1., 2. Jak je v Bibli popsán stav lidstva a co je jediným východiskem z této situace?

 „CELÉ tvorstvo spolu až dodnes naříká a trpí bolestí.“ (Římanům 8:22) Těmito slovy apoštol Pavel popisuje náš žalostný stav. Z lidského hlediska se může zdát, že z utrpení, z hříchu a ze smrti neexistuje žádné východisko. Jehova však nemá taková omezení jako lidé. (4. Mojžíšova 23:19) Spravedlivý Bůh nám východisko z tísně opatřuje. Je jím výkupné.

² Výkupné je tím největším darem, jaký Jehova dal lidstvu. Dává nám možnost, abychom byli osvobozeni od hříchu a smrti. (Efezanům 1:7) Je základem naděje na věčný život, ať už v nebi, nebo v ráji na zemi. (Lukáš 23:43; Jan 3:16; 1. Petra 1:4) Co ale výkupné vlastně je? A co se díky výkupnému dozvídáme o Jehovově mimořádné spravedlnosti?

 3. a) Proč vznikla potřeba výkupného? b) Proč Bůh zkrátka nezmírnil trest smrti vynesený nad Adamovými potomky?

³ Výkupné začalo být nezbytné kvůli Adamovu hříchu. Tím, že Adam neuposlechl Boha, odkázal svým potomkům dědictví v podobě nemocí, žalu, bolesti a smrti. (1. Mojžíšova 2:17; Římanům 8:20) Bůh nemohl podlehnout sentimentalitě a trest smrti zkrátka zmírnit. Přehlížel by totiž svůj vlastní zákon: „Mzda, kterou dává hřích, je smrt.“ (Římanům 6:23) A kdyby Jehova rušil platnost svých vlastních měřítek pro spravedlnost, pak by v celém vesmíru vládl chaos a nezákonnost.

 4., 5. a) Jak Satan pomluvil Boha a proč byl Jehova nucen na takové vyzývavé jednání reagovat? b) Jaké obvinění vznesl Satan v souvislosti s Jehovovými věrnými služebníky?

 ⁴ Jak jsme si mohli povšimnout ve 12. kapitole, vzpoura v Edenu vyvolala ještě důležitější otázky. Satan vrhl temný stín na Boží znamenité jméno. V podstatě Jehovu obvinil z toho, že je lhář a krutý diktátor, který své tvory připravuje o svobodu. (1. Mojžíšova 3:1–5) Tím, že Satan zdánlivě překazil Boží záměr naplnit zemi dobrými lidmi, zároveň vytvořil dojem, že Bůh selhal. (1. Mojžíšova 1:28; Izajáš 55:10, 11) Kdyby toto vyzývavé jednání Jehova nechal bez povšimnutí, mnoho jeho inteligentních tvorů by možná ztratilo určitou míru důvěry v jeho vládu.

⁵ Satan také pomluvil Jehovovy věrné služebníky, protože je obvinil, že Bohu slouží jen ze sobeckých pohnutek a že by pod tlakem žádný z nich nezůstal Bohu věrný. (Job 1:9–11) Vyvrátit Satanova tvrzení bylo mnohem důležitější než vysvobodit lidstvo z jeho tíživé situace. Jehova právem cítil povinnost na Satanova pomlouvačná obvinění reagovat. Jak ale mohl Bůh tyto otázky vyřešit a zároveň zachránit lidstvo?

 6. Například kterými výrazy Bible označuje Boží prostředek pro záchranu lidstva?

⁶ Jehovovo řešení bylo jak nanejvýš milosrdné, tak i nesmírně spravedlivé. Žádný člověk by něco takového nikdy nedokázal vymyslet. A bylo přitom ohromně jednoduché. Bývá označováno různě – jako vykoupení, výplatní cena a smíření. (Žalm 49:8, poznámka pod čarou; Daniel 9:24; Galaťanům 3:13; Kolosanům 1:20; Hebrejcům 2:17) Ale výrazem, který celou věc vystihuje možná nejlépe, je slovo, jež použil samotný Ježíš. Řekl: „Syn člověka nepřišel, aby mu  sloužili, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné [řecky lytron] za mnohé.“ (Matouš 20:28)

 7., 8. a) Jaký význam má v Písmu výraz „výkupné“? b) V jakém smyslu výkupné znamená ekvivalent?

