POTOM, co Šalomoun opustil pravé uctívání, se Izrael rozdělil, přesně jak to Jehova předpověděl. Šalomounův syn a nástupce Rechoboam jednal tyransky. Kvůli tomu se deset izraelských kmenů vzbouřilo a vytvořilo severní Izraelské království. Dva kmeny zůstaly věrné Davidově dynastii a z nich se stalo jižní Judské království.

Dějiny obou království byly bouřlivé, a to hlavně kvůli tomu, že jejich králové nebyli Bohu věrní a neposlouchali ho. Izrael měl více problémů než Juda, protože jeho panovníci od samého začátku propagovali falešné uctívání. Přestože tam působili proroci, jako byl Elijáš a Eliša, kteří prováděli mocné skutky, a dokonce vzkřísili mrtvé, lid se stále vracel k ničemnému jednání. Bůh nakonec dovolil, aby severní království zničili Asyřané.

Boží rozsudek stihl také Judu, i když to bylo o více než sto let později. Jen několik judských králů dbalo na varování Božích proroků a snažili se národ obrátit zpět k Jehovovi. Například Josijáš začal zemi očišťovat od falešného uctívání a opravil Jehovův chrám. Tehdy byl nalezen původní exemplář Božího Zákona předaného prostřednictvím Mojžíše. Na krále to silně zapůsobilo, takže svou snahu obnovit pravé uctívání ještě zintenzivnil.

Je smutné, že Josijášovi nástupci jeho dobrý příklad nenásledovali. Jehova proto připustil, aby Juda byla dobyta. Babylóňané zničili Jeruzalém i chrám a odvedli ty, kdo přežili, jako své zajatce. Bůh předpověděl, že Izraelité budou ve vyhnanství sedmdesát let a Juda bude po celou tu dobu zpustošená. Pak se měl národ do své země vrátit.

Králem se však již neměl stát nikdo z Davidovy rodové linie, dokud se neujme vlády slíbený Osvoboditel, předpověděný Mesiáš. Většina králů, kteří panovali v Jeruzalémě, svými špatnými skutky prokázala, že nedokonalí lidé nejsou schopni dobře vládnout. K tomu měl být způsobilý pouze Mesiáš. Proto Jehova poslednímu králi z Davidovy dynastie řekl: „Sejmi korunu. . . . Pokud jde také o tohle [o království představované touto korunou], to jistě nebude patřit nikomu, dokud nepřijde ten, kdo má zákonné právo, a jemu to dám.“ (Ezekiel 21:26, 27)

Založeno na 1. Královské, 2. Královské, 2. Paralipomenon, kapitolách 10 až 36, a Jeremjášovi 25:8–11.