1., 2. a) Čí autoritu bychom měli uznávat? b) O jakých otázkách budeme přemýšlet v této kapitole?

 V DĚTSTVÍ se vám asi občas stalo, že vás rodiče o něco poprosili, ale vám se do toho vůbec nechtělo. Měli jste rodiče rádi a věděli jste, že byste je měli poslechnout. Ale ne vždycky jste měli chuť to udělat.

² Víme, že náš Otec Jehova nás miluje. Záleží mu na nás a dává nám všechno, co potřebujeme, abychom se mohli radovat ze života. Říká nám, co máme dělat, aby se nám dobře dařilo. Někdy nás vede prostřednictvím lidí. Přeje si, abychom jeho autoritu uznávali. (Přísloví 24:21) Proč je ale pro nás někdy těžké nechat se vést? Proč to od nás Jehova chce? A jak můžeme ukázat, že respektujeme jeho autoritu? (Viz poznámka č. 9.)

 3., 4. a) Jak lidé přišli o dokonalost? b) Proč pro nás může být těžké nechat se někým vést?

³ Lidé mají sklon se bouřit. Platí to už od chvíle,  kdy zhřešili Adam s Evou. I když je Bůh stvořil dokonalé, vzbouřili se proti němu a o dokonalost přišli. Od té doby se všichni lidé rodí nedokonalí. Naše nedokonalost je jedním z důvodů, proč pro nás může být těžké poslouchat Jehovu a lidi, kterým svěřil určitou pravomoc. Dalším důvodem je, že i tito lidé jsou nedokonalí. (1. Mojžíšova 2:15–17; 3:1–7; Žalm 51:5; Římanům 5:12)

⁴ Kvůli nedokonalosti máme sklon k pýše. A kvůli pýše je pro nás těžké nechat se někým vést. Ve starověku Jehova vybral Mojžíše, aby vedl izraelský národ. Jeden muž, který se jmenoval Korach a který Jehovovi sloužil mnoho let, začal být pyšný a choval se k Mojžíšovi velmi neuctivě. Mojžíš pyšný nebyl, i když vedl Boží lid. Bylo o něm řečeno, že to byl nejpokornější člověk, jaký tehdy žil. Ale Korach nebyl ochotný se jeho vedení podřídit. Dokonce přesvědčil velkou skupinu lidí, aby se ke vzpouře proti Mojžíšovi připojili. Jak to s Korachem a ostatními rebely dopadlo? Byli usmrceni. (4. Mojžíšova 12:3; 16:1–3, 31–35) V Bibli najdeme mnoho příkladů, které ukazují, jak je pýcha nebezpečná. (2. Paralipomenon 26:16–21; viz poznámka č. 10)

 5. Jak někteří lidé zneužili svou moc?

⁵ Možná už jste slyšeli výrok: „Moc kazí.“ V průběhu historie mnozí lidé svou moc zneužívali. (Přečtěte si Kazatele 8:9.) Například když Jehova  vybral Saula za izraelského krále, byl to dobrý a pokorný člověk. Dovolil ale, aby ho ovládla pýcha a žárlivost. Vedlo to k tomu, že začal pronásledovat nevinného člověka, Davida. (1. Samuelova 9:20, 21; 10:20–22; 18:7–11) David se později sám stal králem a byl to jeden z nejlepších králů v Izraeli. I on ale zneužil svou moc. Měl pohlavní styk s Bat-šebou, manželkou Urijáše, a pak se svůj hřích snažil zakrýt tím, že ho nechal padnout v bitvě. (2. Samuelova 11:1–17)

 6., 7. a) K čemu nás vede láska k Jehovovi? b) Co dalšího nám pomáhá být poslušní, i když to není lehké?

⁶ Jehovu posloucháme proto, že ho milujeme. Milujeme ho víc než cokoli a kohokoli jiného, a proto mu chceme dělat radost. (Přečtěte si Přísloví 27:11; Marka 12:29, 30.) Už od doby, kdy první lidský pár žil v zahradě Eden, Satan podněcuje lidi, aby Jehovovu autoritu zpochybňovali. Chce v nás vyvolat dojem, že Jehova nemá právo nám říkat, co máme dělat. My ale víme, že na to právo má. Souhlasíme s těmito slovy: „Jehovo, náš Bože, zasloužíš si slávu, čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci.“ (Zjevení 4:11)

⁷ V dětství vás asi rodiče učili, že je máte poslouchat, i když se vám nechce. I Jehovovi služebníci se občas dostávají do situací, kdy není lehké poslechnout. Protože ale Jehovu milujeme a vážíme  si ho, ze všech sil se snažíme dělat to, co od nás chce. Skvělý příklad nám dal Ježíš. Poslouchal Jehovu i tehdy, když to nebylo snadné nebo příjemné. Svému Otci řekl: „Ať se neděje moje vůle, ale tvoje.“ (Lukáš 22:42; viz poznámka č. 11)