⁷ Co je to výkupné? Řecké slovo, které je zde použito, pochází ze slovesa, jehož význam je „uvolnit, propustit“. Tento výraz byl používán k označení peněz, které byly zaplaceny výměnou za propuštěné válečné zajatce. V zásadě tedy lze výkupné definovat jako hodnotu, která musí být zaplacena, aby se něco mohlo koupit zpět. Slovo pro „výkupné“ obsažené v Hebrejských písmech (kofer) pochází ze slovesa, jehož význam je „pokrýt“ či „přikrýt“. Bůh například řekl Noemovi, že musí pokrýt (tvar stejného slovesa) archu dehtem. (1. Mojžíšova 6:14) To nám pomáhá pochopit, že vykoupit znamená také přikrýt hříchy. (Žalm 65:3)

⁸ Za povšimnutí stojí to, co o tomto slově (kofer) píše Theological Dictionary of the New Testament. Uvádí, že „vždy označuje ekvivalent“ neboli něco odpovídajícího. Podobně i v případě vykoupení neboli přikrytí hříchu musí být zaplacena cena, která plně odpovídá škodě způsobené hříchem neboli ji plně přikrývá. Zákon, který Bůh dal Izraeli, tedy říkal: „Život za život, oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu.“ (5. Mojžíšova 19:21)

 9. Proč muži s pevnou vírou předkládali zvířecí oběti a jak na tyto oběti Jehova pohlížel?

⁹ Muži s pevnou vírou už od dob Ábela předkládali Bohu zvířecí oběti. Tak dávali najevo, že jsou si vědomi hříchu a potřeby vyplacení, a prokazovali svou víru v Boží slíbené osvobození prostřednictvím Božího potomstva. (1. Mojžíšova 3:15; 4:1–4; 3. Mojžíšova 17:11; Hebrejcům 11:4) Jehova na tyto oběti pohlížel příznivě a jeho ctitelé pak u něho  měli dobré jméno. Ale zvířecí oběti nebyly nic víc než pouhý symbol. Zvířata ve skutečnosti nemohla přikrýt lidský hřích, protože jsou nižší než lidé. (Žalm 8:4–8) Bible tudíž říká: „Krev býků a kozlů nemůže hříchy odstranit.“ (Hebrejcům 10:1–4) Takové oběti byly pouze předobrazem neboli symbolem pravé výkupní oběti, která teprve měla být předložena.

10. a) Ekvivalentem koho musel být vykupitel a proč? b) Proč byla nutná pouze jedna lidská oběť?

¹⁰ „Kvůli Adamovi všichni umírají,“ napsal apoštol Pavel. (1. Korinťanům 15:22) Výkupné tedy muselo být založeno na smrti přesného Adamova ekvivalentu – dokonalého člověka. (Římanům 5:14) Žádný jiný tvor nemohl vyrovnat misky vah spravedlnosti. Jedině dokonalý člověk, ten, na něhož se nevztahoval rozsudek v podobě smrti zděděné po Adamovi, mohl předložit „odpovídající výkupné“ – tedy výkupné, které Adamovi dokonale odpovídalo. (1. Timoteovi 2:6) Nebylo nutné, aby byly obětovány nesčetné miliony lidí, kteří by odpovídali každému potomku Adama. Apoštol Pavel vysvětlil: „Skrze jednoho člověka [Adama] vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt.“ (Římanům 5:12) A vzhledem k tomu, že „smrt přišla prostřednictvím člověka“, Bůh zajistil vyplacení lidstva také „prostřednictvím člověka“. (1. Korinťanům 15:21) Jakým způsobem?

11. a) Jak měl vykupitel podstoupit „smrt za každého“? b) Proč Adam a Eva nemohli mít z výkupného užitek? (Viz poznámka pod čarou.)

¹¹ Jehova zajistil, že dokonalý člověk dobrovolně obětoval svůj život. Podle slov v dopise Římanům 6:23 „mzda, kterou dává hřích, je smrt“. Obětováním svého života měl vykupitel podstoupit „smrt za každého“. Jinými slovy, měl zaplatit mzdu za Adamův hřích. (Hebrejcům 2:9; 2. Korinťanům  5:21; 1. Petra 2:24) To mělo mít závažné právní důsledky. Zrušením trestu smrti v případě poslušných Adamových potomků mělo výkupné odstranit zhoubnou moc hříchu přímo od kořene. a (Římanům 5:16)

