1.–3. a) Jaký dar jsme od Jehovy dostali? b) Jak bychom tento dar mohli zneužít? c) Jak máme dar řeči využívat?

 TÁTA dá svému dospívajícímu synovi kolo. Má radost, že mu takový krásný dárek může dát. Syn ale na kole jezdí bezohledně, někoho srazí a zraní ho. Jak se asi bude jeho táta cítit?

² Od Jehovy dostáváme „všechno dobré ... a každý dokonalý dar“. (Jakub 1:17) Jedním z jeho darů je řeč. Díky ní dokážeme vyjadřovat své myšlenky a pocity. Svými slovy můžeme druhým pomáhat a povzbuzovat je, nebo jim naopak ubližovat a působit bolest.

³ To, co říkáme, má velkou moc a Jehova nás učí, jak s darem řeči dobře zacházet. Říká nám: „Ať z vašich úst nevychází žádné zkažené slovo, ale jen to, co je dobré k povzbuzení podle potřeby, aby to bylo prospěšné pro ty, kdo vás poslouchají.“ (Efezanům 4:29) Dar řeči chceme využívat tak, aby se  to líbilo Jehovovi a povzbuzovalo to druhé. Jak to můžeme dělat?

 4., 5. Co se o slovech dozvídáme z knihy Přísloví?

⁴ Slova mají velkou moc. Proto si musíme dávat pozor na to, co říkáme a jak to říkáme. V Příslovích 15:4 čteme: „Klidný jazyk je stromem života, ale pokřivená řeč působí beznaděj.“ Stromy jsou důležité pro život a jejich stín je osvěžující. Podobný vliv mají laskavá slova. Naopak drsná slova lidem ubližují a drtí je. (Přísloví 18:21)

⁵ „Bezmyšlenkovitá řeč je jako bodání mečem,“ říkají Přísloví 12:18. Nelaskavá slova druhé citově zraňují a ničí vztahy. Možná si vzpomínáte, jak někdo mluvil nelaskavě s vámi a jak moc vás to bolelo. Stejné přísloví ale dodává: „Jazyk moudrých uzdravuje.“ Ohleduplná slova můžou zahojit bolavé srdce a obnovit přátelství poničené nedorozuměním. (Přečtěte si Přísloví 16:24.) Když pamatujeme na to, že naše slova mají velkou moc, zacházíme s nimi opatrně.

 6. Proč může být těžké dávat si pozor na jazyk?

⁶ Další důvod, proč máme se slovy zacházet opatrně, je to, že jsme všichni nedokonalí. „Lidské srdce je ... nakloněné ke špatnému“ a naše slova často odhalují, co v našem srdci je. (1. Mojžíšova 8:21; Lukáš 6:45) Dávat si pozor na jazyk může  být opravdu těžké. (Přečtěte si Jakuba 3:2–4.) Musíme se ale pořád snažit, abychom se v tom, jak s druhými mluvíme, zlepšovali.

 7., 8. Jak můžou naše slova ovlivnit náš vztah s Jehovou?

⁷ Na to, co říkáme a jak to říkáme, si musíme dávat pozor i kvůli tomu, že na tom záleží Jehovovi. V Jakubovi 1:26 se píše: „Pokud si někdo myslí, že uctívá Boha, ale nedrží svůj jazyk na uzdě, klame své srdce a jeho uctívání je zbytečné.“ Kdybychom mluvili bezmyšlenkovitě, mohli bychom poškodit, nebo dokonce zničit svůj vztah s Jehovou. (Jakub 3:8–10)

⁸ Máme tedy dobré důvody, proč si dávat pozor  na to, co říkáme a jak to říkáme. Pokud chceme dar řeči využívat tak, jak si Jehova přeje, musíme vědět, čemu se máme vyhýbat.

 9., 10. a) Jak dnes lidé běžně mluví? b) Proč nemluvíme sprostě?

⁹ Dnes je běžné, že lidé mluví sprostě. Mnozí mají pocit, že když budou mluvit hrubě a vulgárně, jejich slovům to dodá váhu. Komici se často snaží lidi rozesmát sprostými vtipy a vulgárními výrazy. Apoštol Pavel ale řekl: „Teď od sebe odložte i zlobu, hněv, špatnost, urážky a sprosté řeči.“ (Kolosanům 3:8) Také napsal, že „sprosté vtipkování“ mezi pravé křesťany nepatří. (Efezanům 5:3, 4)

¹⁰ Jehovovi a těm, kdo ho milují, se sprostá mluva hnusí a považují ji za nečistou. V Bibli je „nečistota“ zařazená mezi „skutky těla“. (Galaťanům 5:19–21) Zahrnuje nejrůznější hříchy. Jeden nečistý zvyk může vést k jinému. Pokud si někdo zvykne mluvit velmi sprostě a nechce se změnit, může to znamenat, že by už neměl patřit do sboru. (2. Korinťanům 12:21; Efezanům 4:19; viz poznámka č. 23)

11., 12. a) Na co si musíme dávat pozor, když mluvíme o druhých? b) Proč bychom neměli pomlouvat?

