Pro ženy je to obrovský šok, když dorazí k hrobce a ta je na první pohled prázdná. Marie Magdaléna hned běží „za Šimonem Petrem a za tím učedníkem, kterého Ježíš miloval“, apoštolem Janem. (Jan 20:2) Ostatní ženy ale u hrobky uvidí anděla. A uvnitř najdou dalšího, „oblečeného v bílém rouchu“. (Marek 16:5)

Jeden z nich jim říká: „Nebojte se. Vím, že hledáte Ježíše, kterého přibili na kůl. Není tady, byl vzkříšen, přesně jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. Pak rychle jděte, řekněte jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých, a řekněte jim: ‚Jde před vámi do Galileje.‘“ A tak ženy „se strachem i velkou radostí“ utíkají za učedníky, aby jim o tom pověděly. (Matouš 28:5–8)

Marie mezitím našla Petra a Jana. Sotva popadá dech, když jim říká: „Odnesli Pána z hrobky a nevíme, kam ho položili.“ (Jan 20:2) Petr a Jan se k hrobce okamžitě rozběhnou. Jan je rychlejší a dorazí tam první. Nahlédne dovnitř, uvidí tam ležet pruhy plátna, ale zůstane venku.

Když k hrobce doběhne Petr, rovnou do ní vejde. I on vidí pruhy plátna a také látku, kterou měl Ježíš ovázanou kolem hlavy. Pak za ním vejde dovnitř i Jan. Teď už věří tomu, co Marie říkala. I když se Ježíš zmiňoval o tom, že bude vzkříšen, ani jednomu z nich to zatím nedochází. (Matouš 16:21) Celí zmatení odchází domů. Marie se mezitím vrátila k hrobce a zůstává tam.

Ostatní ženy tou dobou spěchají za učedníky, aby jim řekly, že Ježíš je vzkříšený. Cestou se ale stane něco překvapivého. Potkají samotného  Ježíše, který je pozdraví: „Buďte zdrávy!“ Ženy mu padnou k nohám a pokloní se mu. Ježíš jim říká: „Nebojte se. Jděte a řekněte mým bratrům, aby šli do Galileje. Tam mě uvidí.“ (Matouš 28:9, 10)

Když předtím došlo k zemětřesení a objevili se andělé, strážci u hrobky „se třásli a nemohli se ani hnout“. Jakmile se vzpamatovali, šli do města a „oznámili předním kněžím všechno, co se stalo“. Kněží se pak sešli se staršími muži, aby se společně poradili. Dohodli se, že vojáky podplatí, aby zatajili, jak to doopravdy bylo, a aby tvrdili: „V noci, když jsme spali, přišli jeho učedníci a ukradli ho.“ (Matouš 28:4, 11, 13)

Když římští vojáci usnou na hlídce, klidně za to můžou dostat trest smrti. Kněží proto strážcům slibují: „Kdyby se o tom [o jejich lži, že usnuli] doslechl místodržitel, vysvětlíme mu to a vy si s tím nebudete muset dělat starosti.“ (Matouš 28:14) Vojáci si úplatek vezmou a udělají, co kněží říkají. A tak se nepravdivá zpráva o tom, že Ježíšovo tělo ukradli učedníci, mezi Židy hodně rozšíří.

Marie Magdaléna pořád ještě pláče u hrobky. V jednu chvíli se do ní nakloní a uvidí tam dva anděly v bílých oděvech. Oba sedí na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, jeden u hlavy a jeden u nohou. „Ženo, proč pláčeš?“ ptají se Marie. Ta jim odpovídá: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Pak se otočí a uvidí ještě někoho. Ten muž se jí zeptá na to samé, co andělé, a dodává: „Koho hledáš?“ Marie si myslí, že je to zahradník, a tak mu říká: „Pane, pokud jsi ho vzal, pověz mi, kam jsi ho položil, a já ho odnesu.“ (Jan 20:13–15)

Ve skutečnosti Marie mluví se vzkříšeným Ježíšem, jenom ho nepoznala. Když jí ale řekne „Marie!“, okamžitě je jí jasné, o koho jde, protože si dobře pamatuje způsob, jakým ji oslovoval. Nadšeně vykřikne: „Rabboni!“ (což znamená „učiteli“). Má ale strach, že by mohl teď hned vystoupit do nebe, a tak se ho chytí. Ježíš jí říká: „Nedrž se mě, ještě jsem nevystoupil k Otci. Jdi ale k mým bratrům a řekni jim: ‚Vystupuji ke svému Otci a vašemu Otci a ke svému Bohu a vašemu Bohu.‘“ (Jan 20:16, 17)

Marie běží na místo, kde jsou shromáždění apoštolové s dalšími učedníky, a říká jim: „Viděla jsem Pána!“ (Jan 20:18) Pak jim vypráví o setkání s Ježíšem a tím jen potvrzuje to, co už učedníci slyšeli od ostatních žen. Přesto jim to všechno připadá „jako nesmysl“. (Lukáš 24:11)