12. Uveďte přirovnání, které ukazuje, jak ze zaplacení jediného dluhu může mít užitek mnoho lidí.

¹² Uveďme si přirovnání: Představte si, že žijete ve městě, kde je většina obyvatel zaměstnána ve velké továrně. Vy i vaši sousedé dostáváte za svou tvrdou práci dobře zaplaceno a žijete si spokojeně. Tak to je až do chvíle, kdy se továrna zavře. Proč k tomu došlo? Ředitel začal jednat nepoctivě a přivedl továrnu k bankrotu. Najednou jste vy i vaši sousedé bez práce a nejste schopni platit své účty. Kvůli špatnosti toho muže trpí manželští partneři, děti a věřitelé. Existuje nějaké východisko? Ano. Jistý bohatý laskavý muž se rozhodne, že zasáhne. Je si vědom toho, jakou má firma hodnotu. Také má soucit s jejími zaměstnanci a jejich rodinami. Zařídí to tedy tak, že splatí dluh, který firma má, a továrnu znovu otevře. Zrušení toho jediného dluhu přinese úlevu mnoha zaměstnancům, jejich rodinám a také věřitelům. Podobně i ze zrušení Adamova dluhu budou mít užitek nesčetné miliony lidí.

13., 14. a) Jak Jehova poskytl výkupné pro lidstvo? b) Komu mělo být výkupné zaplaceno a proč je taková platba nezbytná?

¹³ Jedině Jehova mohl opatřit Beránka, který „zbavuje svět hříchu“. (Jan 1:29) Bůh však na záchranu lidstva nevyslal jen tak lecjakého anděla. Vyslal toho, který mohl  poskytnout konečnou, definitivní odpověď na Satanovo obvinění vznesené proti Jehovovým služebníkům. Ano, Jehova dal tu nejlepší oběť, protože poslal svého jediného Syna, který byl „jeho velkým potěšením“. (Přísloví 8:30) Boží Syn se ochotně zřekl sám sebe, tedy své duchovní podstaty. (Filipanům 2:7) Život svého prvorozeného nebeského Syna Jehova zázračně přenesl do lůna židovské panny Marie. (Lukáš 1:27, 35) Jako člověk se měl tento Boží Syn jmenovat Ježíš. Ale z právního hlediska mohl být označen jako druhý Adam, protože Adamovi dokonale odpovídal. (1. Korinťanům 15:45, 47) Ježíš tedy mohl sám sebe obětovat jako výkupné za hříšné lidstvo.

¹⁴ Komu mělo být toto výkupné zaplaceno? V Žalmu 49:7 se jasně píše, že výkupné je zaplaceno „Bohu“. Není ale právě Jehova v prvé řadě tím, kdo výkupné zajišťuje? Ano, ale hodnota výkupného tím neklesá, výkupné se nestává bezvýznamnou, formální směnou – jako by se peníze vzaly z jedné kapsy a vložily do druhé. Je třeba pochopit, že výkupné není hmotná výměna, ale je to právní úkon. Tím, že Jehova zaplatil výkupné, a to dokonce na vlastní obrovské náklady, potvrdil, že neochvějně lpí na své dokonalé spravedlnosti. (1. Mojžíšova 22:7, 8, 11–13; Hebrejcům 11:17; Jakub 1:17)

15. Proč bylo nutné, aby Ježíš trpěl a zemřel?

¹⁵ Na jaře roku 33 n. l. se Ježíš Kristus ochotně podrobil těžké zkoušce, která vedla k zaplacení výkupného. Dovolil, aby byl na základě falešných obvinění zatčen, uznán vinným a přibit na popravčí kůl. Bylo skutečně nutné, aby Ježíš tolik trpěl? Ano, protože musela být vyřešena důležitá otázka věrnosti Božích služebníků. Významné je to, že Bůh nedovolil, aby Ježíš byl zabit Herodem už jako malé dítě. (Matouš 2:13–18) Když se z něj však stal dospělý člověk, byl schopen  odolat náporu Satanových útoků a přitom jasně chápat zásadní otázky, které s tím souvisely. b Ježíš navzdory strašnému zacházení zůstal věrný, nevinný, neposkvrněný a oddělený od hříšníků a tím s pozoruhodnou rozhodností prokázal, že Jehova má služebníky, kteří mu i ve zkouškách zůstanou věrní. (Hebrejcům 7:26) Není tedy divu, že v okamžiku před svou smrtí Ježíš vítězoslavně zvolal: „Je dovršeno!“ (Jan 19:30)

16., 17. a) Jak Ježíš pokračoval ve svém vykupitelském díle? b) Proč bylo nezbytné, aby se Ježíš „za nás objevil před Bohem“?

