Hned potom co se dal Ježíš pokřtít, ho Boží duch vede do judejské pustiny. Má hodně o čem přemýšlet. Při křtu se mu otevřela nebesa. (Matouš 3:16) Takže si vzpomíná na to, co se naučil a co dělal, když byl v nebi. O tom všem teď může důkladně uvažovat.

Ježíš stráví v pustině 40 dní a 40 nocí. Během té doby nic nejí. Na konci už má velký hlad a v tu chvíli ho začne pokoušet Satan. Říká: „Pokud jsi Boží syn, řekni těmto kamenům, ať se promění v chleby.“ (Matouš 4:3) Ježíš ví, že je špatné používat svoje zázračné schopnosti k uspokojování vlastních tužeb, a tak to odmítá udělat.

U toho ale Ďábel neskončí. Zkouší na Ježíše něco jiného. Vyzývá ho, aby skočil z cimbuří chrámu, a říká, že ho určitě zachrání andělé. Ježíš se ale nenechá zlákat, aby předvedl takovou úžasnou podívanou. Pomocí citátu z Písma ukazuje, že není správné takto zkoušet Boha.

Když Ďábel pokouší Ježíše potřetí, nějakým způsobem mu ukáže „všechna království světa a jejich slávu“. Říká: „To všechno ti dám, když padneš na kolena a budeš mě uctívat.“ Ježíš to ale nekompromisně odmítá se slovy: „Odejdi, Satane!“ (Matouš 4:8–10) Nenechává se svést k něčemu tak špatnému, protože ví, že je správné uctívat jedině Jehovu. Je rozhodnutý, že mu zůstane věrný.

Ze zmíněných pokušení a z toho, jak na ně Ježíš zareagoval, se můžeme něco naučit. Ta pokušení byla skutečná, takže je vidět, že Ďábel není jenom symbol zla, jak někteří lidé tvrdí. Je to skutečná neviditelná osoba. Z této biblické zprávy také vidíme, že lidské vlády patří Satanovi – má je ve své moci. Jinak by jeho nabídka nemohla být pro Ježíše opravdovým pokušením.

Ďábel navíc řekl, že Ježíše odmění za jediný projev uctívání. Byl dokonce ochotný dát mu všechna království světa. Může se snadno stát, že Ďábel bude podobným způsobem pokoušet i nás. Možná před nás postaví různá lákadla, třeba příležitost získat bohatství, moc nebo vysoké postavení. V takových situacích nemůžeme udělat nic lepšího, než vzít si příklad z Ježíše a v jakémkoli pokušení zůstat věrní Bohu. Bible říká, že Ďábel sice od Ježíše odešel, ale „čekal na další vhodnou příležitost“. (Lukáš 4:13) Stejné to může být v našem případě, a tak musíme být pořád ve střehu.