Když Ježíš deset dní po svém vystoupení do nebe vylil o Letnicích na učedníky svatého ducha, dal tím důkaz, že je opravdu v nebi. A zanedlouho přišel další důkaz. Těsně před tím, než byl učedník Štěpán ukamenován za to, že odvážně svědčil o Ježíšovi, zvolal: „Vidím otevřená nebesa a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici!“ (Skutky 7:56)

Co se s Ježíšem po jeho návratu do nebe dělo dál? David pod Božím vedením předpověděl: „Jehova řekl mému Pánu [Ježíšovi]: ‚Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnožku pod tvé nohy.‘“ Takže Ježíš měl po návratu do nebe čekat, a to do doby, než mu dá Otec pokyn: „Podmaňuj uprostřed svých nepřátel.“ (Žalm 110:1, 2) Co ale Ježíš dělal, zatímco čekal, až bude moct zakročit proti svým nepřátelům?

O Letnicích roku 33 n. l. vznikl křesťanský sbor. Ježíš začal z nebe vládnout svým duchem pomazaným učedníkům. (Kolosanům 1:13) Vedl je při kázání a připravoval je na jejich budoucí úlohu. Jakou? Ti, kdo zůstali věrní až do smrti, měli být časem vzkříšeni a měli se stát jeho spoluvládci v Božím království.

Pozoruhodným příkladem člověka, který se měl v budoucnu stát králem, byl Saul, známější pod svým římským jménem Pavel. Byl to Žid, který se dlouhou dobu s vervou zastával Božího zákona. Vlivem židovských náboženských vůdců měl ale tak pokřivené názory, že dokonce schvaloval Štěpánovo ukamenování. „Stále vyhrožoval Pánovým učedníkům a chtěl je vyvraždit.“ Rozhodl se jít do Damašku, aby tam Ježíšovy učedníky zatkl a přivedl je do Jeruzaléma. A od velekněze Kaifáše si k tomu vyžádal oprávnění. (Skutky 7:58; 9:1) Když byl ale na cestě, ozářilo ho jasné světlo a on padl na zem.

„Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?“ ozval se hlas z nebe. „Kdo jsi, Pane?“ zeptal se Saul. Hlas odpověděl: „Jsem Ježíš – ten, koho pronásleduješ.“ (Skutky 9:4, 5)

Ježíš Saulovi řekl, aby šel do Damašku a tam čekal na další pokyny. Do města ale museli Saula  dovést, protože ho to zázračné světlo oslepilo. Ježíš se v jiném vidění objevil Ananiášovi, jednomu učedníkovi z Damašku. Řekl mu, aby šel na určitou adresu, kde najde Saula. Ananiáš z toho měl strach, ale Ježíš ho ujistil: „Tohoto muže jsem vybral, aby nesl mé jméno národům, králům a izraelským synům.“ Saul znovu získal zrak a ještě v Damašku začal „kázat o Ježíšovi – že to je Boží Syn“. (Skutky 9:15, 20)

S Ježíšovou podporou pokračoval Pavel a další učedníci v kazatelské činnosti, kterou Ježíš začal. A Bůh se postaral, aby v ní dosahovali úžasných výsledků. Asi 25 let potom, co se Ježíš objevil Pavlovi na cestě do Damašku, Pavel napsal, že se dobrá zpráva „kázala všude pod nebem“, tedy v celé Římské říši. (Kolosanům 1:23)

Po letech dal Ježíš svému milovanému apoštolu Janovi řadu vidění, o kterých můžeme číst v biblické knize Zjevení. Díky nim se Jan v podstatě dožil toho, jak se Ježíš vrátil v královském postavení. (Jan 21:22) „Pod působením ducha ... se ocitl v Pánově dni.“ (Zjevení 1:10) Kdy tento „den“ nastal?

Z důkladného studia biblických proroctví vyplývá, že „Pánův den“ začal v roce 1914. Tehdy vypukl konflikt, který se zapsal do dějin jako první světová válka. A od té doby svět ve větší míře sužují války, epidemie, hlad, zemětřesení a další problémy. Tím se v globálním měřítku plní „znamení“, o kterém Ježíš apoštolům řekl, že bude signalizovat jeho „přítomnost“ a blížící se „konec“. (Matouš 24:3, 7, 8, 14) Také se káže dobrá zpráva o Království, a to nejenom v Římské říši, ale po celém světě.

Jan pod Božím vedením napsal, o čem to všechno svědčí: „Teď přišla záchrana, moc a království našeho Boha a pravomoc jeho Krista.“ (Zjevení 12:10) Takže Boží království v nebi, o kterém Ježíš tolik mluvil, už existuje a vládne!

To je skvělá zpráva pro všechny Ježíšovy věrné učedníky. Jan dál napsal: „Proto se radujte, nebesa a vy, kdo v nich přebýváte! Ale běda zemi a moři! Sestoupil k vám totiž Ďábel a má velký hněv, protože ví, že mu zbývá málo času.“ (Zjevení 12:12)

Ježíš už tedy nečeká po Otcově pravici. Vládne jako král a brzo odstraní všechny své nepřátele. (Hebrejcům 10:12, 13) Na jaké nádherné změny se můžeme těšit potom?