1.–3. a) Co se dozvídáme z Přísloví 13:20? b) Proč je důležité si přátele dobře vybírat?

 VŠIMLI jste si někdy, jak malé dítě pozoruje svoje rodiče? Ještě než se naučí mluvit, vnímá všechno, co dělají a říkají. Když povyroste, podvědomě začíná svoje rodiče napodobovat. Podobné je to s námi. Když s někým trávíme hodně času, snadno začneme přemýšlet a jednat jako on.

² Přísloví 13:20 říkají: „Kdo se stýká s moudrými, zmoudří.“ Výraz „stýkat se“ znamená v tomto verši víc než se jen s někým občas vidět. Podle jednoho odborníka vyjadřuje původní výraz myšlenku, že má člověk někoho rád a má k němu blízko. Nejvíc nás tedy ovlivňují lidé, se kterými trávíme hodně času, zvlášť když si s nimi rozumíme.

³ Přátelé na nás můžou mít buď dobrý, nebo špatný vliv. V Příslovích 13:20 dál čteme: „Kdo se přátelí s hlupáky, dopadne špatně.“ Naopak přátelé, kteří milují Boha, nám pomůžou, abychom  mu zůstali věrní. Jak si můžeme přátele dobře vybírat? Pomůže nám, když se zamyslíme, jaké přátele si vybírá Jehova.

 4. a) Proč je obrovská čest být Božím přítelem? b) Proč Jehova označil Abrahama za svého přítele?

⁴ Jehova, panovník celého vesmíru, nám nabízí své přátelství. To je obrovská čest. Jehova si přátele pečlivě vybírá. Je pro něj důležité, aby to byli lidé, kteří ho milují a věří mu. Přemýšlejme o Abrahamovi. Byl připravený udělat pro Jehovu cokoli. Znovu a znovu dokazoval, že má pevnou víru a je poslušný. Byl dokonce ochotný obětovat svého syna Izáka. Věřil, „že ho Bůh dokáže dokonce vzkřísit z mrtvých“. (Hebrejcům 11:17–19; 1. Mojžíšova 22:1, 2, 9–13) A protože měl pevnou víru a byl poslušný, Jehova ho označil za svého přítele. (Izajáš 41:8; Jakub 2:21–23)

 5. Jak se Jehova dívá na ty, kdo jsou mu věrní?

⁵ Pro Jehovu jsou jeho přátelé velmi vzácní. A jeho přátelům nejvíc záleží na tom, aby mu zůstali věrní. (Přečtěte si 2. Samuelovu 22:26.) Jsou mu věrní a poslouchají ho proto, že ho milují. Bible říká, že Bůh se „důvěrně ... přátelí s těmi, kdo jsou čestní“, tedy s těmi, kdo se drží jeho měřítek. (Přísloví 3:32) Své přátele zve jako vzácné hosty do svého „stanu“. Zve je, aby ho uctívali a kdykoli se k němu modlili. (Žalm 15:1–5)

 6. Jak můžeme ukázat, že milujeme Ježíše?

 ⁶ Ježíš řekl: „Pokud mě někdo miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat.“ (Jan 14:23) Pokud tedy chceme být Jehovovými přáteli, musíme milovat Ježíše a žít podle toho, co učil. Například posloucháme jeho příkaz, abychom kázali dobrou zprávu a pomáhali druhým stát se jeho učedníky. (Matouš 28:19, 20; Jan 14:15, 21) Z lásky k Ježíšovi jdeme „věrně v jeho stopách“. (1. Petra 2:21) To znamená, že se ho snažíme napodobovat ve všem, co říkáme a děláme. Když to Jehova vidí, má z toho velkou radost.

 7. Proč je důležité, aby naši přátelé byli i Jehovovými přáteli?

⁷ Jehovovi přátelé mají pevnou víru, jsou věrní, poslušní a milují jeho Syna. Vybíráte si takové přátele i vy? Pokud vaši přátelé napodobují Ježíše a horlivě mluví s druhými o Božím království, můžou vám pomoct, abyste byli lepšími lidmi a zůstali věrní Jehovovi.

 8. Co se vám líbí na přátelství mezi Rut a Noemi?

⁸ V Bibli se píše o mnoha přátelstvích. Jedním z nich bylo přátelství mezi Rut a její tchyní Noemi. Tyto ženy pocházely z různých zemí a z různých kultur. Noemi byla navíc o dost starší než Rut. Přesto se spřátelily, protože obě milovaly Jehovu. Když se Noemi rozhodla odejít z Moabu  a vrátit se do Izraele, „Rut s ní zůstala“. Řekla jí: „Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh bude mým Bohem.“ (Rut 1:14, 16) Rut se k Noemi chovala velmi hezky. Když přišly do Izraele, pilně pracovala, aby se o ni postarala. Noemi měla Rut moc ráda a moudře jí radila. Rut ji poslouchala a díky tomu obě získaly mnoho dobrého. (Rut 3:6)

