Svědkové Jehovovi nyní působí v Dominikánské republice zhruba sedmdesát let. Během té doby získali velmi dobrou pověst. Často se stává, že když jsou zvěstovatelé ve službě, lidé je osloví a žádají o publikace. Není nic neobvyklého, že lidé v obvodech naši činnost komentují takto: „Tohle náboženství se mi líbí.“ Nebo: „Vy opravdu žijete podle Bible.“

Zajímavá je například příhoda, která se stala v souvislosti se stavbou sálu Království na pozemku, který daroval jeden bratr. Když tento bratr chtěl pozemek přepsat na nového majitele, zjistil, že nějaký člověk podvodně nechal pozemek přepsat na sebe a bratra obvinil, že se mu ho snaží vzít. Celá záležitost se dostala před soud. Byl to složitý případ, protože dotyčný měl dokumenty, podle kterých pozemek vlastnil on.

V průběhu jednání soudce požádal bratrova právního zástupce, aby vysvětlil, koho vlastně zastupuje. Když řekl, že zastupuje zájmy sdružení, které používají svědkové Jehovovi, soudce reagoval: „V takovém případě není důvod pochybovat o pravdivosti těchto tvrzení. Znám svědky Jehovovy a moc dobře vím, že to jsou čestní lidé. Nikdy by se nepokusili někoho podvést a vzít si to, co jim nepatří.“

Když byly soudu předloženy důkazy, bylo jasné, že obžalovaný použil zfalšované dokumenty, a soudce proto rozhodl ve prospěch svědků. „Toto není ojedinělý případ,“ řekl bratrův právní zástupce. „Kdykoli  v soudních síních v naší zemi přijde řeč na svědky Jehovovy, soudci vždy reagují s velkou úctou.“

Čas ukáže, kolik lidí toužících po spravedlnosti ještě pozná biblickou pravdu a začne uctívat pravého Boha. Na nalezení takových lidí se vynakládá maximální úsilí. Například v roce 2013 strávili svědkové Jehovovi v Dominikánské republice přes 11 milionů hodin kázáním a vedli 71 922 biblických studií. Velmi povzbuzující je i to, že se na nějaké formě průkopnické služby podílelo 9 776 bratrů a sester. V srpnu toho roku se do kazatelské služby zapojilo 35 331 zvěstovatelů. Navíc jsou vyhlídky na další růst, protože Památnou slavnost navštívilo 127 716 lidí.

Od té dubnové neděle v roce 1945, kdy do Dominikánské republiky přijeli Lennart a Virginia Johnsonovi a začali tam kázat dobrou zprávu o Království, se toho v kazatelské službě hodně udělalo. Svědkové Jehovovi v této zemi si velmi cení svého duchovního dědictví. Jsou vděční za odvahu a obětavost dřívějších generací pravých Božích služebníků. Ještě víc si ale váží výsady, že oni sami mohou vydávat „důkladné svědectví o Božím království“. (Sk. 28:23) Těší se na dobu, kdy všichni na tomto ostrově budou společně s dalšími Božími ctiteli zpívat: „Sám Jehova se stal králem! Ať má země radost. Ať se radují ty mnohé ostrovy.“ (Žalm 97:1)