 8. Například jak nás Jehova vede? (Viz rámeček „ Přijímejme rady“.)

⁸ V dnešní době nás Jehova vede různými způsoby. Například nám dal Bibli. Dal nám také sborové starší. Když máme úctu k těm, prostřednictvím kterých nás vede, ukazujeme tím, že máme úctu k jeho autoritě. Kdybychom jejich pomoc odmítali, vlastně bychom tím odmítali Jehovu. Když se Izraelité stavěli proti Mojžíšovi, Jehova to nebral na lehkou váhu. Vnímal to tak, jako by odmítali jeho samotného. (4. Mojžíšova 14:26, 27; viz poznámka č. 12)

 9. Jak nám láska pomáhá poslouchat pokyny?

⁹ Když máme úctu k těm, kdo nás vedou, ukazujeme tím také svou lásku k bratrům a sestrám. Uveďme si jedno přirovnání. Když dojde k nějaké přírodní katastrofě, tým záchranářů se snaží společně pomoct co nejvíc lidem. Aby tým dobře fungoval, někdo ho musí organizovat a každý z jeho členů musí poslouchat pokyny. Co kdyby se ale někdo rozhodl pokyny ignorovat a jednat na vlastní pěst? I kdyby to myslel dobře, svojí neposlušností by mohl kolegům způsobit problémy. Mohli by se kvůli němu dokonce vážně zranit.  Podobně kdybychom se neřídili pokyny od Jehovy a od těch, kterým svěřil určitou pravomoc, mohli bychom někomu ublížit. Když ale Jehovu posloucháme, dáváme tím najevo, že milujeme své bratry a respektujeme to, jak Jehova věci zorganizoval. (1. Korinťanům 12:14, 25, 26)

10., 11. O čem teď budeme mluvit?

¹⁰ Všechno, co od nás Jehova chce, je k našemu dobru. Když máme úctu k autoritám, ať už v rodině, ve sboru, nebo při jednání s úředníky, je to přínosem pro všechny. (5. Mojžíšova 5:16; Římanům 13:2–4; Efezanům 6:2, 3; Hebrejcům 13:17)

¹¹ Když pochopíme, proč si Jehova přeje, abychom k druhým měli úctu, bude to pro nás jednodušší.  Podívejme se teď blíž na to, jak můžeme takovou úctu projevovat ve třech oblastech.

12. Jak může dát manžel najevo úctu k Jehovově autoritě?

¹² Jehova je původcem rodiny a každému v ní určil nějakou úlohu. Když všichni v rodině chápou, co od nich Jehova čeká, celá rodina je šťastná a dobře funguje. (1. Korinťanům 14:33) Jehova rozhodl, že hlavou rodiny bude manžel. Očekává od něj, že se o manželku a děti bude starat a s láskou je vést. Manžel se za to bude Jehovovi zodpovídat. Křesťanský manžel je laskavý, ohleduplný a k rodině se chová stejně, jako se Ježíš chová ke sboru. Když to dělá, dává tím  najevo úctu k Jehovově autoritě. (Efezanům 5:23; viz poznámka č. 13)

13. Jak může manželka ukázat, že respektuje manželovu autoritu?

¹³ Křesťanská manželka má v rodině důležitou a důstojnou úlohu. Pomáhá svému manželovi být dobrou hlavou rodiny. Spolu s ním má odpovědnost za výchovu dětí. Mimo jiné je svým příkladem učí, aby se chovaly uctivě. (Přísloví 1:8) Váží si svého manžela a podporuje jeho rozhodnutí. Když s ním v něčem nesouhlasí, vysvětlí mu svůj pohled laskavě a s úctou. Pokud její manžel není svědek Jehovův, může to pro ni být o to náročnější. Když se ale k němu chová s láskou a úctou, možná se i on nakonec rozhodne poznat Jehovu a začne ho uctívat. (Přečtěte si 1. Petra 3:1.)

14. Jak můžou děti projevit úctu k autoritě svých rodičů?

¹⁴ Jehova děti velmi miluje a ví, že zvlášť ony potřebují, aby je někdo chránil a vedl. Když jsou poslušné, rodiče z nich mají radost. A co je ještě důležitější, svojí poslušností dělají radost Jehovovi a dávají mu najevo úctu. (Přísloví 10:1) Hodně dětí vyrůstá jen s jedním rodičem. To může být velmi těžké jak pro toho rodiče, tak pro děti. Když jsou ale děti poslušné a mamince nebo tatínkovi pomáhají, rodině se žije mnohem lépe. Ať už je situace jakákoli, žádná rodina není dokonalá. Ale každá rodina bude šťastnější, když se všichni její členové budou řídit radami od Jehovy. Navíc tím  budou Jehovovi, tvůrci každé rodiny, dělat dobré jméno. (Efezanům 3:14, 15)