¹⁶ Ježíš však své vykupitelské dílo musel ještě dokončit. Třetí den po tom, co zemřel, ho Jehova vzkřísil z mrtvých. (Skutky 3:15; 10:40) Tímto významným činem Jehova nejen odměnil svého Syna za jeho věrnou službu, ale také mu dal příležitost dokončit jeho vykupitelské dílo v postavení Božího velekněze. (Římanům 1:4; 1. Korinťanům 15:3–8) Apoštol Pavel vysvětluje: „Když ale přišel Kristus jako velekněz…, do svatého místa vstoupil jednou provždy, a to ne s krví kozlů a mladých býků, ale se svou vlastní krví, a získal pro nás věčné osvobození. Vždyť Kristus nevstoupil do svatého místa udělaného rukama, které je jen napodobeninou toho skutečného, ale do samotného nebe, aby se teď za nás objevil před Bohem.“ (Hebrejcům 9:11, 12, 24)

 ¹⁷ Kristus nemohl do nebe vzít svou doslovnou krev. (1. Korinťanům 15:50) Vzal s sebou však to, co tato krev představovala, tedy zákonnou hodnotu svého obětovaného dokonalého lidského života. Potom před Bohem formálně předložil hodnotu tohoto života jako výkupné výměnou za hříšné lidstvo. Přijal Jehova tuto oběť? Ano. Projevilo se to o Letnicích roku 33 n. l., kdy byl vylit svatý duch asi na 120 učedníků v Jeruzalémě. (Skutky 2:1–4) Byla to úžasná událost, ale Boží služebníci toho díky výkupnému měli získat ještě mnohem víc.

18., 19. a) Které dvě skupiny lidí mají užitek ze smíření, které umožnila Kristova krev? b) Co výkupné přináší členům „velkého zástupu“ už teď a co jim přinese v budoucnosti?

¹⁸ Ve svém dopise Kolosanům Pavel vysvětluje, že Bůh chtěl smířit se sebou skrze Krista všechno ostatní tím, že způsobil pokoj prostřednictvím krve, kterou Ježíš prolil na mučednickém kůlu. Pavel také ukazuje, že toto smíření se týká dvou odlišných skupin lidí – v nebi a na zemi. (Efezanům 1:10; Kolosanům 1:19, 20) První skupinu tvoří 144 000 křesťanů, kteří mají naději, že budou sloužit jako nebeští kněží a budou s Kristem Ježíšem vládnout jako králové nad zemí. (Zjevení 5:9, 10; 7:4; 14:1–3) Spolu s Ježíšem budou postupně, po dobu jednoho tisíce let, poslušným lidem pomáhat, aby měli z výkupného čím dál větší užitek. (1. Korinťanům 15:24–26; Zjevení 20:6; 21:3, 4)

¹⁹ Další lidé mají naději na dokonalý život v ráji na zemi. Ve Zjevení 7:9–17 jsou popsáni jako „velký zástup“, který přežije přicházející „velké soužení“. Na užitek z výkupného však nemusí čekat až do té doby. Už „svá roucha vyprali a vybělili v Beránkově krvi“. Věří ve výkupné, a proto z tohoto láskyplného daru mají duchovní užitek už nyní. Jsou  prohlášeni za bezúhonné jako Boží přátelé. (Jakub 2:23) Díky Ježíšově oběti mohou přistupovat „bez obav k trůnu nezasloužené laskavosti“. (Hebrejcům 4:14–16) Když se dopustí nějakého provinění, mohou zažít opravdové odpuštění. (Efezanům 1:7) Jsou sice nedokonalí, ale přesto mají očištěné svědomí. (Hebrejcům 9:9; 10:22; 1. Petra 3:21) Být smířeni s Bohem tedy není něco, v co doufáme, ale je to současná realita. (2. Korinťanům 5:19, 20) Během Ježíšovy tisícileté vlády budou tito lidé postupně osvobozováni „z otroctví porušenosti“ a nakonec budou mít „slavnou svobodu Božích dětí“. (Římanům 8:21)

20. Jak na vás osobně působí rozjímání o výkupném?

²⁰ Za výkupné děkujeme Bohu, který nás vysvobozuje „prostřednictvím Ježíše Krista“. (Římanům 7:25) Podstata výkupného je jednoduchá. Zároveň je ale tak důmyslná, že nás to naplňuje obdivem. (Římanům 11:33) A když o výkupném s vděčností rozjímáme, dotýká se našeho srdce a přibližuje nás ještě více ke spravedlivému Bohu. Podobně jako žalmista máme pádný důvod chválit Jehovu jako Boha, který „miluje spravedlnost a právo“. (Žalm 33:5)