Nějakou dobu po Pesachu se Ježíš a jeho učedníci vraceli do Galileje a cestou procházeli Samařím. Nedaleko města Sychar se Ježíš zastavil u Jákobovy studny. Sedl si, aby si odpočinul, a učedníci šli do města koupit něco k jídlu.

Ke studni přišla jedna žena nabrat vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“ Ona odpověděla: „Jak to, že se mnou mluvíš? Jsem Samaritánka. Židé přece se Samaritány nemluví.“ Ježíš řekl: „Kdybys věděla, kdo jsem, poprosila bys mě, abych ti dal napít, a já bych ti dal živou vodu.“ Žena se ho zeptala: „Jak to myslíš? Vždyť ji ani nemáš do čeho nabrat?“ Ježíš odpověděl: „Když se někdo napije vody, kterou mu dám, už nikdy nebude mít žízeň.“ Žena ho poprosila: „Pane, dej mi tu vodu.“

Ježíš jí pak řekl: „Přiveď sem svého manžela.“ Ona odpověděla: „Nemám manžela.“ Ježíš na to řekl: „Máš pravdu. Byla jsi vdaná pětkrát a teď žiješ s mužem, kterého sis nevzala.“ Žena řekla: „Vidím, že jsi prorok. My věříme, že můžeme uctívat Boha na téhle hoře. Ale Židé říkají, že ho můžeme uctívat jedině v Jeruzalémě. Až přijde Mesiáš, určitě nás naučí, jak je to správně.“ Ježíš jí pak pověděl něco, co předtím ještě nikomu neřekl: „Já jsem Mesiáš.“

 Žena pospíchala do města a řekla ostatním Samaritánům: „Myslím, že jsem našla Mesiáše. Ví o mně úplně všechno. Schválně se pojďte podívat!“ Šli s ní ke studni a poslechli si, co Ježíš učí.

Pak ho Samaritáni poprosili, aby zůstal v jejich městě. Byl u nich dva dny. Vyučoval je a hodně lidí uvěřilo, že je Mesiáš. Samaritánce řekli: „Poslechli jsme si ho a teď jsme si jistí, že právě on zachrání svět.“