¹¹ Musíme si také dávat pozor, abychom nešířili drby. Je přirozené, že se zajímáme o druhé a že se rádi podělíme o to, co je nového u našich přátel  a příbuzných. I v prvním století chtěli křesťané vědět, jak se daří jejich bratrům a sestrám a co by pro ně mohli udělat. (Efezanům 6:21, 22; Kolosanům 4:8, 9) Když si ale povídáme o druhých, snadno se může stát, že si o nich začneme vykládat drby. Pokud bychom je šířili dál, mohli bychom šířit informace, které nejsou pravdivé nebo které měly zůstat důvěrné. A kdybychom nebyli opatrní, z drbů by se mohly stát pomluvy, tedy nepravdivá obvinění. Například farizeové pomlouvali Ježíše – obviňovali ho z věcí, které neudělal. (Matouš 9:32–34; 12:22–24) Pomluvy ničí pověst člověka, vedou k hádkám, působí bolest a rozbíjí přátelství. (Přísloví 26:20)

¹² Jehova chce, abychom svými slovy pomáhali druhým a povzbuzovali je, a ne abychom z přátel dělali nepřátele. Jehova nenávidí každého, „kdo vyvolává spory mezi bratry“. (Přísloví 6:16–19) Prvním pomlouvačem byl Ďábel, který pomluvil Boha. (Zjevení 12:9, 10) Dnes je běžné, že lidé o druhých lžou. Ale mezi křesťany by to tak být nemělo. (Galaťanům 5:19–21) Proto bychom měli nejdřív myslet a až pak mluvit. Než informaci o někom jiném předáte dál, zeptejte se sami sebe: Je to, co chci říct, pravda? Je to laskavé? Pomůže to nějak? Vadilo by mi, kdyby mě ten člověk slyšel? Jak by mi bylo, kdyby to samé řekl někdo o mně? (Přečtěte si 1. Tesaloničanům 4:11.)

13., 14. a) Jak na lidi můžou působit urážky? b) Proč by křesťané neměli druhé urážet?

 ¹³ Všichni občas řekneme něco, čeho později litujeme. Nechceme ale mít ve zvyku druhé kritizovat nebo mluvit drsně a nelaskavě. Urážky do našeho života nepatří. Pavel řekl: „Odložte všechnu zlomyslnou hořkost, hněv, zlobu, křik, urážky.“ (Efezanům 4:31) Urážky připravují lidi o důstojnost a vyvolávají v nich pocit, že jsou k ničemu. Zranitelné jsou hlavně děti, a proto musíme být zvlášť opatrní, abychom je svými slovy nedeptali. (Kolosanům 3:21)

¹⁴ Někteří lidé druhé pořád uráží a ponižují. Bible to ale jednoznačně odsuzuje. Bylo by velmi smutné, kdyby se tak někdo choval ke svému partnerovi nebo dětem. Člověk, který druhé opakovaně uráží a nechce se změnit, už nemůže patřit do sboru. (1. Korinťanům 5:11–13; 6:9, 10) Jak jsme si ukázali, kdybychom mluvili sprostě, šířili pomluvy nebo někoho uráželi, narušili bychom svůj vztah s Jehovou i s druhými.

15. Jaká slova druhé povzbudí?

¹⁵ Jak si Jehova přeje, abychom dar řeči využívali? V Bibli se nepíše, co přesně máme nebo nemáme říkat. Čteme v ní ale, že máme mluvit tak, aby to bylo „dobré k povzbuzení“. (Efezanům 4:29) Naše slova druhé povzbudí, když budou slušná, laskavá a pravdivá. Jehova chce, abychom druhé  svými slovy posilovali a pomáhali jim. To není vždycky jednoduché. Mluvit pozitivně je těžší než mluvit hrubě a bezohledně. (Titovi 2:8) Pojďme si ukázat, jak například můžeme svými slovy druhým pomáhat.

