kteří neznají Zákon!“ (Jan 7:45–49)

V tu chvíli se farizeus Nikodém, který je členem Sanhedrinu, odváží Ježíše zastat. Zhruba před dvěma a půl lety přišel Nikodém v noci za Ježíšem a dal najevo, že v něj věří. Teď se ptá: „Neříká snad náš zákon, že člověka je možné odsoudit až potom, co je vyslechnut a zjistí se, co dělá?“ Ostatní na Nikodéma zaútočí: „Nejsi i ty z Galileje? Zkoumej a uvidíš, že z Galileje nemá přijít žádný prorok.“ (Jan 7:51, 52)

Boží Slovo sice přímo neříká, že z Galileje má přijít prorok, ale to, že odtamtud přijde Kristus, určitým způsobem naznačuje. Je v něm proroctví, že lidé v „Galileji národů“ uvidí „velké světlo“. (Izajáš 9:1, 2; Matouš 4:13–17) Navíc, přesně jak říkají proroctví, Ježíš se narodil v Betlémě a je potomkem Davida. Farizeové to možná vědí. Přesto zřejmě můžou za to, že mezi lidmi koluje o Ježíšovi mnoho nesprávných názorů.