Ježíšovým cílem je sice Jeruzalém, ale teď je s učedníky asi ještě u Zachea doma. Učedníci očekávají, že už brzo vznikne „Boží království“ a Ježíš v něm bude králem. (Lukáš 19:11) Nechápou to ale správně, stejně jako nerozumí tomu, že Ježíš musí zemřít. Vypráví jim proto podobenství, kterým chce ukázat, že Království je ještě hodně daleko.

Říká: „Jeden člověk urozeného původu cestoval do daleké země, aby získal královskou moc a vrátil se jako král.“ (Lukáš 19:12) Taková cesta určitě zabere delší dobu. „Člověk urozeného původu“ očividně představuje Ježíše, který jde do „daleké země“ neboli do nebe, kde mu dá Otec královskou moc.

Příběh pokračuje tím, že než „člověk urozeného původu“ odjede, zavolá si deset svých otroků, dá každému z nich stříbrnou minu a říká jim: „Obchodujte s nimi, dokud nepřijdu.“ (Lukáš 19:13) Stříbrné miny jsou značný obnos peněz. Jedna mina se rovná částce, kterou si zemědělský dělník vydělá za víc než tři měsíce.

Učedníci můžou pochopit, že těmi deseti otroky Ježíš myslí je samotné, protože je už dřív přirovnal k dělníkům pracujícím na žni. (Matouš 9:35–38) Jejich úkolem ale samozřejmě není sklízet obilí. Mají shromažďovat další učedníky, kteří budou vládnout v Božím království. Této „žni“ věnují co nejvíc času, energie i hmotných prostředků.

Jak podobenství pokračuje? Ježíš o člověku urozeného původu říká, že „jeho spoluobčané ho nenáviděli a poslali za ním skupinu vyslanců, aby řekli: ‚Nechceme, aby nad námi tento muž kraloval.‘“ (Lukáš 19:14) Učedníci vědí, že Židé Ježíše nepřijímají, a že ho někteří dokonce chtějí zabít. Po Ježíšově smrti a odchodu do nebe Židé jako celek dají svůj postoj k němu najevo tak, že budou pronásledovat jeho učedníky. Z jednání těchto odpůrců je jasně vidět, že nechtějí Ježíše za krále. (Jan 19:15, 16; Skutky 4:13–18; 5:40)

A co těch deset otroků? Jak naložili se svými minami, než „člověk urozeného původu“ obdržel „královskou moc“ a vrátil se? Ježíš vypráví: „Když získal královskou moc a vrátil se, zavolal si otroky, kterým dal peníze, a chtěl zjistit, kolik toho obchodováním vydělali. A tak předstoupil první a řekl: ‚Pane, tvoje mina vynesla deset min.‘ Řekl mu: ‚Výborně, dobrý otroku! Protože jsi byl věrný ve velmi malé věci, měj moc nad deseti městy.‘ Přišel druhý a řekl: ‚Pane, tvoje mina vydělala pět min.‘ Odpověděl mu: ‚Ty vládni nad pěti městy.‘“ (Lukáš 19:15–19)

Pokud učedníci podobně jako ti otroci v co největší míře používají to, co mají, aby shromáždili další učedníky, můžou se spolehnout, že Ježíš s nimi bude spokojený. A také si můžou být jistí, že je za jejich pracovitost a svědomitost odmění. Je jasné, že ne všichni Ježíšovi učedníci mají stejné životní okolnosti a stejné možnosti a schopnosti. Ježíšovi, který získá „královskou moc“, ale jejich usilovná snaha neunikne a odmění ji. (Matouš 28:19, 20)

V závěru podobenství ale nastává zlom. Ježíš vypráví: „Další [otrok] přišel a řekl: ‚Pane, tady je tvoje mina. Měl jsem ji schovanou v látce. Bál jsem se tě, protože jsi drsný člověk. Vybíráš, co jsi neuložil, a sklízíš, co jsi nezasel.‘ Odpověděl mu: ‚Soudím tě tvými vlastními slovy, špatný otroku. Věděl jsi, že jsem drsný člověk  a že vybírám, co jsem neuložil, a sklízím, co jsem nezasel. Proč jsi tedy nedal moje peníze do banky? Pak bych je při svém příchodu vybral i s úrokem.‘ Nato řekl těm, kdo tam stáli: ‚Vezměte mu tu minu a dejte ji tomu, který má deset min.‘“ (Lukáš 19:20–24)

Protože tento otrok nedělal nic pro to, aby zvětšil bohatství pánova království, o všechno přijde. Apoštolové očekávají, že Ježíš bude vládnout jako král Božího království. Takže když ho slyší vyprávět o tomto posledním otroku, nejspíš z toho chápou, že pokud nebudou svědomitě plnit svěřený úkol, nebude pro ně v tomto království místo.

Ježíšovo podobenství jeho věrné učedníky určitě motivuje, aby své úsilí ještě zintenzivnili. Ježíš to celé uzavírá slovy: „Říkám vám: Každému, kdo má, bude dáno víc, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.“ A dodává, že jeho nepřátele, kteří nechtějí, aby „nad nimi kraloval“, čeká rozsudek smrti. Pak Ježíš pokračuje v cestě do Jeruzaléma. (Lukáš 19:26–28)