16., 17. a) Proč bychom měli druhé chválit? b) Například koho můžeme pochválit?

¹⁶ Jehova a Ježíš rádi chválí a my je chceme napodobovat. (Matouš 3:17; 25:19–23; Jan 1:47) Aby naše pochvala druhé opravdu povzbudila, musíme o nich přemýšlet a zajímat se o ně. „Jak dobré je slovo v pravý čas!“ říkají Přísloví 15:23. I nás určitě povzbudí, když nás někdo upřímně pochválí za naši práci nebo řekne, že si váží toho, co jsme udělali. (Přečtěte si Matouše 7:12; viz poznámka č. 27.)

¹⁷ Upřímně chválit druhé pro vás bude lehčí, když si zvyknete hledat v nich to dobré. Možná si ve sboru všimnete někoho, kdo má dobře připravené úkoly nebo se snaží podávat komentáře. Dozvíte se, že někdo z mladých se ve škole odvážně zastává pravdy nebo že nějaký starší křesťan pravidelně chodí do služby. Vaše pochvala je možná přesně to, co potřebují slyšet. Je také velmi důležité, aby manžel chválil svou manželku a říkal jí, že ji miluje. (Přísloví 31:10, 28) Stejně jako rostliny potřebují světlo a vodu, lidé potřebují cítit, že si jich druzí váží. To platí zvlášť o dětech. Vyhlížejte po příležitostech chválit je za pěkné vlastnosti  a za to, jak se snaží. Pochvala jim dodá sebedůvěru a povzbudí je, aby o to víc chtěly dělat, co je správné.

18., 19. a) Proč máme povzbuzovat a utěšovat druhé? b) Jak to můžeme dělat?

¹⁸ Jehovu napodobujeme i tak, že druhé povzbuzujeme a utěšujeme. Jehovovi velmi záleží na těch, kdo jsou skleslí a zdrcení. (Izajáš 57:15) Přeje si, abychom povzbuzovali jeden druhého a „utěšovali sklíčené“. (1. Tesaloničanům 5:11, 14) Když to děláme, všímá si toho a moc si toho váží.

 ¹⁹ Možná si ve sboru všimnete někoho, kdo je zklamaný nebo sklíčený. Jak mu můžete pomoct? Jeho problém možná nedokážete vyřešit, ale můžete mu ukázat, že vám na něm záleží. Můžete se třeba domluvit, že spolu strávíte nějaký čas. Nebo mu můžete přečíst nějaký hezký verš z Bible a nabídnout, že se s ním pomodlíte. (Žalm 34:18; Matouš 10:29–31) Ujistěte ho, že ho bratři a sestry ve sboru mají rádi. (1. Korinťanům 12:12–26; Jakub 5:14, 15) Z vašich slov by měl cítit, že to myslíte upřímně. (Přečtěte si Přísloví 12:25.)

20., 21. Díky čemu se rada snadněji přijímá?

 ²⁰ Pomoct druhým můžeme i tak, že jim dáme dobrou radu. Tu občas potřebujeme všichni, protože jsme nedokonalí. V Příslovích 19:20 čteme: „Naslouchej radám a nech se poučit, abys v budoucnu zmoudřel.“ Radit druhým a usměrňovat je nemusí jenom starší. Rodiče mají usměrňovat své děti. (Efezanům 6:4) A sestra může dát dobrou radu jiné sestře. (Titovi 2:3–5) Své bratry a sestry máme rádi, a proto jim nechceme radit tak, aby jim to bylo nepříjemné. Co pro to můžeme udělat?

²¹ Možná si vzpomínáte, jak vám někdo dal dobrou radu, která se vám snadno přijímala. Díky čemu to tak bylo? Asi jste cítili, že mu na vás opravdu záleží. Nebo to mohlo být tím, že mluvil laskavě a ohleduplně. (Kolosanům 4:6) A pravděpodobně byla ta rada založená na Bibli. (2. Timoteovi 3:16) Na Bibli by měly být založené všechny naše rady, ať už z ní citujeme, nebo ne. Nikdo by neměl druhým vnucovat své názory ani překrucovat verše, aby jimi své názory podpořil. Když pamatujeme na to, jak jsme radu dostali, pomůže nám to, když radu sami dáváme.

22. Jak chcete využívat dar řeči?

²² Řeč je dar od Boha. Naše láska k němu by nás měla motivovat, abychom tento dar využívali správně. Pamatujme, že slova mají moc ubližovat i pomáhat. Snažme se proto svými slovy druhé povzbuzovat a posilovat.