15. Koho Jehova pověřil péčí o sbor a jak jim můžeme projevovat úctu?

¹⁵ Jehova nás vede prostřednictvím křesťanského sboru a dohled nad ním svěřil Ježíšovi. (Kolosanům 1:18) Ježíš zase pověřil „věrného a rozvážného otroka“, aby se o Boží lid na zemi staral. (Matouš 24:45–47) Dnes je „věrným a rozvážným otrokem“ vedoucí sbor. Ten nám v pravý čas dává to, co potřebujeme, abychom si udrželi pevnou víru. Také dává pokyny starším, služebním pomocníkům a krajským dozorcům, kteří se starají o sbory na celém světě. Všichni tito bratři mají odpovědnost o nás pečovat a zodpovídají se za to Jehovovi. Když k nim tedy máme úctu, ukazujeme tím, že máme úctu k Jehovovi. (Přečtěte si 1. Tesaloničanům 5:12; Hebrejcům 13:17; viz poznámka č. 14.)

16. Proč můžeme říct, že starší a služební pomocníci jsou jmenováni svatým duchem?

¹⁶ Starší a služební pomocníci pomáhají všem ve sboru, aby zůstali věrní a měli mezi sebou jednotu. I oni jsou samozřejmě nedokonalí. Jak se postupuje při jejich výběru? Tito bratři musí splňovat biblické požadavky. (1. Timoteovi 3:1–7, 12; Titovi 1:5–9) Když pisatelé Bible tyto požadavky zapisovali, Jehova je vedl svatým duchem. O svatého ducha se modlí i starší, když uvažují o tom, kdo by mohl  být starším nebo služebním pomocníkem. Je tedy vidět, že sbory vede Ježíš a Jehova. (Skutky 20:28) Muži, kteří dostali za úkol se o nás starat a pomáhat nám, jsou dary od Boha. (Efezanům 4:8)

17. Co musí někdy udělat sestra jako projev úcty?

¹⁷ Co když se určitého úkolu ve sboru nemůže ujmout žádný starší ani služební pomocník? Většinou to pak může udělat jiný pokřtěný bratr. Pokud ale není k dispozici ani ten, může být potřeba, aby se úkolu, který by jinak plnil pokřtěný bratr, ujala sestra. V takovém případě si dá na hlavu nějakou pokrývku, například šátek nebo klobouk. (1. Korinťanům 11:3–10) Ukáže tak, že respektuje způsob, jak Jehova vede rodinu a sbor. (Viz poznámka č. 15.)

18., 19. a) Co se učíme z Římanům 13:1–7? b) Ke komu například máme mít úctu?

¹⁸ Jehova v dnešní době dovoluje, aby vlády měly určitou moc, a my bychom je měli respektovat. Zodpovídají za hladké fungování státu i jednotlivých obcí a zajišťují lidem nezbytné služby. Křesťané se řídí pokynem zapsaným v Římanům 13:1–7. (Přečtěte si.) Podřizujeme se „vládnoucí moci“ a posloucháme zákony své země. Ty se můžou týkat života naší rodiny, našeho podnikání nebo našeho majetku. Například platíme daně a vládě poskytujeme informace, které od nás žádá. Co bychom ale měli dělat, když po nás chce něco, co je  v rozporu s Božími zákony? Apoštol Petr řekl: „Musíme poslouchat především Boha, ne lidi.“ (Skutky 5:28, 29)

¹⁹ K soudcům, policistům i dalším úředním osobám bychom se vždycky měli chovat uctivě. Mladí křesťané by měli mít úctu k učitelům i dalším zaměstnancům školy. V práci bychom měli projevovat úctu zaměstnavateli, a to i když to ostatní zaměstnanci nedělají. Napodobujeme tak apoštola Pavla, který se k představitelům státu choval uctivě, i když to někdy bylo náročné. (Skutky 26:2, 25) K druhým se chováme uctivě i v případě, že s námi nejednají hezky. (Přečtěte si Římanům 12:17, 18; 1. Petra 3:15)

20., 21. K čemu to může vést, když druhým projevujeme úctu?

²⁰ Lidé ve světě si jeden druhého váží čím dál méně. Jehovovi služebníci jsou ale jiní. Chceme si vážit každého. Řídíme se pokynem apoštola Petra: „Mějte úctu k lidem všeho druhu.“ (1. Petra 2:17) Když máme k druhým úctu, všimnou si toho. Ježíš řekl: „Ať září vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a oslavovali vašeho Otce.“ (Matouš 5:16)

²¹ Když projevujeme úctu v rodině, ve sboru i jinde, můžeme tím druhé motivovat, aby se chtěli o Jehovovi dozvědět víc. Navíc tím ukazujeme, že máme úctu k Jehovovi. Jehova z toho má radost a je to pro něj důkaz, že ho milujeme.