 9. Co vás zaujalo na přátelství mezi Davidem a Jonatanem?

⁹ Dalším příkladem dobrých přátel, kteří byli oba věrní Jehovovi, byli David a Jonatan. Jonatan byl asi o 30 let starší než David a měl se stát příštím izraelským králem. (1. Samuelova 17:33; 31:2; 2. Samuelova 5:4) Když se ale dozvěděl, že Jehova vybral za krále Davida, nežárlil na něj ani ho nebral jako konkurenci. Naopak ho ze všech sil podporoval. Když byl jednou David v nebezpečí, Jonatan „posílil jeho důvěru v Jehovu“. Dokonce pro Davida riskoval život. (1. Samuelova 23:16, 17) Také David byl věrným přítelem. Jonatanovi slíbil, že se postará o jeho rodinu, a svůj slib dodržoval i po jeho smrti. (1. Samuelova 18:1; 20:15–17, 30–34; 2. Samuelova 9:1–7)

10. Co se o přátelství učíte z příkladu tří Hebrejců?

¹⁰ Šadrak, Mešak a Abednego byli tři hebrejští přátelé, kteří byli už jako děti odvedeni do Babylonu. Ocitli se daleko od své rodiny, ale navzájem si pomáhali, aby zůstali věrní Jehovovi. V dospělosti byla jejich víra vyzkoušena, když jim král  Nebukadnecar přikázal, aby uctívali zlatou sochu. Šadrak, Mešak a Abednego to odmítli. Řekli mu: „Tvým bohům nebudeme sloužit a zlatou sochu, kterou jsi postavil, nebudeme uctívat.“ Tito tři přátelé zůstali i v náročné zkoušce věrní svému Bohu. (Daniel 1:1–17; 3:12, 16–28)

11. Jak se z Pavla a Timotea stali dobří přátelé?

¹¹ Když se apoštol Pavel setkal s mladým Timoteem, viděl, že miluje Jehovu a velmi mu záleží na sboru. Začal ho proto školit, aby mohl pomáhat bratrům a sestrám na mnoha místech. (Skutky 16:1–8; 17:10–14) Timoteus pracoval tak usilovně, že o něm Pavel řekl: „Nemám nikoho takového, jako je on.“ Pavel si byl jistý, že se Timoteus bude o bratry a sestry opravdově starat. Když společně sloužili Jehovovi, stali se z nich dobří přátelé. (Filipanům 2:20–22; 1. Korinťanům 4:17)

12., 13. a) Proč si musíme přátele moudře vybírat i ve sboru? b) Proč dal apoštol Pavel varování, které čteme v 1. Korinťanům 15:33?

¹² Ve sboru se můžeme jeden od druhého učit a navzájem si pomáhat, abychom zůstali věrní Jehovovi. (Přečtěte si Římanům 1:11, 12.) Ale i ve sboru si musíme blízké přátele dobře vybírat. Je nádherné, že jsou tam bratři a sestry z různého prostředí a z různých kultur. Někteří jsou ve sboru noví, jiní Jehovovi slouží už mnoho let. Než si  člověk vybuduje pevný vztah s Jehovou, nějakou dobu to trvá – podobně jako nějakou dobu trvá, než dozraje ovoce. Proto musíme jeden druhému projevovat lásku a trpělivost a zároveň si přátele vybírat moudře. (Římanům 14:1; 15:1; Hebrejcům 5:12–6:3)

 ¹³ Občas může ve sboru vzniknout náročná situace, ve které musíme být zvlášť opatrní. Nějaký bratr nebo sestra možná dělají věci, které jsou podle Bible špatné. Nebo si někdo pořád stěžuje, což může sboru uškodit. Nepřekvapuje nás to, protože problémy ve sboru občas vznikly i v prvním století. Apoštol Pavel proto tehdejší křesťany varoval: „Nenechte se oklamat. Špatná společnost kazí dobré zvyky.“ (1. Korinťanům 15:12, 33) I Timotea vybízel, aby si blízké přátele vybíral pečlivě. Stejně pečlivě bychom si je měli vybírat i my. (Přečtěte si 2. Timoteovi 2:20–22.)

14. Jaký vliv můžou mít přátelé na náš vztah s Jehovou?

¹⁴ Náš vztah s Jehovou je to nejcennější, co máme, a proto ho musíme chránit. Nechceme se tedy přátelit s nikým, kdo by mohl oslabit naši víru a tento vztah poškodit. Když namočíme houbu do octa, nemůžeme čekat, že nasákne vodou. Podobně když se přátelíme s lidmi, kteří jednají špatně, nemůžeme čekat, že pro nás bude lehké jednat správně. Přátele si musíme dobře vybírat. (1. Korinťanům 5:6; 2. Tesaloničanům 3:6, 7, 14)

15. Co vám pomůže najít si ve sboru dobré přátele?

¹⁵ Ve sboru najdete lidi, kteří upřímně milují Jehovu a kteří se můžou stát vašimi dobrými přáteli. (Žalm 133:1) Nehledejte si přátele jen mezi lidmi ve stejném věku nebo ze stejného prostředí. Jonatan byl přece mnohem starší než David a Rut  byla mnohem mladší než Noemi. Bible nám všem radí: „Otevřete doširoka své srdce.“ (2. Korinťanům 6:13; přečtěte si 1. Petra 2:17) Kromě toho platí, že čím víc budete napodobovat Jehovu, tím víc se s vámi druzí budou chtít přátelit.

