MOJE maminka byla srdečná, vstřícná žena, která milovala Bibli. Když potkala Gertrudu Ottovou, misionářku z Manada, nadšeně přijala nabídku biblického studia a nakonec se dala pokřtít. Mému otci Erwinovi, který byl významným bankéřem a později ředitelem jakartské burzy, se to ale vůbec nelíbilo.

Jednou se rozzuřil a dal mamince ultimátum.

„Buď to tvoje náboženství, nebo já – vyber si!“ křičel.

Maminka dlouho přemýšlela a potom mírně odpověděla: „Chci obojí. Tebe i Jehovu.“

Na otce to silně zapůsobilo a přestal se zlobit.

Časem začal být vůči mamince tolerantnější, protože ji velice miloval a moc si vážil její moudrosti a rozvahy.

Maminka ale chtěla, aby i on začal sloužit Jehovovi. Modlila se o to a jednou ji napadlo, že když má její manžel rád  cizí jazyky, tak by mohla různě po domě rozmístit anglicky psané biblické texty. Když se nad tím pozastavil, vysvětlila mu: „Jenom se chci zlepšit v angličtině.“ Věděla také, že otec si potrpí na dobrý řečnický projev, a tak ho vždycky poprosila, aby jí pomohl nacvičit si úkol na teokratickou školu. Pokaždé to udělal. A protože byl štědrý, zeptala se ho, jestli by mohli ubytovat krajského dozorce. I v tom jí vyhověl. Využila také toho, jak moc nás má rád, a řekla mu, že by bylo pěkné, kdyby s námi chodil na sjezdy. A tak na ně začal chodit.

Díky maminčině trpělivosti a rozumnosti se tatínkův názor na svědky postupně zlepšoval. Když jsme se později přestěhovali do Anglie, chodil na shromáždění a spřátelil se s Johnem Barrem, budoucím členem vedoucího sboru. Ještě toho roku byl pokřtěn a maminka byla štěstím bez sebe. Tatínek ji pak doslova zahrnoval láskou.

Někteří naši přátelé maminku přirovnávají k Lydii, křesťance z prvního století, která byla mimořádně pohostinná. (Sk. 16:14, 15) Já jsem si ale vždycky říkal, že je spíš jako Sára, která se ochotně podřizovala svému manželu Abrahamovi. (1. Petra 3:4–6) Maminka byla ctnostná, uctivá žena, která měla blízký vztah s Jehovou. Lidé, kteří ji znali, na ni velmi rádi vzpomínají. Její povaha a vlastnosti byly tím, co pomohlo mému tatínkovi přijmout pravdu. Pro mě prostě byla jako Sára.