1.–3. Co důležitého měli pochopit obyvatelé Nazaretu a jaký důkaz jim Ježíš poskytuje?

 OD CHVÍLE, kdy Ježíš zahájil svou službu, uplynula jen krátká doba. Nyní se vrátil do svého domovského města Nazaretu. Chce tamním lidem pomoci, aby pochopili něco velmi důležitého: On je tím dlouho předpověděným Mesiášem! Jaký důkaz jim poskytne?

² Mnoho obyvatel Nazaretu si nepochybně myslí, že Ježíš vykoná nějaký zázrak. Doneslo se k nim, jaké úžasné skutky vykonal jinde. Ježíš jim však žádné zázračné znamení nepředvádí. Jak je jeho zvykem, jde do synagogy a tam se postaví, aby četl. Podávají mu svitek Izajáše. Je to dlouhý svitek a Ježíš ho opatrně převíjí z jedné tyčky na druhou, dokud nenalezne místo, které hledá. Potom nahlas přečte slova, která jsou dnes zapsaná v Izajášovi 61:1–3. (Lukáš 4:16–19)

³ Jeho posluchači tento úryvek jistě znají. Je to proroctví o Mesiášovi. Na Ježíše se upřou oči všech a v synagoze se rozhostí ticho. Potom Ježíš začne vysvětlovat, možná docela dopodrobna: „Dnes se splnila část Písma, kterou jste právě slyšeli.“ Posluchači se jeho poutavým slovům podivují, ale mnozí zřejmě stále nejsou spokojení a chtějí vidět nějaký úžasný zázrak. Ježíš však udělá něco jiného: Odvážně poukáže na jeden příklad z Písma a tak odhalí, že mají malou víru. Vzápětí dochází k překvapivému zvratu. Obyvatelé Nazaretu chtějí Ježíše zabít. (Lukáš 4:20–30)

 4. Co bylo pro Ježíšovu službu charakteristické a o čem budeme uvažovat v této kapitole?

 ⁴ To, co Ježíš toho dne udělal, bylo charakteristické pro celou jeho službu. Především se opíral o Boží inspirované Slovo. Je pravda, že i Ježíšovy zázraky byly velmi důležité. Bylo z nich totiž patrné, že ho podporuje Boží duch. Nic však pro Ježíše nemělo takovou váhu jako Svaté Písmo. Prozkoumejme, jaký nám dal v tomto ohledu příklad. Budeme uvažovat o tom, jak náš Pán citoval z Božího Slova, jak ho obhajoval a jak ho vysvětloval.

 5. Co chtěl Ježíš svým posluchačům vtisknout do mysli a jak dokládal, že jeho tvrzení jsou pravdivá?

⁵ Ježíš nechtěl lidi nechat na pochybách o tom, z jakého zdroje pochází jeho učení. Řekl: „Co vyučuji, nepochází ode mě, ale od toho, kdo mě poslal.“ (Jan 7:16) Při jiné příležitosti řekl: „Nedělám nic sám od sebe, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec.“ (Jan 8:28) A ještě jindy řekl: „Co vám říkám, neříkám sám od sebe, ale Otec, který zůstává v jednotě se mnou, koná své skutky.“ (Jan 14:10) Jedním ze způsobů, jak Ježíš dokládal pravdivost takových tvrzení, bylo to, že znovu a znovu citoval z Božího psaného Slova.

 6., 7. a) V jaké míře Ježíš citoval z Hebrejských písem a proč je to obdivuhodné? b) V čem se Ježíšův způsob vyučování lišil od toho, jak vyučovali znalci Zákona?

⁶ Když důkladně prostudujeme všechna zaznamenaná Ježíšova slova, zjistíme, že přímo citoval nebo nepřímo čerpal z víc než poloviny knih kánonu Hebrejských písem. Může se zdát, že to není zas tak moc. Možná si říkáš, proč Ježíš – za tři a půl roku, kdy veřejně kázal a vyučoval – necitoval ze všech inspirovaných knih, které měl k dispozici. Ve skutečnosti je však docela možné, že z nich citoval. Nezapomeň, že v Bibli je pouze zlomek toho, co Ježíš řekl a udělal.  (Jan 21:25) K tomu, abys nahlas přečetl všechna Ježíšova zaznamenaná slova, by ti pravděpodobně stačilo jen několik hodin. A teď si představ, že bys mluvil o Bohu a jeho království jen několik hodin, a přitom by ses odvolal na víc než polovinu knih Hebrejských písem! Ježíš navíc většinou neměl po ruce psané svitky. Ve svém slavném Kázání na hoře použil mnoho přímých a nepřímých citátů z Hebrejských písem – a všechny řekl zpaměti.

