Jehova tvrdou práci svých služebníků v Dominikánské republice bohatě odměnil. V roce 1994 tam bylo ve 259 sborech v průměru 16 354 zvěstovatelů Království. S tímto nádherným růstem se zvyšovala  i potřeba schopných starších a služebních pomocníků. Vedoucí sbor v tom roce schválil, aby se v Dominikánské republice konala škola služebního vzdělávání, kterou dnes nahradila škola pro zvěstovatele Království.

Do října 2011 absolvovalo tuto školu asi 600 studentů v 25 třídách. V současnosti slouží víc než polovina absolventů v nějaké formě celodobé služby, 71 z nich je zvláštními průkopníky a pět je jich v krajské službě. Prvních deset tříd se konalo v místní pobočce, ale počínaje jedenáctou třídou má škola vlastní budovu ve městě Villa González.

Dne 22. září 1998 se Dominikánskou republikou přehnal hurikán Georges. Vítr dosahoval rychlosti 190  kilometrů v hodině a způsobil obrovské škody. Tisíce lidí zůstalo bez domova a přes 300 jich zahynulo. Výbor pro humanitární pomoc s podporou regionálního stavebního výboru zřídil na pozemku sálu Království ve městě La Romana centrum humanitární pomoci. Do prací se zapojilo asi 300 dobrovolníků z Dominikánské republiky a dalších 16 zemí.

Celkem bylo nutné opravit nebo znovu postavit 23 sálů Království a přes 800 domů našich bratrů a sester. Například Carmen, průkopnice v pokročilém věku, byla zdrcená, když hurikán zničil její dům, ve kterém žila 38 let. Když jí však skupina 15 bratrů přišla vylít betonové základy nového domu, její radost neznala mezí. „Jehova na nás nezapomíná,“ řekla Carmen, „a pečuje o nás. Podívejte se, jaký krásný dům mi bratři staví. Moji sousedé poznamenali: ‚Svědkové Jehovovi se o své bratry starají. Skutečně se mají rádi.‘“ Když humanitární pracovníci pomáhali postiženým bratrům a sestrám, podobné výroky byly slyšet po celé zemi.

Hurikán Georges byl sice velkou katastrofou, ale Jehovovi služebníci s láskou poskytovali praktickou pomoc a duchovní útěchu svým bratrům, kterým tato bouře způsobila škody. A co je ještě důležitější, obětavé úsilí dobrovolníků přineslo chválu Jehovovi, který je samotným zdrojem útěchy.

Nových učedníků rychle přibývalo a s tím rostla potřeba dalších sálů Království. V listopadu 2000 začali bratři v Dominikánské republice stavět sály Království  s podporou programu pro země s omezenými prostředky. Díky tomu může sbor postavit pohodlný a pěkný sál Království zhruba za osm týdnů. Do září 2011 dvě skupiny stavebníků postavily nebo zrenovovaly asi 145 sálů Království.

Pro lidi z okolí jsou tyto budovy a také práce dobrovolníků, kteří je stavějí, vynikajícím svědectvím. Například v jednom městečku na severozápadě země si bratři vyhlédli vhodné místo pro nový sál Království. Jeden zvláštní průkopník se majitele pozemku zeptal, zda by jim ho prodal. „Neztrácejte čas,“ odpověděl ten muž. „Tenhle pozemek vám neprodám, a už vůbec ne, pokud na něm chcete postavit kostel.“

Krátce po tomto rozhovoru jel majitel pozemku do Puerto Plata navštívit svého starého bratra, který je svědkem Jehovovým. Po příjezdu zjistil, že si jeho bratra, kterému už nesloužilo zdraví, vzala k sobě domů jedna rodina svědků, aby se o něj postarali. Brali ho k lékaři, na shromáždění i do kazatelské služby. Muž se svého bratra zeptal, kolik za všechnu tu péči platí. Ten řekl: „Nestojí mě to nic. Jsou to moji bratři.“

Mimořádná laskavost těchto svědků na majitele pozemku tak zapůsobila, že zavolal zvláštnímu průkopníkovi, který ho předtím kontaktoval, a řekl mu, že si to rozmyslel a že je ochotný pozemek prodat. Bratři ho koupili a začali stavět sál. Manželka majitele pozemku měla předtím na svědky velmi negativní  názor. Ale když pozorovala, jak bratři na staveništi spolupracují, řekla: „To je ta nejjednotnější a nejlaskavější skupina lidí, jakou jsem kdy viděla.“