1. Ty znáš, můj Bože, srdce mé,

ty sám víš, o čem rozjímám.

Tak kéž je ti to příjemné

a stále schválení tvé mám.

Když tíží starost mysl mou

a spánek v noci uniká,

o lásce tvé pak rozjímám,

o tom, že máš moc úžasnou.

2. Vždy získám klid, když v mysli mám,

co správné je a vznešené,

o čem se v dobrém mluvit dá,

co hodné má být lásky mé.

Jsou vzácná pro mě slova tvá,

chci hloubat o tvých myšlenkách.

Kdo z nás je všechny spočítá?

Je pro mě ctí, že smím tě znát.