⁷ To, že Ježíš citoval z Božího Slova, svědčilo o tom, že si ho hluboce váží. Jeho posluchači „žasli nad tím, jak vyučoval, protože vyučoval jako ten, kdo má autoritu, a ne jako znalci Zákona“. (Marek 1:22) Ti se při vyučování rádi odvolávali na takzvaný ústní zákon, přičemž citovali učené rabíny, kteří žili v minulosti. Ježíš to však neudělal ani jednou. Nechtěl svým slovům dodávat váhu tím, že by citoval ústní zákon nebo některého rabína. Nejvyšší autoritou pro něj bylo Boží Slovo. Když čteme o tom, jak vyučoval své následovníky nebo jak uváděl na pravou míru nesprávné názory, znovu a znovu zjišťujeme, že říká „je napsáno“ nebo se jinak odvolává na Písmo.

 8., 9. a) Jak Ježíš ukázal, že když vyčistil chrám, udělal to na základě Božího Slova? b) Jak se v chrámu ukázalo, že náboženští vůdci mají velkou neúctu k Božímu Slovu?

⁸ Když Ježíš vyčistil chrám v Jeruzalémě, řekl: „Je napsáno: ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby‘, ale vy z něho děláte lupičskou jeskyni.“ (Matouš 21:12, 13; Izajáš 56:7; Jeremjáš 7:11) Předcházejícího dne vykonal v chrámu mnoho obdivuhodných skutků. Byly tam nějaké děti, na které to hluboce zapůsobilo, takže začaly Ježíše chválit. Když to však viděli náboženští vůdci, rozhořčeně se Ježíše ptali, zda slyší, co ty děti říkají. On jim odpověděl: „Ano. Copak jste nikdy nečetli ‚Z úst dětí a kojenců sis opatřil chválu‘?“  (Matouš 21:16; Žalm 8:2) Ježíš chtěl, aby tito muži věděli, že to, co se děje, je podle Božího Slova správné.

⁹ Tito náboženští vůdci se později sešli, přistoupili k Ježíšovi a ptali se ho: „Jakým právem to děláš?“ (Matouš 21:23) Ježíš jim už předtím dost jasně ukázal, od koho k tomu dostal oprávnění. Nehlásal žádné nové ideje, nevymýšlel nové nauky. Pouze uplatňoval to, co jeho Otec nechal zapsat do svého Slova. Ukázalo se tedy, že kněží a znalci Zákona mají velkou neúctu k Jehovovi a jeho Slovu. Ježíš odhalil jejich zlé pohnutky a zaslouženě tyto muže odsoudil. (Matouš 21:23–46)

10. Jak můžeme Ježíše napodobovat, když používáme Boží Slovo, a jaké nástroje, které v jeho době neexistovaly, dnes máme k dispozici?

¹⁰ Praví křesťané se dnes podobně jako Ježíš opírají ve službě o Boží Slovo. Svědkové Jehovovi jsou na celém světě známí tím, že chtějí druhým předávat informace z Bible. Naše publikace se na Bibli často odvolávají a hodně z ní citují. A totéž se snažíme dělat v kazatelské službě – snažíme se, aby hlavní slovo v našich rozhovorech mělo Písmo. (2. Timoteovi 3:16) Jsme velmi rádi, když nám někdo dovolí, abychom mu z Bible něco přečetli a vysvětlili mu hodnotu a význam Božího Slova. Nemáme sice Ježíšovu dokonalou paměť, ale máme mnoho nástrojů, které v jeho době neexistovaly. Nejenže je celá Bible k dispozici ve stále více jazycích, ale existuje i mnoho pomůcek, díky nimž snadno najdeme kterýkoli verš. Buďme odhodlaní dál při každé vhodné příležitosti citovat z Bible a obracet k ní pozornost lidí.

11. Proč Ježíš musel často obhajovat Boží Slovo?

¹¹ Ježíš často viděl, že Satan a jeho přívrženci Boží Slovo úmyslně překrucují, ale to ho určitě nepřekvapovalo. Svému Otci řekl v modlitbě: „Tvé slovo je pravda.“ (Jan 17:17)  A dobře věděl, že Satan, „vládce světa“, je „lhář a otec lži“. (Jan 8:44; 14:30) Když ho Satan pokoušel, Ježíš mu oponoval tím, že třikrát citoval z Písma. Satan citoval jeden verš ze Žalmů a úmyslně ho uplatnil nesprávným způsobem. Ježíš takové zneužití Písma nenechal bez povšimnutí a Boží Slovo obhájil. (Matouš 4:6, 7)

12.–14. a) Jak dávali náboženští vůdci najevo neúctu k Mojžíšovu zákonu? b) Jak Ježíš obhajoval Boží Slovo?