16., 17. Co bychom neměli udělat, když nás někdo ve sboru zklame?

¹⁶ Každou rodinu tvoří lidé s různou osobností, názory a zvyky. To platí i ve sboru. Díky tomu, že jsme každý jiný, je život zajímavější a jeden od druhého se můžeme hodně naučit. Rozdíly ale někdy můžou vést k nedorozumění. Nějaký bratr nebo sestra nás možná začnou dráždit. Občas nás může někdo urazit nebo zranit. (Přísloví 12:18) Měli bychom kvůli takovým problémům ztratit radost nebo přestat chodit na shromáždění?

¹⁷ Ne. I když nás někdo zklame, neměli bychom se přestat stýkat se sborem. Jehova nám nijak neublížil. Dal nám život i všechno ostatní. Zaslouží si, abychom ho milovali a byli mu věrní. (Zjevení 4:11) Sbor je dar od Jehovy a pomáhá nám upevňovat naši víru. (Hebrejcům 13:17) Nikdy bychom tento dar nechtěli odmítnout jen proto, že nás někdo zklamal. (Přečtěte si Žalm 119:165.)

18. a) Co nám pomůže dobře vycházet s bratry a sestrami? b) Proč bychom měli druhým odpouštět?

¹⁸ Bratry a sestry máme moc rádi a chceme  s nimi dobře vycházet. Jehova od žádného člověka nečeká dokonalost a neměli bychom ji čekat ani my. (Přísloví 17:9; 1. Petra 4:8) Všichni děláme chyby, ale láska nám pomáhá velkoryse si odpouštět. (Kolosanům 3:13) Díky lásce nebudeme z malého nedorozumění dělat velký problém. Je pravda, že když nám někdo ublíží, může být těžké na to přestat myslet. Snadno by se mohlo stát, že se rozčílíme a negativní pocity v nás budou dlouho zůstávat. Pak bychom ale byli nešťastní a zahořklí. Když naopak odpustíme, získáme vnitřní klid a přispějeme k jednotě ve sboru. A co je nejdůležitější, budeme mít dobrý vztah s Jehovou. (Matouš 6:14, 15; Lukáš 17:3, 4; Římanům 14:19)

19. Proč je někdy potřeba, abychom se přestali stýkat s někým ze sboru?

¹⁹ V hezké rodině každý přispívá k tomu, aby byli ostatní šťastní. Představte si ale, že se někdo z rodiny začne bouřit. Všichni se mu znovu a znovu snaží pomoct, ale on to odmítá. Možná se nakonec rozhodne, že odejde z domu, nebo ho o to musí požádat hlava rodiny. Podobná situace může vzniknout ve sboru. Někdo se rozhodne, že bude dělat věci, které se Jehovovi nelíbí, a škodí tím sboru. Odmítá pomoc a svým jednáním ukazuje, že už do sboru nechce patřit.  Možná se sám rozhodne odejít nebo musí být ze sboru vyloučen. Bible jasně říká, že když se něco takového stane, je potřeba, abychom se s tím člověkem „přestali stýkat“. (Přečtěte si 1. Korinťanům 5:11–13; 2. Jana 9–11) Pokud je to někdo z naší rodiny nebo přátel, může to pro nás být hodně těžké. Věrnost Jehovovi pro nás ale musí být důležitější než cokoli jiného. (Viz poznámka č. 8.)

20., 21. a) Proč se dá říct, že vyloučení ze sboru je projevem lásky? b) Proč si musíme přátele vybírat pečlivě?

²⁰ Vyloučení ze sboru je projevem Jehovovy lásky. Chrání sbor před lidmi, kteří ignorují Jehovovy požadavky. (1. Korinťanům 5:7; Hebrejcům 12:15, 16) Dává nám příležitost ukázat, že milujeme Jehovu, jeho svaté jméno a jeho vysoká měřítka. (1. Petra 1:15, 16) Zároveň je projevem lásky k vyloučenému. Toto důrazné ukáznění mu může pomoct, aby si uvědomil, že dělá něco špatného, a motivovat ho, aby se změnil. Mnozí z těch, kdo byli vyloučeni, se později k Jehovovi vrátili a sbor je s láskou přijal. (Hebrejcům 12:11)

²¹ Naši přátelé na nás mají buď dobrý, nebo špatný vliv. Proto si je musíme vybírat pečlivě. Pokud milujeme ty, které miluje Jehova, budeme obklopení lidmi, kteří nám pomůžou, abychom mu navždy zůstali věrní.