¹² Ježíš při mnoha příležitostech Svaté Písmo obhajoval před zneužíváním, chybným výkladem a zkreslováním. Náboženští učitelé v jeho době předkládali lidem Boží Slovo nevyrovnaně. Velkou váhu kladli na dodržování těch nejmenších podrobností z Mojžíšova zákona, ale dostatečně nezdůrazňovali uplatňování zásad, na kterých byly tyto zákony postavené. Tak vedli druhé k povrchnímu způsobu uctívání Boha, ve kterém šlo spíš o vnějškový efekt než o závažnější záležitosti, jako je spravedlnost, milosrdenství a věrnost. (Matouš 23:23) Jak Ježíš obhajoval Boží zákon?

¹³ Ve svém Kázání na hoře Ježíš opakovaně použil formulaci „slyšeli jste, že bylo řečeno“ a následně se zmínil o nějakém nařízení z Mojžíšova zákona. Pak pokračoval slovy „ale já vám říkám“ a vysvětlil hlubokou zásadu, která vyžadovala víc než jen povrchní dodržování Zákona. Oponoval snad Ježíš Zákonu? Ne, naopak ho obhajoval. Lidé například dobře znali zákon „Nezavraždíš“. Ale Ježíš jim řekl, že proti duchu tohoto zákona by bylo už to, kdyby někdo nenáviděl jiného člověka. Podobně kdyby v sobě někdo živil touhu po jiné osobě než po svém manželském partnerovi, porušoval by tím zásadu, na které byl založen Boží zákon zakazující cizoložství. (Matouš 5:17, 18, 21, 22, 27–39)

¹⁴ Nakonec Ježíš řekl: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Budeš milovat svého bližního a nenávidět svého nepřítele.‘ Ale já  vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ (Matouš 5:43, 44) Byl příkaz „nenávidět svého nepřítele“ součástí Božího Slova? Ne, toto nařízení si náboženští vůdci přidali ke svému učení sami. Zředili dokonalý Boží zákon lidskými myšlenkami. Ježíš nebojácně obhajoval Boží Slovo před škodlivými účinky lidských tradic. (Marek 7:9–13)

15. Jak Ježíš obhájil Boží zákon, když náboženští vůdci budili v lidech představu, že je příliš přísný, nebo dokonce tvrdý?

¹⁵ Náboženští vůdci také stavěli Boží zákon do špatného světla, když v lidech budili představu, že je příliš přísný, nebo dokonce tvrdý. Jednou když Ježíšovi učedníci přecházeli nějaké pole a utrhli si několik klasů, někteří farizeové začali tvrdit, že tím porušují sabat. Ježíš Boží Slovo před tímto nevyrovnaným názorem obhájil pomocí příkladu z Písma. Poukázal na jednu jedinou zmínku o tom, že chléb vystavení byl použit mimo svatyni – totiž když ho jedl David se svými hladovými muži. Ježíš těm farizeům ukázal, že nechápou Jehovovo milosrdenství a soucit. (Marek 2:23–27)

16. Co náboženští vůdci udělali s Mojžíšovým nařízením ohledně rozvodu a co na to Ježíš řekl?

¹⁶ Náboženští vůdci také vymýšleli právní kličky, aby oslabili působnost Božího zákona. Podle Zákona bylo například možné rozvést se s manželkou, pokud na ní její muž „našel něco neslušného“. Očividně šlo o nějaký závažný problém, který znamenal ostudu pro celou rodinu. (5. Mojžíšova 24:1) V Ježíšově době však náboženští vůdci používali tento ústupek jako záminku, aby se muž mohl se svou manželkou rozvést z nejrůznějších důvodů – dokonce kvůli tomu, že mu připálila večeři! a Ježíš jim ukázal, že hrubě zkreslili  Mojžíšova inspirovaná slova. Potom znovu uvedl v platnost Jehovovu původní normu pro manželství, totiž monogamii, a řekl, že jediným oprávněným důvodem k rozvodu je sexuální nemravnost. (Matouš 19:3–12)

17. Jak mohou dnes křesťané Ježíše napodobovat, když obhajují Boží Slovo?

¹⁷ Ani dnešní Kristovi následovníci nemohou mlčky přihlížet tomu, že je posvátné Písmo terčem útoků, a proto vystupují na jeho obhajobu. Když náboženští představitelé naznačují, že mravní měřítka stanovená v Božím Slově jsou zastaralá, není to nic jiného než útok na Bibli. Dalším druhem útoku je, že náboženství učí falešné nauky a vydávají je za biblické. Když můžeme obhájit Boží čisté Slovo pravdy a někomu například ukázat, že Bůh není součástí Trojice, je to pro nás velká čest. (5. Mojžíšova 4:39) Vždycky to ale děláme taktně, mírně a s hlubokou úctou. (1. Petra 3:15)

18., 19. Ze kterých příkladů vyplývá, že Ježíš dokázal podivuhodně vysvětlovat Boží Slovo?

¹⁸ V době, kdy vznikala Hebrejská písma, žil Ježíš v nebi. Určitě byl šťastný, že dostal příležitost přijít na zem a vysvětlovat Boží Slovo. Vzpomeň si například na ten památný den, kdy se po vzkříšení setkal na cestě do Emauz se dvěma svými učedníky. Zpočátku ho nepoznali a vyprávěli mu o tom, jak jsou smutní a zmatení, protože byl usmrcen jejich milovaný Pán. Co jim na to Ježíš řekl? „Začal od Mojžíše a všech Proroků a vysvětloval jim, co se na něj v celém Písmu vztahovalo.“ Jak to na ně zapůsobilo? Později jeden druhému řekli: „Nehořelo snad naše srdce, když s námi po cestě mluvil a jasně nám vysvětloval Písmo?“ (Lukáš 24:15–32)

¹⁹ Ještě téhož dne se Ježíš setkal se svými apoštoly a dalšími  učedníky. Všimni si, co udělal. „Otevřel [jim] mysl, aby pochopili Písmo.“ (Lukáš 24:45) V této radostné chvíli se jim jistě vybavily ty mnohé situace, kdy Ježíš pro ně i pro všechny ostatní, kdo chtěli naslouchat, udělal něco podobného. Často citoval nějaký známý verš a vysvětlil ho tak, že se jeho posluchačům rozbřesklo a oni žasli, protože porozuměli Božímu Slovu z nového zorného úhlu a do větší hloubky.

20., 21. Jak Ježíš vysvětlil slova, která Jehova řekl Mojžíšovi u hořícího keře?

²⁰ Jedna taková situace nastala, když Ježíš mluvil ke skupině saduceů. Saduceové byli sekta judaismu spojená s židovským kněžstvem a nevěřili ve vzkříšení. Ježíš jim řekl: „Pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, že Bůh řekl ‚Já jsem Bůh Abrahama, Bůh Izáka a Bůh Jákoba‘? Není Bohem mrtvých, ale živých.“ (Matouš 22:31, 32) Pasáž, kterou Ježíš citoval, saduceové dobře znali. Napsal ji Mojžíš, muž, kterého měli ve velké úctě. Chápeš však, proč bylo Ježíšovo vysvětlení tak přesvědčivé?

²¹ Rozhovor mezi Jehovou a Mojžíšem u hořícího keře proběhl asi v roce 1514 př. n. l. (2. Mojžíšova 3:2, 6) V té době uplynulo od Abrahamovy smrti 329 let, od Izákovy smrti 224 let a od Jákobovy smrti 197 let. Jehova přesto řekl: „Já jsem“ jejich Bůh. Saduceové věděli, že Jehova není podobný nějakému pohanskému bohu mrtvých a že nevládne mytickému podsvětí. Naopak je Bohem „živých“, jak řekl Ježíš. Co z toho logicky vyplývá? Ježíšův závěr byl přesvědčivý: „Ti všichni jsou pro něho živí.“ (Lukáš 20:38) Jehovovi milovaní služebníci, kteří zemřeli, jsou bezpečně uchováni v Boží neomezené a nesmazatelné paměti. Jehova je vzkřísí. Jeho záměr je natolik jistý, že je možné o těchto lidech mluvit jako o živých. (Římanům 4:16, 17) Není to  úžasné vysvětlení Božího Slova? Není divu, že „zástupy lidí … žasly“! (Matouš 22:33)

22., 23. a) Jak můžeme Ježíše napodobovat, když vysvětlujeme Boží Slovo? b) O čem bude pojednávat následující kapitola?

²² Křesťané mají tu čest napodobovat Ježíše v tom, jak vysvětloval Boží Slovo. Pochopitelně nemáme dokonalou mysl. Často se nám však naskytne příležitost citovat nějaký verš, který druzí už znají, a vysvětlit jim ho z takového hlediska, o jakém asi nikdy nepřemýšleli. Například možná po celý život odříkávají „posvěť se jméno tvé“ a „přijď království tvé“, a přitom neznají Boží jméno ani nevědí, co je Boží království. (Matouš 6:9, 10, Kralická bible) Když nám někdo dovolí, abychom mu takové biblické pravdy jasně a jednoduše vysvětlili, rádi této krásné příležitosti využijeme.

²³ Citovat z Božího Slova, obhajovat ho a vysvětlovat ho – to jsou hlavní způsoby, jak můžeme Ježíše napodobovat, když s druhými mluvíme o pravdě. V následující kapitole se dočteme o některých účinných metodách, které Ježíš používal, aby vštípil biblické pravdy do srdce svých posluchačů.